Naivní re/vize

Rut Kolínská

Strany představují v rámci volební kampaně své vize do dalších let. Zodpovědný jedinec, který má paměť, by ocenil možnost volit něco jiného než politická uskupení.

Předčasné volby sice byly odložené, mám však pocit, že volební kampaň visela ve vzduchu, často přímo na billboardech, od loňského léta. Člověk si ani nestačil všimnout, kdy se kampaň opět rozjela, nyní však jede naplno!

A už zase všude plno slibů, holedbání: „Tohle všechno a možná ještě více uděláme, když nás zvolíte.“ V druhém plánu pak hned pomluvy a útoky: „Tohle všechno a tak špatně dělají oni, nevolte je.“ Jak malé děti! Tak to zkoušejí na nás voliče, neb se domnívají, že jsme jak malé děti. Nezralí politici sázejí na nezralé voliče! Tvrdá realita pak zůstává, koho si zvolíme, ten nám bude vládnout a řídit naše věci vezdejší!

Letošní novinkou, téměř hitem, se stala Vize 2020, výhled ODS na dalších deset let. Nečetla jsem tento elaborát a nechci se o něm nijak vyjadřovat — ani pochvalně, ani hanlivě, ani kriticky, ani polemicky. Nečetla jsem ho, potřebuji totiž nejprve prostudovat minulé volební programy a projít si minulou čtyřletou „vizi“ všech stran, které se o minulých volbách ucházely o moji přízeň coby voličky. Pak si ještě potřebuji projít uplývající volební období, abych si udělala obrázek, co ta která strana pro naplnění svých volebních slibů učinila.

Teprve po této revizi možná budu mít zájem o vizi. Ostatně říká se: „Čerta nepředěláš, i kdybys ho v devíti kostelech světil ...“ Při promýšlení, jak naložit s letošními volbami, mne trochu uklidnila slova Karla Čapka, napsal je v Lidových novinách roku 1938 a korespondují s výše uvedeným lidovým příslovím: „Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky. Kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl dříve a vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví.“

Tak vida, před sedmdesáti lety měli čeští voliči obdobné starosti a jak to tak vyznívá, rada, jak se s tím porvat, byla podobná. „Po ovoci poznáte je,“ to je zase biblický citát. Člověk by byl asi špatný křesťan, kdyby nedal šanci k nápravě, ale moc dobře víme, že těch napravených není mnoho. A tak pro mne osobně samotná vize nikdy stačit nebude, vždy ji musí předcházet revize. A to revize nejen volebních programů a průběhu volebního období, ale také „revize“ jednotlivců.

Tu narážím na problém, se kterým zápasím při každých volbách, a sice volební systém. Do Poslanecké sněmovny PČR volíme strany a uvnitř stran můžeme dávat preference jednotlivým osobnostem. Víc nic! Co má dělat člověk, který by z volebních programů dvou či tří stran sestavil rád svůj vlastní volební program a navíc sympatizuje a důvěřuje několika kandidátům z několika stran? Jak by asi vypadalo složení Poslanecké sněmovny PČR, kdybychom mohli volit napříč stranami? Pak by asi nejspíš uspěli i zajímavé osobnosti menších stran či seskupení.

Stranický systém, zdá se, začíná i jinde ve světě narážet. Je skvělé, když se členové strany dokáží sjednotit na volebním programu. Ještě ideálnější je, když se s daným programem dokáží voliči ztotožnit, když program vychází z jejich přání a potřeb. O to horší je, když během volebního období nastanou situace, kdy se navzdory původnímu programu (slíbenému voličům) ze strategických důvodů začne prosazovat stranická kázeň. Najednou záruka osobnosti zmizí ve stranickém diktátu. Kdo se nepodřídí, hrozí mu exkomunikace.

Jak nám osobně vadí, když nám někdo posouvá podíl na kolektivní vině? A jak asi složité je vymanit se ze stranické disciplíny? Není na čase přemýšlet o tom, že stranický systém má své doslouženo? Navzdory všem, kdo to považují za naivní, jsem přesvědčena, že je pro udržitelnost demokracie třeba hledat nový systém, ve kterém se nebude možné schovávat za stranu a kde každý ponese osobní zodpovědnost za rozhodování věcí veřejných. Dokonce věřím, že v horizontu půl století se cesta najde.