O uprchlících bez hysterie i naivity

Skuteční uprchlíci bezpečnostní riziko pro Evropu nepředstavují; islamističtí militanti, kteří zneužívají jejich situace, nepochybně ano. Mluvit by se mělo o obojím současně.

V minulém týdnu navštívili Prahu dva z autorů knihy Agent Storm. Můj život v al-Káidě a CIA. Dán Morten Storm začal jako člen motorkářského gangu, pak se obrátil k islámu a postupně se radikalizoval, odešel studovat na salafistickou akademii do Jemenu a pronikl do nejextrémnějších džihádistických kruhů. Extrémní výklad islámu i islám jako takový ale opustil a stal se agentem tří západních rozvědek. Chtěl pomáhat v boji proti zlu, kterému po část svého života podléhal.

Bylo zajímavé s Mortenem Stormem hovořit. On i druhý z autorů knihy, zkušený novinář Tim Lister, který pětadvacet let pracoval pro BBC a CNN na Blízkém východě, v Afghánistánu či Pákistánu, sdíleli velké obavy ze síly radikálního islamismu a z nepřipravenosti Evropy mu čelit. Mluvili i o tom, že mezi současnou vlnou uprchlíků zcela jistě jsou nasazení agenti radikálů z Islámského státu. Upozornili na nedávný případ tohoto druhu odhalený v Norsku.

Lidé jako Storm a Lister dobře vědí, o čem mluví. Pokud by se někomu přece jen zdál dánský odpadlík od al-Káidy i od CIA nepříliš věrohodnou osobou, pak třetí z autorů knihy, Paul Cruikshank, je mimo jiné editorem zásadního pětisvazkového kolektivního díla o al-Káidě (vydaného roku 2012). Zřejmě nikdo tady v České republice neví o skutečné hrozbě ze strany radikálních islamistů tolik.

Za zvážení stojí také svědectví významného německého novináře Jürgena Todenhöfera, který loni jako první západní reportér strávil nějaký čas (deset dní) přímo na území ovládaném Islámským státem v Sýrii a Iráku a podal o tom svědectví. Fanatičtí bojovníci, často pocházející právě z evropských zemí, se netají tím, že se jednoho dne vrátí a Evropu dobudou. Považovat to za pouhé plané chvástání už jaksi není možné.

V české debatě o uprchlících se přesto objevují jednoznačně formulovaná tvrzení, že uprchlíci nepředstavují žádné bezpečnostní riziko. Jsou vedena pochopitelnou snahou otupit ostří protiuprchlické, protiimigrantské rétoriky, která se v Česku, kde muslimská menšina téměř neexistuje, neopírá o reálné zkušenosti, ale zato se snadno spojuje s xenofobií a rasismem.

Přesto je ale podobná argumentace neúplná a vlastně i potenciálně nebezpečná. Může totiž diskvalifikovat celou pozici zastánců přijetí uprchlíků, jejichž tvrzení se budou jevit buď jako naivní a nepoučená, nebo jako záměrně zavádějící.

Fanatičtí bojovníci, často pocházející právě z evropských zemí, se  netají tím, že se jednoho dne vrátí a Evropu dobudou. Považovat to za pouhé plané chvástání už jaksi není možné. Film Bojovníci ze severu, Repro DR

Uprchlický byznys Islámského státu
Bezpečnostní riziko zcela jistě nepředstavují skuteční uprchlíci, kteří jsou na útěku mimo jiné právě před agresivním džihádismem. Ale zároveň je téměř jisté, že ne všichni, kdo se do Evropy jako uprchlíci dostávají, jsou skutečnými uprchlíky. Mluví proti tomu nejen názor odborníků, kteří se islámským extremismem dlouhodobě zabývají, ale i prostá logická úvaha.

Nástupní místo pro uprchlická plavidla, Libye, je země rozbitá (hlavně vinou západních mocností) a proměněná v oblast chaosu a snadný terč pro ty největší radikály z Islámského státu. Ti tak dnes mají uprchlíky třeba z Eritreje, procházející přes libyjské území, ve své moci. Zabijáci z ISIS popravují ty z uprchlíků, kteří se neprokáží znalostí Koránu a jsou tudíž považováni za křesťany.

