Jaká jsou lidská práva teroristy Breivika?

František Kostlán

Masový vrah Anders Breivik si odpykává trest za zavraždění sedmdesáti sedmi lidí. Nedávno podal stížnost, že ve vězení jsou porušována jeho lidská práva. František Kostlán se ptá, do jaké míry bychom měli s takovým vězněm soucítit.

Soud v Norsku začal projednávat stížnost norského teroristy Anderse Breivika. Ten si odpykává jednadvacetiletý trest vězení za vraždu sedmdesáti sedmi lidí při útocích z roku 2011. Breivik napřed bombou, potom střelnou zbraní postupně zabíjel převážně mladé, levicově uvažující lidi, tedy své ideové odpůrce. Střílel bez milosti, bez sebemenšího záchvěvu mysli, pevnou rukou, promyšleně, chladnokrevně.

Dnes si stěžuje, že ve věznici jsou porušována jeho lidská práva. Jako aktivní zastánce lidských práv si nutně musím klást otázku: Nakolik má mít ten, kdo masovým vražděním upřel práva druhým, nárok na vlastní lidská práva?

Empatie vůči masovému vrahovi?

Taková otázka začíná u výše (níže) trestu, protože i z toho se skládá mozaika celého případu a našeho přístupu k němu. V České republice dostali čtyři žháři za útok na romskou rodinu ve Vítkově, respektive za pokus o vraždu členů této rodiny, tresty okolo dvaceti let. Bylo to správné rozhodnutí, násilí proti Romům se stupňovalo a tento brutální čin byl jedním z jeho vyvrcholení. Breivik byl odsouzen k trestu v přibližně stejné výši za dokonanou naplánovanou vraždu téměř osmdesáti lidí.

Jistěže máme soucítit s každým člověkem, sebebídnějším. Ale jen velmi těžko můžeme být empatičtí vůči psychopatovi, který vraždí nevinné lidi z ideologických důvodů (to se pochopitelně týká všech teroristů či masových a sériových vrahů, protože k pochopení jejich motivů bychom museli uvažovat stejně jako oni).

Chybí však bohužel i dostatečná empatie vůči jeho obětem, tedy vůči zavražděným, pozůstalým a přátelům zavražděných. Již delší dobu funguje v některých evropských zemích, a v Norsku je to evidentní, přepálený pohled na lidská práva - jakýsi selektivní humanismus, v němž práva pachatelů stojí pomyslně výše než práva obětí. Jedenadvacet let za desítky vražd jsou toho více než výmluvným dokladem. Nemohu to chápat jinak než jako cynický výsměch obětem…

Breivik může ve vězení využívat tři místnosti, jednu ke spaní, druhou ke studiu a třetí ke cvičení. Úřady mu také nedávno povolily zahájit korespondenčně studium mezinárodních vztahů na univerzitě v Oslu. Foto youtube.com

V Norsku by ovšem šlo o cynický výsměch až tehdy, kdyby na to tamní občané shlíželi podobně jako má maličkost (a jako nejspíše i většina Středoevropanů). Zdá se však, že tamní společnost pokládá za normální to, co nám se zdá nepochopitelné.

Dvacet jedna let je v Norsku nejvyšším možným trestem, který lze jednorázově uložit. Breivikův pobyt ve vězení prý může být prodlužován až na doživotí, ale s tamním přístupem k lidským právům se tomu věří nesnadno. Přezíravost k obětem a přehnaně vstřícný vztah k pachatelům je zde tedy posvěcen i legislativně. To pokládám za jeden z momentů, z něhož je zřejmé, že evropská demokracie postupně degeneruje. Selektivní humanismus, v němž navrch má ten, kdo opovrhuje lidmi a komu je lhostejný jejich život, určitě nestojí v základech této bohulibé filozofie.

Náš kontinent píše historii brutálního násilí, ale společnost drželo pohromadě i to, že obětem se relativně často dostávalo patřičné satisfakce - právě tím mělo přikázání „nezabiješ“ svou hodnotu i v praxi: že následoval přiměřený trest. I vrah vždy věděl, že dělá něco špatného. Breivik to neví - ideologičtí fanatici, teroristé jsou přesvědčeni, že dělají dobrou věc.

„Mučený terorista“

Norský terorista již dříve podmínky ve vězení přirovnal k mučení a nyní zažaloval stát kvůli údajnému porušení dvou článků evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Breivik si stěžuje krom jiného na omezování korespondence, izolaci od ostatních trestanců, na pravidelné prohlídky cely a na používání pout. Norská generální prokuratura trvá na tom, že tyto podmínky „jsou v mezích toho, co Úmluva povoluje“.

Tento masový vrah může ve vězení využívat tři místnosti, jednu ke spaní, druhou ke studiu a třetí ke cvičení. V cele má k dispozici počítač (bez přístupu na internet). Úřady mu také nedávno povolily zahájit korespondenčně studium mezinárodních vztahů na univerzitě v Oslu.

