Komunistický fízl jako symptom naší postkomunistické společnosti

Debata nad výrokem Miroslava Kalouska odráží boj společnosti proti svému špatnému svědomí, jedná se o pokus o jeho očištění, kdy většina společnosti svým pravidelným chováním tento režim každý den znovu vytvářela a to až do roku 1989.

V naší Poslanecké sněmovně, a potažmo ve společnosti, se poslední dny řeší otázka, má-li se poslanec Miroslav Kalousek omluvit za označení poslance KSČM Zdeňka Ondráčka. Nechci se pouštět do neplodných debat, zda by se měl, nebo neměl Kalousek omluvit, či by se spíše měli opravdu řešit problémy, které naši zemi pálí. Chtěl bych se naopak podívat na tuto událost jako na určitý symptom dnešní společnosti.

Boj společnosti proti svému svědomí?
Domnívám se, že tato událost a vlastně i fenomén antikomunismu je v jistém pohledu boj společnosti proti svému špatnému svědomí, pokusem o jeho očištění. Zdrojem onoho špatného svědomí je fakt, že minulý režim trval tak dlouho a krom chartistů a jim podobných organizací mu nikdo neodporoval.

Většina společnosti naopak svým pravidelným chováním (jakým bylo chodit do práce, neprotivit se úřadům a názorům vytyčeným politickou linií KSČ, účastnit se schůzí ROH, snažit se o obyčejný a klidný život spojený s politickou apatií) tento režim každý den znovu vytvářela a to až do roku 1989.

Polistopadová společnost se ptá, proč režim trval tak dlouho? Proč u nás nejsilnější opoziční skupina Charta 77 měla pouze něco kolem 1900 členů v lednu 1990 a polské opoziční odborové hnutí Solidarita mělo deset milionů členů na začátku 80. let? Tyto otázky trápí naši společnost. Navíc toto trápení se zvětšuje, když se vytváří hrdinové protikomunistického odboje a k nim zákonitě vznikají jejich protiklady, záporné postavy minulého režimu.

Tím však vzniká i potřeba vyřešit otázku, co dělal ten zbytek? Jak označit jeho roli v minulém režimu, kladně nebo záporně? Naše společnost se snaží sama sobě tyto otázky zodpovědět, najít pro ně uspokojivé, morálně čisté a hlavně její svědomí očišťující odpovědi. Ale fakt, že se pořád řeší, kdo a co před dvaceti pěti lety dělal, nám ukazuje, že takové odpovědi dosud nebyly nalezeny, a tak se nám dosud nepodařilo vypořádat se s vlastní minulostí a to nás nutí minulost stále řešit.


Miroslav Kalousek byl členem Československé strany lidové, která jako součást Národní fronty spolupracovala s KSČ. Foto web TOP 09

Charakteristické je to obzvláště na moderní historiografii, která se dosud plně nevymanila z černobílého pohledu na minulost. Tento černobílý pohled není schopen vysvětlit uspokojivě roli pasivní většiny obyvatelstva, ale i přesto pod jeho vlivem byla vytvořena konstrukce tzv. mlčící většiny, tvrdící, že většina obyvatelstva s režimem nesouhlasila, byla jím terorizována a odmítala ho.

Věděla, že vše, co se říká v médiích, je lež a čekala na správný okamžik, kdy režim svrhne. Tato konstrukce je snahou historiografie vysvětlit pasivitu většiny obyvatelstva a přitom jí dodat něco z antikomunistického étosu, který by její faktické nicnedělání ospravedlnil v očích dnešní společnosti.

Snaží se nám říci, že nicnedělání bylo vlastně formou odporu, kterou uvědoměle většina obyvatelstva prováděla. Ale pravdou je, že tato argumentace je hlavně snahou umýt si ruce, uklidnit trýznění svědomí společnosti útěkem k vytvořené, idealizované a absolutizované, a tak realitě neodpovídající konstrukci, i když si kvůli ní budeme lhát do očí. Potřeba odpovědi je nyní tak silná, že nezaleží už na její pravdivosti. Hlavní je, že společnost se zdánlivě oprostí od pocitu viny, který bohužel neodchází, naopak mění pouze svoji formu.

Výrazem některých z těchto forem je poukazování na minulost vybraných jedinců a snaha porovnávat vinu jedněch s vinou druhých. O to se snažil Miroslav Kalousek ve čtvrteční debatě, když poukazoval na fakt, že jakákoli organizace, včetně volnočasových, za minulého režimu byla pod jeho kontrolou a podléhala mu, jako příklad mu posloužili zahrádkáři i fotbalové kluby. Tedy, že nespolupracovat s minulým režimem nebylo možné.

