Andrejovi Babišovi s láskou

Petr Dimun

Vstup miliardáře Andreje Babiše do politiky může mít kromě jiného také některé pozitivní stránky. Nakonec to může být prospěšné i pro politické instituce, včetně samotných politických stran.

Nikoliv, neinspiroval jsem se duchem nedávného sněmu ANO. Ani se nedomnívám, že by Andrej Babiš byl bytost nadpřirozená, jak si myslí dnes místopředsedkyně hnutí a starostka Prahy 10 Radmila Kleslová. Jen si po těch dvou letech intenzivního a trpělivého antibabišismu myslím, že je na místě poukázat i na pozitivní stránky vstupu tohoto miliardáře a „postdemokrata“ do politiky.

Předně — a kdo mne zná, tak ví, že jsem to říkal vždy — budiž řečeno, že náš problém se nejmenuje Andrej Babiš a jeho hnutí, ale to, co ve společnosti umožnilo jeho úspěch. Česká politika nesla všechny znaky insolvence od roku 2009 a po nástupu politických projektů TOP 09 a Věci veřejné bylo zřejmé, že cena klesla hodně nízko.

Nejde jen o politiku jako takovou, výkony Nečasovy vlády či její úděsně trapný konec. Jde o celkovou rezignaci elit na budování státu a jeho institucí, a naopak triumf populismu a „pachatelů Dobra“. Vrcholem bylo, když zemí začal objíždět výstřední zbohatlík Karel Janeček, jehož podnikání je na hraně trestnosti, a před plnými sály lidí ještě v opojení začal kázat o morálce.

Jakkoliv se to dnes ještě zdá předčasné, pozitivní vliv má Andrej Babiš i na politické instituce, včetně politických stran. Foto Ondřej Mazura, DR 

Andrej Babiš, který vždy po politice toužil a s politiky a politikou pracoval, jen využil příležitosti. Když viděl, jak lehce uspěl Miroslav Kalousek s TOP 09 či Vít Bárta s Věcmi veřejnými, jeho podnikatelský instinkt a přirozený cynismus věděl, že levněji už nebude. Vstoupil na trh, nakoupil a sfoukl tak poslední pel nevinnosti z české demokracie a pořádně si na ní zařádil. A za to, že mnoha lidem otevřel konečně oči, že je donutil začít přemýšlet jinak a nazývat věci pravými jmény, je třeba mu poděkovat.

Předtím, než si začal užívat s českou politikou, provedl to samé s velkou částí českých médií a novinářů. Mnozí ještě předtím, než si je koupil i formálně, byli jeho už mnoho let. Ti mu, všechna čest, až na výjimky zůstali věrní i dnes. Znalí jeho jadrné mluvy a specifického jednání věděli, že když přetrpí jeho nadávky a ponižování, být součástí Impéria je vztah s nenulovým, plusovým výsledkem.

Přímým vstupem do mediálního byznysu Andrej Babiš sice nenávratně zničil poslední zbytky důvěry mnoha lidí v média, ale — ruku na srdce — ti kritičtější z nás jsou mu za to vděčni. Otevřel tím totiž cestu pro vznik mnoha jiných projektů a zároveň prostor pro opravdu svobodnou žurnalistiku.

Jakkoliv se to dnes ještě zdá předčasné, pozitivní vliv má Andrej Babiš i na politické instituce, včetně politických stran. Po dlouhé době jsem třeba zase slyšel některé české politiky říkat rozumné věci. Sice ze strachu, z donucení, ale Pánu Bohu díky za ty dary! Pokud se Andreji Babišovi podaří donutit demokratické politické strany ke spolupráci, k hledání dohody a důvěře, bude to velký, jakkoliv nechtěný, odkaz pana miliardáře.

Budou-li se demokraté napříč Sněmovnou schopni dohodnout nikoliv na zpřísnění, ale zpřesnění zákona o střetu zájmů tak, aby špásování s mocí pro příštího mocichtivého oligarchu nebylo tak jednoduché, bude to vynikající. Oblastí, kde by se pod náporem a hrozbou nástupu nějakého příštího Andreje mohli a měli demokraté dohodnout, je samozřejmě spousta, ale nemusí zatím pršet, stačí, když bude kapat.

A v neposlední řadě budiž Andrejovi díky za to, jak bravurně odmaskoval Rekonstrukci státu. Pachatelé Dobra vždy stáli na začátku všech společenských katastrof, protože ve svém nadšení byli schopni nadchnout a přesvědčit lidi k naprostým blbostem, což samozřejmě věděli ti, co je financovali a pak se na nich vyvezli k moci. Škoda jen, že je jich tu ještě tolik a asi si teď budou dávat větší pozor. Ale jak už říkal Napoleon Bonaparte: „Když nepřítel dělá chybu, netřeba jej vyrušovat!“