Evropská občanská iniciativa: velké přísliby, malé výsledky

Dva roky po svém založení se ukazuje, že úmysly za zřízením institutu Evropské občanské inicaitivy jsou jen ty nejlepší, ale výsledky bohužel žalostně chabé. EU musí začít věřit více svým občanům. Ilustruje video Kristýny Bartošové.

Azemancikova1

Alena Zemančíková

20.05.2014 17:05

Volby do EP

A1

změní víc, než si myslíte

Projekt Deset témat pro evropské volby je výsledkem spolupráce Deníku Referendum, bruselského watchdogu Corporate Europe Observatory a brněnského Centra pro média, ekologii a demokracii.

V rámci projektu vychází v DR před evropskými volbami deset analytických textů doprovázených deseti videoreportážemi.

• 12. V. Regulace korporací. Text: Jakub Patočka / Video: Martin Kohout

• 13. V. Energetická politika. Text: Vojtěch Pelikán / Video: Lukáš Senft

• 14. V. Dopravní politika. Text: Ondřej Vaculík / Video: Andran Abramjan

• 15. V. Regulace médií. Text: Vratislav Dostál / Video: Robin Kvapil

• 16. V. Bankovní unie. Text: Patrik Eichler / Video: Jan Strejcovský

• 17. V. Regulace tabákového průmyslu. Text: Petr Jedlička / Video: Ivo Bystřičan

• 18. V. Regulace farmaceutického průmyslu. Text: Zuzana Vlasatá / Video: Tereza Reichová

• 19. V. Postavení Romů. Text: Saša Uhlová / Video: Apolena Rychlíková

• 20. V. Evropská občanská iniciativa. Text: Alena Zemančíková / Video: Kristýna Bartošová

• 21. V. Evropa v konfliktu kapitálu a demokracie. Text: Ivan Štampach / Video: Vít Janeček

Videoredakce: Lukáš Senft
Redakce textů: Zuzana Vlasatá
Koordinace projektu: Jakub Patočka



Evropská občanská iniciativa (EOI) je nástroj, jímž EU odpovídá na kritiku deficitu demokracie. Převedeno do srozumitelného jazyka je to reakce na setrvalý pocit, že o konkrétních problémech, Evropě společných, ale týkajících se života jednotlivých zemí a jejich obyvatel, se jedná na vzdáleném místě mezi politickými představiteli, kteří konkrétní problematiku neznají osobně, a jsou více zaměstnáni výkonem své funkce než řešením konkrétních problémů občanů.

Lisabonská smlouva (článek 11.4, SEU) poskytuje občanům EU možnost převzít iniciativu a vyzvat Evropskou komisi, aby předložila návrh určitého právního aktu. Téma občanské iniciativy musí spadat do některé z oblastí, ve kterých má Evropská komise pravomoc právní akty navrhovat, například do oblasti ochrany životního prostředí, zemědělství, veřejného zdraví, vzdělání, dopravy, zaměstnanosti.

Evropský parlament a Rada EU zaregistrovaly Evropskou občanskou iniciativu v roce 2011, v členských státech vstoupil tento institut přímé demokracie v platnost 1. dubna 2012. Evropská občanská iniciativa je tedy na světě dva roky. V jejím prosazení se mezi českými europoslanci významně angažovala a dále se jí zabývá Olga Sehnalová z ČSSD.

Jak přimět Evropskou komisi k činu
Aby byla konkrétní EOI přijata k projednání v Evropské komisi, musí ji podporovat minimálně jeden milion občanů z nejméně sedmi členských států EU. Před započetím sběru prohlášení o podpoře je třeba občanskou iniciativu zaregistrovat u Evropské komise. K tomu je potřeba: ustavit výbor občanů a jmenovat kontaktní osoby.

Členové výboru musí být občané EU ve věku, který je opravňuje hlasovat ve volbách do EU. EOI mohou navrhovat pouze jednotlivci, výslovně to nesmějí být organizace – ty ji však mohou podporovat a propagovat.

Iniciativa nesmí být v rozporu s hodnotami EU, nesmí být diskriminační, nesmí obracet zájmy jedné skupiny proti ostatním a samozřejmě je zbytečné organizovat iniciativu, která by svou působností nespadala do rámce pravomocí Evropské komise. Po registraci na internetových stránkách Evropské komise má iniciativa jeden rok na sběr podpisů.

