Pánem na hřišti musí být rozhodčí

Miroslav Hudec

Koncem března při zápasu Baníku s pražskou Spartou zdemolovali fotbaloví chuligáni část stadiónu v Ostravě a zavinili řadu zranění. Trpělivost došla i Fotbalové asociaci ČR, která proto přišla s přísnějšími pravidly řízení jednotlivých utkání.

Mám mezi svými klienty i dost dětských fotbalistů. Ti, kteří mají prospěchové problémy, si někdy stýskají na nespravedlivé hodnocení. Mají třeba pocit, že dostali od učitele horší známku, než si zasloužili. Ne, že by se to občas nemohlo stát. Učitel je také jen člověk, není dokonalý, není neomylný, připouštím. Aby bylo jasno, mluvím o neúmyslné chybě, ne o svévoli. A právě že jde o fotbalisty, využívám analogii s fotbalem:

Může se rozhodčí někdy na hřišti upísknout?“, ptám se. Dítě přikývne. „A platí přesto jeho rozhodnutí?“ Dítě opět přikývne. Pak dodám, že holt takový už je život. Dítě i hráč na hřišti sice mají právo se proti rozhodnutí učitele či rozhodčího ohradit, ale nemohou si uznání protestu vynutit.

Musí ve třídě i na hřišti hrát za takových podmínek, jaké jsou, a snažit se svým výkonem přesvědčit, že si zaslouží lepší hodnocení, než jakého se jim momentálně dostává. A to ponechávám stranou nikoliv vzácné situace jak ve třídě, tak na hřišti, kdy rozhodnout absolutně spravedlivě je téměř nemožné.

Co platí pro hráče, musí tuplem platit pro diváky. Jako je naprosto nepřípustné, aby učitel hodnotil žáky čistě jen podle jejich přání, je stejně nepřípustné, aby podobně rozhodoval rozhodčí na hřišti. Aby se třeba bál přerušit zápas, protože to řádící „fanoušky jen více rozdráždí“ („Přerušení jsou nesmysl“, Právo, 5. 5.).

Co platí pro hráče, musí tuplem platit pro diváky. Foto Bohumil Červenka, Mediafax

Koncem března při zápasu Baníku s pražskou Spartou zdemolovali fotbaloví chuligáni část stadiónu v Ostravě a zavinili řadu zranění. Slušní diváci, mnozí s malými dětmi, na tenhle „sportovní svátek“ asi hodně dlouho nezapomenou. Jen stěží se jim podařilo uniknout z dosahu řádící opilé sběře.

Byla to asi poslední kapka, nakonec došla trpělivost i Fotbalové asociaci ČR, která byla aspoň na můj vkus dosud až příliš tolerantní k tomu, co si, řekněme to na rovinu, fašizující lůza na stadiónech, ale i cestou na zápasy a po jejich skončení dovolovala. Výkonný výbor asociace se proto dohodl na přísnějších pravidlech řízení jednotlivých utkání, včetně jejich přerušení při nenávistných projevech, při rasistických a jiných urážkách.

Ovšem jakmile sudí začali nová pravidla uplatňovat, zvedla se vlna odporu, a to nejen ze strany postižených chuligánů. Ti například zkusili některé zápasy bojkotovat, aby kluby vyhladověli, aby ty utrpěly finanční ztráty. Značně kriticky zareagovali dokonce i někteří seriózní komentátoři.

Pokud ale rozhodčí nebude smět dát jasně najevo, že on je pánem na hřišti a že se řídí platnými pravidly, nikoliv rozmary zpovykaného davu, bude tím pánem onen dav — se všemi z toho plynoucími následky, v krajním případě včetně těch nejtragičtějších.

    Diskuse
    May 16, 2014 v 21.15
    Docela by mne zajímalo
    pane Hudče, jestli jste byl někdy fotbale. Nezlobte se, ale co píšete, jsou strašné nesmysly.