Řekl to na svoji obhajobu, protože byl v diskusi osočen, že jako člen Československé strany lidové, která jako součást Národní fronty spolupracovala s KSČ, byl vlastně také za minulý režim vinný. Toto poukazování na vinu ostatních a snaha o minimalizaci vlastní viny je dalším symptomem nemocného svědomí naší společnosti, ale nemění to nic na faktu, že Miroslav Kalousek byl členem strany, která dělala KSČ podržtašku a také díky které mohla KSČ držet iluzorní fasádu pluralitního státního zřízení před veřejností.

Pravda je mnohdy smutná a nepříjemná, ale i tak pravdou zůstává. V tomto případě je pravdou, že všichni, kdo se minulému režimu nepostavili, ať z jakéhokoli důvodu, mu svým mlčením dávali prostor pro jeho působení a de facto ho tak i schvalovali, legitimizovali a udržovali, a tedy jsou i vinní za jeho existenci.

Nepomůže nám ani schovávání viny za konstrukce typu mlčící většina a ani svalování a porovnávání viny a la Kalousek. Dokud si toto naše společnost neuvědomí, nepřijme tento fakt a neodpustí si, bude oklamávat jen sama sebe, hledat další možnosti, jak pocit vinny ze sebe smýt, ale ten tu přesto zůstane a bude ji trýznit dále.

A co si myslíte vy? Diskuse (27 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Česká společnost si (zatím) neodpustí, Pondělí, 29.Září 2014, 18:29:49

mladší generace totiž nesou pocity viny přenesené ze starších generací. Pokud by si česká společnost přiznala vinu za normalizaci, musela by si přiznat vinu za idealismus ze 60. let, potom i za 50. léta a celý komunistický režim. Potom už je jen krok k přiznání viny za jeden z největších hříchů tisíciletí - poválečné vyhnání německy mluvících krajanů. Ti by ve vyspělé jiné zemi byli považováni vždy za součást národa, jen v českých zemích tomu tak nebylo
(http://tomaskrystlik.blogspot.cz/2014/09/cesta-k-mnichovske-smlouve.html). A dále je tu spoluvina za rozbití podunajského soustátí. Nemluvím o národním obrození, které bylo založeno na lžích. Ve lžích se pokrčuje i dnes, kdy se staví pomník údajně vyhnaným Čechům z pohraničí: http://tomaskrystlik.blogspot.cz/2014/09/cesi-si-nedaji-pokoj-zase-velkolepe.html

Podobně charakterově narušený člověk vrší jednu neurózu za druhou, potlačí jeden konflikt a padá do konfliktu dalšího.

Ale jistá cesta existuje. V roce 1968 se ideově vracelo jen do r. 1948. V roce 1989 se vracelo až do roku 1938, ale v něčem opět jen do roku 1948 (restituce). Pokud se podaří jednou vrátit až před rok 1918, je ještě naděje.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pondělí, 29.Září 2014, 20:00:12

Hmmmm a kdo ponese pocit viny za hospodářskou krizi 30. let, ukončenou až ještě hroznější druhou světovou válkou - z níž podpora komunistů a jimi nastoleného režimu organicky vyrůstala?

Ostatně, všiml jste si, že by v Rakousku trpěli pocity viny a neurózou, za vyhnání vlastních, rakouských Němců, po ukončení války?

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pane Klusáčku, Pondělí, 29.Září 2014, 21:40:8

S tím Rakouskem jsem asi Váš vtip, nebo co jiného to vlastně mělo být, nepochopil...

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Kladu si otázku, Pondělí, 29.Září 2014, 22:36:44

která že to je národnostní skupina, která nenese pocity viny za předchozí generace. Ta skupina zřejmě vyšla z dvacátého století bez ztráty kytičky a tudíž netrpí žádnou charakterovou neurozou.

Že by to byli Němci? Jejich předci samozřejmě nikdy nic špatného neudělali, byli jen obětmi. Proto také dnes můžou být přísným, ale spravedlivým soudcem ostatních národů.

Jejich národní obrození je založeno na samých pravdách jako to, že Tacitem zmiňovaný Arminius se vlastně jmenoval Hermann a byl to Němec jak poleno. Však mu také postavili pěkný pomník, kde je věrně vyobrazen v středověké rytířské zbroji v jaké v roce tuším 9 n.l. (nechce se mi to hledat v Googlu) porazil Římany. Je o tom i hra od Heinricha Kleista, přesně podle skutečné události.

Marek Franěk - Praha 3

Naprostý nesmysl Pondělí, 29.Září 2014, 22:37:3

Naprostý nesmysl. Navíc od klučiny, který dobu nezažil.
Jaký smysl má publikovat slohová cvičení od lidí, kteří o věci nic nevědí?

Filip Šimeček - Brno

omluva? Úterý, 30.Září 2014, 10:47:51

Ačkoli považuji Kalouska za jednoho z největších zločinců polistopadových dějin, tvrdím, že se nemá za co omlouvat. Hypotetická možnost, že sedím v poslanecké sněmovně s někým, kdo mě ještě před 25 lety mlátil ve jménu autoritářského režimu obuškem po hlavě, je děsivá.