Pokud se podaří shromáždit milion podpisů z nejméně sedmi členských států a dodržet klíč poměrného zastoupení jednotlivých států v celkovém počtu podpisů (v České republice je to minimálně 16 500 podpisů, na Slovensku 9750 – počet se odvozuje od počtu obyvatel jednotlivých států), mohou zástupci iniciativy předložit Evropské komisi svou výzvu k formulaci právního aktu.

Nepominutelnou přílohou tohoto závěrečného kroku je i doklad o soukromé i institucionální podpoře a financování iniciativy.

Během tří měsíců od předložení iniciativy se všemi náležitostmi se zástupci Evropské komise sejdou s organizátory k podrobnému projednání jejího obsahu. Iniciátoři mají také možnost veřejného slyšení v Evropském parlamentu. Komise posléze musí povinně uvést, zda v odezvě na iniciativu podnikne nějaké kroky – a jaké konkrétně. Odůvodnění pak zveřejnění na svých internetových stránkách ve všech úředních jazycích EU.

Posledním důležitým bodem celého procesu je fakt, že komise není povinna se podle konkrétní iniciativy zařídit a vypracovat požadovaný právní akt. Pokud se ovšem Komise rozhodne právní akt připravit a Evropský parlament ho schválí, stane se právním předpisem EU.

Nyní je jistě potřeba uvést konkrétní příklady již probíhajících iniciativ dva roky po zrodu této instituce.

Iniciativa o přístupu k vodě
První iniciativa byla zaregistrována Komisí 9. května 2012 a týkala se výměny studentů mezi zeměmi EU v rámci unijních studentských programů. Tato jistě nekonfliktní iniciativa nezískala dostatečný počet podpisů.

Další iniciativa se zaregistrovala pro zrušení poplatků za roaming v zemích EU, Jenž se mezitím podařilo prosadit i bez občanské iniciativy. První iniciativa, která docílila potřebného počtu podpisů, tak byla Komisi předložena v prosinci 2013.

Nazývá se Voda a hygiena jsou lidská práva! Voda je veřejné dobro, ne komodita! Za cíl si klade zamezit negativním následkům liberalizace a upřednostňování hospodářské soutěže, které v Evropské komisi a mezi evropskými vládami převládají ve vztahu k vodě a právu na hygienu.

Mezi organizace, které iniciativu podpořily, patří Evropská organizace odborových svazů veřejných služeb. V České republice se sběru podpisů chopila například Herecká asociace, na jejíž stránce se mimo jiné píše:

„Evropská unie také musí právně zajistit, aby nebylo možné odpojení uživatelů, kteří nemohou platit své účty za vodu. Voda a hygiena nesmí být donucovacím prostředkem. Je také třeba zajistit, aby soukromé vodárenské společnosti poskytovaly plné informace, pro obchodní tajemství není v této veřejné službě místo. K tomu je nutná účast občanů v řídících orgánech vodárenských společností.“

Iniciativa za právo na vodu pro všechny je vzorným příkladem občansky uvědomělého aktivismu: vychází ze zásad Evropské unie, nezůstává však jen při hájení zájmů Evropy, ale vyzývá EU, aby jednala jako zodpovědná součást globálního prostoru a své civilizační pokročilosti využila i k podpoře zemím, jež v přístupu k vodě a hygieně za evropskými poměry zaostávají.

Této iniciativě se podařilo získat 1 659 543 signatářů, mezi nimiž největší počet podpisů shromáždili iniciátoři v Belgii, Nizozemsku, Španělsku, Řecku, Itálii a Německu. Na Slovensku shromáždili 20 988 podpisů, v České republice 7575. link

Formální přístup Evropsk komise
V únoru 2014 uspořádal Evropský parlament k první iniciativě, která úspěšně sesbírala povinný počet podpisů, veřejné slyšení. Evropská komise ale po projednánísdělila, že se k ní nechystá předložit žádný návrh právního aktu. Rozšiřování a zlepšování vodohospodářské infrastruktury v zemích unie se podle ní už děje a není důvod zasahovat jednotlivým státům do vlastnictví vodohospodářských podniků.

Celostátní, místní i regionální rozhodnutí o tom, jak provozovat vodohospodářské služby, jsou a nadále budou respektována. Kvůli obavám veřejnosti nicméně komise minulý rok vyjmula provozování vodohospodářských služeb ze směrnice o udělování koncesí.

