Základní hodnoty ve výchově a vzdělávání

Petr Chaluš

Jak dneska projít vzdělávacím systémem? Stačí se dobře narodit, nebo chytře nasbírat certifikáty, ideálně pak obojí. Skutečná vzdělanost však vyžaduje komplexnější cestu.

Pokud máte štěstí, projdete vzdělávacím systémem od mateřské školky až k doktorátům na vysoké škole, jenže i tak stále nebudete rozumět sobě ani světu kolem sebe. Pokud máte štěstí, vyrostete v rodině s oběma rodiči, prarodiči, sourozenci a dalšími příbuznými, kteří vám předají do života všechno, co sami umějí, a stejně vám to nebude stačit ke štěstí ani naplnění. Vaše výchova a vzdělávání vám nedaly základní věci, pevnou půdu pod nohama, nedozvěděli jste se, jak přežít v divokém a složitém světě, ve kterém soutěží každý s každým, a zároveň dokázat být obklopen láskou a přáteli, nepřiblížily vás k pochopení smyslu všeho zrození a smrti.

Tento odstavec není úvodem k přihlášce do nějaké náboženské sekty, je úvodem k prvotním otázkám, které přehlížíme. Bez odpovědí na ně svou prací a budováním vzdělávacích systémů za obrovské peníze často pácháme úplné nesmysly, pohybujeme se po mapě vzdělávání jako slepí.

Mnozí z nás, kteří mají přístup ke zdrojům, přehlížejí základní otázky záměrně, odpovědi na ně by totiž mohly vést k inovacím, experimentům, transformacím a nedej bože k přerozdělení moci. Každý „udělovač certifikátů“ má výsostnou moc, každý držitel certifikátu získává moc nad nedržitelem. Všichni, kdo tento obchod s názvem vzdělávací systém přijmou, se pak ohánějí spravedlností systému, proto je zřejmě tolik hodnocení, zdánlivě spravedlivého známkování, zkoušení a certifikace.

Můžete se vyhnout vzdělávacímu systému, projít k moci privátními systémy, přes příslušnost k rodině, mafii, síti kontaktů. Můžete si koupit profesionalitu mimo vzdělávací systém (a případně si dokoupit i nějaký ten certifikát od systému). Složitá situace vás ale čeká, nevyrůstáte-li v rodině napojené na moc a zdroje, nebo pokud vás vzdělávací systém vyloučí, což se často děje paralelně.

Budováním vzdělávacích systémů za obrovské peníze často pácháme úplné nesmysly. Výsostnou moc přenecháváme různým „udělovačům certifikátů“. Foto ec.europa.eu

K čemu je vlastně dnes výchova a vzdělání? Stačí se dobře narodit do určité rodiny nebo určité sociální sítě, nebo „nevzdělaný“ prostě chytře projít vzdělávací systém založený na sběru certifikátů, ideálně pak obojí. Jako jediný a důležitý cíl výchovy a vzdělávání na úrovni vaší osobnosti je od určitého věku dokázat budovat svou pozici nebo svou síť, pečovat o svou moc a přístup ke zdrojům.

Co je pro nás základní hodnotou výchovy a vzdělání? Pro mne poznávání sebe a světa, přístup k základním hodnotám naší kultury, ke štěstí, radosti, pravdě, lásce. Je to pocit, že chápete svět ve svém celku i se všemi dalšími nekonečnými vesmíry a mikročásticemi, které nám servírují exaktní vědci, že vám ten svět patří, žijete v něm jako doma, milujete ho. Milujete všechny a nejen lidské bytosti, jež obývají planetu Zemi. Rozumíte poselství svých předků, nebojíte se smrti, protože máte své přesvědčení, které přesahuje váš život. Chápete smysl předávání života a zkušeností dalším generacím. Je mnoho základních otázek, kterým potřebujete rozumět, a výchova a vzdělávání existuji na světě právě proto, aby vám pomohly. Jenže vám bohužel nejspíše nepomohou.

