Vláda na své schůzi 28. dubna 2014 vyslovila souhlas se senátním návrhem zákona senátora Jaroslava Zemana a dalších senátorů (sněmovní tisk č. 153), kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, a přistoupila k přísnější regulaci výkupu kovových odpadů.

Stávající zákon říká, že zařízení k výkupu odpadů lze provozovat pouze na základě rozhodnutí krajského úřadu, který zkoumá, nakolik žadatel dostál zákonným povinnostem a zda je záměr na zřízení sběrného dvora v souladu s plánem odpadového hospodářství kraje, resp. České republiky. Majitelé těchto zařízení mají povinnost identifikovat vykupované předměty i osoby, od nichž je získali. Nesmějí odebírat jisté druhy odpadů od fyzických osob a poskytovat za ně odměnu v hotovosti.

Nicméně se ukazuje, že výkup kovových odpadů je často spojen s drobnou trestnou činností. Ti, kteří prodávají kovový odpad, se leckdy dopouštějí krádeží, poškozování cizí věci atp. A to i přesto, že v platné právní úpravě jsou stanovená pravidla, která mají zamezit trestní činnosti.

Právě z toho důvodu vláda schválila zmiňovaný senátní návrh zákona, který navrhuje zpřísnění sankcí pro provozovatele zařízení ke sběru a výkupu odpadů. Bude-li porušen zákaz výkupu některých druhů odpadů od fyzických osob, může krajský úřad zrušit povolení k provozování sběrného dvora.

Krok správným směrem?

Může se zdát, že diskutovaný návrh na novelizaci zákona je krokem vpřed v boji proti drobné kriminalitě a nepřináší s sebou žádné problémy či komplikace. Avšak je nutné si uvědomit, že na sběrné dvory a různé výkupy kovů je navázáno živobytí mnohých lidí, kteří s každou další regulací přicházejí o možnost — byť nelegální — obživy.

Z Analýzy vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2013, kterou vypracovalo Ministerstvo práce a sociálních věci a na středečním jednání vzala na vědomí vláda, vyplývá, že na konci minulého roku napočítaly úřady práce 596 tisíc nezaměstnaných, přičemž čtyřicet procent z nich tvořili lidí ucházející se o zaměstnání více jak rok, a na jedno pracovní místo čekalo takřka sedmnáct nezaměstnaných.

Přes 870 tisíc obyvatel je ohroženo příjmovou chudobou. Práce a pracovních míst se v České republice nedostává. A nepředpokládá se, že se situace v následujících letech promění výrazně k lepšímu.

↗

Lidé, kteří se živí sběrem a prodejem kovového odpadu, občas kradou, ale zároveň vykonávají i práci. Repro z vysílání ČT

Dlouhodobě nezaměstnaní ztrácejí nárok na podporu v nezaměstnanosti a jediným jejich příjmem zůstávají dávky pomoci v hmotné nouzi (případně příspěvek na bydlení, na děti apod.). Jednotlivec si může přijít „až“ na 3410 korun, pětičlenná rodina na 12 300 korun. A těžko si lze myslet, že by tyto prostředky skutečně mohly komukoliv postačovat na živobytí, snad na živoření…

Jsou-li dávky pomoci v hmotné nouzi nastaveny takto směšně nízko, musí každý, kdo nechce zemřít hlady a žít na ulici, hledat další zdroj obživy. Ale pracovní místa prakticky nejsou, a tak se krade. Zdá se, že s drobnou kriminalitou a zlodějinami by se v systému mohlo počítat. Nicméně výše představovaná novela zákona jde proti tomuto předpokladu.

Krást se nemá, ale…

Lidé, kteří se živí sběrem a prodejem kovového odpadu, občas kradou, ale zároveň vykonávají i práci. Časté jsou případy, kdy celé rodiny vyjíždějí přes hranice do Německa, naloží odložené, nepotřebné předměty a vrací se zpátky domů. Vědí, kam mají vyrazit, dokáží si obstarat dopravu. A rozmontovat starou pračku, aby mohla být následně prodána do sběru, není žádný med. Stejně tak i krádež kolejnice vyžaduje značnou manuální schopnost a rychlost provedení.

Pokud by lidé, kteří jsou odsouzeni přežívat ze sociálních dávek, skutečně využívali pouze tento příjem, dlouho by bez práce nebyli. Nebyli by totiž vůbec. Není pravda, že nezaměstnaní na dávkách nepracují a pouze „vysávají“ sociální stát, naopak svým chováním ukazují, že neztratili pracovní návyky a jsou s to pracovat.

Dokáží se zorientovat v situaci, zjistit si, jaká je poptávka a nabídka, a ve výsledku odpracovat mnoho hodin a to vše pro pár korun. Přičemž dopady jejich „výdělečné činnosti“ na státní rozpočet jsou ve srovnání s tunely jako Blanka nebo Opencard prakticky zanedbatelné.

A tak i dobře míněné opatření, jako je zmiňovaný senátní návrh zákona, může ve svém důsledku působit kontraproduktivně. Mnozí přijdou o svou „práci“ a tedy i finanční prostředky pro obživu. Co jim zbyde? Znovu zlodějina. Tentokrát však jiného kalibru. Paradoxně tak může dojít ke zhoršení situace a nárůstu závažnější kriminality.

Krást se sice nemá, ale těžko bychom mohli vinit člověka z nedodržování platných zákonů či Desatera, zpronevěřování se obecným principům a regulím, když jeho jedinou motivací pro krádež je zajištění základních životních potřeb. Ano, regulujme sběrné dvory, zjišťujme původ odkupovaných věcí, ale nejprve se postarejme o to, aby potřební a sociálně slabí měli šanci vést důstojný život.