Vím, že je to laciné srovnání, ale představme si, nacistického poslance v poválečném Německu, který "jen dělal svou práci" jako bachař v Osvětimi a chce omluvu za to, že ho nazvou náckovským bachařem...

Jinak tím samozřejmě neomlouvám cukající se zombie polistopadového antikomunismu.

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 30.Září 2014, 15:45:26

"kdo mě ještě před 25 lety mlátil ve jménu autoritářského režimu obuškem po hlavě, je děsivá"
Tak tohle vyjádření je děsivé. Když se zde, na jaké takéž opoziční diskusi, diskutující, kteří se svou účastí hlásí k neoliberální opozici, vyjadřují dle kalouskových šablon, jak to teprve musí vypadat v konzumní většině? Děsivé.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Když už se srovnává s Němci... Úterý, 30.Září 2014, 15:45:30

Je zajímavé sledovat klasické obranné reakce - nyní např. od pana dr. Kubičky, ale s podobnými se setkáváme i jinde. V případě kritiky českých komplexů je zevnitř pohodlné označit národ jiný, nejčastěji právě ony Němce, to "oni" mají chyby, jsou viníky apod. Klasická česká nezralá reakce (možná typická i pro jiné národy), "oni taky dostali pětku".

Samozřejmě že i další národy, jak píše pan Kubička, mají pocity viny za předchozí generace. A je také mnoho národů z komplexy. Je ale spousta národů, kteří dokázali v dějinách obstát s hrdostí a odpovědností (Dánové, Finové, Nizozemci a jiní). Obešli se bez komplexů, dokázali si udržet svou hrdost v rámci možností, kontinuitu v dobách, kdy neměli možnost svobodného fungování, a uhájit nezávislost v dobách, kdy to bylo alespoň trochu možné (Finsko). A nepotřebovali vyhnat třetinu svého obyvatelstva, přestože např. Nizozemci mluví v podstatě německým nářečím.

Pokud jde o Němce v Německu, tak jsou příkladem zdravějšího vyrovnání se s minulostí. Prošli po válce větší katarzí, jejich odpovědnost byla jednoznačnější, ale hlavní úlohu hrála generační reflexe, která se objevila vlastně teprve v 60. letech s dospíváním nové poválečné generace. Je jasně symptomatické, že NPD tam nemá 15% hlasů a bachař z Osvětimi neseděl a nesedí v Bundestagu.

Pokud jde o naše německy mluví krajany, já nemám problém považovat je za Čechy (Böhme), Moravany a Slezany, i když čeština k tomu uzpůsobena není.

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 30.Září 2014, 15:51:18

Pan Unger nezklamal. Ten to své velkoněmectví bude cpát kamkoliv. A bude nám tu vtloukat vinu českého národa od První až po Poslední světovou. Že ho to baví. Je fakt, že určitou dobu jsme byli schopni se omluvit i za to, že vůbec existujeme, ale "morální" havloviny se už přejedly a lidé se začínají alespoň národně zase narovnávat. Což se ovšem panu Ungerovi nelíbí. Český živel si holt nesmí moc vyskakovat. Ten je tu jen proto, aby se omlouval. A platil.

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 30.Září 2014, 17:00:23

k opozici vůči neoliberálům

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Problém s Vámi pane Ungere je ten, Úterý, 30.Září 2014, 17:23:11

že tuto svou agendu cpete do všech diskusí ať se to tam hodí nebo ne. Navíc se k českému národu nepočítáte, takže pokud považujete za nutné, aby se lidé káli za své předky tak se třeba kajte za svoje., to neděláte. Když jste na ně vzpomínal, tak jste vzpomínal na to, jaké utrpěli křivdy.To obsesivní zajetí jedním tématem opravdu nesvědčí o nějaké vnitřní vyrovnanosti.

Co Vaše obranné reakce?

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pane Kubičko, Úterý, 30.Září 2014, 17:52:10

pokud bych toto téma "cpal do všech diskusí", což se dá snadno vyvrátit, a bylo zde zcela liché neboli "mimo mísu", asi bychom se nesetkávali s obrannými reakcemi typu pana Ševčíka ad. Ale ony se objevují stále. Takže proto, jak píšete, "je se mnou problém".

Mám pestré předky, stejně jako možná i vy. Tím že část z nich pochází z jižní Moravy a část z Hlučínska asi ještě pestřejší. Mohl bych se kát za to, proč ti jedni přišli za Metternicha ze Salcburku na jižní Moravu. Zřejmě kvůli tomu, že na novém místě měli možnost mít svoje políčko. Nebo ti druzí museli narukovat nejprve do čs. armády a po té do Wehrmachtu. Mohli to samozřejmě odmítnout se všemi následky, ale neudělali to. Ještě jsem se zapomněl omluvit za svého pradědečka, který se v Brně vyučil u žida. To pro ty pravicové i levicové antisemity. Budu rád, pokud pokání ze své rodinné historie přidáte vy nebo i ostatní. Mimochodem bývá to vždy moc zajímavé.

