Liberalizace trestního práva a rizika extremismu
Jiří DolejšMezi verbální trestné činy dnes patří podpora nebo propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, projevování sympatií k těmto hnutím, stejně jako popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy či holocaustu.
Trestní právo dnes umožňuje v stanovených případech kriminalizovat i problematickou rétoriku, tedy myšlenky a názory. Praktická aplikace příslušných ustanovení zákona na svobodu slova ovšem odhaluje nejasnost konkrétních mantinelů. Výkladová praxe může vést nejen k dvojímu metru, ale také může sklouzávat k svévolnému výkladu, který omezí nejen názory nechutné, ale i nepohodlné.
Problém sám o sobě je už petrifikovat povinné názory na historické události v zákoně. Stává se tak někdy ve speciálním zákoně, např. deklaratorní Lex Beneš, přijatý v ČR v roce 2004. Ovšem jiné názory by neměly být cenzorovány. Trestné by samozřejmě nemělo být samo vyjádření názoru na historii, jak na současné úpravě kritizují zastánci co největší svobody slova. Mělo by jít o společenskou nebezpečnost takového názoru.
Mezi verbální trestné činy patří podpora nebo propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka (§403), projevování sympatií k těmto hnutím (§404), stejně jako popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy či holocaustu (§406). V ČR analogicky také zpochybňování zločinů komunismu, ve Francii popírání arménského holocaustu a v dnešním Rusku může být uloženo až pět let vězení za šíření lživých informací o válečných dějinách Sovětského svazu.
Co je nebezpečně abnormální, kriminalizovatelný názor? Nedávno upoutal pozornost internetový seznam Židů v ČR spravovaný xenofobem Adamem B. Bartošem na jeho webu s názvem „Čechy Čechům“. Označuje tedy skupinu lidí na základě vyznání či původu v negativní konotaci. Je to nebezpečné? A je to trestné, když se nedopouští přímých výzev k násilí na skupině lidí?
Holocaust je zlem natolik absolutním, že opačný hodnotový postoj (tzv. osvětimská lež) je společným tabu. Základ jeho ohodnocení nastavilo rozhodnutí poválečného tribunálu v Norimberku. Známý krajně pravicový britský historik David Irving také v roce 2006 stanul v Rakousku před vídeňským zemským soudem. Byl nakonec odsouzen k trestu odnětí svobody na tři roky (po třinácti měsících strávených ve vazbě byl podmínečně propuštěn, ale rakouské úřady ho vyhostily ze země jako persona non grata).
Stejně jako v Rakousku, tak i v ČR existuje tento trestný čin. Obdobně je to trestný čin či přečin v Polsku, Slovensku, Německu, Švýcarsku, Francii či Belgii atd. Trestnost verbálních projevů na téma hodnocení historie se zavádí do zákonů zejména v Evropě víceméně od osmdesátých let. Zdůvodňuje se to negativní zkušeností s totalitními režimy v Evropě, která se tak brání recidivě této své historie.
S časovým odstupem od příslušných historických událostí sílí tendence přehodnotit či bagatelizovat různé zločiny, včetně těch proti lidskosti. Represe proti popíračům historie a omezení jejich svobody projevu mají být nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých.
Redaktor Houda ve svém článku v Mladé frontě DNES ze dne 2. 5. 2014 připomíná případ, kdy Jan Cholínský označil za trestnou myšlenku z přednášky renomovaného historika Michala Pullmana o vysoké míře akceptace normalizačního režimu obyvateli. To už mám za skutečně absurdní. Není nebezpečnější, když kritikové minulého režimu se mohou dopustit hanobení hrobu představitelů dělnického hnutí, jak se stalo 25. 2. 2014 na Olšanech?
Orgány činné v trestním řízení se nyní zabývají také výroky poslankyně Marty Semelové za KSČM v Hyde parku na ČT 13. 2. 2014 na téma minulého režimu. Zkoumají, zda se relativizací politických procesů, invaze v roce 1968 atp. dopustila trestného činu. Osobně mám podobné názory za exces a jsou v jasném rozporu s programem KSČM.
Podobná relativizace minulosti je v KSČM minoritní, ale i když mne to mrzí a určitě to straně jako celku nepomáhá, není to ve společnosti žádný unikát. Poměřujme se s podobnou relativizací, pokud nesměřuje přímo k nastolení omezování svobod, raději ve společenské diskusi, místo kriminalizace.
Navzdory tomu, že ve společnosti narůstá frustrace a zvyšuje se riziko různých extrémních postojů, objevují se hlasy, zda by trestní právo nemělo být liberalizováno a zda by společnost neměla více spoléhat na svou samoregulační schopnost.
