Vánoční dárek nejen pro řeckou opozici

Kateřina Kňapová

Řeckému premiérovi Samarasovi nevyšla sázka na předčasné prezidentské volby a tak se země na konci ledna dočká předčasných parlamentních voleb.

Včera se odehrálo poslední kolo ostře sledované řecké prezidentské volby. Prezidentský kandidát Stavros Dimas získal jen 168 hlasů a nebyl zvolen prezidentem. Na přelomu ledna a února tak čekají Řecko předčasné parlamentní volby. Ty pravděpodobně vyhraje Koalice radikální levice neboli SYRIZA.

Vzhledem ke slabým pravomocem hlavy státu se vnitrostátně jednalo o politickou hru, jakési referendum o stávající vládě Nové demokracie a PASOKu, a jejím přístupu k řešení finanční krize. Vládní koalice měla v parlamentu jistotu 155 poslanců ze 300, přičemž pro třetí, klíčové kolo volby musela získat 180 hlasů. V prvním kole získal 160 hlasů ve druhém i třetím kole 168.

Zemi čekají předčasné parlamentní volby — je to vůbec poprvé, co se od roku 1990 nepodařilo zvolit prezidenta a ke slovu přichází krizový scénář. Ten je určitým reliktem, který v ústavě zůstal od 80. let a navzdory několika změnám nebyl nikdy vypuštěn. Tehdy měl prezident o poznání silnější pravomoci, mezi které mimo jiné patřilo i rozpuštění parlamentu z jeho vlastní iniciativy. Pro úplnost dodejme, že po nových volbách se prezident bude volit znovu, nicméně tentokrát bude třeba získat jen 180 a 151, respektive 120 hlasů.

Velká panika na evropské periferii

Když byla volba narychlo svolána, trhy začaly panikařit, vzduchem létala ostrá politická prohlášení a komentátoři se divili riskantní hře vládní koalice. Poslední průzkumy totiž vede levicová SYRIZA (kolem 30 %) před středo-pravicovou Novou demokracií (23,5 %), ale jen něco málo přes 3 % má druhá vládní strana PASOK. Za prvními dvěma stranami se umístilo nové středo-levé uskupení Potami (7,1 %), Zlatý úsvit (6,5 %) nebo komunistická strana KKE (3,8 %). Nikdo jiný by se do parlamentu za stávající konstelace nedostal.

Prezidentský kandidát Stavros Dimas získal jen 168 hlasů a nebyl zvolen prezidentem. Stavros Dimas, Flickr

Už před třetím kolem voleb se většina pozorovatelů shodla na tom, že není příliš pravděpodobné, aby Samarasův gamble s předčasnou prezidentskou volbou vyšel — apel na strany, které se pravděpodobně po volbách už v parlamentu neobjeví (levicový DIMAR nebo populisticko-nacionalistický ANEL), stejně jako lov mezi pětadvaceti nezávislými poslanci, kteří se odštěpili od svých původních stran, nefungoval.

Kdo se bojí „extremismu“

Právě možná změna kurzu děsí trhy (jak bylo vidět například na reakci Aténské burzy v den voleb, kdy spadla o 11 %), ale logicky i Evropskou unii. Jean-Claude Juncker před prezidentskou volbou vzkázal do Řecka, aby nevolilo „špatnou“ cestu a „extrémistické síly“, což bylo určitou částí řecké společnosti vnímáno jako nepřípadné vměšování se do vnitřních záležitostí země.

Riskantní je i démonizace SYRIZY, která přichází nejen zvenčí, ale i z konzervativní části spektra v Řecku. Je motivována nejen nejistotou spojenou s radikální změnou politiky, ale i s tím, jak by tato změna mohla ovlivnit jiné státy a jejich vztah k EU a eurozóně.

Konzervativci mluví o možném posílení extremismu a euroskepticismu v Evropě, bez ohledu na to, že házet uskupení, jako je SYRIZA nebo Podemos, do jednoho pytle s nacionalistickým populismem nebo přímo extrémní pravicí je poněkud zavádějící. Není to ovšem nijak nečekané, protože pro stávající vládní strany je strašení extremismem a apelem na odpovědnost jedna z mála relevantních strategií.

Nové podoby evropské levice, které se objevily po krizi, mohou představovat pro Evropu šanci pro sebereflexi, zejména v otázce postupujícího demokratického deficitu nebo vztahu ekonomiky a politiky.

V Řecku můžeme pozorovat opravdu hlubokou propast mezi společností a jejími volenými zástupci, danou nejen krizí, ale i předcházejícím mocenským kartelem dvou nejsilnějších stran spojený s masivní systémovou korupcí a klientelismem. Není divu, že Řekové touží po změně, i kdyby měla „jen“ zlikvidovat tyto sítě a vazby.

Je třeba podotknout, že následující měsíc bude v Řecku pravděpodobně plný vyhrocené kampaně. Pro současnou vládní koalici, ale i špičky EU by pravděpodobně bylo výhodnější, aby SYRIZA, pokud zvítězí, musela vytvořit koaliční vládu a hrany její politiky tak byly obroušeny. Může se ale stát, že právě vyhrocená kampaň nebo poznámky ze strany nepopulární „troiky“ způsobí její drtivé vítězství.