Když hranice nehlídá svědomí

Vytváření zvrhlé reality bulvárem s využitím známých lidí musí mít své limity. Protože cenzura je nepřijatelná a svědomí úplatné, musí to být soudy, které každý neoprávněný zásah do soukromí ocení co nejvyšší náhradou.

Když si člověk vezme dobrovolně život, vyvolá to vždy silné emoce lidí, kteří ho znali. Pozůstalí si často představují si, že mohli něco udělat, rozpoznat signály, že něco není v pořádku, podat pomocnou ruku, nebo naopak něco nedělat, nezhoršovat už napjatou situaci. Pocity viny přátel a příbuzných přirozeně provázejí tragickou událost, jakou je sebevražda.

Dalším obvyklým mechanismem, kterým se blízcí zesnulého snaží vyrovnat se s jeho dobrovolným odchodem, je hledání příčin, za které oni sami nenesou odpovědnost. Nalézt příčinu - viníka, ať už jím je jiná osoba nebo nějaká okolnost, je úlevné.

V případě osoby veřejně známé, jakou byla Iveta Bartošová, celý mechanismus zmohutní, protože se ho účastní hodně lidí, kteří mají potřebu se k její smrti vyjádřit a kladou si otázky: Zabil ji bulvár? Zabili ji jeho čtenáři? Zabila ji její závislost? Zabily ji její vztahy? ptají se, nebo jsou dokonce přesvědčeni, že vědí, jak to je. V diskuzích se občas vytrácí prostý fakt, že rozhodnutí vzít si život učinila ona sama. A okolnosti, které k tomu mohly vést, jsou pravděpodobně početnější, než aby bylo možné vykřikovat, že ji někdo zabil.

Aniž bych dělala primitivní rovnítko mezi chováním novinářů a zpěvaččinou smrtí, nelze pominout, že přístup nejen bulvárních médií sehrál v jejím životě významnou roli. A otázky po novinářské etice ve vztahu k celebritám se přirozeně nabízejí. V diskuzích slýchám často argument, že se jedná o oboustranně prospěšný vztah, neboť celebrity o zájem bulváru stojí. Tím nelze chování bulváru nijak omlouvat. Kromě toho, že celebrity nejsou jeden člověk, ale lidí celá řada a jistě mají k zásahům do svého soukromí rozdílný vztah, se zájem médií často soustředí na rodinné příslušníky, třeba i nezletilé děti. A pak se také může stát, jako tomu bylo v případě Ivety Bartošové, že se celebrita dostane do stavu, kdy nedokáže řídit ani svůj život, natož pak chránit si účinně své soukromí. 


Smrtí přiživování médií na lidských tragediích nekončí. Foto webu auto.cz

Co potom? Je možné v zájmu výdělku překračovat veškeré hranice vkusu? Když to čtenáři chtějí a sledují? Chceme místo mýdlových oper zapomínat na své vlastní problémy při sledování reality show? „Dělník bulváru“ Pavel Novotný poskytl loni v červenci slovenskému serveru SME.sk rozhovor, ve kterém na otázky týkající se etiky odpovídá. Karol Sudor mu tehdy mimo jiné položil otázku, zda by psychická choroba neměla být hranicí, za kterou už by bulvár neměl jít. Novotný připouští, že ano, ale dodává, že informace o Bartošové jsou tak žádané, že to jinak nejde. Na otázku týkající se svědomí odpovídá, že je dobře placený, aby se s tím vyrovnal.

V podobném duchu vystupuje i v dokumentu Víta Klusáka Dělníci bulváru. Těžko říct, zda ho k siláckým řečem vede potlačované svědomí, nebo zda je to z jeho strany celé jen hra. Jeho otevřenost by nás každopádně neměla vést k mylnému závěru, že je jediný, kdo se takto chová. On o tom je pouze ochotný veřejně mluvit, ale bulvárních médií zde ale máme víc, navíc je bulvární přístup běžný i v tzv. seriozních médiích.

Otevřeně v dokumentu pohovořil i majitel Extra.cz Jan Barta, který na kameru vysvětlil, že obsah je pro prostý lid: „abysme ho udrželi v podrevolučním stavu, že když si oni přečtou ten článek o Ivetě Bartošový, že je prostě alkoholička a podobně, oni se v tý diskuzi vybouří a nejdou si stoupnout pod svatýho Václava, že mají takový a takový potřeby, ale jdou ráno do práce a tam normálně fungujou.“ Jestli je vztah mezi bulvárem a neakceschopností společnosti takto jednoduchý, je těžké soudit. Každopádně je Bartův záměr pozoruhodný. A jeho postoj také vysvětluje, proč senzační obsah musí nutně stavět právě na vpádu do intimního soukromí, a nikoli na mnohdy skandální realitě týkající se veřejnosti. 

Zásah do soukromí se často nevyhne ani dalším veřejně činným osobám, třeba politikům. Jak se stavět k tomu, když noviny zveřejní provokativní nahé fotky političky konzervativní strany, které redakci zaslal ze msty její bývalý přítel? Většina z nás se dokáže jen špatně vcítit do situace slavných lidí, a to z prostého důvodu: nejsme slavní. Přesto bychom měli popustit uzdu fantazii a představit si, že by naše nahá těla v intimní pozici, nebo podrobnosti z našeho soukromého života mohl vidět doslova každý. Představa je to nepříjemná, ale co s tím?

