Překážky v integraci neslyšících

Kdyby se slyšící děti vzdělávaly společně s neslyšícími, snad by nedocházelo k tomu, že by s nimi jako Michaela Jílková mluvily ve třetí osobě a odvracely při hovoru tvář.

Čtvrteční Máte slovo v České televizi, které se tentokrát zabývalo integrací postižených žáků a studentů do běžných škol, se opět postaralo o zábavu v přímém přenosu. Tato zábava by ovšem zůstala neškodnou pouze v případě, že by nepoukazovala na hluboké komunikační příkopy ve společnosti.

Mezi diváky ve studiu zasedl i Petr Vysuček, prezident České unie neslyšících. Vzhledem k tomu, že patří mezi N/neslyšící (o důležitosti malého a velkého písmena se rozepíši později), stály ve studiu naproti němu i dvě tlumočnice, které simultánně tlumočily debatu.

Krom toho, že záběr na tlumočnice bylo malé okénko téměř v rohu obrazovky (jak poznamenal jeden diskutující na facebookové stránce pořadu, možná bylo záhodno si na to vzít lupu), vyvstalo během přenosu několik problémů.

Michaela Jílková, moderátorka pořadu, v jednu chvíli málem vrazila do tlumočnic a zmínila se, že jí tam překážejí. Petr Vysuček se ozval s tím, že je potřebuje a že se na ně nechce dívat do kouta. Jílková se na Vysučka během tohoto rozhovoru (ale i během pozdějších) nedívala a místo toho sledovala tlumočnice. Dokonce o něm mluvila ve třetí osobě, což tlumočnice samozřejmě přeložily do znakového jazyka, ale i když Vysuček upozornil Jílkovou, aby se na něj dívala a nemluvila o něm ve třetí osobě, dosáhl pouze toho druhého.



Komunikace mezi moderátorkou Michaelou Jílkovou a Petrem Vysučkem, prezidentem České unie neslyšících, poněkud vázla. Foto repro DR z pořadu Máte slovo

Prezident Vysuček se později dostal do polemiky s ministrem Chládkem o to, zda-li je správné, aby byly všechny děti s postižením integrovány. Jak prezident unie poukázal, Neslyšící (neslyšící lidé považující se za svébytnou kulturu) mají jiný rodný jazyk než většina ostatních postižených žáků, tudíž je nelze, alespoň z hlediska jazyka, vzdělávat společně. Český jazyk je pro Neslyšícího cizí jazyk, jelikož má jinou gramatiku a strukturu. Ministr byl také upozorněn na to, že neexistuje nic jako „znaková řeč“ – řeč je individuální projev mluvčího, zatímco jazyk je komplexní komunikační systém (podle lingvisty Ferdinanda de Saussure). Stejně jako neříkáme „česká řeč“, není správné hovořit o „znakové řeči“.

Byť rozumím Vysučkovým argumentům pro oddělenou výuku, v kontextu toho, co se v Máte slovo stalo, se spíše ukazuje, že slyšící by se neměli s N/neslyšícími setkávat poprvé až po čtyřicátém roce života, jako se to stalo v tomto pořadu. Že moderátorka pořadu neví, jak má s neslyšícím komunikovat za přítomnosti tlumočnic, a že ministr školství neužívá správnou terminologii, lze nejspíš přisoudit tomu, že většinu svého života žili v režimu, který postižené (i Neslyšící) vytlačoval z veřejného prostoru – nicméně příští generace by toho měly být ušetřeny.

Slyšící a Neslyšící se ovšem nemusejí nutně potkávat jen ve škole. Jak ukazuje případ švédské televize SVT, slyšící a Neslyšící mohou spolu vystupovat i v televizním seriálu. V seriálu Inte värre än andra, který pojednává o životě Neslyšících, se objevují jak slyšící, tak neslyšící herci. Režisérem je bývalý herec a moderátor, který ztvárnil roli psa Busana, jehož příběhy sledovaly i slyšící děti, a to nejen ve Švédsku. I to ukazuje, že Neslyšící se mohou prosadit i mimo svou komunitu.

Pokud tedy přistoupíme na to, že Neslyšící potřebují jinou výuku, musíme přesto najít způsoby, jak odstranit komunikační a informační bariéru. Jedním z řešení by koneckonců mohla být větší reprezentace Neslyšících v médiích a zpřístupnění obsahu pořadů, např. skrze tlumočení do českého znakového jazyka nebo skryté titulky. Poté by už snad k výše zmíněným potížím nedocházelo.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.