K českému národu jsem se po dlouhou etapu života hlásil, takže spoluzodpovědnost jistě nesu také. Ano, dalo by se to posuzovat jako stereotypie nebo obsese. Ale jsou historici nebo politici, kteří podobným tématům věnují celý život. Já mezi ně (bohudík?) nepatřím. Obávám se, že mě neznáte natolik, abyste dokázal "diagnostikovat" mou vnitřní nevyrovnanost. Ale rozhodně nejsem monotematický, to spíše opak je problémem.

Moje kritika českého specifika není nenávistná, ale naopak spíše láskyplná. Mám rád střední Evropu, středoevropské historické země. Jsem tu doma. A rád bych, aby i v myšlení Středoevropanů vládla pluralita a sebereflexe. Proto vyzdvihuji kritický přístup k české národní povaze podobně jako Petr Pithart nebo Tomáš Krystlík, podobně jako to činil nedávno zesnulý Petr Příhoda nebo zmiňovaný Václav Havel. Stejně jako příslušník české vlastenecké šlechty Karel Schwarzenberg (viz chování jeho otce a dalších příslušníků české šlechty těsně před Mnichovem). Dělám to proto, aby se všichni ti, kteří mluví češtinou jako mateřským jazykem do budoucna mohli růst a své komplexy překonat. Aby se mohli zařadit mezi vyspělé národy. Zatím tomu stále něco brání a já se snažím popsat a říct to, co si myslím, že to je.

Marek Franěk - Praha 3

Úterý, 30.Září 2014, 18:19:2

Je poněkud děsivé, jak za těch 25 let odnaučili část národa hledat fakta a myslet.

Já – na rozdíl od pana Kalouska – jsem na ty demonstrace chodil. Předně je třeba poznamenat, že onen neblahý Pohotovostní pluk VB byl složen z posluchačů policejní školy, kteří si zde plnili základní vojenskou službu. Když jim zaveli, tak šli a dělali, to, co jim řekli. Nebylo možné projevit svoji vůli, pochybnost. Prostě voják poslouchá rozkazy. Byli rovněž zjevně zmanipulovaní, zblblí, vystrašení, říkalo se, že i zdrogovaní (nebo opilí?). Podivné skelné pohledy. Těžko jim dnes předhazovat nějakou vinu.

Někteří ale tu vinu cítili i na tom Václaváku. Sám jsem viděl mladého policajta, jak tam po té, co přeběhlo bicí komando, brečel a omlouval se lidem, že on osobně jim nic neudělal. Známý mi říkal, jak tam 17.11. z onoho uzavřeného kotle na Národní jeden policajt najednou vytáhl nějakou strachem křičící slečnu a naštěstí i jeho a řekl, že mohou jít. I ti, co byli zadržení, říkali, že měli štěstí i na policajty, kteří s nimi sympatizovali.

Vinu mají ti, kteří veleli, kteří připravovali záměrně brutální zásahy, kteří nechali uzavírat přilehlé ulice, aby nikdo nemohl uniknout, či ti, kteří se vyžívali v násilí. Takoví jsou ale u policie i dnes, jak ukázali třeba brutální zásahy při protiromských demonstracích v Severních Čechách či Budějicích.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pane Ungere, Úterý, 30.Září 2014, 19:09:5

já Vás pravda možná neznám dost dobře na to, abych mohl diagnostikovat Vaši vnitřní nevyrovnanost, ale Vy mě zase neznáte dost dobře na to, abyste poznal, že můj komentář je obranná reakce, ne zdvořilé upozornění na to, že lidi zbytečně štvete. Nediagnostikuj a nebudeš diagnostikován. Asi Vám nedošlo, že paroduji Váš způsob argumentace. Já svou profesi takto naivně do diskuse netahám. Vy jste si začal.

To, jestli je nějaká kritika láskyplná nebo ne, musí posoudit ti, kterých se týká. Ta Vaše není, protože lidi krtizujete za něco, co nemůžou ovlivnit a za co nemůžou. Já Vás nekritizuji pro Vaše dobro, ale protože mě štvete (ne zas tak moc a jen někdy).


Filip Šimeček - Brno

šablona Úterý, 30.Září 2014, 19:40:7

Pane Ševčíku, co znamená "kalouskovská šablona"? Jak psal pan Franěk, pokud byl pohotovostní pluk složen z posluchačů policejní školy, šlo o lidi, kteří se dobrovolně přihlásili k obraně nelegitimního režimu - už tím, jaké studium si vybrali.

Kalousek samozřejmě nemá žádné morální právo výroky o komunistických fízlech - vzhledem k jeho postavení před rokem 89 - vůbec vyslovit, ale fakt, že ve vládě za KSČM sedí někdejší mlátička normalizační KSČ je vypovídající.

