Škola aktivního občanství

Komunální politika je tou úrovní, kde se formuje aktivní, ne pouze divácky konzumní přístup k věcem obecným. Úspěch občanských a aktivistických hnutí v letošních obecních volbách je nadějným příslibem věcí budoucích.

Volby do zastupitelstev měst a obcí jsou v něčem zcela odlišné od jiných typů voleb. O těch všech – sněmovních, senátních, krajských, evropských – se dá říci, že v nich naprostá většina občanů malou částečkou svého hlasu spolurozhoduje o výsledku gladiátorského souboje několika desítek či stovek kandidátů. Občan-politik a občan-volič představují dva oddělené světy. Politika v tomto pojetí je blízká reality show, kde také masa diváků rozhoduje o úspěchu či neúspěchu skupinky vyvolených.

Komunální volby jsou jiné. V těch právě proběhnuvších kandidovalo přes 234 000 lidí. Skoro čtvrt milionu občanů-politiků je sice stále menšina, ale rozhodně ne zanedbatelná. Komunální politika je tou úrovní, kde se formuje jiný než divácky konzumní přístup k obci, k veřejné sféře, k věcem obecným.

Obecní volby navíc nejsou prostě jedny volby mezi jinými, jsou pestrou paletou voleb zcela různého typu. V největších městech se podobají volbám celostátním s dominantní rolí nejsilnějších stran, v menších obcích mají zcela jiné parametry. Tato mnohost přináší s sebou i nepřehlednou rozmanitost výsledků: tatáž strana v jedné obci či městské čtvrti zcela propadne, v jiné přesvědčivě zvítězí. Zcela jiný bývá i výsledek povolebního vyjednávání. Koalice na komunální úrovni nabízejí všechny možné kombinace, nic není nemožné.

Díky tomu, že tak vysoký počet občanů staví do aktivní role občanů-politiků, mohou obecní volby být jakousi školou aktivního občanství. Mohou být; jsou ale skutečně? Opusťme však rovinu obecných úvah a podívejme se z této perspektivy na výsledky letošních komunálních voleb.


Nadpoloviční většina pro Prahu 7 sobě Jana Čižinského, vítězství Žít Brno Matěje Hollana v Brně-středu a Sdružení občanů Lesné v Brně-severu jsou tři ukázky úspěchu občanského aktivismu, který se stal relevantní politickou silou. Foto FB LES

Vítězství Babišova ANO ve většině statutárních měst nelze chápat pouze jako triumf velkých peněz a programové vyprázdněnosti, umožněný krizí především (ale nejen) tradičních i těch zánovních pravicových stran. ANO dosud bylo a stále je protestním hnutím, které, často na rozdíl od zavedených stran, dává prostor také lidem, kteří se do stranických škatulek nevejdou a nechtějí vejít.

A také těm, kteří se nevešli do škatulky, přesněji řečeno na kandidátku, některé zavedené strany. Tak jako se oblíbený místostarosta Prahy 5 Petr Lachnit překvapivě nevešel na kandidátku místní ČSSD a tak letos již kandidoval za Babišovo hnutí. Tato promyšlená a zatím fungující personální strategie, těžící z (bohužel četných) chyb a vnitřních sporů ostatních stran, dává ANO dynamiku, díky níž se skutečně může stát dlouhodobě významnou silou na české politické scéně.

Zda a jak vážným je hnutí ANO ohrožením pro demokratické poměry u nás, ukážou vedle výsledků jeho vládního angažmá právě následující měsíce a roky jeho vlády ve městech. Otevřená je řada možností: proměna hnutí v regulérní politickou stranu, ale i postupná dezintegrace a rozpad. Bude záležet i na tom, zda Babišovo hnutí bude dávat prostor výrazným osobnostem i nadále, ne pouze coby vějičkám pro voličské hlasy.

Druhým podstatným rysem letošních obecních voleb je lokální úspěch koalic a hnutí vedených silným občanským a aktivistickým étosem. Někde získal jejich úspěch až spektakulární a těžko uvěřitelné parametry. Nadpoloviční většina a 43,69 procent pro Prahu 7 sobě Jana Čižinského, vítězství Žít Brno Matěje Hollana v Brně-středu a Sdružení občanů Lesné v Brně-severu jsou tři ukázky úspěchu občanského aktivismu, který se stal relevantní politickou silou.

Pokud tato seskupení dokážou své vítězství zužitkovat a proměnit v úspěšné vládnutí, mohlo by to znamenat velkou vzpruhu pro další občanská sdružení a aktivity. Další občansky angažované lidi by to mohlo přivést k zapojení do obecní politiky, a ta by se mohla začít proměňovat k lepšímu. Také proto, že pro zavedené strany by konkurence úspěšných aktivistických hnutí znamenala nutnost buď se také proměnit či alespoň přizpůsobit, nebo vyklidit pozice.