Je až příliš snadné si představit, že výběr těch, kteří se dostanou na paluby plavidel směrem do Itálie či Řecka, je v mnoha případech v rukou militantů Islámského státu. Pokud se rozhodnou své lidi na palubu lodí a člunů dostat, nikdo jim v tom nemůže zabránit. Je prokázán nejméně jeden případ, kdy muslimští imigranti hodili přes palubu křesťany a ti v moři utonuli. Jejich gumový člun vyplul od libyjských břehů.

Islámský stát na pašování uprchlíků do Evropy také nehorázně vydělává, údajně si takto již přišel na více než 300 milionů dolarů. Na beznaději a nouzi uprchlíků si v Libyi takto přilepšují i jiné islamistické skupiny. Islámský stát také, pravděpodobně plánovaně, vyhání syrské uprchlíky z táborů na hranici s Jordánskem, aby tak oživil svůj nový lukrativní byznys.

Tvářit se, že žádné bezpečnostní riziko ze strany uprchlíků nehrozí, je při znalosti toho všeho nezodpovědné a nebezpečné. Riziko zjevně existuje, důkladným prověřováním identity těch, kdo do Evropy směřují, se ale snad dá minimalizovat. Přijímejme tedy skutečné uprchlíky, ale buďme velmi ostražití. Přísné prověřování, samozřejmě s respektem k lidské důstojnosti uprchlíků i k tomu, co prožili, není nic nehumanistického, spíš je to holá nezbytnost.

Otevřenost k pomoci uprchlíkům a k přijetí těch, kteří utíkají před bestiální nenávistí a fanatismem nebo před zničující chudobou, je dobrá a potřebná. Neměla by ale být provázena naivitou, příliš snadným odbýváním skutečných hrozeb jako neexistujících ani stejně snadným nálepkováním všech, kteří mají strach ze zcela reálné hrozby radikálního islámu, za různé –foby.

Bylo by velmi neblahé, kdyby si potřebný kritický pohled na islamistický extremismus, jeho mediální sílu a schopnost rekrutovat stále nové všeho schopné stoupence monopolizovali jen lidé z okruhu Bloku proti islámu. Odmítnout zvěrstva páchaná fanatiky s černou vlajkou a nepřipustit, aby k nim dostávali další a další příležitosti, se s humanistickým přístupem a otevřeností k pomoci lidem v kritické nouzi velmi dobře snáší.

A co si myslíte vy? Diskuse (13 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 1.Července 2015, 09:13:14

To je rozumný pohled. Přijímejme uprchlíky, ale nebuďme ani příliš naivní, že nám žádné nebezpečí nehrozí. A nezatracujme už dopředu lidi s odlišným názorem, zvlášť když neznáme důvod jejich obav.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Falešný rozum Středa, 1.Července 2015, 11:02:11

Údajně rozumné argumenty, že mezi uprchlíky se určitě skrývají bojovníci Islámského státu, jsou zavádějící.

Evropští a američtí islamisté, kteří odjíždějí bojovat po boku Islámského státu nebo trénovat s Al Káidou, nemají s uprchlíky vůbec nic společného. To jsou lidé od nás, s našimi pasy, kteří se mohou normálně vrátit na svůj pas a nemají zapotřebí skrývat se mezi uprchlíky, s holýma rukama a v ohrožení života.

Účast islamistů na mafiánském obchodu s lidmi je závanější záležitost. Tyto příjmy Islámského státu bychom nejsnáze odstřihli, kdybychom místo neustálého posilování ostrahy hranic otevřeli pro uprchlíky i jiné přistěhovalce legální cesty. Uprchlíci by se jistě rádi nalodili na spolehlivý evropský trajekt místo děravé bárky převaděčů, zvlášť když místo na té chatrné kocábce je přijde mnohonásobně dráž, jenomže v přístavu sedí imigrační úředník, který na palubu normální lodi žádného uprchlíka nepustí.

Že bojovníci Islámského státu využívají své účasti na převaděčství také k tomu, aby chytili a povraždili část těch, kteří před nimi prchají, je další důvod, proč by Evropa neměla chránit své hranice před uprchlíky, ale naopak vytvářet pro uprchlíky bezpečné přístupové cesty. Rozhodně to není důvod obviňovat všechny, které islamisté cestou nepovraždili, že jsou to jejich agenti.