Dokazuje to nejen ideologickou kontinuitu normalizační a polistopadové éry, ale kontinuitu personální. Hledejme tedy dělící čáru jinde, než mezi současnou establishmentovou levicí a pravicí (jak se to na DR poměrně často děje).

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pane Kubičko, Úterý, 30.Září 2014, 19:55:47

tak ta moje první "diagnóza" nebyla diagnózou Vaší, ani psychologickou ne, ale diagnózou psychohistorickou, diagnózou kolektivu, národa. Označil jsem ji za "obrannou reakci" proto, že jsem se již s podobnou reakcí setkal a setkávám. Pokud jsem jednoznačně nepodtrhl ten společenský kontext, je to moje chyba.

Jsem rád, že jste poslední reakcí vyzdvihl i rozdíl mezi tím, jak každý z nás nakládá se svou profesí. Vy jako psycholog a občan diskutujete k různým tématům a méně "svou vědu" v diskusi užíváte. Já diskutuji s vyšší měrou použití psychologických znalostí (které jistě mohou být mnohem menší než ty Vaše), ale specifickým způsobem - pro využití v určitém společensko-historickém kontextu. Např. podobně jako pan Poláček krásně používá Hegela nebo pan Heller užíval marxistického přesvědčení. Psychologie a psychoterapie je však jistě širší, je to spousta směrů a přístupů, to víme oba. Bylo by naivní, kdybych ten kontext nerozlišoval a neměl i ve své profesionální práci jasné hranice. Troufnu si ale tvrdit, že je mám dostačující. Koneckonců nechme to k posouzení mým nadřízeným, spolupracovníkům a pacientům/klientům.

Vyjádřil jste zpětnou vazbu v tom, že Vás štvu (a možná i další), protože je kritizuju za to, co nemohou ovlivnit. Možná se o to snažím příliš provokativně a příliš jednostranným zdůrazňováním temných a nepřijatých stránek národa. Beru to ovšem jako svoji úlohu a zdaleka ne všichni ti, kteří mé příspěvky čtou, na ně reagují podrážděností a vášnivým nesouhlasem v diskusi, ale vyjádří mně podporu třeba e-mailem. Nebudu je zde uvádět, protože se zde nemíním chlubit právě proto, že zdůrazňuji ty temnější věci. A také nemám od nich souhlas k tomu, abych jejich reakce publikoval veřejně. Každopádně i z mých příspěvků může vyrůst kritický zájem a reflexe vlastní historie, zájem o to, co zde bylo zapomenuto a překryto dějinně-ideologickým potřebám.

Každopádně jsem rád za upřímnost a také za to, že Vás neštvu zas tak moc a jen někdy . :-)

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Souhlasím s panem Šimečkem Úterý, 30.Září 2014, 20:45:22

Pro mě je ideologická i personální kontinuita mezi normalizačním režimem a tím současným již delší dobu více než varující. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že je větší rozdíl v normách mezi normalizačními komunisty a reformními ze 60. let, než normalizačními komunisty a současným establishmentem.

Zkusím souvislost s článkem formulovat méně provokativně:
1. Současné problémy nejsou povrchovou "chřipkou", ale problémy, které mají hluboké kořeny již v samotné struktuře moderního českého národa a do značné míry se táhnou od založení ČSR v roce 1918.

2. Podobné problémy prožívají i jinde, ale vzhledem k bodu 1. je jinde zvládají mnohem lépe a mnohem méně ohrožují podstatu demokratického státu.

3. Mnohem větší hrozbou není explicitní nepřítel demokracie, ale implicitní nepřítel, který vnitřně dřímá uvnitř všeho (včetně každého z nás) a opět má hluboké historické kořeny.

4. Pokud se "havloviny přejedly", jak píše pan Ševčík, pokud ve sněmovně sedí bývalá normalizační mlátička, nereformovaní komunisté mají po 25 letech dvojciferné výsledky, velká část voličů levice a pravice má v zahraniční politice stejné stereotypy, jako byly vtloukávány za minulých režimů (včetně první republiky), tak to na žádnou podstatnou změnu nevypadá.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

K mým předkům Úterý, 30.Září 2014, 20:47:27

můj dědeček z otcovy strany byl vídeňský Čech, který se do Československa přestěhoval v roce 1918 jako už dávno dospělý. I ve Vidni se považoval za Čecha a byl například čestným předsedou Spolku českých turistů ve Vídni. Až do konce života mu ale v češtině zůstaly některé germanismy (například "Já jsem mu to ano řekl" podle "Ich habe es ihm ja gesagt"). Nevím o žádných svých předcích, kteří by se zúčastnili vyhnání Němců či byl členem nějaké zločinecké organzace jako wehrmacht, dokonce ani ne KSČ, možná o tom ale jen nevím. Nevím také kupodivu o žádných předcích, kteří by pocházeli odjinud než ze Středních nebo Jižních Čech: i děda měl kořeny někde kolem Blatné. To je jistě neobvyklé.

