A co akademici? Budou si mít kde hrát?

Národní knihovna je už osmým rokem v rekonstrukci. Budoucnost provozu některých jejích částí je zatím nejasná. Její prioritou by neměla být ani tak co nejrychlejší dostavba, ale udržení kontinuity jejího fungování coby instituce veřejné služby.

Historicky slouží Národní knihovna jako univerzitní knihovna Karlově univerzitě. Především pro akademickou obec je tak důležitou a téměř nenahraditelnou institucí. Knihovna je ovšem v rekonstrukci od roku 2008, kdy se zamítla stavba její nové budovy.

A právě kvůli této přestavbě začala veřejnost bít v posledních dnech na poplach. Média loni nabídla několik katastrofických scénářů, na základě kterých akademická obec zbystřila. Mluvilo se o spojení několika stavebních etap. To by mohlo mít za důsledek úplné uzavření některých prostor, čímž by badatelé přišli o možnost získat některé dokumenty.

Informace, které by mohly současnou i budoucí situaci vyjasnit, jsou dnes jen těžko dostupné.

Proto Michal Pullmann z Ústavu hospodářských a sociálních dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy uspořádal v podvečer 21. ledna diskuzi s generálním ředitelem. Druhý jmenovaný se pro nemoc omluvil, situaci tedy komentoval pouze Petr Kroupa. Přítomna byla za FF UK také děkanka Mirjam Friedová a za Ministerstvo kultury náměstkyně Kateřina Kalistová. Moderace se ujal sám Michal Pullmann.

Ve velké aule na náměstí Jana Palacha se sešlo zhruba 150 pedagogů a studentů. Ukázali tak, že osud Národní knihovny není akademické obci lhostejný. Ředitel Kroupa ocenil možnost vyjádřit se k tématu poprvé veřejně.

Na začátku Kroupa uvedl, že je ve funkci od dubna předcházejícího roku, přebírá tudíž opožděnou rekonstrukci a problémy s ní spojené po svých předchůdcích. Působil až příliš situace neznalým dojmem. Špatnou práci zřejmě odvedl tým, který měl Petra Kroupu na tak důležitou debatu lépe připravit. Až příliš otázek zůstalo nezodpovězených a některé odpovědi byly jen obecné.

Jednou z příčin katastrofického scénáře až osmdesáti procent nepřístupných fondů je čtyřleté zpořdění rekonstrukce staré budovy Národní knihovny v Hostivaři. Hrozí, že se budova nestihne dostat do stavu, kdy by z ní bylo možno běžně půjčovat knihy. A to až do roku 2017, kdy by měla reálně začít třetí etapa rekonstrukce Klementina.

Etap mělo být původně pět, z časových důvodů však byly sloučeny. Především prý proto, aby se nemusela každá z nich soutěžit zvlášť, což by rekonstrukci jen prodlužovalo. Ředitel vyvrátil rozšířenou zprávu, že by snad sloučení rekonstrukcí znamenalo rekonstruování všech částí Klementina naráz. Etapy mohou být i v současném stavu rozplánovány do delšího časového úseku.

Přesto zůstává otázkou, jestli se s rekonstrukcí začne včas, protože její časový harmonogram závisí i na vnějších činitelích, třeba na bezproblémové spolupráci s projektantskou firmou.

Paralelní knihovna
Podle Kroupy musíme především všichni doufat, že se stihne zrekonstruovat a zprovoznit stará budova Národní knihovny v Hostivaři. Ideální by pak bylo nahrazení prostor Klementina takzvanou Paralelní knihovnou o rozloze na ploše tisíce metrů čtverečních - o jejím umístění se v současné době jedná a nejžhavějším kandidátem je Kongresové centrum. To by tak mohlo nahradit především výpadek všeobecné studovny a poskytnout prostor alespoň nejčastěji využívaným a potřebným fondům.

Vedení Filozofické fakulty se rozhodlo uspořádat v podvečer 21. ledna diskuzi s generálním ředitelem Národní knihovny Petrem Kroupou. Ve velké aule na náměstí Jana Palacha se sešlo zhruba 150 pedagogů a studentů. Foto Martin Hundák

Proč je však s celou rekonstrukcí takový spěch? Sám Kroupa uvedl, že když nastupoval do svojí funkce, dostal za úkol dokončit rekonstrukci do roku 2018 a tohoto cíle se drží. Krom toho, že si „přece všichni přejeme, aby bylo Klementinum zrekonstruované na sté výročí První republiky“, je termín spojený s koncem programu Péče o národní kulturní poklad, což je státní fond vytvořený pro rekonstrukci pražských kulturních památek – Praha jako region totiž nemůže dosáhnout na Evropské fondy.

