Kácení stromů podle České televize

Ondřej Vaculík

Česká televize minulý týden vysílala reportážní příspěvek, v němž si obyvatelé domů u rušné silnice stěžovali, že jim zbytečně předčasně pokáceli před domy stromy. Podle Ondřeje Vaculíka ale v této reportáži něco důležitého chybělo.

Jak se nyní vede politické handrkování o Českou televizi, snažím se více sledovat její zpravodajství. Jeví se mně docela dobré, zajímavé, rozhodně lepší, než bylo před nějakým časem, možná několika lety. A nesouhlasím s názorem, že by jí prospělo (to aby se vymanila z politických vlivů), kdyby byla placena z vysílané reklamy místo koncesionářských poplatků.

Pak by pochopitelně o tu reklamu musela, jak se dneska hojně říká, bojovat, tedy soutěžit s televizemi privátními. Jak by se asi toto její docela solidní zpravodajství proměnilo? A druhá věc je, že výtěžek z reklamy závisí na hospodářské situaci státu. Za krize a v období ohrožení, kdy dobré zpravodajství nabývá na významu, média závislá na reklamě neřeší kvalitu zpravodajství, ale své holé přežití.

Soudě podle Českého rozhlasu jsem přesvědčen o tom, že naše veřejnoprávní média si uvědomují odpovědnost vůči koncesionářům, tedy vůči těm, kteří si je platí, což je sama občanská společnost, a nikoli její komerční část, která si může dovolit platit za reklamu v televizi. Je to širší odpovědnost, která je alespoň ve zpravodajství viditelná a slyšitelná, a právě proto se mnohých politiků tak dotýká.

Možná ta jejich nespokojenost je svědectvím o úspěšném naplňování veřejnoprávní služby, ale netvrdím to. Ostatně platí i argument, že celkově by reklamy nepřibylo, ale o zhruba stejné množství by se muselo podělit o jednu televizi více, a to by neprospělo ani televizím soukromým.

Jde mi však teď o něco jiného. V pátek po zatmění Slunce ČT vysílala v hlavním zpravodajství reportážní příspěvek odkudsi ze severu Čech, snad z Liberecka nebo Českolipska (to mi bohužel uniklo), v němž si obyvatelé domů u rušné silnice stěžovali, že jim zbytečně předčasně pokáceli před domy stromy, ačkoliv betonová bariéra, která je má chránit proti hluku místo stromů, se bude stavět až někdy v září.

Proč v takovém předstihu, kdy na několik měsíců přijdou i o tu přírodní ochranu, kterou měli, a která způsobovala, jak po pokácení stromů zjistili, že jim v oknech nedrnčely tabulky. Rozhořčeně mluvili oni a pak nějaký činovník, který vysvětloval, že taková velká zakázka na výstavbu protihlukové betonové zdi se musí zadávat podle zákona o veřejných zakázkách, tedy soutěžit, což je vždy záležitost zdlouhavá, ale budou se snažit to všemožně urychlit…

„Ti nespokojení lidé poté, co kamera švenkovala po čerstvých pařezech zdravých stromů, také ukázali fotografie, jak to před jejich domy vypadlo, když tam ty stromy ještě byly.“ Foto repro ČT

Jak to tak bývá, činovník proti hněvu lidu působil mdle, úřednicky nezúčastněně, tedy odtažitě. V reportáži však chybělo to podstatné: Bez ohledu na to, jestli se bariéra má stavět v červnu nebo v září, má-li se letos stavět, musejí se živé stromy pokácet v době vegetačního klidu, tedy do konce března.

To by měl do kamery říct pracovník stavebního odboru, který má v referátu úřad ochrany životního prostředí, a kácení stromů povoluje. A proč to nevěděli ti stěžovatelé? Nezajímají se o svou záležitost a raději volají televizi, nebo — jak se moderně říká — „radnice“ s nimi nekomunikuje či nezveřejňuje takové věci? Nevím.

A pak mě taky napadlo, jak lidový hněv vždy s sebou nese kus bezohlednosti: musí-li se  stromy kácet, jim by se zdálo přijatelnější, když by se motorová pila zařezávala třebas do kvetoucích lip a stromů obalených čerstvě zeleným listím, mírně ještě lepkavým a vonícím… To by se jim zdálo správnější?

A teď k tomu nejpodstatnějšímu: Ti nespokojení lidé poté, co kamera švenkovala po čerstvých pařezech zdravých stromů, také ukázali fotografie, jak to před jejich domy vypadlo, když tam ty stromy ještě byly. — No krásně! Pruh vzrostlých stromů odděloval rušnou silnici od domů, které za nimi ani nebylo vidět.

Člověk měl na to jenom několik vteřin, ale z posazení pařezů i fotografií před kácením mě napadlo to, nad čím přemýšlím už tři dny, a kdybych věděl, odkud ta reportáž byla, snad bych se i zajel podívat na místo: Podle mého by bylo možno postavit tu bariéru, aniž by se kácelo!