Vyspělá, zdravá společnost opravdu může více stát na společnosti občanské nikoliv státem reglementované. Otázka je, zda v takové společnosti žijeme a zda pomůže, když tzv. ideozločiny z trestního zákona vyřadíme. Já verbální trestné činy zcela ze zákona vypustit nechci. Ale myslím, že společenská nebezpečnost té či oné rétoriky by měla být vždy důkladně a realisticky zvažována.
A za druhé. Proč nazýváte Engelse "můj Engels" ve smyslu "Dolejšův Engels"? Neznám nikoho, kdo by se k Engelsovi tak důvěrně vztahoval.
Hlásím se totiž k těm nepřizpůsobivým, kterým žádná konfese není dost svatá na to aby nemohli jít za ní či mimo ní, když mi to rozum doporučí. Renegátství? Klidně.
Neuspořádaný rodinný život - jaká apoteóza konzervativismu. Buržoasní morálka jako etická maxima ? A neměl Engels kus pravdy když psal že buržoasní manželství je forma prostituce ?
P.S. :: Marxovo údajné antislovanství je mýtus, který se narodil kolem roku 1848, protože měl poněkud kosmopolitní názor na vývoj v tomto období. No a co ? Já si také myslím, že panslavismus je anachronický.
Ten, kdo se na jaře 1818 křesťanského letopočtu (ten židovský byl o víc jak 5000 let delší) narodil jako Kissel Chaim Mordechaj, se Karlem Marxem stal někdy kolem roku 1825 ...
Zejména "voják" Engels chtěl dokonce genocidu Slovanů, nejvíc ovšem Chorvatů, ale Čechů a Slováků taky ...
Jsou prostě názory a výroky takového charakteru, které je nutno potírat mocenským zásahem státních orgánů, jakožto reprezentanty celé (civilizované) společnosti.
Je ovšem možný i přístup opačný, jako je tomu v USA, kde si - v rámci absolutní ústavní svobody - může opravdu kdokoli hlásat cokoli, a to včetně zcela zjevných a otevřených fašistických postojů.
Američané si tímto způsobem pěstují svou "svobodu"; ovšem druhá stránka věci je, že velké části populace v této stále ještě "vedoucí demokracii světa" zaujímají ideové postoje z hlediska vyspělé civilizace naprosto nepřijatelné nebo přinejmenším zcestné - zmíněný fašismus, ale i rasismus, pomatený kreacionismus atd.atd. A nejenže tyto nesmysly smějí nerušeně zastávat, oni je smějí i naprosto otevřeně hlásat, a indoktrinovat tím další a další.
Evropská civilizace se rozhodla pro jinou cestu nežli libertinistické USA; zde platí stále ještě to biblické "Zabraňte počátkům!"
To znamená, není každému bez jakýchkoli omezení dělat a hlásat si všechno, co ho jen napadne; ovšem, tím se pak otevírá problém s tím, najít a vymezit právě tu hranici, co je ještě možno tolerovat, a co nikoli.
Tato hranice není žádným způsobem pevná a jasná; a je nutno ji hledat vždycky znovu a znovu. Vyžaduje to velkou míru citlivosti a kultivovanosti; a naopak, schopnost nacházet vyvážená a odůvodněná řešení svědčí o vyspělosti a kultivovanosti dané společnosti a jejích orgánů.
-----------------------------------------------------
Ještě k těm výrokům Marxe a Engelse: oni mají prostě tu smůlu, že historie se "zmocnila" i jejich soukromé korespondence. (Alespoň předpokládám, že inkriminované výroky pocházejí v prvé řadě z ní.)
Nutno si připomenout, že Marx byl velice výbušný a vznětlivý charakter, především v otázkách světové revoluce. A tak mu samozřejmě v prvotním popuzení mohl "ujet" mnohý výrok, který by samozřejmě nikdy nebyl ochoten "realizovat" v praxi.
Jen tak mimochodem, ruku na srdce: kdo z nás si ještě nikdy potají nepřál všechny své protivníky vidět smažit se v ohni pekelném? - Jenom, o nás, a o našich tajných přáních, se to (naštěstí pro nás) svět nikdy nedozví...
Ale přesto bych ho za to neodsuzovala, protože myslím, že pravdu má i pan Poláček, když říká, že klasici jakožto významné osobnosti měli smůlu v tom, že všechny jejich výroky, včetně soukromých, byly ostře sledované a tudíž jsou známé. Oni sami navíc neměli v plánu být žádnými morálními autoritami, takže se v tomto směru chovali jako průměrní lidé. A kdo z nás občas někoho neproklíná? Když si člověk vzpomene na některé své minulé výroky, tak se občas i sám před sebou zastydí. Ještě že obyčejní lidé, jako jsem třeba já, nikoho nezajímají, a proto nikdy nikdo nebude řešit, co jsme kdy hloupého řekli nebo napsali.