To je ovšem důležitá informace. Na rozdíl od evropských fondů lze totiž s konečným termínem tohoto programu pohybovat, není tak tak pevnou hranicí, jak se na první pohled zdá.

O to víc fascinující je zjištění, že si Petr Kroupa podobné možnosti zatím ani nezjišťoval. Konec programu byl přitom již dvakrát posunut. Spolu s Ministerstvem kultury by se tak dal vymyslet takový harmonogram prací, abychom nemuseli jen doufat, nýbrž abychom si mohli být jisti, že v krizové situaci neskončíme.

Diskuze ukázala, že v současnosti vůbec nikdo neví, co se bude dít. Na jak dlouho, kdy a jaký fond bude vyřazen, zůstává tajemstvím - nejspíš budeme muset počkat na třetí čtvrtletí letošního roku a na návrh aktuálních projektantů, kteří vzešli ze soutěže v roce 2008.

To je nepříjemné zvlášť proto, že některé granty a práce jsou na rekonstrukcí ohrožených fondech existenčně závislé.

Základní nejistota po debatě zůstává. Ničeho obávat se ale zřejmě nebudou muset takzvaní „seriózní vědci“ (řečeno slovy Petra Kroupy), kteří se dostanou i ke starým rukopisům uloženým v Klementinu. Kdo takový seriózní vědec je, je jedním z otazníků, jež nakreslilo čtvrteční odpoledne.

Všechny české publikace by měly být alespoň základně dostupné pomocí meziknihovních výpůjček, dostupnost těch zahraničních zatím nikdo negarantoval. Pro takzvané „malé obory“ jsou pak životně důležitými studovny a fondy s texty, se kterými musí téměř denně pracovat jejich studenti. Ti navrhli možnost přesunutí těchto textů po dobu trvání rekonstrukce na Filozofickou fakultu (FF).

Petr Kroupa v této souvislosti podotkl, že FF byla ve věci pomoci již oslovena, přítomná ředitelka knihovny FF se však proti tomuto tvrzení důrazně ohradila. Doufejme, že i na základě vyjasnění tohoto nedorozumění bude možné zachovat podobně důležité texty přístupnými.

Příliš mnoho konkrétních otázek, příliš obecné odpovědi
Otázek se vynořuje ještě mnoho. Jak bude fungovat referenční centrum se současnými patnácti počítači, když mnoho knih a materiálů bude přístupných jen elektronicky? O kolik se rozšíří kapacity studoven? Co se stane, pokud nevyjde projekt paralelní knihovny?

Projekt rekonstrukce tak důležité instituce, jakou je Národní knihovna, by měl být mnohem lépe připraven – především informačně. Vedení by si mělo uvědomit, že instituce, kterou řídí, není jen budovou, ale zejména veřejnou službou, jejíž výpadek by mohl mít pro spoustu lidí nepříjemné důsledky.

Národní knihovna je už osmým rokem v rekonstrukci. Budoucnost provozuněkterých jejích částí je zatím nejasná a mezi povolanými osobami panuje řada nedorozumění. Foto histfondytest.npu.cz

Bylo by tedy příhodné, aby byly informace o rekonstrukci zveřejňované na transparentnějším místě, než v utajené sekci na stránkách Národní knihovny či v informačním internetovém bulletinu, který, jak jsme se dozvěděli, je určen především zaměstnancům než veřejnosti.

Sluší se však skončit optimisticky – i takové vyznění totiž mohlo mít čtvrteční setkání. Akademická obec kupříkladu aktivně žádá informace a ukazuje tak, že jí Národní knihovna není lhostejná. Lze navíc očekávat, že budeme moudřejší po tiskové konferenci, která snad proběhne na konci ledna. A obecně také můžeme doufat, že se sdělování informací o postupu rekonstrukce stane automatickým.

Jako nejdůležitější můžeme ale vnímat to, že se snad podařilo nabourat pohled nutného konce rekonstrukce v roce 2018, a že se nakonec upřednostní udržení co nejfunkčnější kontinuity veřejné služby. Právě tu ostatně označila za prioritu na závěru setkání i Kateřina Kalistová. Ta zároveň oznámila, že v nejbližší době vznikne kvůli rekonstrukci Národní knihovny orgán, který by měl být převodovkou mezi akademickou obcí a veřejnou správou.

Musíme dbát na to, aby nás neukolébal relativně bezproblémový rok 2016 a aby nás o to více nepřekvapil rok příští. Hlídejme si náš kulturní poklad!

Autoři jsou studenti FF UK

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.