Když ješitnost a pifka na Šabatovou brání plnit programové prohlášení
Jaroslav BicanPříští schůze Sněmovny bude projednávat rozšíření pravomocí Veřejného ochránce práv. Poslanci a poslankyně mají problém hlavně s tím, že by ombudsmanka mohla napadat protiústavní zákony. Tato změna je i v programovém prohlášení vlády.
Na své příští schůzi začínající příští týden se má Poslanecká sněmovna už potřetí vrátit k novele zákona, která rozšiřuje pravomoci Veřejného ochránce práv. Ten by nově mohl navrhovat rušení protiústavních zákonů u Ústavního soudu a podávat tzv. žalobu ve veřejném zájmu v oblasti ochrany proti diskriminaci.
Návrh na změnu zákona od ledna projednává dolní komora Parlamentu, přestože se probíral už dvakrát, stále se nachází v prvním čtení. Jednání bylo nejprve odročeno, poté přerušeno. Poslanci a poslankyně si dávají načas. Celý proces asi nechtějí příliš uspěchat.
Na první schůzi jim chyběla ombudsmanka. Na druhé už přítomná byla, ale když se po navržení výborů, kterým má být novela přikázána k projednání, tento bod přerušil a za několik dnů se na něj navázalo, poslanci a poslankyně si vzpomněli, že jim tam opět schází veřejná ochránkyně práv a možná taky ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier, a to ještě Miroslav Kalousek tesknil, že by si tam přál i zástupce ombudsmanky Křečka. Prý, jestli se to má v dohledná době projednat, tak tam chtějí toho Křečka.
Celá šaráda by se dala popisovat ještě dlouho. Ono i samotné navrhování všemožných výborů a komisí, kterými musí novela projít, mělo charakter grotesky. Zaráží to o to více, že se jedná o změnu zákona, která má oporu v programovém prohlášení vlády.
Výslovně se v něm píše: „Vláda bude usilovat o vytvoření tolerantní společnosti. Bude důsledně vystupovat proti všem formám násilí a projevům rasové nesnášenlivosti jako například anticiganismu a antisemitismu. Podpoří jako přirozenou součást integrace rozvoj romské kultury a identity. Vláda posílí právní možnosti obrany proti diskriminaci a pravomoc veřejného ochránce práv navrhovat rušení protiústavních zákonů.“
Člověk by čekal, že koaliční poslanci a poslankyně vyvinou snahu, aby projednávání novely probíhalo, když nic jiného, plynule a bez zbytečných odkladů a přerušení. Až na pár nesmělých pokusů některých vládních poslanců bylo však ticho po pěšině a nakonec se vždy schválilo další prodloužení.
Ale kdyby jen docházelo k oddalování okamžiku, kdy bude návrh schválen. Otazníky visí i nad samotnou novelou. Už teď se zdá být jasné, že poslanci a poslankyně nejsou změně příliš nakloněni a nezáleží moc na tom, zda zasedají v lavicích opozičních či vládních. Jak přesně to dopadne, se ještě neví. Poslanecké kluby sociální demokracie a hnutí ANO o tom ještě nejednaly. Čekají až návrh postoupí do druhého čtení a bude přidělen výborům. Podle předsedy poslaneckého klubu ANO Jaroslava Faltýnka je část poslanců a poslankyň ANO pro a část proti. Společnou pozici zatím nehledali.
Podobné naladění je podle poslance Jana Chvojky i mezi členy a členkami klubu ČSSD. Chvojka vnímá nesouhlas hlavně s tím, aby Veřejný ochránce práv mohl podávat návrh na zrušení protiústavního zákona k Ústavnímu soudu. Je možné, že novela nakonec projde v pozměněné podobě, například pouze s pravomocí antidikriminační žaloby či s jinými změnami, které se objeví při projednávání v jednotlivých výborech. Lidovci rovněž odmítají, aby ombudsmanka navrhovala zrušení zákona k Ústavnímu soudu a naopak podporují antidiskriminační žalobu.
Koaliční poslanci a poslankyně se tak staví proti programovému prohlášení vlády. Vadí jim (a těm opozičním také) hlavně to, že oni sami se mohou k Ústavního soudu obracet v počtu čtyřicet jedna, proto jim připadá nemyslitelné, aby podobnou pravomoc měla mít jedna Anna Šabatová.
Zde stojí za to připomenout, že odmítání rozšíření pravomocí Veřejného ochránce práv bylo na půdě Poslanecké sněmovny často spojováno s kritikou současné ombudsmanky Anny Šabatové. Je nemyslitelné, aby legislativa byla schvalována podle toho, kdo danou funkci zrovna vykonává.