V tomto směru nepochybně stojíme na začátku dlouhé cesty. Nejpozději za čtyři roky, při dalších obecních volbách, se přesvědčíme o tom, zda nadějné přísliby těch letošních zůstaly nenaplněny, nebo přinesly další plody. Do té doby ale ještě čeká na všechny aktivní občany, v občanských sdruženích, různých hnutích a koalicích i v politických stranách, ještě hodně práce.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Bondink_ctverec

Jindřich Jedlička - Brno

Nepochybuji, že "stojíme na počátku dlouhé cesty", otázkou je... Pátek, 17.Října 2014, 10:42:40

... zda na správné odbočce za rozcestím.
Jak Babišovo Ano, tak (přinejmenším některé z) kandidátek lokálních hnutí, totiž nenabízejí to, co dle mého názoru chybí polickým stranám, totiž členskou aktivitu zdola, "masarykovskou drobnou práci", demokratické generování lídrů zdola nahoru, nýbrž jsou to aktivity zatížené spasitelským komplexem, vyvolávající v občanech nikoliv chuť pustit se do práce ve veřejného prostoru, nýbrž (dle mého názoru planou) naději na příjezd Blanických rytířů.
Třeba je to jen dočasná fáze, třeba se to vyvine, součaný stav přeroste. Ale také nemusí, neboť rétorika "my nejsme politici, my nejsme strana", docela agresivní vymezování proti časově i personálně stabilnějším subjektům tomu odporuje.
Politické strany mají u nás velmi málo členů, a to je neduh, neumožňující následně rozvoj demokracie, efektivní rozhodování zdola nahoru. Útočením na strany jako celek, vyvoláváním neselektivního odporu k stranictví, pak brání každé snaze neduh léčit. Strany se mohou vzpamatovat jen náborem členů, jen masová strana s širokou základnou je (díky prosté statistice) odolná proti účinku velrybaření atd. Další stigmatizace členstva politických stran je tedy spíše kontraproduktivní.
Mohou být hnutí, s pouhými příznivci, prakticky bez členstva, "zkratkou" k nápravě poměrů? Nevím, avšak cítím se povinen pochybovat. Před námi je dlouhá cesta po odbočce od tradiční (západo)evropské demokracie. Možná vepředu anastomózuje s cestou tradiční demokracie, ale také nemusí, nevidíme tam...

Filip Outrata - Praha

Vážený pane Jedličko, Pátek, 17.Října 2014, 22:22:26

jsem přesvědčen, že přinejmenším některá hnutí úspěšná v těchto volbách aktivitu zdola přinášejí. Že se většinou jedná o aktivitu několika jednotlivců,kteří za sebou "táhnou" další, je asi přirozené. Nemyslím, že by tato hnutí mohla klasické strany nahradit; na druhé straně, pokud se strany nedokážou otevřít a zbavit se manipulačních papalášských struktur a způsobů chování, nikdy nebudou atraktivní pro více nových členů. To je skutečný problém, ne stigmatizace stran novými hnutími. To je pouhý symptom. Podle mě mohou strany a hnutí v budoucnu dobře spolupracovat a propojovat se, jako se to ostatně dělo i v těchto volbách ("smíšené" subjekty ze stran a občanských iniciativ).

Nevíme, na jakém bodu cesty jsme; může to být začátek slepé uličky. Máme ale povinnost hledat a uvažovat o všech alternativách. Buďte zdráv!

Bondink_ctverec

Jindřich Jedlička - Brno

Děkuji za reakci, Neděle, 19.Října 2014, 15:56:59

pane Outrato. Sám bych raději byl větším optimistou, než nyní jsem. Výsledek voleb, úspěch "nepolitiků", jistě může přinést technické řešení mnoha nyní neřešených technických problémů. Řekněme - abych zůstal v Brně - tak jako volby 2006 (zastoupení Zlatuškovců a Zelených v radě města) přineslo vyčištění přehrady od živin (N, P) hnojících sinice, tak letošní výsledek může řekněme rozseknout uzel hlavního nádraží a přinést jeho rekonstrukci ve stávající podobě. Chci být (CHCU BEJT :-) optimistou. Ale ty pochyby a skepse se mne drží dál, demokracie totiž vypadá jinak.
Píšete: "...pokud se strany nedokážou otevřít a zbavit se manipulačních papalášských struktur a způsobů chování, nikdy nebudou atraktivní pro více nových členů." Ty strany ovšem neexistují jako danost, ony jsou tvořeny (výhradně!) právě těmi členy (klišé o moci sekretariátů jen zastírá tento fakt). Strana se nemůže změnit, nezmění-li se poměry členstva. To je jako říci, že Češi budou respektovat Romy, až Romové budou bohatí a vzdělaní. Ve skutečnosti jsou politické strany tak málo početné, že prakticky kteroukoliv základní organizaci kterékoliv strany může skupina tří až pěti nových členů proměnit k nepoznání. Naopak to ale nejde. Obávám se, že stigmatizace (je-li obecná, neselektivní) není jen pouhý symptom, že (již od dob OF) jde o korelaci, nikoliv jednostrannou regresi; "samopotvrzující proroctví", jako když předpověď krachu banky vyvolá run a následný krach.
Co se týká otevřenosti, právě ta často není vlastní právě novým hnutím, (viz mimo jiné
http://denikreferendum.cz/clanek/18824-hnuti-ano-dlouhodobe-porusuje-vlastni-stanovy )
a co se týká manipulativních papalášských ... (já bych řekl ...praktik, nikoliv ...struktur), právě takové praktiky jsem aktuálně zaznamenal u jednoho z nových úspěšných hnutí, do nichž promítáte své naděje. Přesto chci být a zůstat optimistou, neboť přílišná skepse tlumí aktivitu. Chci tedy věřit, že to byl jen exces, volebním bojem vybuzené hormony příslušných ne-manipulátorů a ne-papalášů.
Politické směry (konzevativní, liberální, soc.-dem...), se ovšem profilovaly dlouho. Ty ideje nezaniknou tím, že se zdiskredituje či třeba zemře jeden lídr. Kam se však poděje energie hnutí - fanklubů svých zakladatelů?

Poslední odstaveček Vaší reakce, zejména věta "Máme ale povinnost hledat a uvažovat o všech alternativách," mi mluví z duše. I vy budte zdráv.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.