Co se vlastně transplantuje?

Miroslav Hudec

Valerij Spiridonov trpí neléčitelnou chorobou a chystá se na transplantaci těla. Tak extrémní zákrok otevírá celou řadu etických dilemat.

Nasadit někomu psí hlavu znamená vylíčit pomluveného zlomyslně jako někoho úplně jiného, a to tak, že by od něj ani ten pes příslovečnou kůrku nevzal. Tohle lidové rčení podvědomě, ale zcela samozřejmě a možná dávno předtím, než to bylo definitivně vědecky prokázáno, pokládá právě hlavu za sídlo osobnosti, ba za osobnost samu. Tudíž nikoliv „Transplantace hlavy má zelenou“ (jak bylo uvedeno kupříkladu na serveru Novinky.cz), ale právě naopak, transplantace těla té hlavě, neboť v podstatě ona je tím konkrétním, jedinečným a neopakovatelným člověkem.

Nevím, jak velká je šance, že operace se povede a že se třicetiletý Valerij Spiridonov trpící neléčitelnou spinální svalovou atrofií uzdraví tím, že dostane nové tělo. Přál bych mu to. S čím nemohu souhlasit, to je chirurgův názor, že v této věci neexistují žádné etické kontroverze. Ty se přece netýkají jen nemocného, který s operací souhlasí. I když ani jeho případě nechybí otazníky.

Spiridonovova operace vyvolává celou řadu etických dilemat. Foto Quelle

Podle některých odborníků má už padesát let stejnou chorobou trpět i Stephen Hawking (oficiálně jde ovšem o amyotrofickou laterální sklerózu), geniální fyzik a kosmolog, jehož význam je podle mnohých srovnatelný s významem Alberta Einsteina. Pokud by správná byla neoficiální diagnóza (jako nelékař se k tomu nemohu vyjadřovat po stránce medicínské), pak je tu přece jen etický otazník. Je choroba skutečně neléčitelná a není tedy riziko zmíněné operace opravdu příliš velké a navíc možná zbytečné?

Nezbývá nám než v tomto bodě věřit, že lékaři se nemýlí. Čemu věřit nemusíme a bez důkazů ani nesmíme, to jsou etické otázky související s dárcem těla. Vlastně s dárci, protože pokud by operace byla úspěšná, zájemců o tuto transplantaci rázem přibude. V tu ránu se dostáváme k otázce způsobu výběru vhodných dárců. Jakou máme záruku, že to budou čistě jen medicínské faktory, které o tom rozhodnou?

A z druhé strany. Kdyby se dejme tomu ukázalo, že transplantace těla by dokázala prodloužit život i geniálnímu Hawkingovi a umožnila mu tak mnohem déle pracovat ve prospěch lidstva, asi by mu drtivá většina z nás držela palce, aby nalezl vhodného dárce.

Samozřejmě nevíme, jestli by on něco takového přijal. Hawking je jistě jen jeden, ale to neznamená, že nejsou jiní a možná mnozí, kteří se cítí být ne-li stejně významní. A pak je tu drtivá většina nás běžných jedinců. Někteří ve stejné situaci jako Hawking či Spiridonov. Když nebudou mít štěstí a vhodných dárců bude méně než příjemců, budou to i v tomto případě jen a jen faktory medicínské, které povedou palec směřující vzhůru či dolů?

A to ještě nepadla řeč o lidech, kteří trpí jinými nevyléčitelnými chorobami, nebo kteří jsou již třeba velmi staří, a ač jim mozek perfektně slouží, tělo jednoznačně dosluhuje. Víme jistě, že nepadne otázka, proč by takový člověk měl zemřít, když medicína ví, jak předejít smrti mozku a tedy osobnosti, i když tělo zachránit nelze?

A jistě jsem ještě leccos dalšího z případných etických kontroverzí opominul. Chirurg Canavera se mýlí, operace, kterou připravuje, v každém případě otevírá oblast nových a velmi závažných etických otázek, a to bez ohledu na to, jak dopadne.