Otevřený dopis Michaele Marksové

Zveřejňujeme otevřený dopis Aleny Zemančíkové k rukám ministryně práce a sociálních věcí Michaele Marksové. Motivován je nepochopitelným rozsudkem v kauze dvou aktivistů.

Ráda bych vás, vážená paní ministryně, tímto dopisem upozornila na rozsudek, který padl v širší souvislosti s vaší agendou a který považuji za nehorázný.

Dva muži, kteří na začátku července posprejovali chodník před Poslaneckou sněmovnou, aby upozornili na smrt muže, který spáchal sebevraždu v souvislosti s nevyplacením doplatku na bydlení, byli odsouzeni k podmíněnému trestu odnětí svobody ve výši několika měsíců. O rozsudku rozhodla samosoudkyně.

Dva muži, kteří v rámci demonstrace před Poslaneckou sněmovnou manifestovali zoufalství člověka, který neví, jak si udržet střechu nad hlavou, se nedopustili žádného násilí a podle zdravého rozumu ani žádného „poškození cizí věci“, jak samosoudkyně čin kvalifikovala.

Nevím, kdo ti muži jsou, neznám je, ale dovedu si docela dobře představit, že kdyby měli příležitost přečíst si rozhovor s historičkou umění Milenou Bartlovou v posledním číle Nového prostoru, věděli by, že jakmile svůj čin prohlásí za umělecké dílo, dostane všechno úplně jiný kontext, čin bude posuzován optikou svobody projevu a všechno se okamžitě stane mnohem složitějším pro rozhodování.

Jenže ti muži, jak se domnívám, nechtěli nikoho umělecky provokovat (jako trenýrky na hradě) ani se autorsky zviditelňovat. Demonstrace s obrysem těla, jak ho známe z detektivek, chtěla jen občansky upozornit na vážný sociální problém. Chodník v památkové zóně nebyl poškozen, jeho povrchu se nestalo vůbec nic, celá demonstrace byla mírumilovná, a dokonce i ten obrys zakrátko zmizel.

Na chodníku, kam se šlape a který je vystaven dešti, způsobí taková kresba sprejem opravdu malou škodu a ani nelze říci, že by obrys těla mohl způsobit nějaké pohoršení. U neinformovaného chodce snad jenom podiv, zda to znamená, že někdo vyskočil z okna Poslanecké sněmovny.

Na chodníku, kam se šlape a který je vystaven dešti, způsobí taková kresba sprejem opravdu malou škodu a ani nelze říci, že by obrys těla mohl způsobit nějaké pohoršení. Foto Archiv redakce

Trest odnětí svobody na šest měsíců s roční podmínkou je absurdně vysoký, takové tresty (jak jsem namátkou našla na internetu) se dávají za ublížení na zdraví v souvislosti s alkoholem za volantem, za střelbu na veřejnosti a výtržnictví s lehkým zraněním (Švihov), neoprávněné povolení stavby fotovoltaické elektrárny ex-senátoru Novákovi na Teplicku (zaměstnankyním státního úřadu), za pojistný nebo úvěrový podvod.

Společenská nebezpečnost činu dvou mužů, kteří vykonali modlitbu za zemřelého nad nasprejovaným obrysem, je nulová. Samosoudkyně, která rozhodla o jejich trestu, se zachovala jako chladná a krutá osoba, kterou nelze nepodezírat z toho, že bere v úvahu nejen „poškození cizí věci“, jak odůvodňuje svůj rozsudek, ale i smysl demonstrace, že tedy její rozhodnutí je nejen nespravedlivé, ale také má asociální podtext.

Případ se podobá odsouzení řidiče Romana Smetany za to, že přikreslil kandidátům ODS na volebních plakátech tykadla – i to bylo nespravedlivé a politickou stranu, která rozsudkem chtěla předvést, kdo je tady pánem, to v očích veřejnosti jenom poškodilo. Sociální demokracie přece nic takového nejen nemá zapotřebí, ale zavrhuje.

Využívání obrazu k názorné agitaci je samozřejmou součástí politického boje – a politický boj je samozřejmou součástí demokracie. Režim, který staví lidi před trestní soud kvůli obrysu na chodníku, má s demokracií problém.

Pachatelům, když už by měli být potrestáni, patřila povinnost uvést věc do původního stavu, popřípadě uhradit náklady uvedení do původního stavu tomu, kdo tak učinil. A to se mohlo a mělo rozhodnout v přestupkovém řízení na úřadu městské části. Tam mělo podání, ať už ho podal kdokoli, být vráceno, protože trestní soudy mají přece spoustu práce s mnohem závažnějšími případy opravdu nebezpečného jednání.

Vážená paní ministryně, jako politička sociální demokracie jste denně svědkyní silných slov o omezování svobody v souvislosti s problematikou heren a kasin, registračních pokladen a dalších věcí, které, pokud mají vůbec se svobodou něco společného, je to svoboda vydělávat špinavé peníze a neplatit daně.