Vůbec nešlo o to, že by jim "něco ujelo" a že to tak nemysleli ...
kdyby mohli, tak by to provedli do důsledků - nehistorické národy neměly podle nich právo na existenci.
Víte přece, že Marxe znám, vážím si ho, četl jsem jeho cenná díla ... takže vím, o čem je řeč ...
A to je myslím i smyslem článku.
Náchylnost k destrukci společenského konsensu na západním břehu Atlantiku je doložitelně bezprostřednější a hranice trestnosti je proto z výchovného pohledu nutně jiná.
O vnitrozemí východně od Atlantiku, kde Amerika je převážně spíše jen filiálkou na pistolnické sny a slovo konsens buržoazním blábolem extra.............bych řekl.
Ovšem, do jaké míry by Marx osobně tento svůj hněv proti "kontrarevoluci" pak byl schopen realizovat v praxi, tak jak to učinil později Lenin, který neměl sebemenší zábrany "v zájmu revoluce" nařizovat popravy, anebo jestli se u Marxe jednalo jenom o čistě verbální "úlety", o tom se dnes můžeme jenom dohadovat.
V Evropě se ovšem tendence k občanské válce nebo revoluci potlačila už tím, že se zde sociální konflikt ideologicky přetavil a "díky" existenci mnoha států se mohl ventilovat mezistátně.
Co se týče vašich názorů na Lenina, tak chci pouze upozornit na vysoké hodnocení Lenina Slavojem Žižkem: http://a2larm.cz/2014/05/barbarstvi-s-lidskou-tvari/
To, že mám ohledně toho zejména Engelse ale (bohužel) nejen jeho, pravdu já a nikoli ing. Dolejš mě pranic netěší - já bych byl velmi rád, kdyby to tak nebylo ...
Jinak já sám jsem zásadním odpůrcem kriminalizace verbálních výroků - s výjimkou PŘÍMÉ výzvy k násilí.
I trestnost popírání holocaustu považuji za temnou skvrnu na naší demokracii a podle příležitosti se vždy připojím do politické iniciativy, která by měla zrušit normy, které umožňují trestat verbální činy a hnutí v závislosti na interpretaci toho, co je to například hnutí směřující k ohrožení či zničení demokratického atd. řádu, plus interpretace různých zlehčování a bagatelizací genocidia, které jaksi bylo uznáno genocidou předem a když si kladete otázky, jestli to nebylo trochu jinak, má vás čekat basa nebo z milosti vrchnosti podmínka ? ...
Ing. Dolejš je člen a vysoký představitel dlouhé léta proskribované politické strany, která je jako celek demokratickým subjektem a jak jsem přesvědčen dokonce i pomocníkem v boji za demokracii, bude-li tato ohrožena ...
Pokud ho to dlouhé, a pro komunisty, ke kterým nepatřím, obtížné období pranýře a terče nepoučilo a hlásá (jak ukazuje článek) pochopení pro kriminalizaci i těch verbálních výroků, které nejsou přímou výzvou k násilí, mohu jen vyslovit své politování podle zásady "komu není rady, tomu není pomoci" ...
V KSČ minulého režimu jsem nikdy nebyl, považuji se za liberálně levicového svobodomyslného občana, hlásícího se i k osvícenectví (viz např. rozdíl mezi vlastencem F.L.Věkem a vlastencem knězem, který pečoval o probuzení české řeči, ale občanská práva a svoboda pro něj bylo čertovo kopýtko), k levici mně - mimo jiné - přibližuje to, že rozlišuji mezi formální a reálnou svobodou, ale přece jen se hlásím o něco víc ke Keynesovi a Kaleckému než Marxovi atd., ....
.... ale tady by měl platit onen bonmot
"My všichni jsme Semelová" ...
Naplňuje mně určitým znechucením představa :
"Já se ve svých názorech do rozporu s normou nedostanu, mě se to tedy netýká a Semelová ať kouká udělat něco se sebou a dávat si pozor ..."
Proč by měla?
Pravičák Houda v sobotní České pozici Lidovek ("Ať soudružka mluví!") před týdnem ukázal, jak "kluzkým svahem" (jak tomu po anglosaském vzoru sám říká) je když kriminalizaci verbálních výroků jako součást trestního práva hmotného akceptujeme ...
Lidé, bděte a myslete ...