O odsunu Němců mi v dětství vyprávěl otec, který ho velmi odsuzoval, byl už tehdy proti, ovšem jako velmi mladý člověk žijící v Praze na něj neměl žádný vliv.

Ovšem vy ve svém pokání uvažujete jen o svých konkrétních známých předcích a ty omlouváte. Neaplikujte na ně princip kolektivní viny, na Čechy ano. Ti Vaši předci nebyli ve Wehrmachtu dobrovolně, tak za válečné zločiny vinu nenesou. Já si nemyslím, že vinu nesou, ale vy byste si to myslet měl, protože princip kolektivní viny uznáváte. Nebo platí jen pro Čechy?

Mimochodem, co mě štve není Vaše kritizování, ale právě Vaše psychologizování. Ta představa, že se dá lidem kritikou pomáhat. Ale to už je jiné téma.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pane Kubičko, Úterý, 30.Září 2014, 22:54:32

myslím, že směřujete k nesprávným tvrzením. Nikde jsem neuvedl, že jsem pro princip kolektivní viny. Naopak vždy jsem proti němu vystupoval. Pokud píšu o českých komplexech, národní povaze, vždy jako o stereotypech, které reálně působí a jsou podporovány a udržovány např. médii, vzdělávacím systémem, významnými osobnostmi. S principem kolektivní viny to nesouvisí. Někdo se stereotypům podvolit přece vůbec nemusí. Český prezident, předseda vlády, stejně jako dělník v mladoboleslavské škodovce.

Vážím si velmi všech Čechů, kteří dokázali v sobě vyhnání Němců odsoudit. Vždyť já nechci napravovat, co napravit nelze. To, co my všichni můžeme ovlivnit, je náš postoj k historii a společnosti. Ne samotná historie. Prostě uvědomit si, že je nám líto toho, co se stalo. Že to chceme dělat jinak. To je přece základní věc, kterou proti každému traumatu (i kolektivnímu) můžeme dělat.

Mimochodem Wehrmacht nebyla zločinecká organizace, ale armáda, to bylo jasně definováno norimberským tribunálem. Pokud ho tedy uznáváte.

Vzpomínám na mnohé věci. Můj druhý dědeček byl v armádě až po válce, v té československé. Za protektorátu byl totálně nasazený. Za "osvobození" řekl, přestože se celý život hlásil k české nebo moravské národnosti: "když jsem viděl ty Rusy, měl jsem chuť jít za Němcama..." A rozhodně nebyl sám.

Možná bych více pomohl, kdybych nediskutoval a jen publikoval. Možná taky tím, kdybych zcela mlčel o tom, co si myslím. Ale zatím jsem přesvědčen o tom, že kritická diskuse a polemika, klidně i s využitím psychologických znalostí (ať už je dotyčný psycholog nebo ne), může pomáhat. Vyjádřil se zde v tomto smyslu pan Rychetník a připomněl i psychiatra dr. Hnízdila. Pokud Vás však pohoršuje, že mám nad diskusními příspěvky napsáno "psycholog", není nic jednoduššího, než toto slovo odstranit.

Nejsem si však jistý, zda naopak právě vyhýbání se kritice v diskusi o společnosti není nepatřičným "psychologizováním".

Marek Franěk - Praha 3

pan Šimečkovi Úterý, 30.Září 2014, 23:17:26

Pane Šimečku, co to tady píšete? Odkdy pořádkové policejní jednotky chránily „nelegitimní režim“? Ty chránily, jako to ostatně činí v každé zemi, lidi před zločinci. Zda-li nebyli zlodějové, zda-li nebyli vrazi, zda-li nebyli lupiči, násilníci, výtržníci, opilci, atd., atd. Jaké vy byste v té době tedy navrh morálně čisté řešení? Dobrovolné pořádkové hlídky chartistů?

Není náhodou, že za minulého režimu byli zase pronásledování policajti 1. republiky, protože, jak se argumentovalo, chránili kapitalisty před dělníky. Stejná zvrácená logika.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Středa, 1.Října 2014, 08:31:4

Já mám dotaz (na kohokoliv). Podle čeho má člověk poznat, že žije v nelegitimním režimu a že má tudíž povinnost proti tomuto režimu bojovat? Já vím, někdo hned vyjmenuje známé věci jako: žádná politická pluralita, nesvobodné volby atd. Ale z jakého důvodu by měl člověk těm argumentům o nelegitimitě, které vznášejí jiní lidé, věřit? Zvlášť když byl vychován v tom, že režim je legitimní?

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Princip kolektivní viny (panu Ungerovi) Středa, 1.Října 2014, 10:05:27

O kolektivní vině mluvíte často, ,například:
"Pokud by si česká společnost přiznala vinu za normalizaci, musela by si přiznat vinu za idealismus ze 60. let, potom i za 50. léta a celý komunistický režim. Potom už je jen krok k přiznání viny za jeden z největších hříchů tisíciletí - poválečné vyhnání německy mluvících krajanů. "

Jak si má česká společnost přiznat vinu, když žádná kolektivní vina není? Navíc současná česká společnost, ve které už nejsou aktivní skoro žádní lidé, kteří se na těch událostech (kromě normalizace) podíleli.

