Něco je špatně, něco je potřeba změnit, možná dokonce je potřeba i něco pro to udělat ... ten pocit mají v ČSSD mnozí. Můžeme tomu říkat pocit potřeby restartu nebo třeba transformace zpět na politickou stranu. Tu vlnu je potřeba využít a dát ji nějakou smysluplnou pozitivní formu, aby nevyzněla do stracena.

S textem prohlášení v podstatě souhlasím, naděje je nezbytná. Před několika lety na jedné programové besedě zaznělo, že je potřeba se znovu stát nositelem pozitivních změn. Jakýkoliv posun tímto směrem je třeba kvitovat.

Problém možná může být v tom, že není žádná zkušenost s fungováním platforem. I když podnětem ke vzniku může být nespokojenost, je nutno být nositelem pozitivních podnětů a najít formy smysluplné činnosti, která dokáže vtáhnout další a další lidi. Nejde o to měnit obraz politiky, ale její podstatu. Pak se může stát součástí restartu.

Snůška frází, ... a pokud už tahle snůška vysráží do tvaru tak pevného, že jde uvažovat o věcném obsahu, pak se jedná o stoprocentní překryv s programem ČSSD a vesměs i s vládním programem. 
Pokud pánové -- dodatek o ženě, která se stane mluvčím, až nějakou seženou nepostrádá dadaistické kouzlo -- nechtěli oslabovat a štěpit ČSSD, pak poselství: "ČSSD je ve stavu, kdy je potřeba zakládat platformu, která by ji připomínala její vlastní program.", není právě nejlepší cesta, jak předsevzetí naplnit.

Mimochodem, když čtu tu pasáž o pobývání na straně obětí a zbrojního průmyslu, nevzpomínáte si někdo, jakže se jmenoval ten ministr zahraničí, co fungoval za "humanitárního bombardování"? Kavan, ale to bude asi jen shoda jmen s jedním z mluvčích platformy.

Když se tak člověk podívá, jak ČSSD
-- marně bojuje o zachování programového profilu a historické konzistence v oblasti životního prostředí, 
--co dělá se školstvím 
-- jak se těžce brání tomu, aby se nestala stranou pořádku a boje proti nepřizpůsobivým, 
-- jak nedokáže spolupracovat s levicovými iniciativami ve vlastní zemi,
pak zaujme, že se tato témata skvějí v prohlášení platformy svoji nepřítomností (ale možná právě v tom je ten deklarovaný zájem neoslabovat). 

Vím, že v ČSSD je pořád ještě spousta lidí, kteří se snaží o to, aby vybředla z vleklé krize. Dík za platformu Do Leva, člověk alespoň ví, s kým se při této snaze nedá počítat.

Sociální demokracie je integrální součástí panujícího systému. A tento systém je založen na koexistenci (umírněné) pravice a stejně tak umírněné levice. Nic víc v rámci tohoto systému možné není.

Jestliže tedy někdo chce stávající sociální demokracii posunout někam více doleva (tedy od bezzubé systémově konformní partaje), pak to sice může být snaha sympatická, ale je to nakonec boj proti větrným mlýnům. V rámci daného systému sociální demokracie zaujímá přesně to místo (a má přesně ten charakter), které z daného systému vyplývá.

zda je možné transformovat ČSSD na něco méně konformní a bezzubé, co je schopno být nositelem smysluplných změn, byť postupných, aniž by to nezničilo její podstatu. Pokud ne, pak nejspíše kráčí ČSSD, jak už mnohokrát zaznělo, ve stopách ODS, i když možná ne tak rychle, jak se čekalo.

Ještě obecněji zní ta otázka, zda je transformovatelná evropská sociální demokracie jako celek.

Zakladatelé levicové platformy ČSSD „Doleva“ v zakládajícím prohlášení píšou: „Podporujeme společný evropský integrační proces, který však musí doma i v Evropě respektovat jak národní principy, tak především zájmy řadových občanů a jejich lidských, občanských a sociálních práv.“

Česká politická levice stojí už od dob Rakouska-Uherska na dvou pilířích, národním a sociálním. Všechny tři „dělnické“ strany tím po druhé světové válce trpěly, Benešova národněsocialistická (později socialistická, kolaborantsky, ba quislingovsky pomáhající čs. stalinistům ve státněsocialistické diktatuře a v jejich státním teroru), dále sociálnědemokratická, kterou stalinisti na 40 dlouhých let umlčeli, a naposledy i vlastenčící komunistická, která si jako fíkový list vytvořila Národní frontu.

