Jedním z témat, jimiž dnes žije český literární svět, je zpochybněné autorství knihy Bílej kůň, žlutej drak. Realistický pohled do světa vietnamské komunity v Písku údajně sepsala v České republice narozená Vietnamka Lan Pham Thi (1990) a za své dílo bylo odměněna Literární cenou Knižního klubu. V tisku se vzápětí objevilo několik pochvalných recenzí a rozhovorů s autorkou — velkým úspěchem byla nezvykle vlídná reakce literárního historika a kritika Pavla Janouška v literárním obtýdeníku Tvar 1. října 2009.

Tentýž den otiskl Zdenko Pavelka v Salonu Práva několik kritických otázek a jako první zpochybnil, že by knihu mohla napsat mladá autorka. Zatímco recenzenti chválili odvahu postavit se rasismu v Čechách a v knize tušili předzvěst nové multikulturní obce vietnamských spisovatelů, aniž by si všímali spíše slabého uměleckého provedení tématu, Pavelka se nebál svůj názor na knihu formulovat slovy: „Spíš než svědectví z vietnamské komunity se tu nepříliš povedeně předvádí, jak si český autor může představovat život Vietnamců v Česku. Moc se o nich totiž kromě skinů, českém rasismu a korupci nedozvíme.“ Další doklady toho, že knihu skutečně nenapsala vietnamská autorka, nýbrž „muž, Čech, asi ne mladší než padesátník, spíše kolem šedesátky, který má či měl blízko k pražskému novinářskému prostředí, možná k bulváru“, posléze přinesl i Respekt.

Ostřejší kritickou reflexi knihy Bílej kůň, žlutej drak nabídl šéfredaktor Tvaru Lubor Kasal (26. 11. 2009). Ve svém článku Případ slečny Lan zpochybnil uměleckou hodnotu textu a zároveň položil otázku literární kritice: „Problém tkví však v tom, jak rozlišit, co je jen slátanina s marketingovým potenciálem pro tento den či rok a co pozoruhodné dílo napsané pro svůj den, pro svůj svět a jeho obohacení. (…) právě dnes často hrozí nebezpečí, že mediální atraktivita tématu či osoby autora překryje vše ostatní, že se proporce vychýlí a aktualita zakryje i to, co se u děl s menším marketingovým potenciálem nepromíjí. Tomuto nebezpečí podle mého názoru podlehlo i recenzentské honocení povídky Bílej kůň, žlutej drak.“

Tím byla pravděpodobně formulována nejzávažnější skutečnost, jež s oceněním knihy souvisí. Pomineme-li bulvární ladění celé kauzy, zůstává nad knihou viset otázka, jak je možné, že titul získal tak vysoké ocenění. Nutno podotknout, že podle Pavelkových propočtů text nesplňoval ani požadavek na rozsah, neboť byl příliš krátký. Zároveň je nutné položit otázku, zda porotci spíše než kvalitami knihy nebyli vedeni potřebou zviditelnit debut Lan Pham Thi z jiných důvodů, například právě proto, že byl napsán Vietnamkou. Tento fakt nicméně uměleckou kvalitu textu nemůže nijak zásadně ovlivnit — lze k němu nanejvýš přihlédnout jako k významné okolnosti.

Literární kritici, kteří o knize psali, se nejspíš nechali příliš strhnout současným nadšením pro jinokulturní tvůrčí expanzi. Již zmíněná recenze Pavla Janouška je toho jasným důkazem — zatímco jindy Janoušek nešetří kritickými slovy, tentokrát ke knize přistupoval velmi opatrně. Spíše než aby se držel textu, což je u něj téměř pravidlem, převyprávěl obsah a pojednal o situaci Vietnamců u nás. „Přítomná kniha je literárně a umělecky zajímavá, má však pro čtenáře také čistě poznávací hodnotu, neboť zachycuje vietnamskou komunitu v okamžicích všedních i slavnostních a rituálních.“

V sobotním Právu Zdenko Pavelka potvrdil, že autorem povídky je českobudějovický autor a cestovatel Jan Cempírek.