Dobro pro kočku i pro voliče

Miroslav Hudec

V Broumově vzniklo nové volební sdružení. Jmenuje se Volba pro Broumov a jako první bod svého porogramu chce bojovat s rostoucím počtem nepřizpůsobivých občanů a následnou kriminalitou.

Pěkně od podlahy to vzalo nové volební sdružení v Broumově („Chtějí zatočit s nepřizpůsobivými“, Právo 11. 7.). Inu, takových už tu bylo. Osobně si nemyslím, že by tak moc chtěli. Ale mají citlivý nos na to, odkud vítr fouká. Chudých, pardon, nepřizpůsobivých lidí přibývá. A zrovna na Broumovsku, jehož nezaměstnanosti (třebaže ne nejvyšší v této zemi) se věnuje dokonce celá jedna bakalářská práce, se tomu vůbec nelze divit.

Mimochodem, v té studii uváděné příčiny jsou více než výmluvné: mimo jiné „vysídlení původního obyvatelstva“, „jednostranně orientovaná výroba“, „struktura obyvatelstva“ (jen 9 % obyvatel s vysokoškolským či vyšším odborným vzděláním, 51 % vyučených, 6 % ani to), „odlehlost regionu“.

A co proti tomu hodlá dělat Volba pro Broumov? V osmibodovém volebním programu relativně nejvíce slov věnuje místnímu tepelnému hospodářství a sportu a volnému času. Co se týče programu zvyšování zaměstnanosti, nenajdeme tam nic kromě obvyklých, moc neříkajících klišé o „rozšíření možností rekvalifikací“ a o tom, že Volba nastaví „trvalou spolupráci města s významnými zaměstnavateli v regionu“.

No a co tedy s těmi chudými nepřizpůsobivými? Pravda, jsou hned prvním bodem programu. Na místě, kam se zpravidla koukne i ten nejméně pozorný volič, i ten s nejmenší chutí vůbec program číst. Asi i proto je to bod nejkratší. Stojí za to ho ocitovat:

Budeme prověřenými opatřeními bojovat s rostoucím počtem nepřizpůsobivých občanů a následnou kriminalitou. Napřeme síly proti poskytovatelům spekulativního nájemného bydlení a budeme prosazovat konkrétní postupy proti zneužívání sociálních dávek.

Zase nic konkrétního. Ano, sugerování, že co chudý, to kriminálník, a že si těch chudých dovoluje chudnout nepřípustně moc. To může dát do volebního programu bez rizika každý. Chudý se soudně bránit nebude, psaním do novin taky ne. Jednak mu k tomu chybí peníze a trpělivost, jednak má pocit, že by se ospravedlnění stejně nedočkal.

V osmibodovém volebním programu Volby pro Broumov se relativně nejvíce slov věnuje místnímu tepelnému hospodářství a sportu a volnému času. Foto commons.wikimedia.org

Hlavně v programu neriskovat, a už vůbec ne třeba vyhlášením boje proti nenažraným místním kmotrům, či proti zažranému návyku „malého českého člověka“ aspoň nenápadně přikrádat, pokud otevřeně krást se bojí. TGM blahé paměti (i v Broumově mají školu s jeho jménem) asi moc dobře věděl, proč svůj program zhutnil pro veřejnost do hesla „nebát se a nekrást“. Kdepak, bezpečnější je občánka řádně postrašit těmi nepřizpůsobivými, to nese hlasy.

Že kandidáti napřou síly proti spekulantům s bydlením? Jistě, vždyť vláda už chystá potřebný zákon. Proč se na jeho případném úspěchu nepřiživit? A kdyby náhodou nebyl úspěšný, tak za to přece může ta vláda. A ty konkrétní postupy proti zneužívání sociálních dávek, ty bych chtěl vidět, nota bene, když ty vůbec nejsou v kompetenci samosprávy — ale co naplat, voličstvu se to líbí.

Prověřené metody.“ Ve výše jmenovaném článku se jako příklad uvádí třeba Litvínov. Jenže v jeho důkladně zpracovaném integračním programu nejsou laciná slova o „nulové toleranci“. Najdeme tam zcela konkrétní opatření jako terénní sociální práce, předprofesní příprava žáků vycházejících ze základní školy, vybudování nízkoprahových klubů, program prostupného bydlení, dluhové a právní poradenství pro předlužené a mnoho dalšího.

Broumovská Volba se s tím nijak nepáře, hlavně aby nějaký volební program byl, ono se z toho nestřílí. Asi vůbec z ničeho. Mezi aktualitami na webových stránkách Volby je třeba boj proti toulavým kočkám. Prý, život je pro ně stejně jen utrpení, trpí zimou, hladem a nemocemi, končí pod koly aut. A přitom řešení je tak snadné. Přece kastrace. Pak jistě hned přestanou vším tím utrpením trpět.

Čtenář už asi netrpělivě zdvihá obočí, cože tolik pozornosti jakémusi místnímu populistickému volebnímu sdružení? Vždyť takových kolem voleb vždycky vzniká - a po nich zase zaniká! Třeba právě v tom Broumově v roce 2006 jakási Volba pro město.

Jenže právě proto, že jich je tolik, je na ně třeba upozorňovat. Protože často daleko více než ze všech stran ostřelované regulérní politické strany ovlivňují společenskou atmosféru nejen v jednotlivých místech, ale někdy v celých regionech a časem možná v celé zemi. Že to vůbec nemusí být k lepšímu, ukazuje tento příklad více než výmluvně. Politické strany sice začasto mají tisíce nectností, mimo jiné leckdy nedodržují svůj vlastní program, ale aspoň je jim ho možno otlouct o hlavu a jakž takž je kontrolovat.

Jak ale kontrolovat takto vzniklá sdružení, aby jejich amorfní, na kvalitní nápady chudé (o nějakém světonázorovém základu nemluvě), podle proměnlivých nálad ulice ucmuděné programy odpovídaly alespoň základním zásadám demokracie?

Aby třeba, jak je tomu i v tomto případě, programově nevystupovaly proti některým skupinám obyvatel v podstatě na základě principu kolektivní viny? Aby se z nich nestávaly rodinné či firemní mafie k ovlivňování místní politiky čistě v soukromém zájmu? Aby regulérní politické strany, které někdy také nemají k populismu daleko, k němu nesklouzávaly i proto, že seriózním programem těm často až obskurním sdružením vůbec nedokáží konkurovat?

Ono navíc vůbec není náhodou ani výjimkou, že kandidáti právě před volbami vzniklého sdružení se povětšině hlásí k největší místní firmě a že až na dva jsou to čtyřicátníci a padesátníci. I obsah jejich volebního programu výmluvně odráží fakt, že ho sestavovali lidi na vrcholku životních sil a asi i pracovní kariéry, kteří už začasté zapomněli na trampoty začátků a ještě nemusí příliš myslet na řadu problémů, jež obvykle přicházejí až s pozdějším věkem. Takoví, i kdyby chtěli, se jen málokdy dokáží vžít do situace těch, kdo jsou na tom hůř než oni.