Humanitární organizace spadající pod OSN upozorňují na zvyšující se počet afghánských dětí, které samy imigrují do Evropy. Nejnovější údaje Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky ukazují, že počet afghánských dětí mladších osmnácti let, které požádaly v Evropě o azyl, stoupl o čtyřiašedesát procent, tedy ze 3 800 na více než šest tisíc uprchlíků.

Oficiální údaj navíc reprezentuje jen zlomek dětských migrantů, protože řada z nich o azyl nepožádá. Děti často netuší, že mají na žádost právo, nebo se obávají, že by mohla vést k jejich zadržení a vyhoštění. Malí uprchlíci musí obvykle absolvovat nebezpečnou cestu přes Afghánistán, Pákistán, Írán a Turecko. Hranici Evropy překročí obvykle v Řecku.

Jak popisuje reportáž BBC, rozhodnutí poslat syna na cestu za svobodou učinili i rodiče dnes sedmnáctiletého Abdulláha, když mu bylo jedenáct. Chlapec patří do etnické menšiny Hazarů. Poté, co jeho rodinu několikrát napadli příslušníci Tálibánu, Abdulláhovi rodiče se rozhodli syna poslat pryč.

Abdulláh strávil několik let v Íránu, kde si vydělával peníze na další část své cesty. Potom zamířil do Turecka, odkud přeplul na řecké pobřeží v nafukovacím člunu. Řecko má jeden z nejnižších podílů udílení azylu v Evropě. Většina mladých Afghánců se proto rozhodne nezůstávat. „V Řecku jsem nasedl na trajekt do Itálie. Schoval jsem se mezi kola nákladního auta a čekal. Cesta trvala čtyřicet hodin. Celou dobu jsem byl bez jídla a jen s jednou lahví vody,“ vyprávěl Abdulláh reportérům.

Abdulláhův domov je teď v nepoužívaných vojenských kasárnách nedaleko Benátek. Budovy byly přeměněny na centrum pro migrující mládež, kde každý týden přibude pět nových žadatelů z Afghánistánu. „Nabízíme jim bezpečné a teplé místo na spaní, lékařskou péči i výuku v italštině. Afghánci zde ale většinou zůstávají krátce. Mnozí chtějí pokračovat do Velké Británie nebo Skandinávie,“ řekl sociální pracovník centra Paolo Sola.

Důvody pro volbu místa, kde se chtějí děti usadit, jsou různé. Někteří z chlapců si zvolí Norsko, protože slyšeli o tamních kvalitních školách. Jiní uvádějí, že mají v Británii přátele nebo vzdálené příbuzné.

Humanitárním pracovníkům, kteří se problémem zabývají, vadí především nedostatečně soudržná politika Evropské unie. „V jednotlivých zemích existují různé standardy. V Řecku je například v podstatě nulová šance dostat azyl. V jiných zemích je šance i padesátiprocentní,“ vysvětlila Laura Boldriniová z Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky. Totéž podle ní platí pro podmínky pomoci. „Pro tyto případy neexistují jednotné normy. Nakonec z neustálého přesouvání uprchlíků profitují jenom převaděči,“ dodala.

Další informace:

BBC News Big rise in Afghan child migrants