Breivikův obhájce Öystein Storrvik tvrdí, že jeho klient trpí depresemi a cítí se osamělý, protože nemá kontakt s nikým jiným než se zaměstnanci věznice. „Jednou z hlavních věcí, kterou se chtěl ve vězení zabývat, bylo studium, ale s tím nyní skončil.

Domnívám se, že to je známka toho, že izolace má negativní vliv na jeho psychické zdraví,“ řekl před zahájením procesu Storrvik. Pokud soud rozhodne, že podmínky Breivikova věznění jsou příliš přísné a porušují lidská práva, může nařídit jejich zmírnění. Tolik suché vyjádření ČTK.

Breivik nikdy neprojevil sebemenší lítost nad svým činem, naopak - hlásí se stále ke svému manifestu, kde píše mimo jiné i toto:

„Protože chceme proniknout do marxistických médií propagujících multikulturalismus, jsme nuceni přistoupit k brutálnější a dech beroucí operaci, která povede k obětem. Pokud se už rozhodnete udeřit, je lepší zabít co nejvíce lidí, jinak riskujete, že ideologický dopad činu nebude dostatečný… Většina lidí nás nyní odsuzuje jako teroristy. Ale za sto let budeme oslavováni jako předvoj, jako hrdinové, kteří položili životy v boji proti tyranům.“

V pondělí, při příchodu na jednání, pozdravil Breivik soud nacistickým pozdravem, hajlováním.

Ať se na mě nikdo nezlobí, prosím, mnohem více mě zajímá psychické zdraví pozůstalých a přátel zavražděných. A jejich utrpení, až bude vrah jejich blízkých propuštěn na svobodu. Jestliže Breivik ve vězení trpí, je to součást jeho trestu. Nebo ne? Má trpět jen vymezeně, částečně, trochu, nebo adekvátně svému zločinu?

    Diskuse
    JP
    March 16, 2016 v 11.05
    Degenerovaná demokracie?
    V minulých dnech bylo možno v jedněch předních německých novinách číst větu (právě v souvislosti s Breivikovými stížnostmi na podmínky jeho výkonu trestu): "Na prožité trauma s Breivikovým vražděním norská společnost reagovala tím, že o to pevněji setrvala na svých humanistických ideálech - a to i co se týče zacházení s ním samým." Tedy včetně toho, že má k dispozici - bezpochyby objektivně luxusní - trojpokojový byt, počítač a vlastní Playstation. A i včetně toho, že jeho stížnost na "věznění v izolaci" bude příslušným soudem projednán se vší vážností a odpovědností.

    Pane Kostláne: ty ohledy vůči masovému vrahu se z hlediska hesla "oko za oko" mohou být samozřejmě zdát nepřiměřené a přehnané. Ve skutečnosti tyto ohledy ale v žádném případě nejsou příznakem nějaké "degenerace evropské demokracie" - naopak, je to příznakem a projevem síly právě této demokracie, že dokáže být spravedlivá a humánní i vůči jejím nejzapřisáhlejším odpůrcům a nepřátelům.

    Na rozdíl třeba od takové demokracie americké, která jak známo své nepřátele mučila, a držela a dodnes drží v nehumánních podmínkách bez soudního procesu.
    JV
    March 16, 2016 v 18.40
    O lidské důstojnosti
    Breivik je zločinec, ale je člověk. Každý člověk - tedy i nejbrutálnější vrah – je nositelem lidské důstojnosti. Tu člověku neuděluje žádný druhý člověk, ani žádná lidská instituce, ale Bůh.

    Z toho plyne, že odebrat člověku lidskou důstojnost, tedy nechat jej trpět a strádat, může zase jenom Bůh. A ten nic takového – pokud je mi známo – Breivikovi neudělal.

    Bůh také i u největších zločinců připouští, že se takový člověk může změnit a může se z něj stát člověk dobrý. Připouští-li toto Bůh, asi bychom tuto možnost neměli mařit.

    Proto při výkonu trestu nesmí nikdo trpět, musí mít přiměřené ubytování, dostatek zdravého jídla, lékařskou péči, ošacení, čisté prostředí a možnost rozvíjet se v člověka dobrého, atd. Trest spočívá a musí spočívat pouze v tom, že si trestaný nemůže volit svůj způsob života, ale musí žít tak, jak mu určuje právní řád. Takový řád musí ovšem dbát na lidskou důstojnost. Sympatie, nesympatie a srovnávání viny s trestem zde nemají žádné místo. Tím méně nějaké myšlení motivované byť jen odstínem odplaty.

    Ježíš to říkal asi takto: Když tě udeří přes jednu tvář, nastav druhou. Na zlo se nesmí odpovídat zlem.

    Norské úřady proto jednají správně.

    Jiří Vyleťal
    March 17, 2016 v 13.33
    Má práva
    Jsem pevně přesvědčen, že Breivik má stejná práva jako jakýkoli jiný občan. Podle dostupných informací nejsou jeho práva ve vězení omezována. Má právo na humánní zacházení, na péči o zdraví ap. Nezdá se že by to někdo v Norsku zpochybňoval.

