Zmatení jazyka

Modernizace jazyka jej může obohatit, ale také může komunikaci zkomplikovat. Pokud nebudeme kultivovat řeč, věty se rozpadnou na nesmyslnou slovní výplň.

Na chvilku jsem se zaradoval čta, že „Obžalovaný policista odmítl účast na plánovaném přepadení Blažkovy vily“ (Právo 9.4.). A se mnou asi každý, kdo tomu stejně jako já porozuměl tak, že neúplatný policista se odmítl dát do holportu s lumpy.

Má radost ale trvala jen do okamžiku, než jsem dočetl k místu, že policista „odmítl jakýkoliv podíl na plánovaném loupežném přepadení“. Teď už mi konečně bylo jasné, že svou účast na lumpárně pouze popřel, a jak to bylo doopravdy, to se teprve musí vyšetřit. Nemám ovšem vždycky tolik času, abych každý článek četl stejně podrobně a soustředěně, a v takovém případě bych měl smůlu. Pochopil bych jej úplně jinak, než byl míněn.

Nejsem zase takový konzervativec, nevadí mi v jazyce nová slova, třeba i přejatá z cizích jazyků, dnes nejčastěji z angličtiny, pokud označují nové věci nebo skutečnosti. Budu klidně říkat „písíčko“, „supermarket“ nebo „rychlostní koridor“, jestliže pro to nemáme české pojmenování nebo pokud to pojmenování neodliší novou skutečnost přesně.

Babylón novin
Děje se to odedávna. Myslím, že většina lidí by dnes s čistým svědomím odpřisáhla, že „škola“ je ryze české slovo, jakkoliv je to původně latinská „schola“. Podobně asi málokoho napadne, že „vteřina“ (ještě s tím skoro výlučně českým „ř“!) souvisí s ruským slovem „vtoroj“ či „vtoraja časť“.

Snad tak u „roury“ by ještě někdo pojal podezření, že by mohla pocházet z němčiny. A měl by pravdu, ovšem s tím, že tohle slovo jsme si adoptovali už někdy před půl tisíciletím. Jazyk se s tím nejen srovná, jazyk to dokonce obohacuje, zdokonaluje. A samozřejmě nejen náš, funguje to v kterémkoliv z ostatních.

Malér nastává v okamžiku, kdy „inovace“ způsobuje pravý opak, když jazyk ochuzuje, když zhoršuje jeho schopnost správně a přesně pojmenovávat nebo jemně rozlišovat významy, když zhoršuje jeho srozumitelnost. On je setsakramentský rozdíl mezi dosažením vysokoškolského diplomu a dosažením na vysokoškolský diplom, který mám v knihovně uložený až někde u stropu. Obojí jistě vyžaduje námahy, ovšem námahy značně nesrovnatelné.

Při správném zacházení nám řeč umožní popsat jemné odstíny pocitů. Velmi snadno se ale může změnit v zásobárnu slovní vaty. Repro DR

Podobně existuje jemný významový rozdíl mezí tím, když „jsem za něco vděčen“, a když „jsem něčemu rád“. Spletu-li obojí dohromady a řeknu, že jsem „za něco rád“, ochudil jsem své vyjadřovací schopnosti o možnost odlišit jednoduše a přitom poměrně přesně prostou radost od radosti, za níž nevděčím jen sám sobě. Nechce se mi totiž věřit, že by ten kříženec obou výrazů vznikl jen jako výraz nechuti vyjadřovat komukoliv za cokoliv vděk.

Nepochopitelné je i to mýcení sedmého pádu. Činnost konaná s takovou zarputilostí, s jakou prý někteří fanatici anglických trávníků z nich škubou sebedrobnější a sebeneviditelnější kytičku.

A dělají to dokonce ti, kdo se mluvením či psaním živí, kdo by ostatním měli být vzorem v jazykové kultuře, pro které by libozvučný jazyk měl být profesní ctí. Dokonce jsou schopni ten instrumentál vyhodit i z vyjádření druhého a ještě k té zpotvořené formulaci přidat uvozovky, sugerující, že citují doslova.

Mohl jsem se hanbou propadnout, když jsem si v jednom tištěném deníku přečetl svůj vlastní výrok ve znění: „Byl jsem z toho opravdu šokován.“

Raději bych si jazyk překousl než takovou zparchantělost z huby vypustit - laskavý čtenář promine. Jenže autorizace už asi taky není v módě.

Stranou ponechávám to „šokování“. Dnes je kdekdo šokován kdečím. Slovo šok v jakékoliv podobě zřejmě jazykovým kutilům slouží jako jakýsi verbální kečup. Jak v nějakém vyjádření chybí, má takový kutil nepříjemný pocit, že výroku chybí ten pravý šmak. Asi proto ho kydnul i do mého vyjádření.

Pravda, tenhle „inovovaný“ jazyk většinou jen působí vyrážku či bolení zubů citlivějším lidem. Někdy ale mohou být následky i horší. A nejen v novinových článcích, kde ten dopad ještě nemusí být osudový.

V práci jsem tu a tam musel dokonce řešit případy stížností klientů na některé kolegy, když se ve zpracovaných posudcích vyjádřili tak nejednoznačně či nepřesně, že klient pochopil tu formulaci úplně jinak, než byla myšlena.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.