Proti princeznám a králům za důstojný život draků

Kam se poděly dračice? A proč jsou odměny za vysvobození princezen diskriminační? Ivana Recmanová se zamýšlí nejen nad úlohou draků v pohádkách.

Součástí levicového prostoru je již dlouhou dobu i environmentalismus, tedy ideologie podporující ochranu životního prostředí. Přesto se v rámci debaty o ochraně živočichů jiných než lidí nesetkáváme s jedním zásadním problémem – postavením draků v pohádkách.

Častým modelem je osaměle žijící drak, který jednoho dne unese princeznu. Na tu je vypsána odměna. S vidinou zisku se vypraví nějaký muž za drakem, přemůže ho a odvede si princeznu. Pokud drak při souboji neskonal, musí putovat o stát dál.

Předpokládám, že většina čtenářů se se mnou shodne v tom, že unášení princezen, a vůbec jakékoliv ženy, muže či intersexuála je nepřípustné a mělo by být trestáno. Je tu ale jeden zásadní problém: proč k tomuto jevu v pohádkách vůbec dochází?

Drak hledá ženu
Všimněme si jedné zásadní věci – v pohádkách chybí dračice. Kam se poděly? Těžko říci – možná byly vyhubeny, možná jsou drženy v zajetí, v pohádkách ovšem nikdy nefigurují. To ovšem pro draky znamená, že je pro ně prakticky nemožné si najít samici, se kterou by se spářili a vychovali mláďata. Nedokáže-li žít drak osamělým životem jako jiné živočišné druhy, nezbývá mu, než si najít partnerku jinde.

Výběr princezny jakožto potenciální partnerky není náhodný. Chce-li drak zajistit přenos kvalitních genů, vybere si tím pádem i partnerku s kvalitními geny. Princezna, která pochází z královského rodu, na jehož počátku stál silný vojevůdce nebo silná vojevůdkyně, tyto geny s největší pravděpodobností mít bude. Jak ale z tohoto kruhu ven?

Pokud k levicovému smýšlení patří ochrana přírody, měli bychom přemýšlet i o welfare draků. Zdroj pictures2015.mobi

Víme, že dokud nebudou mít draci přístup k samicím svého druhu, budou nadále pořádat únosy žen. Největší problém možná tkví v samotném uspořádání království. Všimněme si, že každé království, ve kterém draci pořádají únosy princezen, jsou absolutistické monarchie s patriarchálními modely, v nichž vůbec nejsou slyšet opoziční hlasy (ať už anarchistické, republikánské nebo jiné). Znamená to, že jsou v pohádkách tyto hlasy tiše umlčovány? Nebo se obyvatelé bojí vyslovit jiný názor? Či snad dokonce nejsou schopni se kriticky zamyslet nad vlastní vládou?

Máme tedy v pohádkách dokonalý cenzurní systém, který znemožňuje nápravu a uvádí své obyvatele do neřešitelných stavů. Monarchie však nutí k záhubě i sebe samotnou, pokud si nedokáže uvědomit, že neřešením ekologických problémů si nepomůže. A tak nadále vypisuje odměny v podobě princezny a půl království pro ty, kteří přemůžou draky a přivedou rodině nazpět milované dcery.

Co na tom, že taková odměna je diskriminační (předpokládá, že princeznu zachrání muž orientovaný na ženy) a zároveň dělá z žen majetek. Jen aby se jí to potom nevymstilo, až si budou na nezaměstnanost stěžovat ti, kteří budou chtít jinou odměnu a hlavně nějakou práci. Nebo až se začnou organizovat dokonce samotná zvířata, která budou požadovat důstojný život.

Přeji všem čtenářům Deníku Referendum šťastného a veselého Apríla.

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Černobílý pohled na draky Středa, 1.Dubna 2015, 15:07:44

Všechny pohádky o dracích mají jednu věc společnou: nepsali je draci. Pohled na draky ke je v nich hodně černobílý. Hodně z historek psaných z pozice vítězů jde v očerňování draků ještě mnohem dále než ty, které zmiňuje paní Recmanová: tvrdí se často, že draci nežádali princezny jako nevěsty, ale k sežrání. Zjevná obdoba pomluvy, že Židé vraždí křesťanské děti a panny, protože potřebují jejich krev do macesů. Celou pravdu o genocidě draků se už asi nikdy nedozvíme.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Práva draků Středa, 1.Dubna 2015, 18:06:47

Práva draků už se řešila na CONiáši 2010: http://ip-89-102-147-147.net.upcbroadband.cz/galerie/CONias2010/dscf2920.jpg

Nedopadlo to dobře: http://ip-89-102-147-147.net.upcbroadband.cz/galerie/CONias2010/dscf2941.jpg

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Čtvrtek, 2.Dubna 2015, 07:13:45

O CONiáši slyším prvně v životě - a to jsem myslela, že jsem měla před pěti lety o conech slušný přehled.

