„Často citované tradiční hodnoty jako svoboda, rovnost a spravedlnost jsou ostatně beznadějně abstraktní a bezobsažné pojmy, pokud si pod nimi nedokážeme představit reálné politické cíle, postupy a výsledky,“ píše se v dlouhodobém programu sociální demokracie. Bystrému pozorovateli se může zdát, že citovaná pasáž je v rozporu s dosavadní mediální prezentací strany.

Stačí si vzpomenout na nedávný sjezd ČSSD, kde se o svobodě, spravedlnosti a solidaritě řečnilo bez dalšího upřesnění v jednom kuse. Na druhou stranu je třeba dodat, že dlouhodobý program není úplně snadné na stranickém webu dohledat. A tak mnozí členové a členky zřejmě ani netuší, že často citované pojmy byly prohlášeny za „bezobsažné“.

↗

Růžová budoucnost je na dosah ruky. Postavíme-li další bloky jaderných elektráren, nemůže nás minout. Leda, že bychom se přepočítali. Foto autor

Na sjezdu kromě proklamací o „hodnotách“ také několikrát zaznělo, že je třeba „programově pracovat“. Strana se prý musí změnit, aby byla s to uspět v soutěži s nepolitickými uskupení v čele s hnutím Andreje Babiše. Bohuslav Sobotka například brojil proti uzavřenosti sociální demokracie. Vyzýval občany a občanky, aby vstupovali do tradičních politických stran a na stranické práci se sami podíleli.

Se vstupem do ČSSD to ovšem není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Mnohé přihlášky nejsou vyřízené ani po několika letech. Lokální struktury nemají zájem na rozšiřování členské základny. A když už se lidem podaří stranickou legitimaci získat, často znechuceně odcházejí, neboť nemají možnost participovat na vnitřním fungování strany. Od roku 1998 stranou prošlo na sto dvacet tisíc lidí.

Sociální demokracie bohužel neví, jak má s členskou základnou nakládat, volební kampaně vytvářejí profesionální reklamní agentury, hlavní zdroj stranických příjmů tvoří státní příspěvky, a programové debaty s širokou účastí se prakticky nevedou. Členky a členové jsou dobří akorát tak k poslušnému hlasování podle předem připravených notiček.

Načrtnutá situace je dlouhodobě neudržitelná a nové vedení strany si to zřejmě uvědomuje. I z toho důvodu vyhlásil Sobotka konání samostatné programové konference, ze které by měl vzejít program pro nadcházející krajské a sněmovní volby. Jako rámec, v němž se bude strana programově pohybovat, může posloužit sjezdem přijatá rezoluce „Fungující a spravedlivý sociální stát“.

Rezoluce klade důraz na tři oblasti: hospodářský růst, sociální soudržnost a bezpečnou budoucnost. Sociální demokracie hodlá blahobytu a prosperity dosahovat především skrze budování nových silnic a dálnic a výstavbu nových jaderných elektráren nebo sociálního bydlení. Hodlá se zasadit o valorizaci penzí, růst platů zaměstnanců veřejného sektoru a dostatečné financování sociálních služeb.

ČSSD dále deklaruje, že „ti, kteří pracují, by měli mít vyšší příjmy než lidé, kteří žijí ze sociálních dávek, Pracovat se totiž musí vyplatit.“ A zavazuje se navrhnout reformu sociálních dávek s cílem „zvýšit motivaci pracovat.“ V této situaci je nutné připomenout, že v České republice je stále více než 305 000 nezaměstnaných osob, přičemž úřady práce evidují pouze 63 200 volných pracovních míst. Práce zkrátka není. A svědčí o tom i nedávno schválené nesystémové předčasné odchody horníků do důchodů, které mají řešit nezaměstnanost v některých regionech.

V programovém dokumentu ČSSD naopak zcela chybí jakékoliv zmínky o trvale udržitelném rozvoji, ekologických hrozbách současnosti a kulturním životě společnosti. Cesta k jistotě a prosperitě vede přes dálnice kolem bloků atomových elektráren a kráterů po povrchové těžbě hnědého uhlí. Myslí-li sociální demokracie avizovanou programovou debatu vážně, měla by se pokusit vymyslet něco lepšího.