Že mezi uprchlíky jsou lumpové, s tím se musíme smířit stejně, jako se smiřujeme s tím, že lumpové žijí mezi námi od narození. Jak by to vypadalo, kdyby právo na život měli jen lidé ctnostní? Jak by se zabíjení hříšníků slučovalo s ctností katů? Hříšnost nezbavuje člověka lidských práv, zvlášť když jsme všichni hříšníci, nicméně nejen proto. I hříšníci tak velcí, že páchají zločiny, mají právo na spravedlivý soudní proces. A taky na presumpci neviny. Například rozhodně nemáme právo nutit uprchlíky, aby v koncentračním táboře na břehu středozemního moře prokázali, že cestou neutopili žádného křesťana.

Samozřejmě na to, že lidé v nouzi nejsou samí andělé, musí pamatovat i ten, kdo jim chce pomáhat, možná především právě ten, kdo chce pomáhat. Kdo si děl o těch, kterým pomáhá, přehnané iluze, snadno propadne zklamání, zanevře na ty, kterým původně chtěl pomáhat, a dokonce je v nebezpečí, že jim začne škodit. To se ovšem netýká zdaleka jenom pomoci uprchlíkům, je to problém všech pomáhajících a pečujících profesí, od sociálních pracovníků přes lékaře a sestry až po učitele. Lidé jsou prostě banda hříšníků a cháska nevděčná; přesto si zasluhují žít i dostat v nouzi pomoc.

Možnost, že se mezi uprchlíky skrývá nějaký bojovník Islámského státu, je potřeba posuzovat skutečně rozumně, na základě skutečných rizik a jejich míry. Po atentátu na Charlie Hebdo Francouzi vtipkovali o tom, že všichni atentátníci se radikalizovali ve vězení, a proto francouzská vláda posiluje cenzuru Internetu. Když se bojovný islamista vmísí mezi uprchlíky a přežije cestu, jak dlouho mu od vylovení z moře potrvá, než se vyzbrojí a začne být skutečně nebezpečný? Kolik času a příležitostí budeme mít odhalit a překazit takové jeho snahy i bez paranoidního prověřování uprchlíků? Jak moc ve skutečnosti potřebuje Islámský stát posílat do Evropy své bojovníky takto riskantní cestou? Jaké jiné cesty má k dispozici? Jak získává stoupence mezi Evropany? Jaká jsou rizika, jak náročná jsou opatření proti nim, jak jsou účinná a jak mnoho ze svých práv a svobod bychom kvůli nim museli obětovat? Jak dalece chceme v boji proti islamistům přiblížit poměry v Evropě poměrům v Islámském státu?

Více životů než bezpečnostní prověrky uprchlíků by zachránil úplný zákaz osobní automobilové dopravy. Přesto tento zákaz žádný stát nepřijme. Většina lidí si zakládá na svobodě koupit si auto a jezdit vlastním vozem natolik, že raději přijme riziko smrti na silnici, než by se této svobody vzdala.

Filip Outrata - Praha

Pane Macháčku, Středa, 1.Července 2015, 11:47:35

jen jestli ten falešný rozum neprojevujete spíš Vy. Jistě, s trochou obratnosti se dá zpochybnit cokoli, třeba i informace o bezpečnostních rizicích od lidí, kteří se radikálním islamismem zabývají a na rozdíl od mě a (jak předpokládám i od Vás) o něm také něco vědí. Ale nevím, jestli je to zrovna rozumný přístup. Jinak s řadou věcí, co píšete, se dá souhlasit.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 1.Července 2015, 12:06:9

Před odpůrci uprchlíků bychom neměli argumentovat tim, že rozum je falešný. Protože oni pak rozum pošlou úplně do háje a budou se řídit jenom emocemi: strach, odpor, nenávist.

Petr Šťastný - Malé Přítočno

Pro pana Macháčka... Středa, 1.Července 2015, 12:07:21

Jako vždy od vás skvělý příspěvek!

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Kdo je zdrojem opravdového bezpečnostního rizika Středa, 1.Července 2015, 17:28:59

Ze své zkušenosti vím, že lidé, kteří se nepřátelsky vyjadřují k uprchlíkům, tak nečiní z důvodů bezpečnostních, ale proto, že skáčou na lep mediím. Obraz, který média vykreslí a pan Konvička jej řádně doplní barvami, přijímají za svůj.