Pokud jde o globální zodpovědnost, připomíná Evropská komise, EU přispívá na celosvětový program WASH roční částkou 1,5 miliardy eur, což z ní činí největšího globálního dárce v této oblasti. Závěr sdělení obsahuje věty o tom, že je stále co zlepšovat jak v oblasti praktického zásobování vodou, tak v oblasti informovanosti občanů nebo vzájemné solidarity států i regionů. Že to je priorita v oblasti udržitelného rozvoje po roce 2015.

Zástupci iniciativy jsou pochopitelně vyjádřením Komise, že právo na vodu nebude vtěleno do evropského právního aktu, zklamáni. Skeptici, jako europoslanec Eduard Kožušník za ODS, konstatují, že unijní instituce vždy dokážou vysvětlit, proč něco nejde. Většina komentářů se však shoduje, že EOI je třeba vytrvale naplňovat, využívat demokratizačního prvku tak, aby se stal samozřejmou součástí rozhodovacích procesů a legislativních iniciativ.

Akce za nepodmíněný základní příjem
V půlce ledna 2014 vyvrcholila kampaň a sbírání podpisů pod Evropskou občanskou iniciativu za nepodmíněný základní příjem – tedy příjem, který dostává každý občan, nezávisle na své ekonomické situaci či jiných podmínkách, a který mu umožňuje zajistit důstojný život ve společnosti. Znamená to rovný nárok všech občanů na podíl na bohatství země. V České republice se iniciativě podařilo nashromáždit asi třetinu potřebných hlasů.

Více podpisů než stanovuje kvóta sesbírala Belgie, Nizozemí, Bulharsko, Slovinsko, Chorvatsko a Estonsko. Do splnění podmínek k zaregistrování EOI u Evropské komise chyběla ještě jedna země se splněnou kvótou. Mezi západními zeměmi se myšlence základního příjmu setrvale daří nejlépe v Belgii, kolébce celosvětové sítě pro základní příjem BIEN a zemi, kde leží hlavní město EU, a také v sousedním Nizozemí.

V Německu se podařilo sebrat 51 %, na Slovensku 65 % potřebných hlasů. Velký občanský ohlas ovšem iniciativa zaznamenala i v zemích, která mají zkušenost s válkou a jejími neblahými důsledky – země na území bývalé Jugoslávie. Naopak v zemích s velkým vlivem tradicionalistické katolické církve, jako například v Itálii, Polsku a Irsku se podle tiskového mluvčího iniciativy v České republice, Tomáš Haimanna, podařilo získat jen málo hlasů.

„Nepodmíněný základní příjem by mohl pomoci odstranit chudobu a nedůstojný život nezaměstnaných, špatně placených pracovníků, rodičů na mateřské a rodičovské, bezdomovců, lidí pracujících v organizacích občanské společnosti nebo tvůrčích osobností v oblasti kultury,“ komentuje iniciativu český sociální badatel Marek Hrubec.

Evropská občanská iniciativa usilující o nepodmíněný základní příjem vychází ze zjištění, že plná zaměstnanost dnes není možná – pakliže za práci považujeme jen práci placenou a pakliže platíme jen práci, která přináší zisk nebo ho podporuje.

Nepodmíněný základní příjem by mohl pomoci proměnit naši představu o tom, co je smysluplná práce, a umožnit lidem věnovat se tomu, co považují za nejdůležitější, k čemu se hodí a co může přispět ke spokojenému životu společnosti. Typicky sem patří péče o nejbližší, komunitní práce, kreativní a umělecká aktivita, práce s dětmi, organizace a smysluplné využívání volného času, umělecká výchova.

Je dobře představitelné, že nepodmíněný základní příjem osvobodí člověka k většímu rozvoji jeho řemeslných dovednosti, že prospěje životnímu prostředí, že – když se dobře zavede – pomůže zastavit „všeovládající růst Růstu“, jak o něm mezi mnohými píše například Václav Bělohradský.

Ne každý, kdo nechce pracovat v pravidelné pracovní době a za mzdu, je lenoch, a základní příjem by zajistil prostředky na živobytí těm, kteří chtějí vykonávat práce společnosti potřebné, přitom však finančně oceňované málo nebo vůbec. Popřípadě ty, o nichž se tvrdí, že „na ně společnost nemá“.

