Moje oblíbená pohádka z Herátu: Pat a Mat
Fatima RahimiVztahy Íránu a Československa byly pestré a dlouholeté. Nejlepšího překročení bariér kultur ale nedosáhli inženýři nebo architekti. Povedlo se to dvěma nešikům, přestože jinak nedokáží vyměnit ani žárovku. Nebo možná právě proto.
Nevyhazuji věci, které pro mě mají nějakou symbolickou hodnotu. Takže se mi vždy nahromadí deset let stará psaníčka, pohlednice, vstupenky na různé koncerty, lístky na školní ples a podobně. Jednoho dne, až budu starší, tak se budou hodit, říkám si.
Když jsem tedy nedávno zase po dlouhé době uklízela ve skříni, našla jsem dopis od kamarádky, který mi poslala z lázní. Všimla jsem si známky, která byla velmi pečlivě nalepená nahoře v pravém rohu obálky. Zobrazovala populární a oblíbenou dvojici z mých dětských let v Herátu. Ale znají ji všichni a nejenom z Večerníčků: byl to „Pat a Mat“.
Patlat a matlat napříč světem
Tvůrcem světoznámých postaviček je výtvarník a režisér Lubomír Beneš. Spolupracoval s dramaturgem Jiřím Kubičkou a výtvarníkem Vladimírem Jiránkem. Společné vytvořili krátký film „Kuťaci“.
Od roku 1979 se natáčel seriál „…a je to!“ Poté nějakou dobu nepokračoval. Roku 1985 se opět objevil na televizních obrazovkách — již pod jménem „Pat a Mat“. Při vybírání těchto jmen se Lubomír Beneš inspiroval dětmi. Splnil jejich přání, které vznesly na jedné z debat. Děti můžou za jména Pat a Mat dosadit české výrazy patlat a matlat.
Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, odkud pohádkový seriál pochází. Když jsem po čase v České republice zjistila, že je to československá výroba, vyprávěla jsem všem, že i já je znám a že jako dítě jsem se na ně dívala. Všichni byli vždy překvapení a nevěřili mi.
Pohled na tři roky starý dopis s večerníčkovým obrázkem ve mně vzbudil vzpomínky na gymnázium. Kamarádi se mě ptávali, zda jsme doma v Herátu měli televizi, jestli jsme se dívali na filmy. Jestli jsme měli knihy. Jestli v Herátu byly obchody a obchodní centra. Jaký jsme měli dům, zahradu. Takové otázky jsem dostávala a stále dostávám velmi často. Už jsem si na ně zvykla. Těší mě zájem a ochota vyslechnout si mě, přestože moje vyprávění je často velmi zdlouhavé. Svůj monolog většinou začínám otázkou: „Znáte pohádku Pat a Mat? Jsou mí nejoblíbenější.“
V dětství jsem každý večer kolem šesté hodiny měla před televizí připravený polštář.
Nedočkavě jsem čekala, až se na obrazovce objeví malá holčička s dolíčkem na levé tváří. Chytali jsme převážně íránské stanice. Od šesté hodiny večer do půl osmé se v televizi střídaly pestrobarevné pohádkové postavičky. Pořad jako první odvysílal dětskou písničku o tom, jak je důležité, aby děcka jedla zeleninu a ovoce a pak konečně přišly na řadu oblíbené postavičky Pata a Mata.
Tento pozoruhodný pár někdy rozehrává doslova šachovou partii, jak ostatně napovídají jejich jména. Jejich příběhy popisují manuální nešikovnost, která ovšem zaručeně vyvolává smích. Přes svou neobratnost a smůlu berou Pat a Mat život velmi pozitivně a nevzdávají se. Možná proto se stali mezinárodně velmi úspěšnými. Milují je v Polsku, Švýcarsku i v Holandsku, kde dokonce dostali hlas. Namluvili je známí holandští komici Kees Princ a Simon van Leeuween.
Seriál vyrazil však ještě dál do světa. Právě v Íránu jsou oblíbení nejenom u dětí, ale také u dospělých. Ovšem proč zrovna Pat a Mat? Když se podíváme na historii perské literatury a lidové slovesnosti, najdeme mnoho příběhů a přísloví popisujících osoby, které jsou svými charakteristikami a stylem humoru velmi podobné Patovi a Matovi. Možná proto je místní přijali za své.
Ať už je to Molla Nasradin či třeba Ghazanfal. Molla Nasradin je postava z perské literatury třináctého století. Jeho příběhy jsou velmi humorné, často končí ponaučením. Mola Nasradin zkrátka představuje perskou středověkou satiru. Ghazanfal pochází z lidové slovesnosti. Vyniká chytrostí a inteligencí, ale lidé si o něm myslí, že je hloupý, protože se tak sám prezentuje.
Během dlouhých let vysílání tohoto seriálu, se oba matlové stali doslova součástí perského jazyka. V perštině se běžně používá přirovnání k Patovi a Matovi. Když někdo něco rozbije a nečekaným a legračním způsobem to vyřeší, tak není nešika, ale jednoznačně PatoMat. V roce 2013 byl hostem festivalu dětských filmů v Isfahánu Marek Beneš, syn Lubomíra Beneše, který pokračuje v jeho stopách. Hosté festivalu byli nadšení.
Jaká škoda, že se dnes píše tak málo dopisů. Možná bych dostala další exemplář do své sbírky. Možná bych objevila více zdánlivých maličkostí, které dokázaly překonat hranice kultur.