O krásných tělech starých žen

Jak se zobrazují staré ženy, když máte v popisu práce je neukazovat, a jaké podoby na sebe může brát seznamování s ženským údělem.

Když do toho přítmí, v němž se tetelí horko, vcházím, cítím se trochu nepatřičně. Je to, koneckonců, komůrka pro tři, maximálně čtyři ženské, a já nemám trénink společenský ani fyzický. Obrovské prostěradlo kolem sebe motám načtyřikrát, ne proto, že bych se styděla, ale abych v tak malém prostoru neobtěžovala. Navíc vím, že budu courat, protože mívám při delším pobytu v pekle náběh na infarkt.

Jsem tu nejspíš jediná, kdo se tím zabývá. V hotelové sauně pro ženské, kam se dostanu jednou za půl roku, se však o „ženském údělu“ dozvídám víc, než třeba četbou podivuhodných teoretických statí z Guardianu, případně listováním dámskými časopisy, které se tváří, že nám pomáhají rozpouštět mindráky, a přitom s nevinným výrazem posilují naši vnímavost ke kontextu, z něhož ty ústřely v úsudku vyrůstají.

Co si tady, v pološeru, značném nepohodlí a tichu připomínám? Jak stárne ženské tělo. Co mě čeká. Odpusťte, že mě neoslovují obrazy stáří na plovárnách nebo o parných letních dnech: ty nejsou příležitostí k zastavení.

Lidská těla sevřená v titěrných kouscích natahovací tkaniny, to je hra na dodržování hygienických norem, přičemž v situaci, kdy obal navlékáme výhradně na ty partie, jejichž existenci se snažíme smlčet, vypadáme všichni zhruba stejně pitomě. A na věku přitom nezáleží.

Ovšem tohle hučení trubek a vlastních myšlenek a společná nahota – to je jiná. Tady „nás“ vidím poprvé. Moje babička se přede mnou z pochopitelných důvodů nesvléká. V novinách se o takových věcech nepíše a televize je nevysílá. Ženská přece může na obrázek jenom mladá a pěkná. Nebo ne?

Třeba deník Huffington Post se nedávno trochu osmělil a do ledové vody estetického tabu, kterým je uvadající ženská krása, strčil prsty na nohou. Přinesl stručný výbor z díla fotografky Marny Clarkeové, která se rozhodla světu připomenout, že staré ženy, mezi něž se sama počítá, mají taky těla. K nim patří i touhy a potřeby. A když mají štěstí na společná léta, tak i muži.

Huffington Post se však při otužování moc daleko nedostal. Jako já. Vždycky to zkusím, ale při představě, že se moje končetiny při nárazu na stěnu bazénku roztříští na tisíce ledových krystalků, mířím rovnou do sprchy. Vlažné. Však ono to funguje i tak, že? To otužování. U osmělování společenského si však moc jistá nejsem.

Portréty Marny Clarkeové, které redakce vybrala, jsou jistě něžné, civilní, dojemné – ale naprosto bezpečné. Ty části ženské podoby, které „každodenním používáním“ stárnou nejvíce, nepřinesl. Výsledek je proto milý, ale trochu komický.

Vždyť taky, krindapána, ukázat prsy staré ženské, to by se rozbil internet, nebo ne? A těch vtipů, co by se zase nadělalo! Vidíme tedy Marninu postavu jen zezadu. Postarší zadek, který napovídá, že Marna byla zamlada kus, prý nevadí. Přesto je krásná. Podívejte na její vlasy, ruce, šíji.

Dívám se na vlasy, ruce a šíji ženy, která leží na horkém dřevěném roštu přede mnou. V šatně jsem potkala stařenku, v zimním kabátě vypadala jako věchýtek. Tíha několika vrstev silné látky ji v ramenou táhla k zemi, na hlavě měla chlupatou hučku, podle chůze bych ji odhadla na osmdesát. Teď tu leží a já nevěřím tomu, co vidím, jak jsem se ve svém odhadu zmýlila.

