Kdyby si Babiš vzal dovolenou

V debatě o agropalivech mají všechny strany docela rozumné argumenty. Stát jejich výrobce podporuje bez ohledu na zájmy Agrofertu.

Rozprava o agropalivech má pozoruhodnou vlastnost: chybí jí „ten špatnej“. Obě strany argumentu mají něco do sebe a nám nezbývá, než se dobrat nějakého rozumného rozuzlení. Jenomže ministři kolektivně – a ministr financí speciálně – tuhle záležitost docela zmatlali.

Agropaliva mohou pomoci se snížením naší závislosti na fosilních surovinách. Česká ekonomika každý rok vychlemtá kolem osmi miliard litrů ropy. Obchodní bilanci země to stojí desítky miliard ročně, jež v účtech za energii odtečou do ciziny. Navíc spalování ropných paliv dělá pěknou neplechu ve vzduchu. Bioinovace, pokud je použijeme dobře, mohou pohánět motory palivem, jež si vypěstujeme doma. Čerpání nenahraditelných ložisek vystřídá energie z každoročně obnovitelných zdrojů.

Proč agropaliva dávají smysl
Brazilská vojenská junta vytvořila v roce 1975 národní program Pró-álcool, aby podporoval použití etanolu z cukrové třtiny coby paliva. Nakonec to byl docela slušný úspěch: třináct let poté mělo pětadevadesát procent automobilů v zemi pohon na alkohol. Velké pokusy o bioenergetiku – k pohonu aut, výrobě elektřiny nebo vytápění – tehdy, v dekádě chronických ropných krizí, podniklo také Dánsko, Švédsko nebo USA.

K vypěstování, přepracování nebo dopravě agropaliv se také používají kvanta energie; hodně nafty se spálí při orbě i sklizni, energeticky náročná je také výroba hnojiv nebo přeměna plodin na komerční palivo. Tohle je důležité uvážit. Přepočty skutečně ukazují, že agropaliva se v některých případech mohou proměnit v perverzní projekt, který více stojí, než přinese.

Ale většinou to patrně neplatí. Pokud si vypíšeme náklady s výnosy, podtrhneme a sečteme, běžně vyráběná paliva jsou celkem spolehlivě v plusu. Potřebujeme nicméně případ po případu prověřovat každou chystanou technologii. Evropská unie se už dohodla na sofistikovaných pravidlech, jak budeme energetickou bilanci hlídat.


Přepočty skutečně ukazují, že agropaliva se v některých případech mohou proměnit v perverzní projekt, který více stojí, než přinese. Foto Archiv redakce

Náš účet za importovanou ropu činil loni 117 miliard korun. Agropaliva mohou pomoci, aby alespoň část těchto peněz zůstávala doma a točila se dál v české ekonomice. Nikdy patrně nesníží naši spotřebu ropy o více než pět či deset, přinejlepším patnáct procent – nahrazování fosilního pohonu aut agropalivy ve velkém by vyžadovalo tak velké plochy k pěstování plodin, že to není reálné. Můžou však sloužit jako dílčí, praktický příspěvek k řešení, který přimícháme k autům s velmi nízkou spotřebou, elektromobilům nebo investicím do lepší veřejné dopravy a pohodlných, bezpečných cyklostezek.

Několik velkých ale
Přesto musíme pečlivě uvážit několik důležitých ale. Především: pěstování plodin za sebou zanechává nemalou stopu. Agropaliva přispívají – menšinově, ale podstatně – k rozšiřování plantáží na palmový olej, které v tropické Asii pohlcují miliony hektarů divokého pralesa, posledního útočiště vzácných orangutanů, tygrů nebo tapírů. Vytlačují navíc z políček místní rolníky. Nová evropská pravidla by však měla dovážená agropaliva, která přispívají k odlesňování, postupně z motorů vykazovat. Proto se pozornost přesouvá k následkům pro českou krajinu a volbám, jež před námi stojí tady doma.

Malé plantáže energetických topolů poskytují dřevo na topení a přitom rozčleňují obilné lány. Agropaliva naproti tomu v první řadě poskytují monokultury konvenčních zemědělských plodin, což vyžaduje velké dávky agrochemikálií. Řepková pole sice pokrývají šestinu české orné půdy, ale připadá na ně čtvrtina naší spotřeby pesticidů.

Také ekologické škody přitom musíme vidět v proporcích. K výrobě bionafty slouží jenom asi třetina české řepky. Bylo by iluzorní očekávat, že s koncem agropaliv skončí také žluté čtverce v české krajině. Ale možná si tu třetinu chceme ušetřit, a chránit tak úrodnou půdu.

Jiné energetické plodiny pak dávají podstatně lepší výnosy. Pokud jeden hektar pole použijeme k pěstování topolů, jež spálíme v obecní výtopně nebo domácím kotli, snížíme spotřebu fosilních paliv několikrát účinněji, než když na tom stejném hektaru vysejeme řepku či kukuřici a vyrobíme z ní bionaftu nebo etanol do aut.

