Úřad práce vyřadil z evidence uchazečů o zaměstnání uchazeče pro neplnění podmínek stanovených v individuálním akčním plánu, jelikož se nedostavil na sjednanou informační schůzku. Ten ve správním řízení namítal, že trpí poruchou paměti, což doložil psychologickým vyšetřením, proto se na schůzku včas nedostavil.

Rozhodnutí bylo následně potvrzeno v odvolacím řízení resortem práce a sociálních věcí. Uchazeč se proto obrátil se stížností na veřejného ochránce práv. Ombudsmanka Anna Šabatová po prošetření případu uvedla, že Úřad práce i ministerstvo práce chybovaly, neboť předložené potvrzení uchazeče nezhodnotily jako vážný důvod pro nedostavení se na sjednanou schůzku.

„Postup obou úřadů vnímám jako přepjatě formalistní, jestliže svou argumentaci staví na tvrzení, že nelze prokázat, zda se porucha paměti projevila právě v den sjednané schůzky. Porucha paměti stěžovatele je dlouhodobého charakteru, což potvrzuje vyšetření, proto k ní oba úřady měly přihlížet,“ uvedla Šabatová.

Úředníci úřadu práce v reakci na rozhodnutí veřejné ochránkyně práv přislíbili, že budou do budoucna věnovat obdobným případům větší pozornost a pro zajištění jednotnosti postupu všech pracovníků budou sporné případy pravidelně řešit na poradách. Toto opatření považovala ochránkyně za dostatečné k zabránění možnému opakování nesprávného postupu.

Aby však došlo i k napravení situace stěžovatele, formalisticky vyřazeného z evidence uchazečů o zaměstnání, ochránkyně navrhla ministerstvu práce a sociálních věcí, aby v přezkumném řízení zrušilo obě rozhodnutí. Ministerstvo odmítlo, proto se ochránkyně rozhodla využít svého sankčního oprávnění zveřejnit informace o jeho jednání.

Šabatová věří, že tlak veřejného mínění může napomoci změně praxe resortu a Úřadu práce ČR do budoucna. I nadále bude také požadovat méně formalistický přístup k uchazečům o zaměstnání v odůvodněných případech. Bude-li to nezbytné, bude ochránkyně v tomto směru usilovat i o změnu zákona o zaměstnanosti.