Papež František se velmi fundovaně zastal Romů

Papež František na mezinárodním setkání pracovníků, kteří se věnují pastoraci Romů, odsoudil nepřátelství a opovržení, jimž musí čelit Romové v každodenním životě, a vyzval k větší snaze o jejich integraci.

V poslední době se několik známých osobností či lidí požívající jistou autoritu zastalo Romů či obecně lidských práv. Například Madeleine Albrightová se znepokojením sleduje nejen v České republice nedostatek úcty k Romům. Nebo Navi Pillayová, Vysoká komisařka OSN pro lidská práva, před svým odchodem z funkce vyjádřila znepokojení nad sílící xenofobií a rasismem v Evropě. Především se však Romů zastal velmi znale a otevřeně papež František.

Volby do EP probudily humanisty
Volby do Evropského parlamentu, v nichž měly velký úspěch populistické a extremistické politické strany, jakoby probudily některé demokratické politiky a humanistické osobnosti.

Jejich poukazování na nebezpečí extremismu a zastávání se lidských práv asi nebude mít bezprostřední dopad na život evropských Romů a migrantů, nicméně jejich vyjádření slouží jako následováníhodný příklad dalším politikům, novinářům či intelektuálům.


Papež František hovořil o tom, co je ve věci integrace Romů nejpodstatnější: s romským etnikem se nepočítá v politice, ekonomice, ani v místním společenském dění.. Foto Wikimedia Commons

Nejfundovaněji, s neobvyklou dávkou znalosti problematiky, se k tomuto tématu před pár dny vyslovila i hlava římskokatolické církve.

Papež odsoudil nepřátelství a opovržení
Papež František na mezinárodním setkání pracovníků, kteří se věnují pastoraci Romů, odsoudil nepřátelství a opovržení, jimž musí čelit Romové v každodenním životě, a vyzval k větší snaze o jejich integraci. Připomněl při tom i několik konkrétních případů diskriminace.

Romové se často ocitají na okraji společnosti a mnohokrát se na ně pohlíží s nepřátelstvím a podezíravostí. Vzpomínám si například, jak tady v Římě mnohdy Romové nastoupili do autobusu a řidič ihned hlásil: Pozor na peněženky! To je výraz opovržení. Možná na tom i někdy i něco pravdy je, ale přesto je to výraz pohrdání,“ řekl František.

S Romy se nepočítá
Potom papež hovořil o tom, co je ve věci integrace této menšiny nejpodstatnější: s romským etnikem se nepočítá v politice, ekonomice, ani v místním společenském dění. Zdůraznil, že i Romové jsou povoláni k tomu, aby přispívali k obecnému dobru, nesli za ně spoluzodpovědnost, plnili své povinnosti a podporovali práva každého jednotlivce.

Nové formy otroctví
František poté hovořil o důvodech chudoby a poukázal na chybějící vzdělávací struktury, omezený přístup ke zdravotní péči, diskriminaci na pracovním trhu a nedůstojné bydlení. Připomněl, že tyto systémové chyby se vždy nejvíce dotknou těch nejslabších.

Tyto vady sociálního pletiva postihují všechny bez rozdílu, avšak sociálně nejslabší skupiny se snáze stávají oběťmi nových forem otroctví. Do osidel vykořisťování, nucené žebroty a různých forem zneužívání totiž spíše upadají lidé, kteří nejsou nijak chráněni. Romové patří k těm nejzranitelnějším, zejména tehdy, když chybí pomoc k jejich integraci a podpoře jednotlivce v různých sférách občanského života.

Obtíže a strádání bratří musí každého vyprovokovat k tomu, aby svou pozornost zaměřil na důstojnost každé lidské bytosti,“ uzavřel papež František.

V ghettech vládnou mafie
Velmi často jezdím do českých sociálně vyloučených lokalit a píšu o životě tamních obyvatel. A měřenou mou zkušeností z této činnosti má papež František nejen pravdu, ale dokáže ji i trefně popsat.

Chudí lidé žijící v českých ghettech nejsou svobodní, alespoň ne v tom duchu, jak to dnes chápeme. Žijí v područí mafiánů, podnikatelů s chudobou, kteří jsou leckdy spřáhnuti s některými místními politiky, úředníky a policisty. Někteří z mafiánů jsou Romové, což svědčí o tom, že vedle pohrdání Romy jde i o problém sociální.

Dá se bez nadsázky říci, že ti, kteří ovládají život v ghettech, bohatnou z těch nejchudších (vykořisťují je, jak říká František). A to je hlavní příčina toho, proč se přes veškeré úsilí a vynaložené prostředky integrace chudých Romů z ghett nedaří (ostatní Romové žijí víceméně integrovaně).

Mafie se nechce vzdát svých zdrojů a potřebuje proto, aby lidé, které ovládá, zůstali nesvobodní, aby neměli svůj život ve vlastních rukou.

Není autorita jako autorita
Vše začalo v 90. letech 20. století, kdy se namísto přirozených rodových autorit začínaly do popředí dostávat lidé, jejichž autorita byla založena na moci. Zavírání továren a dalších firem a nízká poptávka prací, které vedle dalších dělali i ti nejchudší Romové (například kopáči, asfaltéři), vedlo během 90. let k prudkému nárůstu nezaměstnanosti.

