Chci přispět X

Hurá do školky

Ministerstvo školství představilo některé z nových návrhů. Jejich cíle jsou jasné: integrace dětí ze sociálně znevýhodněných rodin, a možnosti skloubení rodičovství s profesní kariérou. Návrhy mají příznivce i odpůrce.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová nedávno představila chystanou revoluční změnu, která by začala platit od příštího školního roku. Povinná školní docházka by začínala už v pěti letech, čili rok před nástupem do školy. Prodloužila by se tak na deset let.

Jako důvody uvedla ministryně integraci dětí ze znevýhodněného prostředí a zároveň možnost skloubení kariéry a rodičovství. S tím jde ruku v ruce i to, že nově budou mít školky povinnost přijímat děti od čtyř let věku.

Názory se samozřejmě různí. Co se týče kritiky, vyvstaly otázky, jestli bude jeden rok sociálně znevýhodněným dětem stačit (na což poukázal například Tomáš Feřtek). Mnoho rodin navíc bude požadovat předškolní péči mnohem dříve než ve čtyřech letech věku svého dítěte.

Je pravda, že změna by mohla být radikálnější, alespoň k částečnému zlepšení na druhou stranu dochází. Ministryně se koneckonců sama vyjádřila, že plánuje postupně snižovat věk, od kterého bude nárok na mateřskou školu vymahatelný.

Takový krok je rozhodně správný. Vědecké studie potvrzují přímou úměru mezi absolvováním mateřské školy, úspěchem ve standardizovaných testech a úrovní dosaženího vzdělání – absolventi mateřských škol mají vyšší pravděpodobnost, že získají středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání. Děti, které školkou projdou, přitom mají zároveň nižší pravděpodobnost, že budou opakovat ročník, skončí ve speciální škole nebo se budou později věnovat kriminální činnosti. To platí pro děti ze všech socioekonomických zázemí.

Ministryně Valachová se vyjádřila, že plánuje postupně snižovat věk, od kterého bude nárok na mateřskou školu vymahatelný. Foto umo3.plzen.cu

Mezi lidmi, kteří z návrhu naopak nadšení nejsou, je i Martin Fendrych z Aktuálně.cz. Ten se ptá, proč má mít kariéra přednost před dítětem:

„Všimněte si tichého, nenápadného kouzla, jež obsahují slova ‚slaďování rodinného a pracovního života‘. Starat se doma o dítě, dnes skoro výjimečně o více dětí, není vnímáno jako práce. Práce je chodit do fabriky, do firmy, na ministerstvo, do úřadu, na pole. Žena (velmi zřídka muž), která vychovává doma děti, ‚nepracuje‘. Rozuměj: nebuduje si kariéru, chudák jenom vychovává dítě. To je smutné poselství, jež nová ministryně školství sdělila Čechům na začátku školního roku.“

Je sice hezké, že pan Fendrych uznává, že péče o dítě je také práce. Na druhou stranu, je-li péče o dítě práce jako každá jiná, měl by mít člověk svobodu se rozhodnout také tuto práci nedělat, pokud nechce.

V české společnosti se investuje do vyššího vzdělávání, ve kterém ženy tvoří až třípětinový podíl absolventů. Pokud tyto ženy založí časem rodinu a společnost jim přikáže, aby se věnovaly tomu, čemu se věnovat nechtějí a čemu se ve své profesní přípravě nevěnovaly (několikaleté péči o děti), půjde jednak o zmařené investice, a zároveň o omezení svobody jedince.

Otázka je, jak by si pan Fendrych představoval, že se bude řešit problém těch lidí, kteří chtějí do práce a zároveň nemohou najít školku. Pokud by takoví lidé pobírali adekvátní sociální příspěvky, jejich finanční situace by se jistě zlepšila, ale nejspíš za cenu toho, že by ztratili kontakt s původní profesí. U jejich dětí by zároveň hrozilo, že by nepřišly do kontaktu se svými vrstevníky a měly by v některých oblastech horší šance než ty děti, které školkou prošly.

Pokud bychom ale nechali věci být tak, jak teď jsou, děti ze sociálně znevýhodněných rodin by bylo těžké do školky dotáhnout. Školky by zároveň – s ohledem na to, že předškolní vzdělávání je dobrovolné – ani neměly motivaci přijímat. A to je akutní problém, protože školky jsou dnes přeplněné.

Sečteme-li všechna pro a proti, můžeme přeci jen očekávat, že zmíněná opatření mohou vést k větší spokojenosti jak rodičů, tak i dětí.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Fotka_web_jpg

Petr Chaluš - konzultant ve vzdělávání

Problém je v povinnosti a řešení je v dostupnosti Středa, 2.Září 2015, 19:27:1

Povinná docházka do základních škol, které často nesplňují představy rodičů je v České republice problematická už nyní, rozšíření povinnosti pro rodiče a děti na mateřské školy ještě zvětší tento základní problém. Pokud je něco povinnost a rodič a dítě mají minimální možnost zpětné vazby, jejich hlas ke kvalitě a péči je často nevyslyšen, pak je jde o "totalitní" a nefunkční povinnost. Dostupnost mateřských škol všude a zdarma pro všechny děti nejlépe už například od 3 let věku je naopak úžasná věc, o kterou bychom měli usilovat a rodinny, které dětem neposkytují dostatečné zázemí motivovat (ne povinností) podpůrným poradenstvím a sociálními službami a benefity.

