Svět potřebuje dohodu o klimatu. V Kodani se jí ale asi nedočká

Uzavření mezinárodní klimatické dohody, která by zajistila bezpečnou budoucnost, brání řada neshod. Barack Obama, Gordon Brown a další politici se přesto snaží nalézt na poslední chvíli řešení.

2

Petr Salamon

30.11.2009 00:10

126073_mediafax_mikulas_krepelka

Na Baracku Obamovi závisí osud klimatické dohody především. Foto Mikuláš Křepelka, Mediafax

Na klimatickém summitu, který se uskuteční v Kodani od 7. do 18. prosince, měla být uzavřena generální dohoda světového společenství o společném postupu proti globálním změnám klimatu. Politici měli určit nejen závazný limit emisí skleníkových plynů pro jednotlivé země, ale také finanční příspěvky chudým státům za škody, které klimatické změny způsobují.

Odlišná stanoviska různých států i regionů ovšem brání přijetí dostatečně důsledné dohody. Dle současného poznání je nezbytné do roku 2020 snížit emise skleníkových plenů o pětadvacet až čtyřicet procent a do roku 2050 o osmdesát až pětadevadesát procent oproti úrovni v roce 1990. Jinak se planetární teplota zvýší v průměru o dva stupně Celsia, což by zřejmě vyvolalo nekontrolovatelný kolaps globálního ekosystému. Přestože se od Kodaňského summitu už dohoda neočekává, světoví politici se ještě snaží naději na ni živit.

Události první poloviny listopadu napovídaly, že v Kodani k žádné velké dohodě nedojde. Dle mínění většiny evropských politiků se měl do čela boje proti globálnímu oteplování postavit Barack Obama, protože je prezidentem nejvíce znečišťujícího státu. Jenže se mu nepodařilo získat podporu politické elity Spojených států pro zákon zavádějící závazné emisní limity v takové míře, které vyžadovali další významní znečišťovatelé jako Indie nebo Čína.

Vlády Spojených států navíc už dvacet let odmítaly dostát závazkům finanční podpory rozvojovým zemím, které pro ně vyplývaly z dohod na klimatickém summitu v Kyotu. Ani to se Obamovi nepodařilo změnit. Plánoval se prosincového setkání nezúčastnit, protože neměl co nabídnout.

Čína, další veliký světový producent oxidu uhličitého, dlouho odmítala přijmout konkrétní závazky. A názory představitelů zemí globálního Jihu se zcela rozcházejí se stanovisky politiků ze zemí bohatého Severu.

Premiér hostitelské země Lars Lokke Rasmussen představil v reakci na očekávané výsledky summitu plán, dle kterého by měla být uzavřena alespoň rámcová politická dohoda se silným apelem. Detailní domluva na konkrétním postupu proti změnám klimatu se má odložit na pozdější datum, které by se mělo na prosincové konferenci určit.

Barack Obama tento plán podpořil. Přinesl by mu totiž čas na změnu stanoviska Spojených států. Také vyjádřil názor, že by prosincová klimatická konference měla být spíše prvním ze série mezinárodních jednání než předělem, na němž bude uzavřen celkový protokol.

Někteří státníci v posledních dnech ale podnikli vstřícné kroky, které jsou sice pořád vzdáleny reálným potřebám zemské atmosféry a chudých zemí, ale znovu křísí naději na to, že by se z Kodaně nemuselo odjíždět bez jakýchkoli reálných závazků.

Obama 25. listopadu oznámil, že do Dánska přijede, a zároveň představil stanovisko, se kterým zde vystoupí. Tím je dočasná nabídka na snížení emisí do roku 2020 o sedmnáct až dvacet procent z úrovně v roce 2005. 24. listopadu navíc uzavřel dohodu o společném postupu s vládou Indie, která rovněž patří k významným producentům skleníkových plynů.

Indický premiér Mammonah Sinh řekl, že je jeho vláda je ochotna věnovat větší úsilí přechodu ze závislosti na uhlí k čistějším zdrojům. Podmínil to finanční podporou ze strany rozvinutých zemí.

V reakci na to mu Obama pro příštích pět let slíbil sto milionů amerických dolarů ročně na financování výzkumného centra čistých technologií. Indie si nestanovila závazný limit vypouštěných skleníkových plynů, její vláda ale slíbila ztrojnásobení kapacity solárních zdrojů energie na dvacet gigawattů do roku 2022 a zvýšení důrazu na jejich technologický rozvoj.

V reakci na Obamovu provizorní nabídku čínská vláda oznámila cíle, se kterými do Kodaně přijede premiér Wen Ťia-pao. Konkrétně má Čína v plánu zpomalit růst vypouštěných emisí skleníkových plynů ve své zemi do roku 2020 o čtyřicet až pětačtyřicet procent z úrovně roku 2005 díky nahrazování vysloužilých elektráren novými efektivnějšími, zachytávání a ukládání oxidu uhličitého a obnovitelným zdrojům.

Přestože krok Číny evropské země vítají, tvrdí, že pro odvrácení hrozby klimatických změn by měla časem přijít s redukcí ještě větší. Čínské stanovisko může ovlivnit americké senátory, kteří odmítli podpořit konkrétní návrh redukcí kvůli strachu z čínské ekonomické konkurence.