Musela by se poněkud lomeně, křivolace proplétat mezi stromy, pochopitelně by to vyžadovalo zvolit vhodnou konstrukce, aby tam nemusel bagr a velké stavební stroje. Například do ručně vykopaných jam zasadit, zabetonovat sloupky a mezi ně jenom naskládat, volně na terén, železobetonové desky, prefabrikáty. Nebo to udělat nějak jinak, však schopné projektanty máme.

Mrzí mě tři věci: Jednak že tohle, co tu popisuji, v reportáži nebylo, to bych od veřejnoprávního média, jehož reportéři cítí odpovědnost za „své“ koncesionáře, očekával. (A já bych to v rozhlasové reportáži měl!)

Potom že zadavatel díla či projektant není ochoten projekt řešit ohleduplnějším, ba vyspělejším způsobem, takže zdravé a navíc v ochraně životního prostředí opravdu funkční stromy jsou obětí jakési standardní stavařské tuposti. A pak pochopitelně pro dnešní dobu příznačný postoj oněch stěžovatelů: Jim nebylo líto stromů, ale vadilo jim, že bez stromů jim drnčí tabulky.

Takže člověka nakonec napadá, proč by se projektant měl snažit hledat lepší řešení, když to po něm ani nikdo nežádá, že.

Vidím tu bariéru jako živou, jak by se lomeně proplétala mezi stromy, dokonce by tak lépe tlumila hluk, a když už musí být, úplně škaredá by nebyla.

Ulevilo by se mi, kdybych se skrze tohle naše „veřejnoprávní“ médium dozvěděl, že investoři pochopitelně o tom přemýšleli, a to, co mě napadlo, oni chtěli také, ale z nějakých (velmi vážných) důvodů postavit zeď při zachování stromů nebylo možno.

A to všechno mělo být v oné televizní reportáži, když si ji platíme my a ne třebas Armabeton.

    Diskuse
    IH
    March 24, 2015 v 12.14
    Jsme leckdy přízemní, také však užíváme zástupných argumentů
    K případu bych chtěl učinit jen krátkou obecnou poznámku. Nevylučuji, že stěžovatelům skutečně vadí především dočasné drnčení tabulek skla v oknech a nikoliv samotné kácení stromů. Určitě je u nás podobně pragmatických lidí dost. Neméně pravděpodobná je ovšem možnost, že nespokojení hovoří o újmě užitného charakteru s jakýmsi taktickým zřetelem. Sahají, možná intuitivně, k argumentu, pocitově přijímaného typu, který nehrozí potenciálním posměchem za přecitlivělost. Na podobný minimalismus, někdy i defétismus, přistupují lidé v mnoha situacích, nechtějí-li "se odkopat". Pozorujeme jej často u dospívajících, rovněž lidí starých a šlo o běžnou praxi za vlády komunistické ideologie. Dnes se zpřijatelňování námitek velmi často týká kritiky podporování technického pokroku a kapitalistických reforem vůbec.
    March 24, 2015 v 18.43
    Laický pohled
    Osobně soudím, i když jde pouze o můj názor, vědeckými studiemi to podložené nemám, že kácet by se měly betonové stěny, ne stromy. Stromy by měly být vysazovány společně s keři do pásů až malých lesíků podél silnic a železnic, aby pohlcovaly hluk i prach a jedovaté plyny. Betonová stěna je především, jak často pozoruji z vlaku, naprosto odporná. Dále je neprůchodná, omezuje jak únikové cesty od zazděného koridoru, tak přístupové cesty k němu, například pro záchranáře v případě havárie. Podél silnic nutno připočíst smrtící účinek betonové stěny, pokud vozidlo vyjede z vozovky a nabourá do ní — kácet s odvoláním na bezpečnost aleje, a přitom stavět podél silnic betonové stěny je známkou velmi mdlého rozumu. Z hlediska bezpečnosti, s ohledem na řidičem, kteří neudrží vozidlo na vozovce, je nejlepší stěna z keřů, spleť tenkých větví a kmínků, které se ohnou nebo zlomí, i když do nich vletí motocyklista, a vozidlo zbrzdí, místo aby je rozdrtily. Stromy mají ovšem výškovou výhodu: betonová stěna vysoká jako vzrostlý strom, deset a více metrů, je naprostá obludnost.

    Předpis, který zakazuje kácet stromy ve vegetačním období, mi připadá jako zbytečná formalita. Zatímco pro řez stromů a keřů dává takové opatření smysl, pro kácení, kdy je účelem rostlinu zahubit, jsou ohledy na vegetační dobu vcelku zbytečné — ledaže bychom brali ohled na to, jak kácený strom trpí, a kácení za vegetace hodnotili jako vraždu zvláště trýznivým způsobem.

    Myslím, že v té reportáži padla zmínka o tom, že obyvatelé domu u silnice o stavbu betonové obludy vysloveně žádali. Pravda, reportáž se nezabývala otázkou, zda to měli ze své hlavy, anebo si jen stěžovali na hluk a Správa silnic jim namluvila, že betonová protihluková stěna je to správné řešení. Domnívám se, že výsledkem budou zklamáni, a škodolibě jim to přeji.

    Smrt betonu! Ať žijí stromy!