V roce 1989 byl někdo v disentu,jiný v KSČ, někdo jen v odborech, někdo demonstroval, jiný demonstranty mlátil, někdo rozkazy poslouchal, jiný je dával. Kolektivní vina slouží k rozřeďování individuální zodpovědnosti.

Wehrmacht byla armáda, která se dopouštěla válečných zločinů. Ještě v osmdesátých letech minulého století způsobila v Německu výstava o zločinech Wehrmachtu značné protesty- zločiny přece nepáchali němečí vojáci ale SS či "nacisté".



Luděk Ševčík - OSVČ

Středa, 1.Října 2014, 10:36:53

Vzhledem k tomu, že Němci byli vyhnání /prý/ na základě principu kolektivní viny, což je absolutně nepřípustné, nesou za to Češi kolektivní vinu. Což už je ovšem přípustné. A takovéto perly dostávají ve veřejném prostoru místo a ne málo.
Trochu mi to připomíná debatu ohledně sociálního pojištění živnostníků, kterou jsem nedávno s některými OSVČ vedl. Lidé prý mají být zodpovědní a nespoléhat se na stát.
Což je podobná hovadina, neboť sám se na sebe ve stáří spolehnout asi nikdo nemůže, takže celá ta "zodpovědnost" spočívá v tom, že se nebudu spoléhat na stát, ale na spekulanty s důchodovým připojištěním. Tyto věci jsou ve své podstatě velmi jednoduché. Stačí od nich odhrnout žvanivý balast.
Pane Šimečku, Pohotovostní pluk SNB byl tvořen jednak lidmi zaměstnanými na MV, jednak vojáky základní služby. Ti tvořili ty, "kdo vás ještě před 25 lety mlátili ve jménu autoritářského režimu obuškem po hlavě". Jak tvrdíte vy a Kalousek. Zatímco už i běžně infofmovaný občan dnes tuší, že "mlácení po hlavě" 17. listopadu mělo rozhodně jiné pozadí, než udržení onoho autoritářského režimu. "Mrtvý" Šmíd mu určitě neprospěl.
I když nechci bagatelizovat 17. listopad, při srovnání s Reganem vedenou akcí v People's Parku, kde po řádění Národní gardy zůstali skuteční mrtví a dalšími a dalšími akcemi policejních, či vojenských jednotek vůči svým občanům na západ od nás, je tento vůči nim naprosto nicotný. Jeho význam prakticky spočívá jen v tom, že to byl řízený start změny režimu.
A teď k tomu, co mě na vašich výrocích děsí. Jednak to, že přebíráte bez relevantních znalostí Kalouskovu retoriku. Zrovna jeho, který se před Sametem nevyznačoval žádným odporem vůči předešlému režimu. Jaký byl rozdíl mezi ním, který řádně pracoval a sloužil tak ve svém oboru režimu a člověkem, který mu sloužil v bezpečnostních složkách?
A jednak mě děsí to, jak se u vás uchytí vcelku průhledná propaganda. Bezpečnostní složky podobného zaměření mají všechny státy, ty západní - vaší terminologii neautoritářské - je zbudovaly dokonce dříve, než ty "autoritářské". Naše země je má též. Jsou tedy lidé, kteří v nich slouží, nadosmrti vyřazeni z možnosti se politicky angažovat? Političtí činitelé, přímo nadřízeni těmto složkám ano, ale členové složek už ne? Chápete ten můj děs nad "vaší" logikou?
Paní Hájková, pokud by minulý režim nebyl legitimní, neplatily by žádné smlouvy, které s kýmkoliv uzavřel. Takže když se to hodí je legitmní, když se to hodí je nelegitimní.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Ungere Středa, 1.Října 2014, 11:11:33

mám pocit, že pojem psychohistrie používáte nesprávně. Nejedná se o analýzu psychických důsledků historie, ale o odhalování mechanismů, na kterých dějiny fungují.
Já prohlašuji, že žádnými českými komplexy netrpím, a ani nechci, takže je mi upřímně dost nepříjemné, že se mi je snažíte vsugerovat (ano, vím, že si beru osobně něco, co jste tak nemyslel a nemyslíte, ale vaše posty na mě prostě působí svým stylem takto).
Takže se NEOMLOUVÁM za vyhnání Němců a obecně německy hovořících obyvatel z Československa, stejně jako se neomlouvám za genocidu domorodých obyvatel Austrálie. Protože jsem se ani jednoho z toho nedopustil. Zato jsem velmi ochoten bojovat proti tomu, aby se toho dopouštěl někdo v budoucnu. Co se stalo, stalo se. Už se neodstane. Nelze vrátit sudetské Němce do Česka, stejně jako nelze oživit zabité Australany. A nejde ani oživit rakouskou monarchii. Nechme už konečně plavat, co bylo (krom toho, že z toho vypreparujeme ty základy fungování společnosti lidské, samozřejmě). Řešme, co je a bude. A v tom nám nějaké vyrovnávání se s minulostí, často oktrojované médii a mocnými tohoto světa (ostatně stejně jakási pseudonostalgie) jen ubírá energii.