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Středa, 2.Září 2015, 22:46:17

Osobně vzpomínám na školku nerada a zrovna svoji konkrétní zkušenost bych nikomu nepřála. Na druhou stranu, není to podle mě důvod zanevřít na povinné předškolní vzdělávání - stačilo by právě zároveň zavést nějakou povinnost zpětné vazby, na kterou by vedení školky nebo zřizovatel museli reagovat.

Otázka je, jak by ty benefity a poradenství měly vypadat.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Musím souhlasit s panem Fendrychem Čtvrtek, 3.Září 2015, 21:04:16

a podivit se nad tím, co tu autorka článku a jeden diskutující hlásají. Vše je ve znamení jakési svobody, která se ovšem vždy uplatněná ad absurdum stává chimérou a faktickou zničující nesvobodou.

Abych pravdu řekl, nezajímá mne, zda paní Recmanová vzpomíná na svou školku ráda nebo nerada (v mnoha státech světa děti v tomto věku nemají na co rády či nerady vzpomínat) nebo zda se jí chce nebo nechce starat o dítě. Péče o dítě není totiž věc malicherného rozhodnutí, ale životní úkol. ten však na sebe nemusí vzít všichni, nicméně měla by ho (umět) vzít převážná většina z nás. Je jedním z hlavních zdrojů životního smyslu.

Autorka hovoří také o vzdělaných matkách, které se starají několik let o děti jako o "zmařených investicích". Zde se slučuje jakýsi levicový anarchismus s důrazem na svobodu vlastně s ekonomickým vulgarismem tak, jak ho známe z anglické školy politické ekonomie nebo marxismu.

Chtěl bych podotknout, že snižování hranice vymahatelnosti práva na školku pod třetí rok věku by znamenal ohrožení osobnostního a emočního vývoje dítěte, protože jak známe s vývojově-psychologických poznatků, zpravidla až ve třetím roce je ukončen proces separace dítěte od blízké vztahové osoby - matky a jsou tím položeny základy zdravého vztahu dítěte k sobě a okolí. Dávat dvouleté nebo dokonce i mladší děti do školek či jesliček považuji za provinění na duši dítěte, za projev sobectví matky či obou rodičů.

Zatímco když dá matka dítě do školky "až" ve čtyřech letech věku, nenapáchá tolik škody dítěti (národní hospodářství mně v tuto chvíli nezajímá, protože harmonicky se vyvíjející jedinec ty dva roky společnosti v budoucnu vrátí i ekonomicky dvacetkrát) jako když dítě předčasně separuje ve dvou letech nebo v jednom roce. Chápu, že velké korporace a lidé typu paní Recmanové to považují za únik ekonomických investic.

Přestože autorka na konci článku píše o zájmech dětí, vůbec nevnímám, že by je svými názory brala v potaz. Tzv. "slaďování" rodinného a pracovního života totiž fakticky znamená, že stát má umožnit rodičům plně se věnovat pracovnímu životu a kariéře na úkor svých dětí. A to je jednoznačně špatný směr.

Fotka_web_jpg

Petr Chaluš - konzultant ve vzdělávání

Ivano díky za reakci Čtvrtek, 3.Září 2015, 22:38:41

Zavádět povinnost předškolního vzdělávání, když aktuálně je nedostupné a často nekvalitní a neumí komunikovat s potřebami dětí a rodičů je minimálně předčasné. Navíc v sektoru MŠ už nyní působí vysoké procento podnikatelských aktivit, které pravděpodobně bude více dotovat stát (za nejasných záruk ušlechtilých motivů těchto zařízení), protože dostatečný počet veřejných školek možná do roka nevyčaruje. Pokud by se začalo rozšířením sítě veřejných školek, zvýšením počtu učitelek na skupiny dětí, zvýšením celkové kvality a modernosti, flexibility vůči rodičům, humanizací a otevření se spolupráci s rodinou, účinnou veřejnou kontrolou, tak pak pokud se to vše povede lze diskutovat o povinné docházce (proběhla tato radikální změna systému, která znamená mnoho stránek nových vyhlášek, skutečně dostatečnou veřejnou diskusí? Delší povinnou docházku by možná spíše v ČR potřebovali 15 letí absolventi základních škol, kteří nepokračují na střední škole nebo jsou na ní neúspěšní.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Panu Fendrychovi Pátek, 4.Září 2015, 11:14:19

by měl někdo vysvětlit, že především nebude mít ty děti.
Ve vyspělých zemích platí, že čím větší zaměstnanost žen, tím více dětí připadá na ženu.
ČR má menší zaměstnanost matek s dětmi do 6ti let než "feministické" Japonsko.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.