O letadlech a mašinkách

Stát nesmí oslabovat své zdroje a vzdávat se svých schopností ve prospěch soukromých firem. Politická levice musí formulovat program posilování zdrojů a rozvoje schopností. Letní příklad dává doprava.

„Prosadíme dobře fungující stát,“ znělo hlavní volební heslo sociální demokracie na podzim 2013. Sám jsem za ním viděl kromě jiného schopnost státu prosazovat své kroky koordinovaně napříč resorty.

Oslovovala mě ta představa také proto, že jsem v tomto deníku před necelými čtyřmi lety psal o zrušení přímého leteckého spojení mezi Prahou a Bělehradem. Oznámeno bylo v době návštěvy srbského prezidenta v Praze (sic!). A zároveň ve chvíli, kdy Srbsko bylo čerstvě zařazeno na seznam zemí české prioritní zahraniční rozvojové spolupráce.

O dva roky později začala přímé spoje nově provozovat srbská, kapitálem z Arabského poloostrova financovaná, letecká společnost Air Serbia. Dnes létá desetkrát týdně. V rámci rozvoje zahraničí spolupráce s jednou z našich prioritních zemí ovšem České dráhy s platností od loňského prosince zase zrušily jediný přímý rychlík Praha – Bělehrad.

Jistě, cestovat se dá různě. Do Bělehradu dojedete i s přestupem ve Vídni i v Budapešti. Jet můžete i autobusem. Ale nesvědčí o naší ochotě ke spolupráci více než deklarace ministerstva zahraničí kroky státu v oblastech, za které odpovídají jiná ministerstva než to zahraniční? A nesvědčí to především o schopnosti naší vnitřní koordinace?

Situace od roku 2011, kdy stát v ČSA vlastnil 92 % akcií, se notně změnila. Dnes je to jen necelých dvacet procent a pořád se mluví ještě i o dalším prodeji.

I tak mě ale zaujala informace, že ČSA začaly provozovat spojení z Prahy do Edinburghu s mezipřistáním v Lodži a také spojení mezi východopolským Řešovem a Edinburghem. Během dalších měsíců by mělo následovat i spojení do Poznaně a k Baltskému moři a také do Radomi.

Chtěl bych věřit, že lidé, kteří ve správní radě Českých aerolinií zastupují stát, přestože je dnes zdaleka jen menšinovým akcionářem, vědí, co dělají. Radom, Lodž a Varšava jsou vrcholy rovnostranného trojúhelníku o vzdálenosti asi sto kilometrů. Radom i Lodž jsou jižně od Varšavy.

Provozovat takové letecké spojení zároveň s několika denními lety do polského hlavního města dává asi takový smysl, jako kdyby polský národní letecký přepravce LOT začal létat z Varšavy kromě Prahy ještě do Plzně a Karlových Varů. A do Edinburghu létal z Brna. Nadto se sluší podotknout, že na vnitřním polském leteckém trhu už v poslední době více méně zkrachovaly dvě jiné firmy.

ČSA začaly provozovat spojení z Prahy do Edinburghu s mezipřistáním v Lodži a také spojení mezi východopolským Řešovem a Edinburghem. Následovat má i spojení do Poznaně a do Radomi. Radom, Lodž a Varšava jsou přitom vrcholy rovnostranného trojúhelníku o vzdálenosti asi sto kilometrů. Foto MZV

Když ale sleduji expanzi Českých aerolinií k našemu severnímu sousedovi, nemohu se neptat, proč je zároveň na sever tak špatné jakékoli jiné spojení.

Vlakem de facto nedojedete ani do turistického Krakova (jezdí jeden noční spoj), ani do turistické a univerzitní Vratislavi (jezdí sem tam osobní vlaky z Pardubic přes Lichkov a Kladsko), po roce a půl byl v létě 2012 zrušen přímý spoj do Štětína (přes Berlín).

V Krkonoších pak můžete třikrát denně o víkendu a v létě v Trutnova do Jelení Hory, kam můžete pravidelně i z Harrachova ovšem s přestupem na vlak soukromého dopravce, který vás veze pár minut přes státní hranici. Jako kdyby státní firma státní hranici překročit neuměla.

Pořádně se ale nedostanete ani z Varšavy do Prahy. Poslední vlak vyjíždí po poledni a přijíždí s přestupem v Ostravě po osmé večer, i když by mohl jet o čtyři hodiny později i bez přestupu.

Jistě to všechno má nějaké vysvětlení a leckde si ho jako rozumné doplním i sám. Občas se dá někam do Polska dojet některým soukromým – zpravidla Poláky vypravovaným – autobusem.

Ale pokud bychom už jako stát měli zájem například na cestování do Polska (což by odpovídalo politice Českých aerolinií), tak se nemohu nezeptat, kde je spojení přes státní hranici, které mohou využít lidé v příhraničí.

Jak se dostat z Liberce do Poznaně, z Hradce Králové do Vratislavi, z Jeseníku do Opole… Neměli bychom třeba i na takovéto spoje myslet zároveň s rozvojem leteckého spojení mezi třemi městy na vrcholech rovnostranného trojúhelníku o délce sto kilometrů?

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.