Chybí komunikace mezi sousedy a jejich spolurozhodování o okolním dění

V obcích a městech chybějí platformy, kde by si lidé mohli vše, co narušuje sousedské vztahy, bezpečně rozebírat a diskutovat o tom. Lidé se vzájemně neznají a nezajímají se o sebe, přitom je všeobecně známo, že takové poznání sbližuje.

K získání životní perspektivy, která dává naději do budoucna, patří zvýšení sebevědomí, úcty a hrdosti k sama sobě, k vlastnímu konání, k vlastní identitě. Neboť jsou to mimo jiné i tyto hodnoty, které ubíjející živoření v ghettech tamním obyvatelům bere. Podřízenost mafiím a nemožnost kompenzovat toto permanentní ponížení jiným způsobem nabízí lidem pouhé přežívání z hodiny na hodinu.

Takový život, vymezený absencí perspektivy, s sebou leckdy nese i takový přístup k okolí, který se od běžného pojímání soužití odlišuje. Prostředí zásadně ovlivňuje všechny obyvatele vyloučených lokalit, bez ohledu na barvu kůže.

Začátek: změna prostředí
Podle francouzského filozofa Henriho Bergsona se nástroje naší mysli stávají přítěží, když prostředí, pro které byly nezbytné, již neexistuje. S touto proměnou přichází jiný způsob uvažování, dřívější žebříček hodnot se mění. O takovou pozitivní změnu se můžeme pokusit i v sociálně vyloučených lokalitách, nejen u Romů, ale i u jejich „bílých“ sousedů. Předpokladem k tomu je ona „změna prostředí“.

A k té vedle oddlužení, nastartování běžného sociálního bydlení, inkluzívního vzdělávání a dostatku práce může napomoci i možnost lidí rozhodovat o svém osudu. Tím nejdostupnějším a lidem nejbližším prostředkem k uvědomování si vlastní důležitosti a odpovědnosti je možnost podílet se na rozhodování o okolním dění. Prvním předpokladem k tomu je vzájemná komunikace mezi sousedy, bez ohledu na jejich etnicitu.


Každý rok se všichni obyvatelé obce Obrnice potkávají na Obrnických slavnostech. Foto ouobrnice.cz

Strategie romské integrace s něčím takovým počítá, jde jen o to, že některé formulace zde uvedené jsou vágní a způsoby provedení se proto budou uskutečňovat ad hoc. To nemusí být na škodu věci, záleží jen na tom, zda metoda, která se osvědčí, bude posléze vyzkoušena i celkově – a v souběhu s ostatními.

Lidé spolu nehovoří
Snaha o změnu prostředí a posílení vzájemné komunikace může mít více podob. Na prvním místě nejde o vnější znaky (i když samozřejmě i ty jsou důležité), jako jsou dětská hřiště, sportoviště, barevné domy, nikoli šedivé, více zeleně atd. Na to vše je třeba hodně prostředků a doplňovat se proto mohou jen postupně. Nejdůležitější změnu však nedostatek financí nebrzdí.

Mnohé těžkosti v místech plynou z toho, že lidé spolu nehovoří (Romové s Čechy i Češi s Romy) – pokládají za normální si na sousedy stěžovat či si vzájemně nadávat, namísto toho, aby se s nimi snažili domluvit. Vzájemná nedůvěra je leckde již silně zakořeněná, proto je třeba zlepšení soužití napomáhat i netradičními způsoby řešení.

Pozitivní příklady
Postupem času se vynořovaly různé iniciativy, které se o něco podobného pokoušely. Například známý aktivista Ladislav Baláž z havířovského Šumbarku dostal nápad, jak romské i „bílé“ obyvatele sídliště pohnout ke společnému zlepšování prostředí. Přemluvil sousedy, aby si vylepšili společné prostory v domě a začali dům večer zamykat.

Uspořádali sbírku, za peníze koupili barvy, nový zámek a klíče. Vymalovali chodby domu, vyměnili zámek... Napřed se to Balážovi povedlo ve vlastním domě, poté i v některých dalších částech sídliště.

Známý je příklad několika obcí, kde si osvícení komunální politici uvědomují, že snaha o lepší soužití spočívá v odstraňování příčin, nikoli trestání následků. Jde například o obci Obrnice, které se díky spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování povedlo více dobrých projektů, například zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných lidí, nové nízkoprahové zařízení pro děti a mládež či rodinné centrum Olivín. Každý rok se všichni obyvatelé obce potkávají na Obrnických slavnostech atd.

Velmi dobrou práci odvedlo i sdružení Vzájemné soužití v Ostravě. Jeho ředitel Kumar Vishwanathan v místech různých konfliktů po celé České republice dokázal vždy přivést k jednacímu stolu zúčastněné strany. Podařilo se mu krom jiného i několik rodin vymanit z moci lichvářů – tomu předcházelo dlouhodobější odbourávání nedůvěry mezi Romy a policisty. Jeho asi nejznámějším projektem je vesnička soužití, kterou si sociálně slabí lidé, Romové i „bílí“ společně postavili a kde i žijí.