To je ovšem ponejvíce teoretické porovnání, protože jakákoli bioenergetika používá jen malý zlomek tuzemské půdy. Proto farmář v praktickém životě většinou nestojí před výběrem mezi řepkou a energetickými topoly, nýbrž někdy volí mezi řepkou a nějakou potravinářskou plodinou, jindy mezi energetickými topoly a potravinářskou plodinou.

Největším dilematem, které musíme při rozhodování o agropalivech rozřešit, je tudíž otázka, zda chceme snížit naši spotřebu ropy i za cenu škod v krajině. A pokud nechceme, dokážeme těmto škodám předejít?

Kdyby měl Babiš dovolenou
Středobodem politické diskuse posledních týdnů se však staly zájmy Agrofertu, který agropaliva vyrábí. Ministr financí přišel s návrhem daňových výhod a teď se brání, že rozhodně neměl v plánu prosazovat svůj soukromý prospěch. Dost možná má pravdu. Jenomže jeho obhajoba je to naprosto mimo.

Představme si, že by celá kauza proběhla, jak ideálně proběhnout měla: návrh zákona o spotřebních daních by si vzal na starost premiér, Andrej Babiš by si na celý týden, kdy jej vláda schvalovala, vzal dovolenou a odjel na Bahamy (nebo kam se to u Babišů jezdí). Ministři ANO by dotyčný bod nejprve odmítli připomínkovat a při diskusi kabinetu si dali bobříka mlčení. A když by novela doputovala do sněmovny, ministr financí by si pro změnu prodloužil lyžovačku ve Francii a vzal s sebou také Jaroslava Faltýnka. O kolik by se chystaná legislativa lišila?


Stát podporuje výrobce biopaliv bez ohledu na zájmy Agrofertu. Foto Zuzana Vlasatá

Patrně nepříliš. V koalici není o podporu bionafty a etanolu v autech žádný větší spor; Česko je také jediným státem Evropské unie, který v radě ministrů hlasoval proti větší regulaci kontroverzních paliv. Stát jejich výrobce podporuje a patrně v dohledné době podporovat bude, a to bez ohledu na zájmy šéfa ANO.

Andrej Babiš však moc nedomyslel důsledky. V diskusi přeci vůbec nejde o daňové výhody pro dodavatele agropaliv. Vicepremiér tak svým postupem především poškozuje důvěru společnosti ve stát a ve schopnost demokratické politiky jej dobře spravovat.

(Autor pracuje v institutu Glopolis)

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Tomáš Tožička - Praha

Biopaliva v předválečném Československu Čtvrtek, 9.Dubna 2015, 19:15:52

V Československu se začal líh používat k pohonu zážehových motorů ve formě dynalkolu už v roce 1922. Dynalkol byla směs 50 % kvasného lihu, 30 % benzenu a 20 % benzínu.

Dobré zkušenosti s provozem motorů poháněných dynalkolem a vysoká úroveň zemědělství s jistou mírou nadprodukce pak umožnila vznik zákona o povinném mísení lihu s pohonnými látkami, č. 85 Sb. ze dne 7. 6. 1932 a vládního nařízení č. 127 Sb. ze dne 22. 7. 1932. Tento zákon stanovil povinnost přimíchávat do veškerého klasického benzinu 20 % lihu.

Tomáš Tožička - Praha

Nevylévat monokultury i s biopalivy Čtvrtek, 9.Dubna 2015, 19:44:58

Jakákoli monokulturní produkce je škodlivá. Není tedy důvod si myslet, že u biopaliv by tomu bylo jinak. Problémem ovšem nejsou biopaliva, ale automobilismus a letecká doprava utržené ze řetězů. Neexistuje udržitelné řešení pro současný stav dopravy, to je důležité říci na začátku každé podobné diskuse.

Původní ideou biopaliv - už od Diesela, který vymyslel svůj motor na rostlinný olej, který by si farmáři mohli pěstovat a lisovat sami - je decentralizace. Tedy výroba přímo na statcích nebo v rámci obcí. Už od osmdesátých let se diskutuje o regulaci pěstování potravin a krmiv v nebezpečných zónách - ochranné pásy kolem silnic 1. tř., dálnic, železničních koridorů a průmyslových komplexů. Právě tyto plochy by se hodily pro pěstování směsných plodin, které by zároveň tuto znečištěnou půdu ošetřovaly.

A energeticky nejvhodnější je samozřejmě použití oleje bez velkých energetických úprav - což vyžaduje jinou koncepci motorizace.

Prostě říci jen, že biopaliva ne, znamená přesouvat naše problémy do oblastí těžby ropy. Navíc bez rychlého zavedení certifikace biopaliv není ohrožena naše půda, ale především rozsáhlé oblasti nejchudší zemí, které jsou zneužívány pro nekontrolované pěstování monokultur pro biopaliva a tuky.

Prostě a jasně, pokud nechceme změnit klima, musíme změnit systém...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.