Babiš v Americe

Ondřej Vaculík glosuje ve svém sloupku cestu Andreje Babiše do Spojených států. Na stejné téma se již odehrála polemika v Lidových novinách. Jelikož ale víme, kdo je jejich pánem, zaslouží si přeci jen menší doplnění.

Vyhýbám se psaní i úvahám o tom, co a jak by měl ten či onen náš vysoký představitel dělat, jak by se měl správně chovat atd. (protože co já vím?), ale tentokrát mě téma o Babišově plánované cestě do Ameriky (nejprve jako ministra financí pouze na zasedání Světové banky) přemohlo.

Ze sdělovacích prostředků jsme se dozvěděli, že do Ameriky má cestovat oficiálně, ale chce tak učinit na své náklady. Pozváním od americké organizace No Labels se z jeho původně finančně rutinní cesty stává „velká americká cesta“ – tak ji v Lidových novinách ze dne čtrnáctého dubna nazvala Kateřina Šafaříková. A pozastavuje se nad okolností, že americká strana s ním bude bezpochyby jednat jako s oficiálním představitelem naší vlády – zvláště po aféře Andrew Schapiro versus Miloš Zeman – a Babišovi tedy nezbude nic jiného (i kdyby snad nechtěl) než za tu naši vládu skutečně jednat.

Šafaříková píše, že z takto pojaté cesty (na vlastní náklady) Andrej Babiš nemusí pořizovat zápis ani předkládat informace vládě. A je čistě na jeho vůli, jak bude vykládat „obsah rozhovorů se šéfy zahraničních výborů Senátu a sněmovny“, s nimiž se tam má setkat. Z exekutivy s ním mají cestovat prý toliko nižší úředníci a poradci (patrně spjatí s hnutí ANO, četl jsem jinde) a to na státní náklady.

Kateřina Šafaříková se táže, jak zjistíme, koho na americké cestě Andrej Babiš reprezentoval, „zda hnutí ANO, stát, nebo jen sebe sama“. Ta otázka je vskutku případná, ale odpověď autorka ponechává na nás, i když sama jistě dobře ví. Řeknu to za ni: Buď je to soukromá cesta, a pak nás nemusí zajímat o čem, s kým a jak Andrej Babiš jednal, protože ani nemá právo za nás něco vyřizovat. Nenese odpovědnost představitele státu. Anebo je to oficiální cesta významného představitele naší exekutivy, a pak tam má jet na státní útraty, neboť ani není důvod, aby si tu cestu hradil sám – a nás naopak musí zajímat, o čem, s kým a jak tam Andrej Babiš bude jednat a s jakým výsledkem. Ostatně taková cesta vyžaduje pečlivou přípravu: musí mít politické zadání a veřejně známé poslání i ideový rámec, což se váže k pojmu „představitel“ a k jeho odpovědnosti.

Pokud Andrej Babiš cítí potřebu si cestu hradit sám, pak si to nelze vykládat jinak než jako v lepším případě dosti hloupé fanfarónství, v horším je to úplatek populisticky nám vmetený do tváře, jímž se Andrej vyvazuje z úlohy oficiálního představitele a za své jednání nemusí nést odpovědnost. V tom podle mého (a domnívám se, že podle Kateřiny Šafaříkové také) může tkvět i zneužití pravomoci veřejného činitele, protože „americké reprezentaci“ rozhodně nejde o Babiše jako takového, ale o vládního činitele. Babišův způsob připomíná taktiku velkého hráče z prostředí byznysu, což je znakem pokleslé politické kultury, nechceme-li mluvit o mafiánských způsobech. Snad to tak dobrý Andrej ani nemyslí, ale „prostě to tak je“.


Do Ameriky má Babiš cestovat oficiálně, ale chce tak učinit na své náklady. Pozváním od americké organizace No Labels se z jeho původně finančně rutinní cesty stává „velká americká cesta“ – tak ji v Lidových novinách ze dne čtrnáctého dubna nazvala Kateřina Šafaříková. Repro ČT

Myslím si však, že Kateřina Šafaříková by to vystihla lépe než já, o to více mě mrzí, že to za ni musím dopisovat já, protože: Lidové noviny, jak známo, vlastní Andrej Babiš. Proto už v LN o dva dny později komentátor Jan Macháček v článku „Lepší než s krtečkem do Číny“ s Kateřinou Šafaříkovou polemizuje: „To, že si Babiš cestu a ubytování platí sám, a diplomatický servis cesty platí stát, je pseudoproblém, respektive úplná prkotina. Stačí, když se to správně proúčtuje a je všechno v nejlepším pořádku. To že politik hraje při zahraniční cestě částečně na sebe a svou stranu a částečně pro stát, je normální všude na světě. Od toho je každý ministr politik a manažer zároveň…“. Tolik Jan Macháček, komentáře netřeba.

Lidové noviny pracují chytře (rád je čtu), Babiše přímo kritizovat nemohou, troufají si však o něm a o jeho politice polemizovat, tak vyváženě s mírným převážením, jako by Babiš byl nositelem perestrojky. Zato Sobotkovi mohou naložit, co se na něj vejde… ale to LN nedělají. Zdrženlivost vůči Babišovi je vede k inteligentní zdrženlivosti i vůči ostatním politikům, čímž je způsob vlídného pojednávání Babiše a jeho strany méně zřetelný. Skoro lze říci, že Babiš jaksi nepřímo ty noviny kultivuje, příkrých odsudků je – kromě článků a poznámek o Zemanovi – mnohem méně.

Zeman to ale v LN schytává opravdu strašně, přísně sledován je každý jeho krok, každé slovo, hnutí mysli. Věcně je ta kritika oprávněná, ale soudy tak příkré, až se i odpůrce Zemana musí stavět na stranu Zemana. Mně ten nesnesitelný člověk (LN ho nazvaly „neovladatelným Golemem“) začíná být díky LN zas poněkud i sympatický. Což je taktika, metoda, kterou by LN mohly uplatnit (nechci jim radit) i vůči Babišovi, tak by ho haněly, až by mu tím vydobyly naše sympatie. Pravda, je to trochu „mafiánskej způsob“, ale Babišovi by mohl vyhovovat.

Upřímně, sám bych takovouhle úvahu ani nepsal, spíše jen zkouším, k čemu by mohla v LN dospět Kateřina Šafaříková, kdyby mohla. Honoráře od LN nežádám a příště zase budu pokračovat ve své „filosofii kanálových vpustí“.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.