Právě zakládaná soc. dem. platforma Doleva stojí na těchže pilířích. Odmítání oligarchického či bankovního nebo globalizovaného kapitalismu a horování pro sociáolní stát je ale málo, český volič už měl možnost podpořit protikorupční Věci veřejné, Lidem, Babišovo hnutí ANO, ba dokonce český Úsvit, i ten se někdy tváří levicově. V Polsku volila velká část společnosti konzervativní Právo a spravedlnost bratří Kaczyńských, přitažlivé nejen pro svůj primitivní antikomunismus a silnou rusofobii, ale i svým státně-sociálním a protievropským programem. Je to - a vlastně stále i je  - rozhodně sociálnější než Tuskovi liberálové. Na sociální kritice se nová platforma nebo dokonce strana budovat nedá. Naštěstí.

Zbývají ty „národní principy“ a „zájmy řadových občanů“. V češtině znamená slovo „národ“ především a často i výlučně etnické společenství lidí, spjaté hlavně jazykem, a pak historií, tradicemi, územím. Téměř nikdy to neznamená politický národ, tedy to, co „nation“ nebo „national“ v americké angličtině nebo ve francouzštině či španělštině. Nová platforma jen mlží, měla by říct, co jsou pro ni národní principy a zájmy, a jak se liší od zájmů státních (zájmů státu).

Protože se tu v nedávné minulosti někteří politici a publicisti, představující se jako levicoví, projevovali i všeslovansky, musíme si počkat, jak se platfoma Doleva bude vyvíjet. Kromě globalizačních a antikapitalistických postojů je v ČR přece klíčový vztah k nevyřešeným a vleklým problémům jako je anticiganismus, xenofobie, mizogynie a nově islamofobie, rusofobie a protievropnaství.

Každá nová politická skupina by také měla vysvětlit, jak si představuje pokračování těch letitých problémů, které se přece jen posledních 25 let začaly vyvíjet k lepšímu – homofobie, paternalismus, ochrana osob se zdravotním postižením, výchova dětí (včetně jejich bití), problémy ve školství, zdravotnictví a hromadné dopravě, ale také podněcování k násilí a násilí samo (třeba i domácí),a také výchova k lidským právům a právu vůbec, včetně rozšiřování zásad právního státu a včetně odstraňování klientelismu a svévole. Zbývá kvalita života, tedy enviromentální a ekologické otázky.

To větší naděje než Doleva vzbuzuje nová levicová platforma Strany zelených, těším se na její další výstupy.

Pokud jde o platformu Doleva, musím přisvědčit hodnocení Martina Profantovi. Jen u jeho kritiky Jana Kavana bych byl opatrný, pamatuju si jako tehdejší zmocněnec vlády Miloše Zemana pro lidská práva na dost hektické noční telefonické schvalování – neschvalování přeletu amerických letadel těsně před „humanitárním bombardováním, kdy ČR byla teprve 14 dní členským státem NATO, a nemyslím, že Kavan (a ani asi Zeman) by za onu válku proti zbytkové Jugoslávii nesli odpovědnost. Kavan se naopak zasloužil o řecko-českou iniciativu, kterou mu pravice dosud nezapomněla a která přispěla k ukončení onoho bombardování. Dělal také, co mohl, aby napravil kroky Miloše Zemana na Blízkém východě, jež dokázaly vůči ČR vyvolat nepřátelství arabského světa. Kavan není vůbec islamofobní a je naopak velkým přítelem Palestinců. Není kompromitován ani spoluprací s grégrovským (podnikatelským) křídlem v Zemanově vládě, ani spojením s Haškovým křídlem ČSSD nebo takovou levicí, kterou představuje Škromach a národovecké křídlo soc. dem.

z pohledu zvenčí se ty spory v ČSSD jeví spíše jako nepříliš přehledný boj partiček spojených hlavně osobními vazbami, loyalitami a momentálně výhodnými aliancemi. Rád bych se mýlil, ale pokud ta platforma má nějaký program, tak proč ho není schopna sepsat?


Ta levicová platforma Zelených, kterou zmiňuje pan Uhl, aspoň nějaký program má.

kde obyčejný volič musí hlavně luštit "kdo s kým" a "proti komu", s tím, že "za co" se teprve uvidí. Pravda, "Ano", už bylo také plně zformované, když si vzpomněli, že strana také potřebuje nějaký program.