Chceme-li však uvažovat o bezpečnostní hrozbě ze strany uprchlíků, která by měla spočívat v očekávání jejich kriminální činnosti, proč tak činíme až teď, a nadto u těch nejslabších z nejslabších? Nejde tu o pokrytectví, které má zastřít pravou povahu neuspokojivého stavu naší společnosti?

Proč jsme neuvažovali o bezpečnostních rizicích, když se u nás začaly usídlovat všechny ty mafie a kriminální struktury ze SSSR, z bývalého sovětského bloku, z Balkánu? Proč nám nevadí bezpečnostní rizika, ke kterým zcela zákonitě vede provozování heren, veřejných domů, zastaváren, bazarů atd.? Jak to, že jsme se tak lehce smířili – jako ostatně všude na Západě – s drogami a držením střelných zbraní, když toto vše má na svědomí ročně jenom u nás desítky a možná i stovky životů? Příklad pana Macháčka ohledně nehod na silnicích je zcela na místě.

O kolik životů a lidské důstojnosti byli okradeni ti, kteří padli do zcela cíleně nastražených pastí reklam, půjček a exekucí za blahosklonného přihlížení státu? Státu, který má náhle starost o své občany, aby je náhodou neohrozili poloutopení chudáci z Eritreje?

Kolik Řeků si vzalo život ze zoufalé životní situace, kterou jim beze strachu z bezpečnostních rizik hrozících od uprchlíků z Afriky připravili jejich politici ve službách nadnárodního kapitálu?

V jednom je ale obava ze začlenění uprchlíků do české společnosti přece jenom pochopitelná. Cítí to jistě mnozí, kteří protiuprchlické hysterii podléhají, byť to sami o sobě nevědí. Nedokážeme se totiž postarat sami o své občany. Jak bychom se asi postarali o emigranty z Afriky? Nejlépe to je vidět na bezdomovectví a soužití s Romy. Nemáme žádnou politiku bydlení, nemáme garantované výše platů, které by zajistily důstojné životní podmínky pro každého, nemáme pracovní místa pro práceschopné členy společnosti. Co budeme nabízet příchozím bez protekce?

Nemáme nic, čím bychom mohli uprchlíkům zajistit postavit se na vlastní nohy. A tak budou nuceni nanejvýše všelijak přežívat po ubytovnách, které dusí život v samém zárodku, vypomáhat si kdejakou drobnou kriminalitou a ubíjet čas v nekonečné nudě na lavičkách apod. Lze se zas až tolik divit, že se tu a tam najde někdo, kdo tu beznaděj a ztrátu smyslu vlastního života neunese a v prostředí, kde je tak lehké se dostat ke zbrani, si ji pořídit a …..?!

A právě v tom je to pravé bezpečností riziko. Na vině tu ovšem nejsou ani v nejmenším uprchlíci, ale správci společnosti, jimž neleží na srdci obecné dobro.

Jiří Vyleťal

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Vyleťale, Středa, 1.Července 2015, 18:35:15

proč si myslíte, že když byly realizovány Vámi vypsané předešlé hrozby, tak lidé neuvažovali o bezpečnostních rizicích? Proto, že tyto úvahy nebyly publikovány?
Napadlo Vás a další vůbec to, že se možná jedná o to sté nic /bezpečnostní riziko/ které umoří pověstného osla? Máme nad tímto rizikem mávnout rukou, protože někdo mávl rukou nad těmi předešlými?
V další části s Vaším příspěvkem souhlasím. Jak píšete - pokud skutečně nejsme schopni migrantům poskytnou nejen bydlení, ale i další celoživotní perspektivu, spočívající v zapojení do práce - podnikatelských /legálních/ aktivit, atd., aby se mohli postavit na nohy, tak je sem raději nezvěme.
Já bych byl moc rád, kdyby se tématu ujali lidé, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají na profesionální úrovni. Ti by nás měli seznámit s výhledem situace, s bezpečnostními riziky atd. Neboť platí, že : " Buď vše zjisti nabeton, nebo to pusť z hlavy. Neboť závěr, k němuž dojdeš, může být jen tvůj, a ne právě ten pravý".