1) snahu dekriminalizovat slovní a symbolickou propagaci nacismu chápu od nich, ale nevím proč by tomu měli slušní lidé s poněkud libertinskými sklony jako pan Tejkl děla užitečné idioty.
2) každý zákon je pro konkrétní historickou situaci a nejde o nějaký abstraktiní ideál - kluzký svah k anarchii zneužitelné póvlem také zaslouží pozornost, společnost bez nutných pravidel nefunguje
3) pochopitelně padni komu padni - nešlo mio konrétní kauzu : jen jsem zdůraznil tu společenskou nebezpečnost - ryzí stalinisté jsou z velké části nostalgici, veřejně vnímání spíše tragikomicky, ne jako vzor násilí
Tuším že v Lousianě ale i jindese nesmí vstyčovat kříž KKK - bere seto jako rasová hrozba.podle kontextu.Tyto hrozby se pstihují na veřejných pozemcích, ale i v médiích či v kyberprostoru.
Jenže, milý pane inženýre, stíhána bude i ta Semelová ...
... jestli jste si neráčil uvědomit.
A jestli si myslíte, že například výmarská republika dopadla tak jak dopadla kvůli bezbřehé svobodě projevu (USA ale ne, že) ...
... tak Vám asi opravdu není pomoci.
Kdo komu dělá užitečného idiota, je ve skutečnosti otázkou.
Ono to, vážený, může být taky klidně obráceně ... vsugerovat Vám, že teď je nebezpečí spočívající z nebezpečných verbálních výroků zvlášť vysoké a může způsobit katastrofální důsledky, takže musíme ... i když neradi ...
... zasahovat, utahovat šroub ... atd atd atd
Media jsou zvětšovací sklo a klidně může vzniknout psychóza, že pak na všechno kývnete ...
... protože budete mít pocit, že je Vaší povinnosti abstraktní svobodu tak či onak omezit ...
... stalo se to v minulosti už mockrát, že lidé byli právě těmito technikami oklamáni a dovedeni k tomu, že souhlasili s neustálým utahováním šroubu v těch nebo jiných věcech ...
Podobně absurdní byl také zákaz Komunistického svazu mládeže v roce 2006 (nikoli za propagaci stalinismu, nýbrž za zpochybňování soukromého vlastnictví).
Ač je mi politicko-ekonomický model USA docela vzdálený, ona dekriminalizace totalitních symbolů je mi sympatická. Zkrátka pokud náckům zakážeme svastiku, udělají svastiku s ulomenou nožičkou a budou (oprávněně) argumentovat, že tento konkrétní symbol do seznamu zakázaných symbolů nepatří. A to pak samozřejmě vede k politizaci vyšetřování a libovůli vyšetřovatelů - což se může obrátit proti komukoli jinému.
Uskuperní jako je Národní strana či Dělnická strana neuškodí mít pod hrozbou zákazu - i když samozřejně mají příslušnozu legalizační taktiku. Už existence takového interdiktu má zejm. v Evropě kulturní význam. Hranci je třeba samozřejmě hlídat, ale ne ji rušit.
Strach ze státu chápu ale tolik důvěry v samoregulační schopnost dnešní společnosti prostě nemám (tak zdravá prostě není), když vidím tu spoustu iracionality a jak fašisté 70 let po porážce zase zvedají hlavy a lidi jak ovce na to slyší a mají pocit že zas tak o moc nejde.
Dolejš píše:
" ...Strach ze státu chápu ale tolik důvěry v samoregulační schopnost dnešní společnosti prostě nemám (tak zdravá prostě není), když vidím tu spoustu iracionality a jak fašisté 70 let po porážce zase zvedají hlavy a lidi jak ovce na to slyší a mají pocit že zas tak o moc nejde ..."
Takže "spousta iracionality" a "fašisté zvedají hlavy"?
Ono snad nebylo (v poměru k jakému množství jako měřítku?) vždycky "spousta iracionality" a oni snad fašisté "nezvedali hlavy" ... možná dokonce hned zase po r. 1945?
Nechte toho, pane Dolejši ...
Tohle všechno jsou slova, která byste mohl použít skoro v kterékoli době - a určití lidé by také na ně skoro v kterékoli době slyšeli.
Pařeniště, ve kterém probíhá nikdy nekončící zpřesňování pojmů je něco, co jako právník dobře znám a vím, že to vede jenom jedním směrem ... k neustálému a nekonečnému bobtnání judikatury, k vládě a diktátu libovůle a současně chaosu a paralýze jakéhokoli odpovědného jednání ...
Jenže: nezakazovat? Nechat prostě být? - To pak neznamená nic jiného, nežli zběsilcům všeho ražení ponechat naprosto volnou ruku k šíření jedu jejich nenávisti.