Samozřejmě, že se na ni snažím nezírat, ale on se člověk občas někam podívat musí, když je před ním zeď a je jaksi naprogramován na to, aby se díval na jiné živé lidi. Postava té paní je souměrná a přinejmenším o dvacet let mladší, než do jaké ji zaklely její šaty. Tragédie se nekoná. Pohoršení se odkládá. Když odchází z kabinky, míří rovnou do jezírka, kde by mě trefil šlak. Už se nevrátí.

Moje samota však nemá dlouhého trvání. Starou-mladou paní v mojí kobce střídá čarokrásná padesátnice. Když říkám čarokrásná, myslím tím normovaná na barbínu. Ve vedru, ve kterém se snažím hýbat maximálně tím prostěradlem, předvádí jakési gymnastické prostocviky. Pokládá si čelo na kolena a podobně.

Máš povinnost být pro svého muže krásná. Foto Marna Clarkeová

Jsi mladá, máš povinnost být pro svého muže krásná, říká mi se silným ruským přízvukem, přičemž mě napadá, že bych jí odpověděla, že mám spoustu jiných povinností, ale rozmyslím si to. Kdo by se dobrovolně hádal v osmdesáti stupních. Kdo by se dobrovolně hádal s ruskou gymnastkou kdekoliv.

Pak mi ta dáma poradí, jak si mám masírovat stehna, abych na nich neměla ďolíčky. To se prý nemá, mít tyhle ďolíčky. Děkuju jí. Zářivě se na mě usměje přifouknutými rty a otočí se ke mně trupem, že bude v předávání poznatků ze ženy na ženu pokračovat. Místo prsů se na mě z hrudníku vytrčí dva podivuhodně symetrické balony. Ach tak.

Takže neobtěžovat prověšováním lze! Děsit věčným mládím ale taky. Omlouvám se jí, že musím ven na vzduch. Je to pravda – vždycky se sebou v posledních minutách uzavírám sázku, jestli se tím strašným vedrem probrodím až ke dveřím, anebo mě uklízečky večer najdou ve stavu „medium rare“. Jsem venku. Jsem zatím relativně mladá, ale s jakýmsi odhodláním, jak to do budoucna s tou svojí schránou povedu.

A jestli přede mnou ještě někdo utrousí fór o povislých prsech, dostane strašlivého kapra.

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Tomáš Tožička - Praha

Umění lidského těla ve všech podobách Pátek, 12.Prosince 2014, 14:59:39

V této souvislosti bych rád upozornil na instalaci Gustava Vigelanda ve Frogner parku v Oslo. Díky tomu se mu dnes říká Vigeland park. Jsou tam stovky soch, zachycující nahé lidi v nejrůznějších situacích a ve všech fázích života. Stáří je věnována dost velká část. Stojí za to, to vidět.

V OSN v Ne Yorku jsem jednou viděl výstavu, která se věnovala ztvárnění nemocí. Na první pohled to na mě působilo odpudivě, Ale pak si člověk uvědomí, že je to součást života. A umění by nemělo být jen estetickou manýrou, ale postižením světa, který je kolem nás. Nejvíce mě uchvátila socha rukou z bílého mramoru protkaného růžovými žilkami. Prsty pokroucené artrózou se pokoušely navléct nit do jehly. Erotiku prvního okamžiku záhy poněkud otřesenou zachytil akt mladé dívky s titanovou protézou místo pravé nohy...

Ponekud komicky text, pro naturistu. Pátek, 12.Prosince 2014, 20:10:53

Doporucuji autorce stat se naturistkou a na podobne uvahy v kratke dobe zapomene. Pokud chce otuzovani jeste zintenzivnit, je velmi dobre navazat druzbu se svazem invalidu. Tato terapie ji umozni prestat premyslet nad problemem "zrcadla" (rekni mi kdo je nejkrasnejsi) a zabyvat se podstatnejsimi tematy. Napriklad, proc se cesti kavarnici hystericky buntuji proti prezidentovi, na zaklade trech nehezkych sluvek ? Toto z nej udajne udelalo nejstraslivejsiho prezidenta v dejinach. Ze Havluv kamarad Clinton soulozil se stazistkami v Bilem dome (zneuziti mocenskeho postaveni) a lhal kongresu i narodu je OK. Byl to Havlista. A blizici se valka na Ukrajine taky neni k zahozeni. Konec koncu proslycha se , ze pripravovany branny zakon se bude vztahovat i na zeny. Inu chtely jste rovnopravnost mate ji mit. A pan Tozicka nebude muset jezdit za obdivovanim protez mladych divek do Newyorku.