Filip Outrata - Praha

Jiřímu Vyleťalovi Středa, 1.Července 2015, 21:59:20

Milý Jirko, díky za komentář, to co píšeš je pravda a je dobré si to uvědomovat. Jen bych dodal, že mi šlo specificky o bezpečnostní rizika spojená s pronikáním islamistického terorismu, který zneužívá situace uprchlíků, nikoli o kriminální činnost uprchlíků samotných.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Posun stanoviska od záchrany životů k nekritické podpoře všeobecné imigrace Čtvrtek, 2.Července 2015, 12:56:8

Uprchlický problém nás staví před otázky, které jsou podle mého soudu neřešitelné. Jednou z těchto otázek je, jak odlišit uprchlíka, kterému hrozí smrt, od ekonomického imigranta. V těch vysokých počtech migrantů to není nejspíš "technicky" možné. Je tedy řešením přijmout všechny, kteří přijdou? Na tu otázku také není jednoduchá odpověď, domnívám se, že spíše ne, neboť by to mělo pravděpodobně zničující dopady a v dlouhodobém (těžko říci, jak moc dlouhodobém) výhledu by to patrně znamenalo jen "spravedlivější" rozložení oblastí nestability, kde bude hrozit propad do násilného chaosu.
Zastánci imigrace si však už na tuto otázku nejspíše odpověděli, a to právě tím opačným způsobem, že imigraci z krizových oblastí je nutno podporovat, a to plošně. Tohoto posunu jsme si možná v bouřlivé diskusi ani nestačili všimnout, ale je to zásadní posun. Představa, že necháme zbídačené uprchlíky bez pomoci utopit v moři nebo že je necháme napospas ozbrojeným šílencům, aby je připravili o život je naprosto nepřijatelná. To bychom už nebyli lidmi. Lhostejnost nebo dokonce schvalování takových věcí je odporné.
Jak tedy v tom množství migrantů rozlišit ty, kteří utíkají, aby si zachránili holý život, a ty kteří migrují za vidinou materiálně lepšího života, která však bude pravděpodobně hořce zklamána? Obávám se, že rozlišit to nejde.
Tito lidé i v důsledku svojí kulturní odlišnosti, která se brání rozplynutí v pro ně nepřátelské většinové společnosti, skončí pravděpodobně v imigrantských ghetech se svojí subkulturou a svými zákony, odlišnými od těch oficiálních, a s mafií místo policie.
Menšině imigrantů, těm, kteří nebudou tolik lpět na svých tradicích, těm ambicióznějším s touhou po vzdělání či po prosazení se ve většinové společnosti se podaří integrovat. Avšak potomci těchto úspěšných asi tak ve třetí generaci náhle zaslechnou "volání rodu", "otevřou se jim oči" a uvidí naši západní civilizaci ve velmi kritickém světle, zatouží vrátit se ke svým kořenům.

Nekritičtí zastánci imigrace tuto variantu naznačeného vývoje zuřivě popírají. Například v Britských listech se přitom uchylují dokonce i k popírání statististických údajů Eurostatu, ze kterých vyplývá, že v roce 2014 skutečně muži tvořili 70% žadatelů o azyl ze zemí mimo EU. Na můj dotaz mi odpověděli, že mají jiné statistiky, a to jim patrně dává právo útočit a zesměšňovat lidi, kteří na tento prostý statistický údaj poukazují, místo toho, aby se tento fakt pokusili vysvětlit.
Objevuje se množství článků, které tvrdí, že (plošná?) imigrace je všestranně prospěšná, a to jak pro země, ze kterých migranti odcházejí, tak pro země, do kterých přicházejí, je tedy podle těchto tvrzení prospěšná i pro zbylé obyvatelstvo původních zemí. Na námitky, že integrace velkého množství lidí se zcela jinými dovednostmi a jiným vzděláním, než které budou ke své integraci do evropské společnosti potřebovat, se od nekritických zastánců imigrace naopak dovídáme, že mezi imigranty vlastně převažují vysoce vzdělaní a na tamní poměry bohatí lidé, jejichž peníze, které zaplatí pašerákům, nakonec vlastně mohou skončit na účtech takzvaného Islámského státu. Tito nekritičtí zastánci imigrace nám tedy vlastně tvrdí, že když z krizových oblastí odejde co nejvíce vysoce kvalifikovaných lékařů a učitelů, bude to pro zbytek obyvatel, který tam zůstane, velmi přínosné.

