Nechuť, nevůle a odklon od politických stran je jev celosvětový. Spojené státy nejsou výjimkou. Potvrzuje to také závěr studie, která shrnuje výsledky stranických primárek v pětadvaceti amerických státech, jež letos proběhly. Účast voličů v nich byla nejnižší v dějinách, přinejmenším od té doby, kdy se systém primárek stal v USA normou — tedy od druhé světové války.

Hlasovat přišlo pouze 14,8 procenta oprávněných občanů, což představuje pokles o 3,5 procenta proti účasti v týchž státech v roce 2010. Je to rovněž méně než poloviční účast poválečného rekordu 31,9 procenta z roku 1966.

↗

Složení dolní komory amerického Kongresu - Sněmovny reprezentantů - se mění každé dva roky. Senátoři z horní komory jsou voleni na šest let. Foto Bluegrasspundit.com

Číselné údaje jsou ještě překvapivější. Ze 122,7 milionů oprávněných voličů v prvních letošních primárkách jich skutečně přišlo hlasovat pouhých 18,2 milionů — 104,5 milionu se jich odmítlo podílet na volbě kandidátů jak demokratické, tak Republikánské strany pro volby, které se budou konat letos 4. listopadu.

Vzhledem k mimořádné pozornosti, kterou média věnovala kampaním primárek a rekordním výdajům na ně jakož i s ohledem na nespočetné korporacemi financované skupiny, jež mají volby ovlivnit, je hromadná absence voličů nepřehlédnutelným odrazem zklamání a odcizení širokých mas z amerického systému dvou stran.

Autor studie Curtis Gans, ředitel Střediska pro studium amerických voličů (Center for the Study of the American Electorate - CSAE) na American University ve Washingtonu, ke svému dílu řekl: „Před desítkami let přicházeli voliči k volbám, neboť to považovali za svou občanskou povinnost a poněvadž byli členy jedné nebo druhé strany. Tuto motivaci většinou ztratili. Čísla v této studii odhalují, jak hluboce se občané odvracejí od politické angažovanosti a od kladného názoru na jednu nebo druhou politickou stranu.“

Zpráva CSAE dokumentuje také překážky větší účasti na volbách. Už sama registrace je tak obtížná a těžkopádná, že 61 milionů oprávněných voličů není registrováno a nemůže proto volit (jde o americké specifikum — pozn. red.). Připočíst musíme i skutečnost, že v mnohých státech — zvláště na jihu USA — nejsou v seznamech voličů bývalí vězňové. V několik státech byly také, a zvláště v poslední době, přijaty zákony, které voličům předepisují povinné identifikační dokumenty obsahující fotografie; účelem bylo zabránit ve volbě zejména chudým, kteří mají větší potíže v získání takových dokladů.

Sám Gans ovšem současně uvedl, že ani celá řada sady opatření usnadňujících účast na volbách — např. registrace v den voleb, rozšířené možnosti hlaovat poštou nebo hlasovat předčasně — neměly žádný dlouhodobý účinek. Jak v Kalifornii, kde dvě třetiny hlasů jsou odevzdávány poštou, tak v Oregonu, kde se volí prostřednictvím pošty vůbec, zaznamenali rekordně malou účast volič.

Gansův závěr: „Zásadní problém voličské účasti není v oblasti postupu, nýbrž spíše v motivaci. Není obtížné zjistit faktory, jež přispívají ke klesající motivaci: volební kampaně plné lživé útočné reklamy, jež poskytují občanům zdánlivou volbu mezi špatností a ošklivostí; jedna velká strana daleko napravo od amerického středu a druhá bez jasného a trvalého zřetelného tématu; klesající důvěra ve vládu, že se bude zabývat hlavními společenskými potřebami.“

Poněkud podrobnější pohled na údaje této zprávy ukazuje, že velké — pravděpodobně převážné — části Američanů se obě velké politické strany odcizily natolik, že vznikla obrovská politická prázdnota. Z pětadvaceti států, v nichž až do polovice července proběhly stranické primárky, patnáct vykázalo rekordně malou účast. Jenom ve třech byla účast vyšší než v letech 2010 — 2014. Demokratická strana vykázala vyšší účast pouze ve čtyřech státech, republikáni v šesti státech. Demokraté měli účast rekordně malou v patnácti státech z pětadvaceti.

Účast na republikánských primárkách — při 8,2procentní účasti oprávněných voličů — poklesla z úrovně 9,6 procenta v roce 2010, ale pouze nepatrně pod průměr voleb v polovině funkčního období za poslední půlstoletí, kdy průměrná účast na primárkách této strany byla 8,9 procenta. (Na vysvětlenou: funkční období je čtyřleté, volby do Sněmovny reprezentantů, tzv. mid-term elections, tedy uprostřed období, se konají každé dva roky — např. letos.) Historický pokles voličské účasti v primárkách je tak do velké míry především poklesem v Demokratické straně.

Účast v této straně dosahovala vrcholu v roce 1970 — v roce masové aktivity a radikalizace, kdy odbory a levicové organizace podporovaly protiválečné kandidáty uvnitř Demokratické strany. Tehdy hlasovalo v demokratických primárkách 20,9 procenta oprávněných voličů. Letos to byla 6,4 procenta.

Zkušenost s Obamovou administrativou představuje v dlouhodobém procesu klesající účasti patrně bod zlomu. Účast na primárkách demokratů sice byla vyšší jak ve volbách do Kongresu v roce 2006, tak ve volbách prezidentských v roce 2008 — k urnám totiž přišel rekordní počet Afroameričanů a jiných menšin — ale iluze, že první „černý“ prezident přinese výraznou změnu životních podmínek pro masu lidí, mezitím zcela vyprchala.

Sympatie pro demokraty se proměnily v hluboký pokles: účast na demokratických primárkách v letech 2010 — 2014 se propadla o 29 procent. Jak se tato neúčast projeví ve volbách letos v listopadu, uvidíme už za necelé tři měsíce.