Ředitel Národního divadla: Zákon o veřejnoprávních institucích potřebujeme

Vláda slíbila přijmout zákon o veřejnoprávních institucích v kultuře. Ministerstvo kultury má věcný záměr zákona předložit do prázdnin. Ředitel Národního divadla Burian ho považuje za klíčový, podle odborů je problém v nedostatku financí.

(jb)

20.05.2015 09:48

A1

Podle ředitele Národního divadla Buriana jsou zástupci divadel otevřeni jednání s odbory a ochotni jim v řadě ohledů vyjít vstříc. Foto Harald Hoyer, flickr.com

Českou kulturu a především divadla čeká v následujících letech zřejmě velká změna. Současná vládní koalice se ve své koaliční smlouvě i programovém prohlášení vlády zavázala přijmout zákon o veřejnoprávních institucích v kultuře. Zákon je součástí Výhledu legislativních prací vlády na léta 2015-2017. Ministerstvo kultury avizovalo, že jeho věcný záměr předloží do konce června. Paragrafové znění zákona by mělo být ještě letos.

V současné době většina kulturních organizací funguje jako příspěvkové organizace, nový zákon by měl umožnit dobrovolný přechod některých z nich na nově vzniklou právnickou osobu – veřejnoprávní instituci v kultuře. O nutnosti ji zavést hovoří už několik let Asociace profesionálních divadel České republiky, naopak odbory se k připravovanému zákonu staví kriticky.

„Ona je to už dlouhá historie, která začíná v devadesátých letech. Po Sametové revoluci, někdy v letech devadesát dva až devadesát pět, byla většina divadel odstátněna, což v praxi znamenalo, že většina těch divadel byla převedena pod města, obce, které se staly jejich zřizovateli. Z těch klíčových divadel byly vytvořené příspěvkové organizace měst, je tam několik výjimek, jedna z nich je Národní divadlo, které je státní,“ vysvětluje ředitel Národního divadla a bývalý předseda Asociace profesionálních divadel České republiky Jan Burian.

Zmíněná asociace popisuje celou řadu problémů, které jsou s fungováním příspěvkových organizací spojené. Řešením by měla být dobrovolná transformace některých z nich na novou právnickou osobu. Diskuse na toto téma probíhá už více než deset let. První návrh zákona vznikl za ministra kultury Václava Jehličky, ale nakonec se ho nepodařilo prosadit.

Podle předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly je hlavní problém v podfinancování kultury, proto se hledají vzory, například v podobě veřejnoprávních institucí, jak do této oblasti dostat prostředky. „Když se vyřeší financování, spousta ostatních problémů odpadne samo,“ zdůrazňuje Středula, zároveň ale připomíná, že stále ještě neexistuje žádný věcný záměr zákona, debatu je třeba vést nad konkrétním návrhem.

Když se neví, co bude za rok
Asociace profesionálních divadel upozorňuje na to, že celou otázku nelze zúžit jen na množství prostředků v kultuře, poukazuje například na to, že nemáme žádný nástroj pro zavedení tzv. kooperativního financování. „To divadlo má v podstatě na hrbu, když to řeknu zjednodušeně, většinou město a kraj tam přispívá ad hoc rozhodnutími zastupitelstva, které se tam rozhodne dát někdy 300 tisíc, někdy pět milionů, někdy nic a navíc v každém kraji je to úplně jiné, ale ty instituce potřebují nějaké relativně stabilní prostředí,“ vysvětluje Burian.

„Ty páteřní, řekněme klíčové instituce, zejména ty regionální a nadregionální by měly být spravovány a financovány v kooperaci, to znamená ve spolupráci více úrovní veřejné správy, zejména potom obcí a krajů, protože samozřejmě ta služba, kterou ty instituce poskytují, se málokdy omezuje jenom na ty obyvatele města, ve kterém to divadlo nebo ten orchestr sídlí,“ dodává Burian.