Jan Dospiva - Orlová

Čtvrtek, 2.Července 2015, 22:03:8

Nemusímje být naivní, a přesto můžeme trvat na základních hodnotách lidskosti, i proti mínění většiny a pokřiku davů. Už bylo na čase, aby některý politik našel tu odvahu i s vědomím, že mu to ubere na popularitě.

http://www.novinky.cz/komentare/374063-komentar-nenecham-se-sibenicemi-zastrasit-bohuslav-sobotka.html

Klobouk dolů...

Aleš Morbicer - Ostrava

Pátek, 3.Července 2015, 09:15:42

Jako vždy naprostý souhlas s Filipem Outratou.

Existují jisté tendence nějak oprostit džihád od jeho náboženského základu,
třeba nedávno se v tom smyslu vyjádřil Gil Fraser v Guardianu
(český výtah a odkaz k originálu zde::
http://www.blisty.cz/art/77946.html ),
ale to je myslím marná snaha.
To bychom potom mohli dojít k závěru, že třeba ani svatá inkvizice nebyla křesťanská.
Jenže ona byla.

Jakékoliv sklony demokratické levice vidět na džihádu něco dobrého např. proto, že bojuje proti americkému imperialismu nebo podobné ptákoviny, musí skončit.
A naprosto otevřeně říct, že džihád a šaríja v Evropě nemá místo.

A to by nám mohlo a mělo uvolnit ruce právě k pomoci těm, kteří před džihádem prchají.

Martin Profant - Praha 7

Alešovi Morbicerovi Pátek, 3.Července 2015, 10:04:9

Jde jen o to, co znamená, že inkvizice byla křesťanská?
Že má každý velebníček dodnes pod sutanou schované křesadlo a palečnice a po večerech si čte Kirchnera?, anebo že každá forma pospolitosti věřících (a právě tak nevěřících, pokud je založena na silných sdílených představách o dobrém životě) může zvrhnout a ve jménu dobra provozovat nejhorší krutosti?

Jde o to, že toto zvrhnutí se nereprezentuje dotyčné náboženství jako celek -- nesoudíme katolickou církev přes podepsaný konkordát jako organizaci, která podporovala nacismus, ale klademe důraz na ty kněze, mnichy a jeptišky, které a kteří zahynuli při pasivní a aktivní rezistenci vůči zvrhlému režimu; když píšeme o středověkých pogromech, vzpomínáme méně kanovníka Kosmu, který se ve jménu víry mrzel nad tím, jak byl ten pražský nedostatečný, ale ty řídké edikty biskupů a papežů, které pogromy označovaly za nevhodnou formu christianizace -- to není ztráta historické paměti, ale vědomí, že musíme umět společně hodně zapomínat, abychom dokázali být spolu (ono to platí i o manželství, natož o národě či evropské společenství). Proč bychom se neměli chovat k islámu stejně jako ke křesťanství --s oboustranným vstřícným zapomínáním?
A nemyslím, že by někdo z demokratické levice viděl na džihádu něco dobrého.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Tuto vlnu imigrantů ještě zvládneme, není třeba se znepokojovat." První část tvrzení platí, druhá nikoliv. Pátek, 3.Července 2015, 11:25:0

Bohuslav Sobotka zaujal rozumný a sympatický postoj (viz odkaz v příspěvku Jana Dospivy). Nenávist a odporné výhrůžky je potřeba jasně odmítnout.
Je také potřeba přijmout fakt, že počet migrantů bude pravděpodobně narůstat. Jestliže dnes někdo říká, že "tuto vlnu imigrantů ještě zvládneme, není třeba se znepokojovat", pak první část toho tvrzení platí, druhá však nikoliv, neboť nemáme vůbec ujasněno, jak budeme v budoucnu postupovat. Akceptováním neřízené imigrace, stejně jako fanatickým odmítnutím jakékoliv imigrace problém nijak neřešíme, naopak jsme jím sami válcováni a on se časem vyřeší sám, zcela bez našeho přičinění. Mnozí nekritičtí zastánci imigrace stejně jako i její fanatičtí a nenávistní odpůrci se snaží vyvolat dojem, že ten problém má POUZE DVĚ MOŽNÁ ŘEŠENÍ (to je stará známá dobře skrytá slepá ulička!!!) a už zase staví barikády a razí hesla: "Kdo nejde s námi, jde proti nám!"
"Skutečnost je však vždy složitější."

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.