Nevzdelanost, nevzdelanost , nevzdelanost Čtvrtek, 2.Dubna 2015, 07:52:50

To nac tady dlouhodobe upozornuji, je potreba vzdelani v exzaktnich vedach. Pokud by mela slecna Recmanova byt jen zakladni znalosti biologie draku, vedela by ze velikost penisu prumerneho draka je cca desetkrat vetsi nez velikost penisu prumerneho prince (prace Dr. Aka CSAV -vydalo nakl. Osmas). Nemohla by tudiz sirit bludy o rozmnozovani draku skrze princezny.

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Učit se, učit se, učit se: úvod do dracologie Čtvrtek, 2.Dubna 2015, 21:34:56

Kdyby se mládenec Kuchejda odpoutal od fascinace dračím penisem a lépe si prostudoval odbornou literaturu, dověděl by se, že draci vznešení jsou bytosti magické (Terry Pratchett: Stráže! Stráže!) a draci zlatí tráví velkou část života v lidské podobě (Andrzej Sapkowski: Hranice možností). A co teprve, kdyby se vrhl do studia Freuda! Přímo o dracích by se sice pravděpodobně více poučil u Junga, ovšem od Freuda by se zato dověděl mnoho zajímavého i o fixaci na penis.

Jako laik v oboru dracologie nejsem, bohužel, s to citovat více pramenů a zejména zdroje starší a klasičtější; tradiční lidové pojetí draků jako mužů s výjimečně drsnou tváří a silnou osobností je mi známo pouze z přednášek Františky Vrbenské (která přednáší pravidelně nejen na CONiáši http://www.mlp.cz/cz/projekty/akce/conias/ ). Snadno nicméně nahlédneme, že Rumuni sotva dali svému knížeti jméno Vlad Dracul proto, že z jeho syna Vlada Draculy udělá o 400 let později Bram Stoker upíra.

Pravda, upíři, pokud si na přednášky Františky Vrbenské dobře vzpomínám, mají v tradičním lidovém pojetí k drakům docela blízko. V této souvislosti může být zajímavá okolnost, že upíři mají původ ve slovanské mytologii, zatímco draci vystupují spíše v mytologiích západu a dálného východu. Mezi draky dálného východu bylo, myslím, poměrně běžné uzavírat sňatky s lidmi a dračí krev snad kolovala v žilách aspoň jedné z čínských císařských dynastií. Obdobou čínských dračích dynastií by snad mohly být ve slovanské mytologii sňatky hadích králů s lidskými nevěstami, ale to už se pouštím na pole čirých spekulací. Západní draci se zpravidla nežení, zato mají zálibu v únosech panen.

Je pravda, že posedlost západních draků pannami nelze přeceňovat. Kuchaři a řezníci potvrzují, že nejchutnější z lidí jsou mladé dívky kolem dvaceti let. Maso starších lidí, jakož i mužů nezávisle na věku, je tužší, a děti jsou zase příliš tučné; toho využívali dozorci koncentračních táborů, a kdykoliv oheň v krematoriu skomíral, vhodili do něj malé dítě. Panenství dívky k sežrání sice může být drakovi lhostejné, na kvalitu masa nemá žádný vliv, ovšem historicky slovo panna označovalo prostě nesvéprávnou mladou dívku; později bylo, zejména v lepších rodinách, vytlačeno slovem slečna, což je snad slitek z výrazu sličná panna. Spojení slova panna se sexem a fyziologií vzešlo ze společenské nerovnosti mezi ženami a muži: zatímco nesvéprávní mládenci se stávali svéprávnými pány, jakmile dospěli, žena se nemohla stát paní a například svobodně nakládat se svým majetkem, dokud se nevdala. Ze samotného zájmu draků o panny tudíž nelze jednoznačně vyvozovat, že jim nešlo o oběd, ale o rodinu, na to ukazují až další souvislosti a okolnosti, jako to, že draci dávali jednoznačně předost krásným pannám a že jim záleželo na jejich urozenosti.

