Legislativní rada vlády se vrátí k zákonu o celostátním referendu

Na svém čtvrtečním zasedání bude Legislativní rada vlády znovu projednávat návrh ústavního zákona o celostátním referendu. Upravený návrh posiluje závaznost rozhodnutí referenda a zužuje výčet oblastí, o kterých není možné hlasovat.

(jb)

22.06.2015 17:53

058referendum2014_otanepily

Česká republika ve svém právním řádu institut referenda zatím nemá. Referenda doposud musela být upravována samostatným zákonem. Foto Oto Nepilý

Legislativní rady vlády se ve čtvrtek vrátí k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu, jehož projednávání přerušila před měsícem. Překladateli uložila ústavní zákon upravit a opětovně předložit. K přípravě toho zákona se ve svém programovém prohlášení zavázala vláda a to výslovně včetně referenda na základě lidové iniciativy, který občanům umožní přímo rozhodovat o zásadních otázkách fungování státu.

Česká republika ve svém právním řádu tento institut zatím nemá, referenda doposud musela být upravována samostatným zákonem, resp. jediným případem, kdy se tak stalo bylo referendum o přistoupení k Evropské unii. Návrh, který předkládá ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier uvádí, že v referendu lze rozhodovat o věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu. Zároveň se zde rozepisuje, o čem se v referendu rozhodovat nemá.

Právě k tomuto bodu podle našich informací směřovaly kritické připomínky členů Legislativní rady vlády. V předchozím návrhu zákona byl výčet věcí, na které se referendum nemá vztahovat, tak rozsáhlý, že vyvolával otázku, o čem vlastně bude možné v referendu hlasovat. Upravený návrh předkládá dvě varianty toho, o čem se v referendu rozhodovat nemá. Obě jsou však omezenější než ta, které byla ve hře původně.

První z referenda vyjímá hlasování o základních právech a svobodách, státním rozpočtu a o věcech znamenajících zásah do právní úpravy nebo správy daní, poplatků nebo jiných peněžitých plnění. Pomocí referenda také nepůjde schvalovat právní předpisy.

Druhá varianta k výše zmíněnému přidává ještě to, že referendum nemůže měnit podstatné náležitosti demokratického právního státu a nemůže se v něm rozhodnout o porušení závazků, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva. V referendu rovněž nebude možná hlasovat o ustanovování jednotlivých osob do funkcí, o jejich odvolávání z nich a o individuálních právech a povinnostech.

Co je třeba k vypsání referenda
Podmínkou vypsání referenda je petice, kterou musí podepsat alespoň 250 000 občanů České republiky. Návrh na konání referenda se musí podat do šesti měsíců ode dne, kdy bylo oznámeno zahájení sběru podpisů. Rozhodnutí referenda je přijato, pokud nadpoloviční většina hlasujících odpoví na otázku položenou v referendu kladně nebo záporně, zároveň se ale musí jednat nejméně o 25 % všech občanů oprávněných v referendu hlasovat. To má každý občan České republiky, který dosáhl věku osmnácti let. 

Rozhodnutí přijaté v referendu bude mít sílu zákona. Je možné ho měnit pouze na návrh vlády ústavním zákonem, ale jedině po dobu volebního období Poslanecké sněmovny, v němž se referendum konalo, a současně po dobu tří let ode dne oznámení výsledku hlasování v referendu. I tento bod se liší od původního návrhu, ve kterém bylo rozhodnutí přijaté referendem závazné pouze pro uvedenou dobu. Závaznost referenda tedy v aktuálním návrhu stoupla.

Ve srovnání se sousedními státy nejsou parametry celostátního referenda příliš odlišné, snad s výjimkou Švýcarska. Na Slovensku mohou být v referendu řešeny otázky veřejného zájmu, kromě záležitostí základních práv a svobod, daní, odvodů a státního rozpočtu. Minimální počet podpisů pro vypsání referenda je 350 000, pro platnost referenda je současně nutná účast nadpoloviční většiny oprávněných voličů.

V Polsku se referendum vztahuje na věci zvláštního významu pro stát kromě záležitostí výdajů, příjmů, obrany státu či amnestie. Minimální počet podpisů pro vypsání referenda je 500 000, přičemž pro platnost referenda je opět nutná účast nadpoloviční většiny oprávněných voličů.

Nejvíce se v tomto ohledu odlišuje Švýcarsko, kde občané mohou prosadit vlastní normu v podobě ústavního dodatku. V takovém případě musí sehnat sto tisíc podpisů a následně je třeba, aby dodatek schválila prostá většina hlasujících a většina z dvaceti šesti kantonálních samospráv.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.