Nepodmíněný základní příjem je jednou z možných reforem stávajícího, notoricky selhávajícího kapitalismu. Je to však prostředek, který je možno uvést v život jen v součinnosti všech států EU a s podporou dalších reformních programů. Mezi ně patří i mezinárodní opatření proti spekulativnímu kapitálu, tedy daň z finančních transakcí, zavedená od začátku roku 2014 v jedenácti zemích eurozóny.

Zásadní je také omezení daňových rájů, progresivní zdanění a uhlíková daň, která tlačí ekonomický systém k výběru řešení šetrných k přírodním zdrojům. Těmito způsoby lze pro nepodmíněný základní příjem získat prostředky a zachovat přitom některé stávající dávky, například pro zdravotně postižené.

Existuje i belgický návrh, podle kterého by Evropská komise vyplácela stejnou částku všem občanům EU. Nepodmíněný základní příjem, respektive důstojnost a svoboda člověka jím zajištěná, by se postavil vedle dalších civilizačních výdobytků, jako je státem placené školství, dopravní infrastruktura, veřejné osvětlení, zdravotní péče, armáda, policie.

Důstojná a smysluplná, na pouhé spotřebě zboží nezávislá existence člověka v technologické době, kdy většina lidské práce je nahrazena prací strojů, je jednou z nepochybných evropských hodnot.

Je zřejmé, že evropská ekonomická i sociální politika musí přijmout zákonodárné podněty, které pomohou zastavit katastrofální růst sociálních rozdílů a ponižující nezaměstnanosti, zamezí odvádění peněz do daňových rájů a kapitálové spekulace, posílí soudržnost zemí EU a v občanech jednotlivých členských zemí uvědomění si síly a možností, jaké evropská integrace poskytuje.

Za dva roky existence EOI se podařilo informovat veřejnost o možnosti ovlivnit zdola, z občanských pozic, rozhodování a legislativní směřování Evropské komise. Je dobré mít na paměti, že EOI může vnášet do jednání evropských institucí hlas odporující momentálním politickým trendům jednotlivých zemí, že je možností, jak mohou občané národního státu pro své potřeby hledat solidaritu a podporu v občanech jiné členské země, bez ohledu na to, kam směřuje momentální vládní politika té které země.

Není od věci uvědomit si, že nepodmíněný základní příjem (k němuž se nepodařilo shromáždit podpisy v náležitém podílu i počtu jednotlivých států) může umožnit i náročná občanská angažmá ve veřejném zájmu, k nimž patří i aktivita v rámci Evropské občanské iniciativy. A rovněž vrcholně poučné je, jak odmítavě se ke všem těmto iniciativám stavějí například oslovení „top manažeři“ na serveru Česká pozice, z nichž jeden vidí v eventuálním zavedení základního příjmu dokonce hrozbu hladomoru.

Evropská občanská iniciativa za pluralitu médií
Iniciativa, za níž stojí Mezinárodní sdružení novinářů a Evropská alternativa sbírá podpisy k tomu, aby se právním aktem Evropské komise upravily podmínky vlastnictví médií, jeho souběh s výkonem politické funkce a koncentrace reklamy, respektive prostupnost komerční reklamy s politickou kampaní. Jde o to, přijmout takovou definici střetu zájmů, která mediálním magnátům zabrání, aby vykonávali vysoké politické úřady. Iniciativa se týká také nezávislosti mediálních rad na politické moci.

Tato iniciativa byla zaregistrována v srpnu 2013, v českém překladu ji zveřejnila na svých stránkách strana TOP 09 v dubnu 2014.

Aktuální Evropská občanská iniciativa, která zahájila sběr podpisů 11.dubna 2014 se jmenuje New Deal 4 Europe, speciální plán pro udržitelný rozvoj a zaměstnanost neboli „Plán veřejných investic pomoci Evropě dostat se ven z krize díky rozvoji znalostní společnosti a vytváření nových pracovních míst zvláště pro mladé.“

Je to speciální program veřejných investic Evropské unie pro vytváření a financování evropských veřejných statků (obnovitelná energie, výzkum a inovace, infrastrukturní sítě, ekologické zemědělství, ochrana prostředí a kulturního dědictví). Získat informace a elektronicky podepsat New Deal 4 Europe je možné na internetových stránkách této iniciativy už teď.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.