Petrasek Milan - penzista

Já v textu pane Kuchejdo nacházím záměr blízký vašemu Pátek, 12.Prosince 2014, 22:54:19

Text čtu jako zamyšlení jedince nad otázkou hledání souladu mezi etikou a estetikou. To se dotýká přeci i řešení vašich podstatnějších témat, i ty se nacházejí ve spárech archaických pudů (mj. erotických, které lze příkladně najít v reakci mnohých zemanofóbů,-ek).
Nesoulad mezi etikou a estetikou má jak nevinné a zastřené podoby - třeba v sauně, tak zničující a okaté - třeba na Ukrajině.......řekl bych.

122422137

Jan Hrudka - Brno

Pohoršení Pátek, 12.Prosince 2014, 23:19:11

A co když mezi starými a mladými ženami není zas takový rozdíl (ani esteticky), jen mě může v každém případě pohoršovat jejich (hlavně ta veřejně vystavovaná) nahota (i když se mi jinak ženy líbí). A to i u mužských protějšků.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Prý Pátek, 12.Prosince 2014, 23:45:6

ve společné sauně se mladá - ( byl to individuální postřeh) žena zrelaxuje i na duši - (s řečma venkovských stréců). Nejsem si ale jist, zda autorka prohrála sázku, nebo si dala dvojnásobně otužovací předsevzetí. Takže rada zase asi na prd.
No nic: https://www.youtube.com/watch?v=dGMvTvEbYuc

Zajimavy postreh p. Petrasek. Sobota, 13.Prosince 2014, 08:45:57

A stoprocentni pravda. Ze mladi citi instinktivni "odpor" proti realite stari je asi normalni. Ti myslici, by se meli snazit ovladnout co nejrychleji tyto pudy citem a rozumem. Nadhernou ilustraci vasi poznamky je "historie Paroubka". Ve volebni kampani, byla protistranou zduraznovana jeho bradavice a vubec jeho "neesteticky zjev". Uz tahdy me "uchvacovalo" jak se k tomu propujcil i udajny cisty a bily katolik Necas (dnes uz Necasova cistota tolik nezari). Pani Valkova nam tady vlastne ,predvadi jak snadno tomuto instinktu podleha i vzdelany clovek (vsichni ti piariste a spin doktori to dobre vedi). Proto take odpor vuci Paroubkovi byl projevem pudu a ne inteligence. U Zemana to funguje stejne. Vzdyt ta predstava "vzneseneho knizete" a naproti nemu "Zeman s jitrnici u piva" ? Nekupte to, kdyz jste"mlady, inteligentni a vzdelany".

p.s. p. Hrudka je zivoucim dukaze, ze to funguje (ackoli, mozna je nevzdelany).

122422137

Jan Hrudka - Brno

I cit je pud Sobota, 13.Prosince 2014, 09:22:42

Ti myslící vědí, že pud je vlastně cit a rozum má ovládat obé.
Ten odpor vůči Paroubkovi nebyl ani tak v tom, jak vypadal, ale jak se choval.
A když tu řádil jiný jev, ta "chomskiáda", zaslechl jsem v jedné z diskuzí pohoršení nad tím, jak tu chybí jakási základní úcta ke starému člověku. Dost mě to tehdy překvapilo, protože ani Chomského ale ani např. Z. Baumana nepovažuji za staré.

Petrasek Milan - penzista

Zářný příklad, kdy etika vévodí estetice pane Hrudko Sobota, 13.Prosince 2014, 10:26:3

kdy mysl/slovo činí z vetchého starce omamující vábný objekt.
Paní Válková naznačila opak - ošklivá mysl/slovo činí snahu o estetické tělo snahou marnou.
A v tom také leží ten zatracený propletenec nesouladů mezi estetikou a etikou.
Ošklivost mysli je velmi zrádnou kategorií (opět ty Havlovy slabůstky)...........bych dodal.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.