V parlamentu se vede politický boj. Jaká to novota! Přesto se po nedávném divokém jednání Sněmovny našlo dost těch, co se nechali slyšet, že lépe by nám bylo bez poslanců. ODS rovnou razí heslo: Dobrý den je, když parlament nezasedá a neschvaluje zákony.

Dokud měli občanští demokraté ve Sněmovně — jakkoli poslepovanou — těsnou většinu, bylo vše v nejlepším pořádku. Jakmile se situace změnila a zejména sociální demokracie mazaně propojila jednání dolní komory s předvolební kampaní (inzercí, billboardy…), objevil se oheň na střeše.

ODS je v dlouhodobé defenzivě. Schytává ránu za ranou (naposledy korupčnická kauza v Brně), vede poraženecké řeči, její předseda dávno z parlamentu dezertoval a zbylí modří poslanci se měrou odpovídající jejich intelektuálnímu potenciálu účastní obstrukčních orgií.

Samotné obstrukce k parlamentarismu patří. Kdy jich je akorát a kdy už příliš, odhadnout nelze. Jde o věc vkusu. Kdyby se třeba některá strana uchýlila k obstruování z trucu po prohraných volbách, byl by to opravdu vážný problém. Doufejme, že takto daleko české poměry nedospějí.

Přestože byla Sněmovna v minulých týdnech paralyzována při přijímání zákonů, i na pozadí obstrukcí šlo zaznamenat několik vydatných a užitečných diskusí. Například o protikorupčním balíčku ministra vnitra Peciny, stíhačkách Grippen nebo o tzv. třetím odboji. Ačkoli si možná páni poslanci a paní poslankyně mysleli, že pouze zdržují (padl i výraz „žvaní“), ve skutečnosti nás nechali zevrubně nahlédnout do svého nitra. Uzřeli jsme jejich priority, názory na klíčové společenské problémy i pestré způsoby vedení politického boje.

Smutnou obětí parlamentní vřavy se stala Fischerova „úřednická“ vláda. Ona má za úkol efektivně řídit stát a prosazovat zákony nezbytné pro jeho chod. K nim patří i evropská legislativa, kterou jsme se zavázali transponovat do našeho právního řádu. Poslanci zkrátka mají na stole celou řadu zásadních úkolů, k nimž se však kvůli obstrukcím nejsou s to prokousat. A není nikdo, kdy by uhodil do stolu. Autorita premiéra u politických stran je mizivá a pravo-levý konsensus nad stěžejními úkoly Sněmovny a Senátu je v nedohlednu.

Mohli jsme si také všimnout děr a pochybení v zákonu o jednacím řadu Poslanecké sněmovny. Dolní komora například nemůže jednat, není-li přítomen předseda vlády či některý z jeho místopředsedů. Ti se tak stávají rukojmími nekonečných parlamentních obstrukcí. Toto pravidlo bylo druhdy prosazeno v rámci zápasu (někdo říká „vyvažování“) mezi mocí zákonodárnou a výkonnou. Dnes se však podílí na znehybnění exekutivy: členové kabinetu jsou blokování v práci ve svých úřadech, ale i v zahraničních cestách.

Podobně nešťastný je paragraf, který stanoví jako dny pro hlasování o zákonech ve třetím čtení středu a pátek. Svého času umožnil poslancům lépe organizovat svoji činnost. Dokonce až tak, že v úterní podvečery a zejména ve čtvrtky je jednací sál Sněmovny poloprázdný, neřkuli prázdný. Teď vidíme, že i dny určené pro hlasování lze šikovně vyplnit obstrukčním řečněním. Sněmovna se tak ocitá v těžko řešitelném patu.

O parlamentu se říká, že by měl být domem ze skla — průhledným, nekomplikovaným, srozumitelným. Zdá se, že k tomuto ideálu máme ještě daleko. Důsledkem je nebezpečné ochabování důvěry v samotné principy parlamentarismu a demokratického právního státu.

Minimum, které můžeme očekávat od politických konzultací příštích dní, je dohoda nad tím, že na řádné schůze Sněmovny budou zařazovány pouze nutné a kompromisní body a ostatní se nechá na tendenci partají svolávat schůze mimořádné. Žádné ujednání však nenahradí absenci vkusu, citu a odpovědnosti u konkrétních politických aktérů.