Jako účinná cesta se mnohým jeví regulace médií. Jenže to má jeden podstatný zádrhel. Ve chvíli, kdy stát začne intervenovat do svobody tisku, nikdo nezaručí, že tak bude konat jen v zájmu dobra. To dobro je navíc jen obtížně definovatelné. Nehledě na to, že za jistých okolností může být i informace intimního charakteru důležitá a její zveřejnění může být ve veřejném zájmu. Proto je žádoucí jít cestou delší, ale bez hrozby cenzury. Je to cesta kultivace společnosti. Nový občanský zákoník dává větší prostor ochraně soukromí a lidé dotčení nežádoucím zájmem médií by se měli bránit. Nebylo by na škodu, kdyby soudy kromě finanční náhrady, která by rozhodně neměla být symbolická, vyžadovaly, aby se omluvy tiskly jako hlavní zpráva na titulní straně nebo v úvodu zpravodajství. Novináři by se postupně poučili, že jsou hranice, které prostě překračovat nemohou.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Omezit bulvár? Čtvrtek, 1.Května 2014, 10:35:2

Jen tak mimochodem: v Německu je to zveřejňování fotografií "prominentních" osobností velice přísně regulováno; proto se také jeden z těch "dělníků bulváru" v onom dokumentu naprosto hrozí té možnosti, že "nějaký idiot v parlamentu" by se mohl chytit právě toho německého modelu.

I v Německu byla svého času (je tomu teprve několik let) dosti bouřlivá diskuse o tom, kde leží hranice mezi právem na soukromí a svobodou tisku (respektive přímo: posláním tisku referovat o osobnostech "veřejného zájmu"). Konečné zákonné řešení je dosti sofistikované, například jestliže se nějaký prominent posadí do veřejného pohostinského zařízení, může být fotografován - ale když už se v tomtéž pohostinském zařízení usadí do odděleného salónku, s očividným úmyslem nebýt tam rušen ve svém soukromí, pak zde platí zákaz toto jeho soukromí narušovat. Po nabytí účinnosti tohoto zákona se sice některá bulvární média několikrát pokusila tuto novou hranici překročit - ale po uložení drastických pokut respektive odškodnění je tyto choutky víceméně přešly, a zákon se ukázal být účinným regulativem.

Opravdu by vůbec nebylo marné, kdyby se i v českém parlamentu našel nějaký osvícený "idiot", který by tento - osvědčený - německý zákon inicioval jako bič na ze řetězu utržený český bulvár.

Nicméně, nakonec ovšem stejně platí: opravdu účinně je možno takovéto choutky bulváru omezit jenom zásadním kultivováním celé společnosti. Což je ovšem záležitost, která daleko překračuje regulativní možnosti pouhého práva. Právo může v podstatě jenom zamezovat určitým projevům, čili symptomům - ale vlastní jádro věci tím zůstane víceméně nedotčeno.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Čtvrtek, 1.Května 2014, 10:51:28

Napsat non-bulvárně článek (nejen) o osobní tragédii je zřejmě těžší než se zdá. Jak by asi vypadalo ilustrační foto, kdyby se o tragédii autor/ka z auta.cz dozvěděla z řádků dílny Deníku Referendum? O této dílně třeba víme, že v popředí jejího zájmu nestojí Auto, ale Anti. Je to asi tak stejně dlouhý a není to tak sprostý...

Bohumil Sláma - Brno

Jedním z problémů jsou vůbec soukromá média; Čtvrtek, 1.Května 2014, 11:37:41

jak jsem několikrát četl, Ameriku v posledních šedesáti či sedmdesáti let kazila televize, hlavně ve spojení s reklamou. Ta tlačí každé médium ke komerčnosti a tím nepřímo i k amorálnosti, bulvár je jen jakási extremistická odnož. Když to trvá delší dobu, má to značný vliv na veřejnost. My jsme byli po roce 1989 extremisticky liberální a i nás to pokazilo a dál kazí, statistiky hovoři jasně. Všechny noviny jsme dali do soukromých rukou, nemáme jediný veřejnoprávní deník (!) a také ČT podléhá komerčním tlakům, nebot se snaží konkurovat Nově, Primě atd.

Je to cesta kultivace společnosti. Čtvrtek, 1.Května 2014, 19:00:46

V soucasne dobe velmi iluzorni predstava. "Bida z lidi lotry cini a vlky z lesu zene hlad" . Poznavate ? Soucasna a to nejen ceska spolecnost, ztratila viru ve smerovani spolecnosti smerem k lepsi budoucnosti. Nadherne novinarske klise "nuzky se rozeviraji". Je to pokrytecky eufemismus, ktery ma lehce zamlzit fakt, ze skupinka extremne bohatych se svym zpusobem zivota a mysleni stale vice vzdaluje mase tech druhych (proletarum, outsidrum, luze). Jak chcete kultivovat luzu ? Muze prezit kultivovany novinar v soukromem mediu postavenem na zisku ? Jak kultivovat spolecnost , jejiz clenove maji v lepsim pripade vyhlidku na nastevu exekutora a v tom horsim pripade vyhlidku na valku na Ukrajine. Pardon, ta valka na Ukrajine patri mezi lepsi vyhlidky. Jenze na Ukrajine to mozna zacne, ale "s pravdepodobnosti hranicici s jistotou" neskonci. Jak se kultivuji trosky a mrzaci ?

p.s. Čtvrtek, 1.Května 2014, 19:13:39

Trochu jsem se nechal unest. Vlastne jsem chtel rict. Pokud stale plati "chleb a hry",tak cim mensi kousek bude chleba, tim velkolepejsi musi byt hry. Kultivace se konat nebude.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.