Základní otázky a hodnoty hledáme my Evropané často až v dospělosti, složitě a daleko (například v budhismu). Jako by nás naše evropská kultura opustila, ve světě vzdělávání jsme například bohatou evropskou filozofickou tradici odsunuli mimo priority. Jediné, co nám z ní zůstalo, jsou technologie a systémy, které vznikaly jako výdobytek naší filozofie a měly sloužit naší další duchovní cestě. Ty se však staly naším prokletím, kterému sloužíme. Jsme vychováni a vzděláváni pro život v těchto systémech, ne pro sebe sama a pro pochopení světa a už ani ne jeden pro druhého. V systému je lhostejné, kdo jsem já, a kdo je druhý, všichni musíme být zejména funkční jednotky a máme funkčně komunikovat (dle plánovačů kurikul se zdá není například třeba vášnivě milovat sebe, druhé lidi, svět). Funkční jednotky, které jako hobby praktikují ve volných chvílích budhismus.

Výchova a vzdělávání pro nás mají vytvářet pevnou půdu pod nohama, s jejíž pomocí dokážeme tvořit svět, hledat nové odpovědi na základní a důležité otázky, transformovat svět do humanističtějších a duchovnějších podob. Chtějte pro sebe po vašich rodičích a učitelích tuto živnou půdu a odmítněte jakýkoli jiný balast, malichernosti, cáry papírů, které neprávem sami sebe nazývají výchovou a vzděláváním. Vydejme se na cestu plnou dobrodružství, která je pravou povahou výchovy a vzdělávání.

    Diskuse
    JP
    August 3, 2015 v 14.16
    Certifikace
    Svého času jeden japonský zenový mistr (neutkvělo mi bohužel v paměti jeho jméno), poté co objevil svou vlastní cestu k věčným pravdám, veřejně roztrhal potvrzení od svého vlastního zenového mistra o tom, že "dosáhl osvícení".

    A vyhlásil, že cestu k pravým duchovním pravdám nelze doložit a osvědčit žádnými formálními certifikáty, nýbrž že je nutno ji osvědčovat a obnovovat každý den znovu, reálnou duchovní činností.
    MP
    August 3, 2015 v 17.15
    Petrovi Chalušovi
    Ona ale "základní hodnota vzdělání a výchovy" nemůže být jen pro Vás. Musí být pro "nás", přičemž to " my" je tomto případě historicky vzniklé kulturní společenství lidí, kteří se opakovaně rozhodují být spolu (z hlediska vzdělání je naštěstí poměrně jedno, jestli to společneství chápeme jako "český národ" anebo "evropské společenství, kulturně to splývá). Takové "my" je ovšem i v nejlepším případě konstitučně pomalé a opatrně vyjednává kompromisy. "Já" se už pro ten rozdíl rytmu nemůže nikdy bezprostředně identifikovat s "my", proces vzdělání je proto vždycky proces odcizení.
    Abych byl konkrétní, právě vzdělání ve mně -- přes individuální problémy s dysgrafií a dyslexií -- vyvolává pocit znechucení, když čtu opakovaně " budhismus" místo "buddhismus" či když čtu: "...bohatou evropskou filozofickou tradici odsunulo mimo priority." Nemám přitom důvod, vždyť i z toho zvláštního nakupení slov rozumím, co chtěl autor říct. Jenomže jazyk, právě tak jako vzdělání, nedokáže dlouhodobě fungovat bez konzervativně zachovávaných, často zbytných či přežilých konvencí.
    August 3, 2015 v 21.52
    Mně také vyvolává pocit znechucení, když čtu:
    pleonasmus "mateřské školky", místo abych správně četl "mateřské školy".

    Každopádně je třeba pojmenovat to, že mrazivý vítr přišel do našeho školství ze Západu, angloamerický systém nám produkuje absolventy masových vysokoškolských oborů, kteří znají všechno, ale neumí nic. Možná si však tím připravujeme budoucí revoluční generaci, až budou silné ročníky dnešních školáků na vysoké nebo krátce po ní. Jen se obávám, zda vyhrabou z prachu to, na čem se dá stavět.