O souvislostech mezi draky a upíry mohu rovněž pouze spekulovat. Nejsem si ani stoprocentně jist, zda skutečně upíři patří výlučně do slovanské mytologie a zda v ní naopak scházejí draci. Další souvislost, totiž že studiu upírů se věnuje Giuseppe Maiello http://independent.academia.edu/GiuseppeMaiello , český antropolog italského původu, jehož předchozí práce se zabývala sexualitou starých Slovanů a ukazovala zejména, že stará slovanská společnost se od západních tradic odlišovala zejména silnějším postavením žen, výrazně menší nerovností mezi ženami a muži, to už je spíše asociace než souvislost, skoro oslí most. Přijmout toto spojení jako významné zdá se mi nicméně velmi lákavé. Nabízí se tu totiž teorie o staré rase nadpřirozených bytostí blízce příbuzných lidem.

Kultury východní Asie dokázaly odlišnou rasu přijmout a žít s ní v míru. Mír stvrdili i manželskými svazky a nadlidsky silní draci založili vladařské dynastie. Xenofobní kultury západní Evropy označily cizí rasu za nepřátele, ovšem síla draků jim imponovala. Dát drakovi dceru za manželku nepřicházelo v úvahu, ale když drak pohrozil silou a dceru unesl, společnost to uznala jako přijatelné chování; drakova oběť s velkou pravděpodobností také brzy došla k závěru, že mohla dopadnout mnohem hůř. Draci ve své pýše unášeli nejraději dcery ze šlechtických rodů, a protože chováním se vlastně od šlechty příliš nelišili, dá se předpokládat, že postupně s ní splynuli podobně jako na dálném východě.

Nejhorší osud stihl draky mezi Slovany. Slované nejen že byli xenofobní, oni dokonce neměli pochopení ani pro patriarchální rodinu, dokud jim je nevtloukli do hlav křesťanští misionáři. Hrozby silou a únosy dcer se nesetkaly s pochopením ani ve slovanských rodech ani u unesených dcer, a nejeden drak možná záhy zjistil, že si domů přinesl drakobijku. Namísto úcty ke vznešeným drakům, jaká je vlastní západní tradici, se mezi Slovany dočkali draci nenávisti a opovržení, byli nazváni upíry a celá společnost na ně uspořádala hon.

Xenofobní nenávist k drakům a dracocida samozřejmě nejsou nic, čím bychom se mohli chlubit. Na druhé straně, a to by mohlo být důvodem váhavého přístupu sociální demokracie k právům draků, nesmíme zapomínat na spojení draků se šlechtou, s vládnoucí třídou. Levice musí vůči drakům nalézt vyvážený postoj, přiznat jim rovná práva, ale neustupovat jim v třídním boji. Jestliže se ukáže, že potomci draků dnes sedí ve správních radách bank, na Wall Street a v londýnské City, nezbude, než vzkřísit heslo z temného středověku: Smrt drakům! Důstojnou, ale smrt.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Čtvrtek, 2.Dubna 2015, 21:57:7

Ač nerad, musím souhlasit s panem Kuchejdou. Paní Recmanová bohužel vychází z mediálních zkratek a popularizačních klišé, nikoli z poznatků moderní vědy.
Co se týká dračic, a sexuality draků obecně, je třeba si uvědomit, že u draků nacházíme výrazný pohlavní dimorfismus. Třeba ten jedinec na ilustračním obrázku, nádherný exemplář Draco Aurea. A evidentně samec. Samice se totiž podobá mnohem spíše obří ropuše, než svému druhovi (http://www.pannacz.com/img/tn/1/1603.jpg). Tento krasavec to má ovšem těžké. Nejenže musí vypadat přitažlivě, aby nalákal družku do svého doupěte. Toto doupě musí také patřičně vyzdobit. Upřednostňuje, stejně jako všichni draci, předměty blýskavé, lesklé a barevné. Následky dračí snahy obstarat tyto předměty mohou mít drastické hospodářské následky. Vrcholem těchto hnízd potom bývá živý tvor, který svým hlasem a zjevem působí jako dokonalá vábnička. Ideální je z neznámých příčin člověk. Draci preferují jedince s vyšším hlasem, lesklé (ozdobné oblečení a šperky), dlouhovlasé a světlovlasé. Pokusy provedené s jedinci druhu Portare Ondraco ukázaly, že pouhý pohyb dlouhých světlých vláken dokáže u samic draků vyvolat větší touhu po sexuální aktivitě. Viz Aléxi̱s Drake ( Panepistí̱mio ti̱s Atlantídas ) :̱ Epídrasi̱ ti̱s optikí̱s antilí̱pseis schetiká me ti̱ sexoualikí̱ drasti̱rióti̱ta Dragons. Doporučuji také publikaci profesorky Doileagh Rós Ailimové z Morgan Avalon Ollscoil a jejího spolupracovníka z University húsbóndi Miðgarð v Oskopni, doktora Gottfrieda Olafa Njordsona. V této publikaci naleznete několik desítek fotografií dračích hnízd v různých fázích stavby.