Vojtěch Klusáček - Brno

Středa, 1.Října 2014, 12:22:56

Na margo Rakouska, když začali přijíždět odsunovaní Němci, naložili je do těchže vagonů a posílali dál do Bavorska. Rakouskými úřady nebylo povoleno ani spojování rodin žijících na opačných stranách česko-rakouské a moravsko-rakouské hranice. Vysídlení se ovšem neomezovalo jen na přechodné obyvatele Rakouska v důsledku odsunu z Československa a Maďarska, Rennerova vláda je, na radu spojenců, rozšířila na všechny Němce, kteří žili v Rakousku dlouhodobě, i před březnem 38, ale neměli rakouské státní občanství. Takto byly z Rakouska odsunuty řádově statisíce osob.

Když se tu letmo zmínilo Nizozemí, ihned po válce bez jakýchkoli formalit odsunulo svou asi padesátitisícovou německou menšinu.

Podronosti v letošním 9. čísle Vesmíru, článek prof. Jiřího Peška 'Evropská vyhnání a vysídlení ve 20. století a velmoci, ll.'

Kdepak, odsun rakouských Němců není vtip. Vtip je v tom, zda kvůli tomu trpí v Rakousku nebo třeba Nizozemci nějakým kolektivním traumatem.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

K panu Kubičkovi i ostatním Středa, 1.Října 2014, 15:35:31

Pokud jde o princip kolektivní viny, trvám na tom, že se s jeho uplatňováním nemohu ztotožnit. Pokud píšu o "vině společnosti", třeba té české, není to uplatňování principu kolektivní viny, ale popisuji kolektivní procesy viny, traumat, odpovědnosti, které probíhají u většiny jejich členů. Pokud bych neměl právo o nich hovořit, znamenalo by to, že kolektiv, národ, velká sociální skupina neexistuje. Byl by to extrémní individualismus. Rozdíl mezi kolektivními procesy (včetně viny, traumat, odpovědnosti atd.) je něco jiného než uplatňování principu kolektivní viny. Pokud jsem obviňován z toho, že straním Němcům a přehnaně kritizuji Čechy, připomenu například že jsem psal o tom, že trvalo celou generaci, než se německá společnost ZAČÍNALA vyrovnávat s pocity své viny (mluvím opět v kolektivní rovině). To ovšem neznamená, že by celá německá společnost měla být za svou vinu jako celek perzekvována (že by tedy měl být uplatněn princip kolektivní viny). Tedy všechny Němce zavřít, pokutovat nebo vysídlit z Evropy. S tím nesouhlasím u Čechů nebo u Němců. V mých názorech a postojích tedy není rozpor, byť z jazykové formy vyjádření pana Kubičky by to tak mohlo vypadat.

Kdo chce pochopit, pochopí. Po nikom nikdo nemůže chtít, aby se omlouval za činy, které nespáchal. Ale může člen národa k národu druhému svým postojem k historii i současnosti vyjádřit nesouhlas s tím, co se stalo. Vyjádřit lítost a umožnit překonání toho, co se stalo. A je hodnotné, pokud toto proběhne na obou stranách stejně, ne jen na straně jedné (např. jen u Němců).

Čím dál tím více se mi zdá, že příspěvky některých se mnou polemizujících nikoli věcně, ale principiálně a formálně, tu nejsou proto, že bych si nějak odporoval, ale čistě jen proto, že jsem si dovolil tento i po Havlovi stále tabuizovaný kritický postoj zde vyjádřit.

Luděk Ševčík - OSVČ

Středa, 1.Října 2014, 16:57:54

Obět se má omluvit agresorovi za to, že se nenechala zabít? Že se bránila i tím, že do budoucna omezila možnost opakování teroru?
Jakési reciproční Havlovy omluvy jsou pro normálního člověka neakceptovatelné. Stavějí konání agresora a jeho oběti do jedné roviny. Což je blud. Navíc místo deklarovaného usmíření naopak vybudily revanšismus. Stačí se podívat na to, jak vygradovalo konání landsmančaftu.
S tou sebereflexí Němců to také pravda není. Kdyby ano, tak by 70 let po válce nedávali revanšistickému landsmančaftu stále větší prostor. Tohle se prostě ukecat nedá.
Beneš měl pravdu: Přijdou brzy chvíle, kdy tito viníci se budou sami před sebou a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až ty nové své lži budou přednášet .... Že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku .... Buďte na tento útok připraveni .....“

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.