Zažil jsem před několika lety osobně jednu velmi ostrou diskusi s jedním fanatickým antisemitou. A přitom, byl to - alespoň podle vlastních údajů - vzdělaný člověk, lékař-veterinář, dokonce levicově zaměřený; ale doslova posedlý fanatickým antisemitismem. A prostě neexistoval způsob, jak mu ty jeho naprosto nesmyslné, kromě jiného seriózní historiografií už dávno vyvrácené pseudoargumenty vyrazit z jeho hlavy. Podle jeho přesvědčení je tento svět opravdu ovládán Židy; nebo se přinejmenším příslušníci tohoto - všehovšudy jenom několikamiliónového - nárůdku o toto ovládnutí nepřetržitě pokoušejí.
Přinejmenším od té doby pro mě není pochybností: prostě existuje určitá sorta lidí, kterou jakýmikoli racionálními argumenty nelze přesvědčit o tom, že jejich názory a přesvědčení jsou naprosto patologická. Pokud se jedná jenom o takové pomatence jako jsou třeba američtí kreacionisté, pak to samozřejmě není dostatečným důvodem pro zásahy ze strany trestních orgánů; ale když se jedná o takové lidskou důstojnost absolutně degradující a ohrožující záležitosti jako je rasismus, antisemitismus, fašismus atd. - tady, jako ultima ratio, na takovýto zásah není možno předem rezignovat. A v případě naprosté nezbytnosti je zcela legitimní, k takovémuto zásahu sáhnout.
Že to povede ke "komplikacím v judikatuře"? - A od čeho jiného je tady asi právo, než aby stále znovu a znovu korigovalo deformace tohoto světa, a jisté sorty jeho obyvatel?
Žižek se zde dokázal povznést nad čistě národnostní (nacionalistickou) stránku věci, a poukázal plným právem na to, že ani ten liberalistický (respektive liberalisticko-kapitalistický) Západ, který se za daných okolností té bezpochyby progresivnější části ukrajinského obyvatelstva jeví být konečným a žádoucím cílem, že tedy ani tento Západ ve skutečnosti nemůže nakonec poskytnout více nežli pouze svůj nakonec jenom formální, plochý liberalismus.
A Žižek zcela právem poukazuje na to, že pravá emancipace lidské bytosti je ještě někde jinde a někde dále, nežli kam vůbec dosahují možnosti tohoto západního liberalismu. Jeho výzva, aby se v tomto smyslu spojily opravdu pokrokové síly jak ukrajinsko-, tak i ruskojazyčné části populace současného ukrajinského státu, je za současných podmínek bohužel jenom utopií. Ale to nic nemění na skutečnosti, že z perspektivního hlediska je to opravdu S. Žižek, který dokáže hledět a poukazovat ze všech nejdále do budoucnosti.
Spor o míru pravidel bude vždy, ale extrémy mám za špatné a současnost není podle mne přeregulovaná (na rozdíl od V.Klause a pod.) jako spíš nedomyšleně regulovaná.
A to se týká i konkrétních projevů politického extrémismu.
Víte, jak se říkalo jak nemožná je mládež, ve srovnání s "našim mládím" ...
říkalo se to vždy a kdyby to byla pravda, tak by mládež musela nabobtnat na hotová monstra ...
Zkrátka jestli ostatní vidí co Vy ....
ostatní říkají, co se vždycky říkávalo, a človšk by se tím neměl nechat zmást ...
Zato je stoprocentní, že každé úsilí ochránit společnost využili vykukové ...
starý a stokrát se opakující příběh ...
Když "něco změním" ???
No to je skvělé ...
Škoda, že jste takto o změně nevaroval, když se trestnost ZAVÁDĚLA ...
takto Vás musím považovat za neskutečného farizeje ...
Beru že máte názor ale nechápu moc tu urputnost. Zákaz propagace a podpory nacismu atp. je léta v řadě států Evropy (jako trest smrti) , takže to byla změna nazrálá, s širokou podporu a ne ojedinělá. A měla i má svůj smysl. Takže jaképak farizejství.
Nepodezírám vás ze sympatií k fašismu, antisemitismu či podobným hnutím takže váš požadavek na jejich dekriminalizaci mám jen za naivní, protože nedoceňujete nárůst rizika opakování tohoto selhání, které je vidět všude kolem - od Francie přes Maďarsko až po Ukrajinu..
Chválabohu za tu Vaší milost, že mě nepovažujete za příznivce nacismu etc etc .... už jsem se strachy klepal, jak to v té Vaší arbitráži se mnou nešťastníkem dopadne ...