Obracím se na vás tímto dopisem, abyste se zastala svobody nasprejovat odstranitelným značkovacím sprejem obrys lidského těla na chodník, a to i tehdy, kdy je chodník v památkové zóně. Tady jde o svobodu veřejného protestu, bez níž se demokracie neobejde.

Připomínám, že oba obvinění podali odpor. Řádný soud se koná čtvrtého listopadu na Praze 1.


V Praze 11. října 2015

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Luděk Ševčík - OSVČ

Domnívám se, že paní ministryně není člověkem, který Pondělí, 12.Října 2015, 10:06:30

by se od pomoci druhým distancoval.
Ale v souvislosti s tím, co možná aktivisty /kdo ví, jaký byl jejich motiv?/ inspirovalo k jejich činu, jsem v té době napsal článek, který se mi odhodlali zveřejnit pouze v Nové republice. Možná bude stát za to, když jej zde, ve svém příspěvku zveřejním:" Cui bono?
Den 7.7.15 deník Referendum a 8.7.15 deník Právo na titulní straně jako zprávu dne uveřejnili informaci o sebevraždě muže, dlouhodobě ubytovaného na jakési nejmenované ubytovně v Ostravě-Mariánských Horách. Spáchal prý sebevraždu, protože mu nepřišly včas dávky nouze. Deník Referendum přímo obviňuje za jeho smrt tvůrce a schvalovatele novely zákona o hmotné nouzi, Právo tak činí mezi řádky.
Oba deníky vychází jen z neověřitelné výpovědi jakési vrátné, která hovoří o tom, že muž prý byl rozrušen tím, že mu dávky nepřišly a tak se domníval, že mu nebyl udělen souhlas obce. Ráno mu nepřišly dávky a tak vrátná ví, že proto v panice, ve 21 hodin, vyskočil z okna ubytovny? Kupodivu mu přes jeho rozrušení neposkytla pomoc, nezavolala k němu lékaře.
Jsou dvě možnosti, jak se k této chatrné konstrukci postavit. První je uvěřit ji. Pokud je tedy tato zpráva pravdivá, je třeba najít viníka. Je jím bohužel stát. Jeho zákonodárci, kteří v roce 2006 přijali zákon o hmotné nouzi. Zákon, jimž udělali ze sociálně slabých nevolníky ubytovatelů. Protože ubytovatelé je mají plně v područí. Využili stoprocentně jejich slabé vůle, jejich neschopnosti orientovat se v současném světě. Vše za ně vyřizují, oddělili je od reality. Logicky, protože nepotřebují aby tito lidé byli samostatní, aby si sehnali práci a vymanili se z jejich byznysu. Tito pak uvěří i tomu, že když obce nedají souhlas k ubytovaní na jejich ubytovnách, je načase skákat z oken. Zájem ubytovatelů je diametrálně odlišný od zájmu státu a sociálně slabých. Přesto oni jednoznačně vítězí, což ovšem málokoho z veřejnosti znepokojuje.
Druhá možnost je, že sebevražda muže nemá nic společného s novelou zákona o hmotné nouzi. Nasvědčuje tomu skutečnost, že i když se stala už 25. června, na veřejnosti se objevila až 7. respektive 8. července. A to zrovna v čase, kdy se má projednávat zmíněná novela zákona. Nic lepšího si ubytovatelé nemohou přát. Perfektně načasovaný timing. Vždyť kdo ze zákonodárců by chtěl být netvor, kvůli němuž skáčou lidé z okna? A navíc se na tapetu dostali ti, kteří si dovolili ohrozit zisky ubytovatelů. Zkrátka, je na stole varianta, že ubytovatelé zneužili sebevraždu onoho muže pro posílení svého byznysu. Nic nového pod sluncem.
Toto podezření, které musí mít každý jen trochu investigativní novinář, však kupodivu oba autoři článků nepojali. Škoda. Třeba ale jednou pochopí, že pokud se chtějí dostat pravdě na kloub, musí si vždy jako první položit otázku: V čí prospěch se věc udála? Kdo z ní těží? V tomto případě to není ani stát, ani sociálně slabí."

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pondělí, 12.Října 2015, 14:03:10

To, jaké byly skutečné příčiny oné sebevraždy, nijak nesouvisí s tím, že k trestání projevu veřejného protestu byl zneužit zákon, který má sloužit úplně jinému účelu.

Luděk Ševčík - OSVČ

O to tu, pane Kubičko, Pondělí, 12.Října 2015, 15:51:43

není sporu.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

To jsem rád, že se shodneme Pondělí, 12.Října 2015, 18:00:47

(bez textu)

Petrasek Milan - penzista

Připadá mi to také jako projev znejištěného samosoudce Pondělí, 12.Října 2015, 23:11:39

V Praze je v jistých širokých kruzích zvykem, chápat angažované poetické projevy jako pokus o rozvracení republiky zlými anarchisty, pomoc válečným psancům jako útok na soudržnost národa, ba na genetickou čistotu a ...........
A tak dojde i k tomu, že instituce represivní moci státu zastupují i ustrašené, nervózně zbrklé občanky .......... bych se nerad domníval.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.