Co se týče důsledků přítomnosti draků na vývoj lidské společnosti, není lepšího zdroje, než Drak jako brzda buržoazní i proletářské revoluce Antona Alexandroviče Zmeje, vynikajícího odborníka z Leninovy univerzity v Bujanu. U nás vyšla v padesátých letech. Ač je zčásti ovlivněna dobou, podává bravurní analýzu společností, ve kterých držitelé politické moci dobrovolně přijímají role "rádců", "komořích" atp. a udržují kastu "vládců" kterým formálně přisuzují nesmírné pravomoci a svěřují jim velké bohatství. Ženy této třídy slouží jako vábnička na draky, muži jako likvidátoři, samozřejmě pokud se tento problém vyskytne. Má i jistý kvazi-demokratizační prvek, protože žena unesená drakem, případně muž, který draka zahubí, se stává automaticky příslušníkem této třídy. Tento systém není výhodný ani pro draky, ani pro lidi, ale vytvořit alternativu je obtížné. Za zmínku stojí snaha úřadů Hyperborejských ostrovů umísťovat v neobydlených oblastech "vábničky", kde draci naleznou dostatek blýskavých předmětů (i zvuky vydávajících), jakož i potravu, která obsahuje látky tlumící jejich aktivitu. Ekologičnost zvláště druhého opatření je sporná, ale je to jediná dnes fungující alternativa.

Nicméně, přes můj dosti kritický tón, jsem rád, že paní Recmanová téma vůbec otevřela, a přeji ji pěkný Apríl, Máj a všechny dny a měsíce.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Macháčku, Čtvrtek, 2.Dubna 2015, 22:30:49

Tvorové, které zmiňujete, nejsou draci. Jedná se o poddruh kožoměnců. Tito tvorové, mající několik podob, z nichž každá náleží jinému druhu, jsou problémem o to ožehavějším, že se svou inteligencí, vnímavostí a citlivostí rovnají lidem. Představují pro společnost větší výzvu, než Židé pro společnost před 2. světovou válkou, už proto, že Židé byli a jsou pouze jedním z mnoha lidských národů, jejichž odlišnost byla dána předsudky společnosti, kožoměnci jsou de facto samostatný druh, s velmi specifickými nároky a potřebami. A je potřeba udělat všechno pro to, aby meluzíny, vlkodlaky, upíry a jiné kožomněnce nestihla nějaká další genocida.

Jinak i vám pěkný Apríl.

Martin Profant - Praha 7

Honzovi Macháčkovi Čtvrtek, 2.Dubna 2015, 23:21:55

Potomci draků pochopitelně na Wall Střetu nesedí. Jak známo, draci jsou hnáni neodolatelným puzením tezaurovat zlato. To kdysi vedlo dcery předních, leč vesměs chudnoucích feudálních rodu k pokusům o manželství, jež by umožnilo efektivnější využití pokladu než jako dračího pelechu. Jisté druhové a anatomické odlišnosti, které zmínil pan Kuchejda, věc opravdu problematizovaly, ale kde je vůle, je i cesta a zdatná feudálka se takovou maličkostí nedala zastavit. Vetší obtíž stanovovaly třídní předsudky, proto se předstíralo, že šlechtická zlatokopka byla oběť dračího násilí.
Tato spíše nevinná lež byla později bezohledně ideologicky zneužita. Tezaurace zlata totiž umrtvovala potenciální kapitál a překážela pokroku. Rozvinuté bankovnictví a finanční kapitál směřující k tak subtilním ideálním spekulacím typu hadgeových fondů se ovšem musely takových reliktů bezpodmínečně zbavit. Romantické vyprávění o nevinných pannách zprzněných draky vhodně legitimovalo vyvražďování zlatomilovných plazů, vesměs pomocí otrávených návnad a toxických úvěrů. O to snáze, že princezny znechuceně geneticky podmíněnou neochotou draků pustit chlup (šupinatci jedni), radostně přešli na stranu uznalých finančních žraloků.
Ivana Recmanová sice dobře vycítila falešnost ideologie, ale jsouc maloburžoasní intelektuálka nedokázala jít radikálně až na zlatý kořen věci.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.