Největší ledová kalamita

Svět obletěla manipulativní zpráva o neúspěšné výpravě Greenpeace, kterou ochotně sdíleli hlavně klimaskeptikové. Zpráva měla být výsměchem těm, kteří varují před změnami klimatu. Mluvčí Greenpeace vyvrací její lži a omyly.

Luk_hr_bek

Lukáš Hrábek

21.01.2016 08:00

Související

Občas na mě ta zpráva odněkud vykoukla. Říkali o ní, že je „cimrmanovsky dokonalá“. Sdíleli ji klimaskeptici na facebookové stránce Greenpeace a chytily se jí tradiční portály, které vystupují proti „ekologismu“ a „klimatickému alarmismu“. To, že ji šířily jen pochybné informační kanály a že na všech měla srovnatelnou podobu, naznačovalo, že nejde o příliš věrohodnou zprávu. Přesto mi to vrtalo hlavou.

Většinou šlo jen o jediný odstavec: „Výprava Greepeace k severnímu pólu s cílem zkoumat průběh globálního oteplování byla odložena, neboť jejich ledoborec vyrazil vyprošťovat zásobovací lodě, které uvízly v nejhorší ledové kalamitě za posledních dvacet let…“

Říkal jsem si: Že bychom měli nějakou expedici, o které bych nevěděl? Poptal jsem se i u kolegů, ale nikdo o žádné záchranné misi nevěděl. Až s odstupem času se mi podařilo najít původní zdroj informací - článek v kanadském deníku The Globe and Mail. A vše se začalo vyjasňovat…

V tuto chvíli by možná stačilo říci, že organizace Greenpeace žádnou výpravu k severnímu pólu neorganizovala a že šlo o vědeckou expedici, kterou přemisťovala loď spadající pod kanadskou Pobřežní stráž. A že se nás to netýká. Tečka. Ale myslím si, že stojí za vysvětlení, co se vlastně v té Arktidě stalo.

Nejdříve si tedy shrňme základní fakta. Bavíme se o Arktidě - to je to zamrzlé území na severu. Zdejší led neleží - alespoň většinou - na nějaké pevnině či na ostrovech, jde o obrovské sloupce mořského ledu, které se tyčí do výšky až několika desítek metrů, a pohled na ně bere dech.

Mořský led tvoří vysoké stěny, které vzdáleně připomínají skály. Foto Greenpeace, Nick Cobbing

Ještě jednou pro připomenutí: Arktida je na severu. Na severní polokouli je v zimě zima a v létě horko, na jižní to mají naopak a na rovníku je horko pořád. Zpráva o zmařené vědecké výpravě pochází z července 2015. To znamená, že na severní polokouli je léto v plném proudu. U nás je v tu chvíli extrémní vedro a sucho, prodavači zmrzliny a provozovatelé koupališť si mnou zpocené ruce.

Na chladnějších místech severní polokoule ale led stále je a se stoupající teplotou roztává. V Arktidě má toto tání specifický charakter. Velká masa nehybného mořského ledu se na okrajích rozpadá, trhliny se zvětšují, až nakonec velký kus ledu sám odpadne a vydá se na svou vlastní cestu po světě, podle toho, kam ho vítr a mořské proudy zanesou.

Od masy ledu se oddělují jednotlivé kry, které unáší proud. Foto Greenpeace, Nick Cobbing

Zpráva z kanadských médií přímo říká, že krize, kvůli níž musí ledoborec Pobřežní stráže zasahovat, je způsobená neměnným západním větrem a zvýšeným rozpadem mořského ledu v Hudsonově zálivu. Odpadlé kry ledu tak všechny míří stejným směrem a bombardují pobřeží, na němž jsou města a vesnice. Spojení místních lidí s okolním světem je proto minimální. Nákladní lodě sem kvůli nebezpečnému plovoucímu ledu nejezdí a zásoby docházejí.

V tu chvíli jde věda stranou a na první kolej se dostávají životy a zdraví obyvatel. Kanadský ledoborec proto vyjíždí na pomoc zásobovacím lodím. Ne aby je zachraňoval, jak tvrdí původní interpretace českých klimaskeptiků, ale aby je bezpečně doprovodil přes území plné rozpadlého mořského ledu k lidem, kteří potřebují dovézt potraviny, palivo a další zboží.

Za to, co ve svém komentáři označil pan Miroslav Macek jako největší ledovou katastrofu posledních dvacet let, tedy paradoxně může tání ledu, ne jeho zamrzání. Jak vidíte, úplně všechno, co zaznělo ve zmiňovaném odstavci, je překroucená dezinformace.


Plovoucí kry u pobřeží Grónska Foto Greenpeace. Christian Åslund

Podle médií byli vědci, kteří měli jet na výpravu, zklamaní. Pochopitelně. Na expedici se připravovali dlouho a nyní byla kvůli působení vyšší moci zrušena. Pokud chceme zůstat u ledu a nelítostných přírodních podmínek a najít pro toto zklamání příměr, můžeme si představit horolezce, který se i přes několik let trvající přípravu rozhodne obrátit těsně před vrcholem osmitisícovky, protože ví, že na výběr je ze dvou možností - buď úspěšný výstup, nebo lidský život. I takový horolezec je zklamaný.

Fakt, že nedošel až na vrchol, ale neznamená, že ten vrchol neexistuje. A stejně tak když vědci neodjeli zkoumat klimatické změny, neznamená to, že k nim nedochází. Setkal jsem se totiž s názorem, že vědci byli zklamaní z ledové kalamity, která vyvrací jejich názory o oteplování planety. Jak vidíte, ani tohle není pravda.

Pojďme si začít klást nepříjemné otázky: Podle mnoha nových poznatků a měření přitom v současné době ubývá led v Arktidě mnohem větším tempem, než se čekalo. Nejchladnější části planety se totiž oteplují nejrychleji a nejvíce zde vidíme účinky klimatických změn v praxi. V loňském roce bylo v Arktidě nejméně ledu, kolik ho vědci kdy změřili. Největší rozlohu zabíral led podle amerického Národního centra pro údaje o sněhu a ledu (NSIDC) 25. února 2015.

Povšimněte si prosím, že to bylo v zimě, nikoliv v létě. V tu chvíli pokrýval led 14,54 milionu čtverečních kilometrů, tedy nejméně od roku 1979, kdy se začalo se satelitním monitorováním. Ve srovnání s dlouhodobým průměrem let 1981 až 2010 je ho méně o 1,1 milionu kilometrů.

Z toho všeho vyplývá několik nepříjemností. Kolik bude arktického ledu letos? A napřesrok? A co se stane, pokud všechen roztaje? A jak přežijí lední medvědi, mroži či tuleni, kteří jsou na mořském ledu existenčně závislí? To jsou otázky, ne které bychom se měli pokoušet odpovědět.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.