Byl jsem -- a koncekonců jsem dodnes -- přesvědčen, že vojenský zásah byl v krizi, kterou vyvolal tehdy v Kosovu Miloševič, adekvátní. A aniž bych byl ochoten omlouvat vojensky neodůvodnitelné bombardování měst (na úrovni státního terorismu), chápu, že -- jak říká česká filmová klasika -- v té době už rozhodovali generálové. Prostě beru "humanitarní bombardování" v jeho paradoxnosti, poslední zoufalý pokus -- když už veškerá diplomacie selhala -- zastavit hrubé porušování lidských práv; pokus, kterého se dopouštíme přes vysokou pravděpodobnost, že klesne na úroveň toho, proti čemu zasahuje.

Nedávno jsem měl v roce kvalifikační práci, ve které se autorka pokusila popsat mediální reakce na kosovskou krizi v ČR; bohužel špatnou, ale s dost úplným výčtem tehdejších Kavanových mediálních výstupů. Jestli to, co tehdy psal, považoval za nepravdivé, tím hůře (politik občas musí říct něco, o čem není úplně přesvědčen, ale říkat věci, se kterými bytostně nesouhlasí, by neměl).

Jana Kavana si vážím, většinu mediálních útoků, kterým byl vystaven, považuji za odpornosti, ale nepovažuji za vkusné, aby se podepsal pod tu větu v onom podivném manifestu bez toho, aby se předtím velmi poctivě veřejně vyrovnal se svou někdejší ministerskou rolí.

Na mediální výstupy Jana Kavana v době výkonu jeho ministerské funkce si už nepamatuju, ale nemyslím, že by byly v rozporu s tím, co říkal ve vládě a také - soukromě - mně. Na rozdíl od Vás jsme byli oba relativní odpůrci bombardování Jugoslávie, já zásadnější než Kavan. On ale z toho ale za ČR a za vládu vybruslil docela dobře. Česká vláda věděla, že kdyby tenkrát v noci po telefonu Solanovi nekývla na povolení přeletu amerických letadel přes územní ČR, bombardovala by se Jugoslávie i přesto. Ve vládě se to tehdy neprojednávalo, tedy na její schůzi. Ostatně až na Pavla Dostála byli v kuloárech všichni členové Zemanovy vlády, včetně Miloše Zemana, odpůrci bombardování.
Já Vám pane Profante, nerozumím. S čím se má Jan Kavan veřejně a "velmi poctivě" vyrovnat, pokud jde o jeho ministerskou funkci? Jistě ne s těmi "mediálními útoky" o nichž píšete. Máte namysli asi nějaké jeho pochybení, že?
Pokud jde o to bombardování, vyjádřil se Jan Kavan dost podrobně v článku v deníku Právo loni 1.12. "Jak to bylo se souhlasem bombardovat Jugoslávii". Nemáte-li k němu přístup, rád Vám ho pošlu. Rád budu také reagovat na další Vaše výzvy či otázky nebo ještě lépe, poskytnu Vám na Jana Kavana kontakt. Ne všechno, co Kavana dělal, bylo podle mého gusta, ale Vy jste, zdá se mi, nějak zaujatý.

Ad B. Vorel: ano, chtěl jsem to vlastně už sám zmínit: ta programová dezorientace sociální demokracie naprosto není jenom specifikem její české odnože, je to problém - přinejmenším - celé evropské sociální demokracie, už jsem na to v minulosti několikrát upozorňoval, sociální demokracie si svým způsobem sama vykopala svůj hrob tím, že v podstatě dosáhla svých tradičních sociálnědemokratických cílů, sociální stát je skutečností, a jakékoli další sociální výdobytky narážejí na hranice systému, to jest kapitalismu. Sociální demokracie tedy stojí na mezní hranici svého klasického programu, a náhle neví co dál, nějaký nový program, novou ideu nemá. A ani principiálně mít nemůže, sociální demokracie byla vždycky stranou pouze reformní, a systém kapitalismu už podle všeho nadále reformovat nelze. Sociální demokracie tedy dělá to jediné co jí ještě zbývá, podílí se na udržování (dalo by se také říci: na flikování) sociálního státu, ale zároveň s tím také na udržování kapitalismu. Sociální demokracie už prostě principiálně nemá kam jít, nezbývá jí tedy nic jiného nežli trvalé přešlapování na místě.