Romské rodiny se postupně začaly zadlužovat a následkem toho přicházely i o bydlení, protože neměly peníze na nájem a energie. První vlna vnitřní migrace postihla například moravskoslezský kraj (nejvíce Ostravsko), a na druhém konci severu Šluknovský výběžek, kde později, v roce 2011 a 2012, proběhly protiromské bouře.

Vnitřní migrace
Romské rodiny se v rámci Ostravska (či v rámci Šluknovského výběžku) stěhovaly z místa na místo a nejsou usazené dodnes. Důvodem k tomu je potřeba mafie zůstat v pozadí - kdyby se chudí lidé proti nim začali bouřit, protože žijí v čím dál větších těžkostech, museli by proti nim chtě nechtě zakročit politici, úředníci i policisti. Stěhování rodin, s nimiž jsou problémy, z místa na místo, patří k mafiánské taktice, jak tomu zabránit.

Například během let 2012 a 2013 zaniklo v městském obvodu Moravská Ostrava a Přívoz několik ghett či jejich částí, včetně známého Přednádraží, a ve Vítkovicích bylo zároveň otevřeno několik nových ubytoven.

Podle několika svědectví dochází v Litvínově k sestěhovávání Romů do jednoho místa - soukromá firma vlastnící bytové domy prý přiděluje litvínovským Romům byty pouze v Janově - toto sídliště je již delší dobu pokládáno za sociálně vyloučenou lokalitu, v roce 2008 zde proběhl neonacistický pokus o pogrom, kterého se vedle neonacistů a dalších extremistů zúčastnili i někteří místní lidé.

Mechanismus ovládání lidí
Tehdy se naplno rozjela lichva, která mnohé Romy zadlužila natolik, že není v jejich silách se z toho vymanit. Právem se hovoří o pasti zadluženosti. A opět: tento stav má svůj účel: v područí se lépe drží ti „poddaní,“ kteří mafii dluží.

Mafie často provozuje celou škálu trestné činnosti, která se váže ke kultuře chudoby. Lichváři (často) zároveň vlastní herny, jsou pasáky a výrobci či dealery tvrdých drog. Někdy i vlastní domy či ubytovny, v nichž obyvatelé lokalit bydlí, a obchody, kde nakupují. Pokud domy, ubytovny a obchody nevlastní, jsou domluveni s jejich provozovateli. (Obyvatelé ghett mohou samozřejmě nakupovat i jinde, ale dělají to neradi, protože je na ně automaticky nahlíženo jako na kriminálníky a zloděje.)

Mafiáni tedy určují výši zadlužení, ceny drog a prostituce, počet hracích automatů v místě, výši nájmů a podnájmů i ceny potravin a dalšího zboží. Rozhodují o vyhazovu z bytu či ubytovny, pokud dotyčný není ochoten plnit jejich zadání a přání podle jejich představ. Několik takových vyhození na ulici z hodiny na hodinu se odehrálo i loni. Narazili jsme při své práci nejednou na malé byty, v nichž kvůli tomuto chování mafie bydlí (minimálně přechodně) celá široká rodina, třeba i deset patnáct lidí.

Romové vše platí z peněz, které si vydělají - práci v ghettech má ovšem naprosté minimum lidí, občas seženou nárazovou brigádu či práci na černo, ale naprostá většina z nich patří mezi dlouhodobě nezaměstnané. A když už práci seženou, přijde jim exekuce, která jim většinu výplaty vezme. Exekuce patří do oné pasti zadluženosti neodmyslitelně.

Nebo lidé z ghett hradí své potřeby z dávek v hmotné nouzi, které ovšem nejsou nijak vysoké, jak si kvůli hoaxům a dalším výmyslům myslí část veřejnosti. Dávky často nestačí ani na uhrazení základních potřeb.

Lichvářské nájemné
Hlavním důvodem k tomu je nasazení velmi vysokých nájmů a podnájmů v domech pro chudé a v ubytovnách. To z velké části hradí stát prostřednictvím doplatků na bydlení. Ale ani tento doplatek na lichvářské nájemné většinou nestačí, proto lidé často musejí na bydlení doplácet z dávek v hmotné nouzi.

Na jídlo, ošacení, dopravu po městě, potřeby dětí do školy atd. jim pak nezbývá dost prostředků. V tom případě muži chodí sbírat železo a další kovy, někteří občas kradou. Ženy žebrají, mladé ženy či dívky jsou často nuceny k prostituci, přičemž téměř většinu výdělku si ponechávají pasáci.

Chudí obyvatelé ghett ztrácejí jakoukoli životní perspektivu, jsou zadlužení, pod kuratelou mafie, jejíž pokyny a přání jsou nuceni plnit. Šanci na práci nemají, mnozí z nich se po letech marného hledání práce dalšího úsilí vzdali. Znaveni ztrátou šance na alespoň trochu slušný život, rezignovali.

Spolurozhodování
Šanci jim může dát pouze dobrý způsob integrace, na jehož promýšlení i realizování ovšem musejí Romové participovat. Jinými slovy, Romové musejí být zapojeni do společenského dění a spolurozhodování, jak o tom hovořil papež František. Ale o tom až příště.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.