Díky internetu dnes není problém napsat sloupek z Londýna, Kladna nebo jiné obce, a zároveň si ho může přečíst prakticky kdokoliv z téměř jakéhokoliv koutu světa. Svět se nám téměř dokonale propojil, ale to ještě neznamená, že by zde zbyla jen velká města, jak se může občas zdát.

Bývá dobrým zvykem, pokud pořádáme nějakou akci nebo na ni upozorňujeme, uvést kdy a kde se koná, případně jak tam má člověk přijít oděn, komu je akce určena nebo jestli se platí vstupné. Pokud uvádíme, kde akce probíhá, je nutné uvést adresu nebo jednoznačně určitelné místo.

Jenomže jak už se tomu tak na internetových diskuzních fórech stává, pravidla se rozvolňují a ztrácejí na formálnosti. Příkladem budiž tyto zprávy (lehce pozměněny, pointa nicméně zachována):

„Dneska jsou na Náměstí Míru podpisové archy proti americkým základnám! Koukejte přijít!“

„Ahoj lidičky, tak mě napadlo, že bychom mohli dát dohromady nějaký sraz, když už se tu tak známe. Co třeba v sobotu ve dvě na Václaváku?“

Náměstí Míru. Otevírám na mapy na Googlu. První možnost: Praha 2. Druhá možnost: Brno. Třetí možnost: Mělník. Čtvrtá možnost: Králův Dvůr. Kterou si mám vybrat? Nebo snad budou stánky s podpisovými archy na každém Náměstí Míru v Čechách a na Moravě?

Kašlu na to, nikam se mi jezdit nechce. Ale sraz na Václaváku… Ten by se hodil, když už je to na Kladně, což znamená, že bych to měla blízko domů.

A tak přidávám do fóra nenápadný dotaz:

„A kde přesně se na Václaváku sejdeme? Co třeba před Sportbarem?“

„Jakým Sportbarem?“

„No Sportbarem, co je na rohu Anglické.“ Pro jistotu posílám odkaz na mapu.

„No ale já myslela Václavák v Praze.“

Nechybí samozřejmě pár smajlíků…

↗

Jenomže jak už se tomu tak na internetových diskuzních fórech stává, pravidla se rozvolňují. Foto Archiv redakce

Praha — město, ve kterém žije deset procent obyvatel České republiky — na internetu působí jako domov devadesáti procent českých uživatelů internetu nebo dokonce jako jediné město na mapě České republiky. Prahu není třeba nikterak vysvětlovat, všichni ji znají, všechno se v ní nachází a nic mimo ni neexistuje. Respektive, za jejími hranicemi už se rozprostírá Německo, Polsko, Rakousko a Slovensko.

Kdybych nechodila dva roky na gymnázium v Praze, nejspíš bych všechna ta pražská náměstí a sídliště neznala. Ne každý prostě Prahu zná.

Frustrovaná touto trpkou zkušeností jsem se rozhodla uspořádat sraz jednoho diskuzního fóra mimo Prahu, a to konkrétně v Brně. Velká část diskutujících se odtamtud totiž beztak rekrutovala. Bylo to pěkné, jelikož jsme se sešli v hojném počtu a nakonec se přidal i dokonce i člověk, který s naším diskuzním fórem neměl nic společného, snad vyjma toho, že se s některými diskutéry znal osobně. Kdybychom to nebyli uspořádali Brně, nejspíš bychom ho nebyli viděli.

Když jsem odcházela na vlak, někoho napadlo, že bychom se mohli příště setkat někde úplně jinde, abychom to prostřídali a mohlo přijít více přespolních. Někoho napadlo Kladno. To mě překvapilo, ale zároveň potěšilo, protože na Kladně se málokdy pořádají celorepublikové akce. Je to ale zároveň výzva ke zničení pragocentrismu a také k prohlídce největšího města Středočeského kraje.

Ale proč ne? Je to jedno z mnoha krásných míst naší republiky, která stojí za to navštívit. Stejně jako Prahu.