Podle ředitele Národního divadla by mezi danou institucí a krajem či městem měla existovat nějaká dohoda, která stanoví určitý finanční rámec a zároveň definuje, jaké služby za to zřizovatel požaduje: „Management musí vědět, kam směřuje, jestli se ten program bude rozšiřovat, zmenšovat, zda ty služby budou bohatší či chudší, protože samozřejmě to divadlo, pokud má fungovat aspoň trošku efektivně, tak nefunguje v rámci jednoho finančního roku.“

Jan Burian to přibližuje na konkrétní příkladu: „My jsme teď byli na nějaké operní konferenci v Madridu, kde jsme domlouvali mezinárodní spolupráci s nějakými zahraničními divadly, domlouvá se to od roku 2018, protože všichni to už mají dávno naplánované, finančně pokryté, akorát my musíme říci: ‚Tak jako ježiš, my máme velký zájem, ale úplně nevíme.‛ To se pak velmi těžko cokoli dohaduje.“

Nový zákon by měl podle Asociace soukromých divadel také zajistit odpolitizování příspěvkových institucí zavedením pravidel pro ustanovení správní rady i statutárního orgánu a to při zachování nutných a potřebných práv zřizovatele, co se týče kontroly financování, plnění stanovených cílů a správy veřejného majetku. Odbory jsou však v tomto ohledu skeptické. Předseda ČMKOS Středula se domnívá, že tato pravidla budou obcházena.

Burian: Nejsme továrna
Velký spor pravděpodobně vypukne ohledně případných změn týkajících se odměňování a pracovních smluv. Asociace profesionálních divadel poukazuje na to, že tam, kde jde o pravidelnou a měřitelnou činnost, nepůsobí příspěvkové organizace významnější problémy, proto se dá očekávat, že například knihovny o přechod na veřejnoprávní instituci nebudou mít zájem. Něco jiného však podle asociace platí u velkých kulturních institucí působících na mezinárodním trhu, kde nepravidelná činnost umělců vyžaduje daleko významnější diferenciaci v oblasti odměňování.

„Honoráře, platy, příplatky, druhý příplatek, noční směna, práce v sobotu, neděli, dělená směna, noční zkouška, večerní zkouška, rozumíte, my nejsme továrna, já chápu, že dělníci, když dělají v neděli, osm hodin, tak mají nějaký příplatek, ale tady v neděli nikdo osm hodin nedělá, to nejde, zkuste zpívat osm hodin nebo hrát na housle, to vám upadnou ruce,“ rozčiluje Jan Burian.

Dalším problém je podle něho pracovní doba: „My pořád řešíme, co je pracovní doba, protože logicky ty lidi nemůžou hrát na housle osm hodin, tak co je domácí příprava, co je další příprava, co je pracovní směna, kolik jich mají mít do měsíce, co se stane, když to neplní, co se stane, když to překračují.“

Ředitel Národního divadla vidí naději v tom, že nová právnická osoba umožní pravidla odměňování alespoň trochu přizpůsobit specifickému divadelnímu provozu. Zároveň se divadlům také uvolní ruce, co se týče prostředků, které mohou dávat na platy. Současné mzdové limity například brání v tom, aby dostatečně odměnili herce, kteří se účastní zájezdů, nebo aby zaplatili kvalitní hostující umělce.

Unie orchestrálních hudebníků ČR, Herecká asociace a Unie profesionálních zpěváků ČR se ale liberalizace v platové oblasti naopak obává: „Pokud pomineme stejnou zkušenost z oblasti například zdravotnictví, můžeme doložit, že podobná mzdová liberalizace znamenala výrazné zhoršení podmínek odměňování zaměstnanců. Jako příklad uveďme orchestry zřízené jako o.p.s. Konkrétně zřejmě nejlépe fungující institucí v podobném duchu je Zlínská filharmonie, kde i přes „ukázkové“ vícezdrojové financování nedosahují zaměstnanci ani průměru v odměňování jako zaměstnanci příspěvkových organizací.“

Důležité ale bude, s čím přesně přijde ministerstvo kultury, od toho se odvine vše ostatní. Podle Jana Buriana jsou zástupci divadel otevřeni jednání s odbory a ochotni jim v řadě ohledů vyjít vstříc, ředitel Národního divadla se však domnívá, že bez nového zákona se nemůžeme hnout z místa.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.