Jak se vyrovnat s klientelismem?

Linn Thant popisuje situaci v barmských médiích, které jsou z velké části vlastněny bohatými miláčky režimu. V mnoha rysech tak připomínají naši současnou situaci. Jaké poučení lze tedy získat pro českou společnost?

Klientelismus a jím ovlivněný kapitalismus postihuje nejrůznější státní uspořádání. Tento problém spojuje obhájce demokracie napříč celým světem. Trpí jím i Barma: nejbohatší z barmských kšeftařů expandovali po roce 2011 do místního mediálního prostoru a začali vydávat nová periodika. Nepřestávali investovat do médií a novinářům nabídli dvojnásobek jejich stávajících platů. Také ale kupovali již zavedené mediální firmy.

Je jim jasné, že média jsou čtvrtým nástrojem moci, který se zbývajícím třem (moci výkonné, zákonodárné a soudní) snadno vyrovná. Bez problémů tak ovlivňují veřejnost, aniž by před ni museli sami předstoupit. Své informační platformy pak přeměňují na bulvár plný řvavých titulků. Svoboda tisku je v nesnázích a skuteční novináři jsou tímto vývojem uvrženi do beznaděje.

Movití vykukové, kteří bývali miláčky i minulého režimu, jsou dostatečně mazaní a dokáží si získat přízeň davu. Svou dřívější image přizpůsobují přítomnosti: založí třeba nadaci nebo charitativní organizaci a karneval pokračuje.

Stát vydává tři periodika, řídí státní rozhlasovou stanici (Myanmar Radio), státní televizi i další televizní kanály. Barmská armáda navíc vlastní televizi Myawaddy TV, rozhlas, noviny. Celkově tak více než 90 procent mediálního průmyslu patří armádě – generálům nebo jejich přítelíčkům. Například dcera bývalého generála Khin Maung Thana, paní Hay Mar (také známá pod přezdívkou Ma Ma), založila mediální skupinu pro „aktuální zpravodajství“, která ale odmítá spolupracovat s barmskou redakcí Hlasu Ameriky. Třetí největší mediální skupinu vlastní Thaung Suu Nyein, syn někdejšího ministra zahraničních věcí Win Aunga. Ten býval také důstojníkem vojenské rozvědky.

Političtí hráči vlastní velkou část barmských médií. Nyní by měli prokázat legální původ svého majetku. Foto rappler.com

Klientelisté většinou mívali již před demokratickou transformací úspěch v podnikání. A to díky velmi těsným vztahům s vládou. Ty se projevují protekcí při rozdělování právních povolení, vládních dotací, zvláštních daňových úlev či jinými formami státních zásahů. Podobné kamarádíčkování je živnou půdou pro úplatky a neprůhledné machinace. Zájmy podnikatelů zkrátka přesahují do politiky a vládnoucích kruhů. Přátelské a rodinné vazby potom ovlivňují ekonomiku a společnost do té míry, že podkopávají ideály související se službou veřejnosti. 


Někdo ovšem tvrdí, že tyto šedé eminence jsou důležité pro rozvoj země, protože jejich obchodování může podporovat růst ekonomiky. Jistě, svým kapitálem mohou rozpohybovat toky financí a pár kapek možná padne i do státního rozpočtu. Podnikatelé s mezinárodními zkušenostmi jsou potřební a mohou dopomoci ke spolupráci se zahraničními investory.

Nejprve by se ovšem mělo vyjasnit, jak ke svému majetku přišli a kolik toho vlastně nastřádali. I když jej nezískali skrze švindly, je nutné, aby jej řádně zdanili. Teprve pak je možné bavit se o jejich přínosu pro společnost. Klientelisté by tak hlavně měli dokázat, že chtějí být součástí řešení a nikoli důvodem problémů.

Vyvstává zde ovšem řada otázek. A nejde jen o Barmu. Podobné společenské pohyby lze pozorovat i v České republice. Je třeba se ptát: jak skutečně převést pochybně nabyté bohatství do veřejného sektoru? Filantropie nestačí. To vše může být pouze pokus o vytvoření určitého morálního kreditu pro založení vlastních politických stran. Stále a důsledně tedy zjišťujme, jak se současní milionáři-vlastnící médií dostali na své lukrativní pozice a jaký má jejich činnost reálný vliv na život v České politice.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.