    Vyspělá společnost nemá "přepálená" lidská práva, ale dokáže přiznat a dodržet práva i někomu, kdo by sám práva svým spoluobčanům upřel, kdyby se dostal k moci. Lze tu použít heslo, které bylo aktuální r. 1989: Nejsme jako oni. Je třeba trvat na tom, aby Breivik vykonal trest, který mu byl uložen nezávislým soudem.
    IH
    March 17, 2016 v 13.45
    Nemyslím, že by bylo všechno až tak v pořádku
    Jestliže je v Norsku nejvyšší trest odnětí svobody na 21 let (s možností prodlužování) a Breivik jej dostal, nelze se pohoršovat (což asi není třeba případ trestu pro atleta Pistoria v JAR). Norský trestní řád zjevně s hromadnými důkladně plánovanými vraždami příliš nepočítal, to se dá pochopit. Pochopitelná by ovšem měla být i otázka, jak hodnotit humánní přístup, kdyby případně vedl k snižování trestů za srovnatelné, či ještě rozsáhlejší vraždění? Jak by vyzněly názory jako výše, pokud by komentovaly třeba trest desetiletý za vraždu 200 lidí? Je také zřejmé, že doživotní trest třeba pro odsouzeného Kajínka by začal vypadat jako z "absurdistánu".
    Ono se často píše, že si někdo "odsedí" třeba 15 let za vraždu. Většinou je to ovšem podstatně méně. Jsme tak psychologicky zpracováváni, abychom souhlasili s praxí postihů, kdy za nejstrašnější zločiny stráví člověk ve vězení jen zlomek svého života.
    A nabízejí se dvě otázky: v jakém vězení a proč bez toho, že by se musel kát. Přišla mi na mysl moje dovolená v Norsku. Spal jsem v malé spartánské chatce (typ Turist), s dalšími třemi lidmi. Přišlo mi to celkem normální. A přijde mi to tak i dnes. Mohu však říci, že by mi přišlo nelidské, kdyby třeba část trestu trávil v podobných podmínkách, sám, či ve dvojici, masový vrah? Ohledně druhé otázky si myslím, že zlepšení podmínek, či dokonce dřívější propuštění by mělo být vázáno na uznání viny, omluvu a účinnou lítost (finanční dar).
    Mimochodem, dostáváme se do poměrů, kdy stále častěji jsou útočníci radši zastřeleni, byť je bylo možné dopadnout živé.
    JP
    March 18, 2016 v 13.52
    Pro připomenutí: centrálním bodem Breivikova podání je jeho stížnost na to, že je držen v izolační vazbě. Což je podle obecně platných standardů skutečně jeden z momentů "nehumánního zacházení". A je skutečně faktem, že Breivik v takovéto izolaci držen je - je mu odpírán kontakt k ostatním vězňům. (Vedení věznice to odůvodňuje obavou, že by ostatní vězně mohl indoktrinovat svými fašistickými názory.) Takže, čistě objektivně vzato, ta Breivikova stížnost není tak zcela neopodstatněná; a bude opravdu zajímavé sledovat, jakým způsobem v této kauze rozhodne norský soud.
    IH
    March 18, 2016 v 14.04
    Mladičké byli vrahovy oběti
    Nevím, zda je reálná obava z indoktrinace vězňů Breivikem. V takovém případě jsme na tom ovšem hodně špatně. Zločinci, kteří ublížili dětem (vesměs ovšem jen jednomu nebo několika) většinou samotku potřebují (a vyžadují) z jiného důvodu. Takže více v pořádku by společnost byla, kdyby se norské úřady musely obávat soudce lynče. (A neměly by ovšem něco takového riskovat.)
    Humánní vězenství je v pořádku.
    Otřesné je, že soud připustil při projednávání stížnosti přítomnost médií.
    Ten chlap chladnokrevně zavraždil 77 mladých lidí a je to bestie bez lítosti, měla se nad ním navždy zavřít voda, ne že bude hajlovat do kamer...
    JP
    March 19, 2016 v 14.36
    Pane Horáku, mě to zdůvodnění izolační vazby pro Breivika údajným nebezpečím, že bude indoktrinovat ostatní vězně, také poněkud překvapilo.

    Ovšem, jak jsem se dále dočetl, Breivik se skutečně neustále velmi aktivně snaží vybudovat nějakou svou fašistoidní buňku - právě proto žádá také volný přístup k internetu, pro daný účel využívá také jak svých návštěvníků, tak i své korespondence. (Z toho důvodu část jeho dopisů - z celkového množství tuším dvou tisíc! - bylo nutno zabavit.)

    To znamená: Breivik je skutečně i nadále velice aktivní, fundamentalistický, a okolnímu světu nebezpečný (neo)fašista. Z tohoto pohledu se ty obavy vedení věznice, že by mohl ve svém smyslu indoktrinovat i jiné vězně, nejeví zase tak zcela nepřípadné.