Rusko a historické území Mandžuska
Tomáš MartinecHistorické území Mandžuska, které dnes náleží Rusku, je místem bohatých naležisť nerostných surovin. Současná situace by mohla vést Čínu k tomu, aby si toho území, na které si v minulosti mnohokrát činila nárok, vzala zpět.
Rusko pojalo Evropskou unii jako rozpínavého nepřítele, umísťujícího atomové bomby na hranice s Ruskem. To, že pobaltským zemím bylo umožněno dobrovolně vstoupit do EU a NATO, přestalo platit pro Ukrajinu. Následovalo obsazení Krymu a získání kontroly nad Černým mořem.
Avšak jeden ze závažnějších problémů, který může v Putinově politice číhat za zády je historické území Mandžuska! Zdrženlivá Čína mnohokrát připomněla své „územní nároky“ vůči Rusku. Nejlépe je pak vystihují slova čínského diktátora Mao Cetunga z roku 1964. „Velikou část našeho území okupuje Sovětský svaz. Před sto lety se zem na východ od jezera Bajkal stala ruským územím a od té doby jsou Chabarovsk, Kamčatka a další součástí území Sovětského svazu. Ještě jsme jim nepředložili účet.“
Na tomto historickém území Sibiře, nyní ležícím v Rusku, se nachází nerostná ložiska ropy, diamantů a zlata apod. Převážná část je neobydlená krajina s dostatečným množstvím půdy pro zemědělskou produkci.
Putin anexí Krymu jen lehkomyslně naznačil, že mezinárodní smlouvy jsou pro něho cáry papírů. Porušení smlouvy z roku 2001 O vzájemném neutočení mezi Ruskem a Čínou, která by měla jednou pro „vždy“ řešit územní spory mezi oběma zeměmi, není z dnešního pohledu zas natolik nereálné. Přidá-li se neúprosná matematika 147 milionů Rusů proti 1,34 miliardě Číňanů je ruská politická reakce na ztrátu vlivu pochopitelná.
Vše napomáhá tomu, že by Čína z logistického hlediska byla schopna provést útok, neboť veškeré vojenské prostředky Rusů jsou nyní převážně v evropské části Ruska. Výdaje na obranu Ruska a Číny jsou rovněž nesrovnatelné. Čína v roce 2013 vydala na armádu 188 miliard dolarů, Rusové „jen“ 87,8 miliard dolarů.
S rostoucí čínskou ekonomikou budou výdaje na armádu jen stoupat, dokud nepředhoní výdaje USA. Do okamžiku než Čína dosáhne z hlediska atomových zbraní faktické parity s USA. S rychlým růstem jaderného potenciálu nebudou USA moci zajistit asijským spojencům, především Japonsku, bezpečnostní záruky.
Otázkou je, zda by Organizace spojených národů uvalila na Čínu stejně tvrdé sankce jako vůči Rusko? Globální závislost na Číně je příliš velká. Takže nikoliv. Čína je obchodní velmocí, která brzy změní poměr sil, a Rusko chce být u toho.