Další výrazný krok pro úspěšnou klimatickou konferenci udělal britský premiér Gordon Brown. 27. listopadu představil světu fond, z nějž mají čerpat peníze rozvojové státy, aby zastavily odlesňování, vybudovaly protipovodňová opatření a zavedly obnovitelné zdroje energie. Fond, který by měl vzniknout příští rok a měl by být podpořen dalšími evropskými a severoamerickými státníky, má shromáždit až dvaadvacet miliard dolarů.

Británie do něj chce investovat 1,3 miliard dolarů ze svého státního rozpočtu. Tento krok má být předzvěstí společného fondu bohatých zemí, který má být zveřejněn v roce 2013 na setkání politiků Commonwealthu v Trinidadu a Tobagu.

V rámci letošní klimatické konference se měly vyřešit konkrétní závazky jednotlivých států. Největší měrou se na nebezpečném množství skleníkových plynů v ovzduší podílejí bohaté země jako USA, státy EU, Austrálie nebo Japonsko. Problém ale přestavují rychle se rozvíjející ekonomiky Indie, Čína i dalších tradičně chudších zemí, které považují ekonomický rozvoj za své právo, aby zvýšily životní úroveň mnoha milionům svých občanů, kteří v současnosti žijí v chudobě. Například Indie odmítla závazně stanovit cíle ve snížování množství emisí skleníkových plynů, což její ministr pro životní prostředí Jairam Ramesh zdůvodnil tím, že je to stát s jedním z nejmenších množství emisí v přepočtu na jednoho obyvatele. Většina rozvojových zemí se na změnách klimatu žádným způsobem nepodílí, ale jejich obyvatelé jimi budou nejvíce postiženi.

Jejích političtí představitelé proto volají státníky bohatých zemí k odpovědnosti. Například na jednání OSN v Barceloně na začátku listopadu afričtí politici pětapadesáti zemí jednotně pohrozili krizí v Organizaci spojených národů, pokud vůči sobě nebudou bohaté státy dostatečně přísné. Konkrétně požadovali snížení emisí do roku 2020 o čtyřicet procent z úrovně roku 1990.

Jedním z cílů Kodaňské konference je uzavřít dohodu, dle které budou bohaté země nejen financovat změnami klimatu způsobené škody v chudých oblastech, ale také podporovat tamní nízkouhlíkový ekonomický rozvoj. Tématem by měly být také emisní povolenky, které obchodují s větším množstvím emisí CO2, než je planeta schopna zvládnout, a masivní odlesňování, které se rovněž z velké míry na problému podílí.

Vedle globálních dohod politických představitelů existují i jiné metody boje proti globálnímu oteplování. Pobočky mezinárodní organizace Friends of the Earth se snaží v jednotlivých bohatých státech prosadit zákon, ze kterého by vyplývala povinnost vlád zasadit se o snižování emisí skleníkových plynů o dvě procenta ročně.

Ať dopadne Kodaňská konference jakkoliv, není jisté, zda se podaří vyhnout velikým globálním problémům. Britský Guardian citoval minulý rok v prosinci zprávu Kevina Andersona, experta z Tyndallova centra pro výzkum klimatických změn z University v Manchesteru. Emise oxidu uhličitého se dle něj vyhnuly lidské kontrole a jejich reálný dopad může být horší než očekávání vzešlá ze studií IPCC. Politici už prý nemají možnost tyto věci změnit a lidstvo se musí připravit na velmi zlé časy.

Limity prosazované politiky i aktivistickými kampaněmi označil za bláhové. Jeho předpokladu, že globální teplota se zvýší o čtyři stupně Celsia, by mohlo prý zabránit jen aktuální rozhodnutí politiků rozvinutých zemí o šokovém, prakticky úplném útlumu produkce emisí skleníkových plynů v řádu několika let.


A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Janberanek

Jan Beránek - ekolog, Amsterdam

Pondělí, 30.Listopadu 2009, 18:58:34

Chápu Obamovy politické potíže na domácí půdě. Jenže to, s čím přichází, je tak slabé, že to klade otázku, zda tím spíš sesnižuje laťku kodaňské konference. Tam totiž nejde o čajový dýchánek. Kvůli nečinnosti a nerozhodnosti politiků jsme už přišli o mnoho let, a na odklad zásadního snížení emisí nezbytného k odvrácení drastickým změn klimatu už nemáme čas.

Obama slibuje snížit emise USA o 17-20 % vůči roku 2005. Jenže výchozím, referenčním bodem pro snižování emisí v rámci Kótského protokolu je rok 1990. Přeložíme-li si nejnovější Obamův návrh, jde o snížení o pouhá 4 % (protože emise v USA mezi lety 1990 a 2005 významně narostly). Mezivládní panel ke klimatickým změnám říká, že průmyslové země musí své emise snížit o 25 až 40 %, přičemž s postupujícím poznáním to vypadá, že horní hranice je spíš minimem.

Dále, Obama se chystá v Kodani zastavit jen cestou z převzetí Nobelovy ceny míru, konkrétně 9. prosince. Jenže rozhovory na nejvyšší úrovni, kterých se účastní premiéři a prezidentové zemí, jsou naplánovanány na 18. prosince. Devátého tam Obama bude dobrý leda tak k pořízení pěkné fotografie do novin.

Janberanek

Jan Beránek - ekolog, Amsterdam

Sobota, 5.Prosince 2009, 00:56:45

Dobrá zpráva! Bílý dům právě oznámil, že změnili cestovní plán Obamy tak, že do Kodaně přijede jako ostatní hlavy států až osmnáctého. Důležitá změna.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.