Celá věc působí tak, že poslanci a poslankyně při pomyšlení, že by někdo měl větší pravomoc než oni (navíc ten, koho sami volí), propadají záchvatu zhrzenosti. Bez ohledu na to, jaký účel navrhovaná změna má, kroutí hlavou a mluví o ústavněprávním excesu. Prý pokud něco takového projde, ombudsmanka bude vykonávat dozor nad Poslaneckou sněmovou, a to přece nejde, když právě jí je z výkonu své funkce odpovědná.
Přitom není tak těžké si představit, že Veřejný ochránce práv bude tímto způsobem postupovat jen v případech, které svojí neústavností bijí do očí, zároveň vždy záleží na tom, jak se k návrhu postaví Ústavní soud. Hlavní problém se nachází jinde: poslanci a poslankyně jsou ješitní a mají pifku na Šabatovou. Programové prohlášení vlády je druhotné.
A předsedající Jan Bartošek z KDU-ČSL nechal hlasovat o „procedurálním návrhu na přerušení projednávání tohoto bodu do přítomnosti paní ombudsmanky“ a ten byl i hlasy lidovců a poslanců za ANO vážně přijat! Protože však Sněmovna nemá zákonnou pravomoc veřejného ochránce práv předvolávat či požadovat jeho přítomnost na své schůzi, je to totéž, jako kdyby přerušila projednávání bodu programu do doby, než zaprší a uschne nebo něco podobného.
A veřejného ochránce práv píšu s malým písmenem „v“, i když zákon uvádí velké „V“. Je to jediný případ, kdy individuální veřejná funkce – a jsou jich tu stovky – se má psát s majuskulí, usoudil zákonodárce. O historii této chyby lze napsat vědeckou práci. Je to taková moje malá občanská neposlušnost, až zákon předepíše, že se má psát slovo sysel s měkkým „i“, já ho budu porušovat, sysel zůstane syslem.
A o pět minut později týž poslanec Kalousek, podle stenografického záznamu: „(Prosebným hlasem:) My bychom fakt chtěli toho Křečka, pěkně prosím! Děkuji. (Smích v sále.)“. Byl Kalousek střízlivý?
Již 31. března, za přítomnosti pozvané veřejné ochránkyně práv, odmítla Sněmovna dva návrhy pravicové opozice – na vrácení vládního návrhu zákona navrhovateli, tedy vládě, i návrh na zamítnutí návrhu zákona. Sněmovna dále rozhodla, že nepřikáže zákon k projednání petičnímu výboru coby výboru garančnímu, jak jí navrhoval organizační výbor, nýbrž výboru ústavně-právnímu. Podle mého názoru tím skončilo první čtení, i když se po ustavení garančního výboru strhla bitva o další zdržování. Poslanci pravicové opozice navrhovali další výbory, aby návrh také projednaly.
Když přišel na řadu zemědělský výbor, navrhl za všeobecného smíchu poslanec Kalousek přerušení projednávání tohoto bodu, protože si poslanecký klub TOP 09 vzal hodinu na poradu! A konec této hodinové pauzy spadl do doby, kdy už onoho dne Sněmovna neměla zasedat. Nikdo ani nenavrhl, aby Sněmovna požádala veřejnou ochránkyni práv o její přítomnost při dalším projednávání návrhu vládního zákona.
A to má pravicová opozice ve Sněmovně i s Úsvitem jen 52 poslanců z 200. A vládní koalice je tak slabá, že se tváří, že jí pošetilá obstrukce ani nevadí.
Ti, kteří byli v roce 1999 proti vzniku ombudsmanské instituci v ČR, opakují své tehdejší pravicové a nedemokratické argumenty i dnes, a v případě odporu proti antidiskriminačním opatřením a postupům se nově uchylují k postojům evropské krajní pravice. K takovým odpůrcům vládního návrhu na změnu zákona o veřejném ochránci práv patří i část poslanců za ANO, a ojediněle i z klubu ČSSD, například poslanec Štěpán Stupčuk.
Příští týden o vládním návrhu má Sněmovna jednat znovu.
(Považuji nejen za nevkusné, ale i morálně problematické otírat se o zákonodárný sbor země, která čelí vojenské agresi jiného státu.
Říká se tomu myslím sekundární viktimizace oběti nebo tak nějak.)
To nevadí, že to je ze strany bývalého disidenta pana Uhla a dalších čs. disidentů plivnutí do ksichtu současným disidentům ruským. Beneš byl horší, vydal všecky sovětské disidenty po válce přímo Stalinovi, aby se mu zavděčil. To byla odměna za faktickou okupaci v roce 1945. Nebyl první a ani pan Uhl nebude poslední.