Olomoucká zooložka studiem zvuků nosorožců pomáhá k jejich záchraně

Olomoucká univerzita se pochlubila prací své zooložky Ivany Cinkové, jejíž výzkumy přispívají k záchraně kriticky ohrožených nosorožců Cottonových a tuponosých.

(jp)

09.03.2015 09:08

Ivana Cinková

Orez_infobox

Olomoucká bioložka, která se učí řeči nosorožců

Už odmalička toužila jet do Afriky a tam s nosorožci pracovat. „Nejdřív jsem někdy v šesti letech viděla film o lvici Else a chtěla jet do Afriky. Pak mě zaujali nosorožci ve filmech a v dětských knížkách, hlavně od pana Vágnera. Proto jsem se začala o nosorožce zajímat, šla studovat zoologii a chtěla dělat výzkum nosorožců,“ říká k tomu dnes.

Vystudovala magisterský obor zoologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. V současné době v Olomouci dokončuje doktorské studium. Výzkumem sociálního chování a komunikace nosorožců se zabývá od roku 2005. Celkem rok a půl strávila terénním výzkumem volně žijících nosorožců v Jihoafrické republice.

„O komunikaci nosorožců se donedávna skoro nic nevědělo. Nosorožci tuponosí a Cottonovi mají ze všech šesti druhů nosorožců nejvyvinutější sociální systém. Mají poměrně rozsáhlý hlasový repertoár a je pro ně důležitá čichová komunikace – samci si značí teritorium močí a trusem. Proto jsem se problematikou sociálního chování a komunikace nosorožců začala již před deseti lety zabývat,“ cituje tisková zpráva olomoucké univerzity Ivanu Cinkovou.

Olomoucká zooložka věří, že hlubší porozumění hlasové i čichové komunikaci nosorožců tuponosých a Cottonových bude možno využít pro záchranu kriticky ohrožených druhů. Cinková při své práci tráví měsíce ve volné přírodě v Africe či v zoo, stopuje nosorožce, přenáší jejich trus, nahrává jejich hlasy a sleduje reakce vzácných lichokopytníků na pořízené playbacky. S výsledky seznamuje veřejnost, publikuje v prestižních odborných časopisech.

Nosorožci Cottonovi (někdy též nazývaní jako severní nosorožci bílí) a tuponosí byli teprve nedávno odlišeni jako dva samostatné druhy. Oba druhy jsou rozdílné morfologicky, vzhledem, geneticky i přirozeným rozšířením. Nosorožec tuponosý se vyskytuje v jižní Africe, kdežto nosorožec Cottonův obývá Afriku střední. „Zjistili jsme, že jde oba druhy rozpoznat s vysokou pravděpodobností i pouze na základě jejich kontaktních hlasů,“ uvedla Cinková pro Deník Referendum.

Foto Ivana Cinková

Jak si nosorožci povídají

Při bádání vycházela z toho, že oba zkoumané druhy nosorožců jako jediné používají kontaktní hlasy. Zvířata je užívají nejčastěji k pozdravu při setkání jedinců z různých skupin nebo se jimi navzájem volají, když se ztratí.

„Kontaktní hlasy jsme s kolegou analyzovali, abychom poznali, jaké informace si takto nosorožci sdělují. Zjistili jsme, že pouze na základě hlasu je možné s velkou pravděpodobností určit identitu komunikujícího jedince. Hlasy dospělých samců by mohly obsahovat informace o jejich dominantním nebo submisivním postavení. Liší se hlasy u mladých a starších zvířat. Na základě hlasu lze zjistit, zda je zvíře izolované, nebo je se svou skupinou,“ vysvětluje vědkyně.

Druhým krokem pak byly experimenty s playbacky nosorožců. Jednatřicetiletá studentka doktorského studia je nahrávala především v zoo a pak je ve volné přírodě zvířatům pouštěla. „Výsledkem bylo, že nejintenzivněji reagovali teritoriální samci. Běželi k reproduktoru, označkovali si teritorium, snažili se najít zvíře, které mělo hlas vydávat. Je z toho patrné, jak silně hlasy stimulují jejich sociální chování,“ cituje Ivanu Cinkovou tisková zpráva olomoucké univerzity.

Obdobně získávají nosorožci podněty i čichem, který mají na rozdíl od zraku velmi vyvinutý. „Vyprazdňují se na společných hnojištích, čichají k trusu. Nevědělo se, zda tak zjišťují nějaké informace. Proto jsem dělala pokusy s trusem, kdy jsem na jejich hnojiště dala trus cizího nosorožce, jestli budou reagovat. Největší odezvu to opět mělo u samců. Běhali okolo, trus přeznačkovávali,“ doplnila Cinková.

Foto Ivana Cinková

Zvuky nosorožců

Foto Ivana Cinková

Bádání může pomoci k rozmnožování nosorožců v zoo
Právě tyto poznatky o hlasové a čichové komunikaci mohou hrát důležitou roli při chovu nosorožců v zoologických zahradách. V zajetí se totiž velmi špatně rozmnožují a důvody nejsou přesně známé. Podle Cinkové může být jedním z nich právě jejich potřeba sociální komunikace.

V zoo ale žijí v malých skupinách a dostávají málo sociálních podnětů. „Doufáme, že by mohlo pomoci to, že by se jim dodávaly podněty prostřednictvím playbacků nebo signály v moči či trusu. Mohli bychom je tím stimulovat. Podobně to funguje u některých domácích zvířat,“ uvedla vědkyně, která výsledky své práce letos publikovala v časopise Animal Cognition. Další článek v podobně prestižním časopise by měl vyjít letos.

Nosorožců Cottonových žije na světě už jen pět jedinců. Čtyři byli v roce 2009 přestěhováni ze Dvora Králové do Keni, nyní tam žijí pouze dvě samice a jeden samec. Dvě samice nadále přebývají ve Dvoře Králové a v safari parku v San Diegu.

„Posledních pět žijících jedinců nosorožce Cottonova už sice není schopno přirozené reprodukce, stále je ale ještě šance je zachránit přes různé techniky umělého rozmnožování – například embryotransfer,“ vysvětlila Cinková, kde lze ještě hledat naděje na záchranu kriticky ohroženého druhu. Informace o záchranných programech přináší na svých stránkách zoologická zahrada ve Dvoře Králové.

Nosorožců tuponosých žije kolem dvaceti tisíc, ohrožují je ale nájezdy pytláků. Jen za poslední tři roky ubili zhruba tři tisíce zvířat.

Na další výpravu do Afriky se Ivana Cinková chystá v příštím roce. Tlustokožcům prý už rozumí, ostatně nahrála stovky jejich hlasových projevů. „Viděla jsem, jak reagují, ty zvuky už mám v hlavě. Když člověk nosorožce pozná blíže, zjistí, že jsou to velmi roztomilá zvířata,“ citovala zooložku tisková zpráva olomoucké univerzity.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.