Snaha těchto i dalších lidí ze státních či samosprávných institucí a z občanské společnosti je obdivuhodná. Jde ale buď o případy prováděné ad hoc (Šumbark) či o snahu zlepšit soužití mezi chudými „bílými“ a Romy, kteří spolu již v sociálně vyloučených lokalitách žijí či žili. Dnes jsme o krok dál: je třeba docílit vzájemné komunikace mezi lidmi žijícími v ghettech a lidmi, kteří žijí mimo ně.

Lidé se neznají
V obcích, městech, místech chybějí platformy, kde by si lidé z „obou stran“ mohli vše, co narušuje sousedské vztahy, bezpečně rozebírat a diskutovat o tom – a průběžně se spolu domlouvat na způsobu řešení. Slovem „bezpečně“ je myšleno bez hádek a se snahou navzájem si naslouchat. Diskusi by tedy měl moderovat někdo s přirozenou autoritou u všech zúčastněných.

Lidé se vzájemně neznají a nezajímají se o sebe, přitom je všeobecně známo, že takové poznání sbližuje. Platformy, o nichž hovoříme, by mohly plnit i tento účel, lidé by zde spolu mohli něco vytvářet (připravovat soutěž pro děti, připravovat věci na společné aktivity, něco společně dělat, třeba hrát fotbal či kuželky, hrát divadlo…) a dozvěděli by se přitom více jeden o druhém. Vhodně by se tak doplnily stávající metody, jako jsou asistenti prevence kriminality či domovníci.

Bez oboustranné vůle k takovému sbližování bude docházet jen velmi ztěžka. Důvody k dobré vůli však lze nalézt u stávajících pozitivních příkladů. Server Romea.cz například uvedl, že hokejový klub Spišská Nová Ves, který vyhrál základní část slovenské 1. ligy, bojuje nyní v play off s Detvou o postup do extraligy. A o výbornou atmosféru, která žene hráče vpřed, se starají několik let i místní Romové. A chodí fandit nejen „svému“ hráči Františku Kokymu.

V úvodních dvou zápasech finálové série na Spiši se mohli domácí opřít o kulisu, kterou může závidět i většina extraligových týmů. A to je příklad ze Slovenska, kde je situace mezi Romy a „bílými“ na některých místech ještě ostřejší než v České republice.

Říkejme takové platformě třeba „komunitní centrum“ (ale v zásadě je jedno, jak se pojmenuje). Takové scházení se, společné povídání a konání má nesporné výhody. Společná dohoda o řádu věcí se dodržuje lépe oběma stranám. Chudí Romové by se tak zapojili do rozhodování o fungování obce (lokality, místa), čímž by také získali větší odpovědnost ke svému okolí, „bílí“ by méně demonstrovali proti Romům po boku extremistů – a všichni, bez rozdílu, by získali více sousedů, s nimiž dokáží být častěji než dosud zadobře.

Hřiště dál od domů
Tam, kde to jde a jsou na to prostředky, mohla by města a obce postavit (renovovat) pro potřeby těchto platforem sportoviště a dětská hřiště, mírně vzdálená od obytných domů. Romové mají jinou mentalitu, rádi se venku sdružují a jsou hlučnější. Hřiště a sportoviště postavená trochu stranou trochu odhluční bezprostřední okolí bytů.

Společná platforma s dětským hřištěm a sportovištěm jistě není všelék, který by soužití během roku dvou zázračně zlepšil, ale jistou šanci skýtá. Pro chudé Romy je velmi důležité, aby se stali rovnocennými partnery svým sousedům, aby měli pocit, že je někdo bere vážně a přijímá je takové, jací jsou. A to by se tato „komunitní centra“ mohla pokusit zprostředkovat.

Účast lidí v platformách
Otázkou je, jak zařídit, aby se činnosti těchto platforem lidé skutečně účastnili, a pokládali je za dobrý nástroj k řešení místních problémů či případně i k občasnému společnému trávení volného času. Lze se o to pokoušet různými způsoby, ale asi tím nejdostupnějším bude, když platformy zaštítí místní uznávané autority mezi Romy i „bílými“, které si budou uvědomovat, že represi (tu běžnou, nikoli hypertrofovanou) je třeba doplňovat prevencí.

Dnes se města a obce snaží vzájemné soužití řešit represivně, na základě různých vyhlášek, často protiústavních. Represe ale nic nevyřeší. Může občas nějaký místní problém přenést o kousek dál, do vedlejší obce či okresu, ale celkově se tím soužití nezlepší.

Participace Romů na zlepšování sousedských vztahů a utváření prostředí, v němž žijí, je důležitou změnou – ta při troše trpělivosti všech zúčastněných může být impulsem, který s sebou přinese i změnu uvažování a chování obou „stran“.

Připraveno ve spolupráci se serverem Romea.cz.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.