Jen plaťte!

Jaroslav Bican reaguje na článek Petrušky Šustrové, ve kterém si postěžovala na to, že ji opakovaně pozvali do Českého rozhlasu, ale nemají na to jí to zaplatit. Je tento požadavek oprávněný? Nehrozí příliš velké rozmáhání se tržních principů?

Petruška Šustrová se ve svém nejnovějším Posledním slovu v Lidových novinách rozčilovala nad tím, že ji nedávno dvakrát po sobě pozvali do Českého rozhlasu, aby hovořila k tématu, kterému snad i rozumí, ale když se jich zeptala, zda jí za to zaplatí, řekli jí, že na to nejsou peníze: „To je mi teda mediální politika! Což o mne, já přijdu, mám to pár kroků a občas se musím ze židle od počítače zvednout, abych k ní nepřirostla, ale co kdybych bydlela třeba na Jižním Městě? Chtělo by se mi jet desítky minut do rozhlasu a pak zas desítky minut zpátky?

Nedala bych přednost obyčejné procházce a okukování postupu jara? Celkem chápu, proč média neplatí za vystoupení politikům: ti mají v popisu práce propagaci svých myšlenek. Ale já nejsem a nechci být politik, a abych mohla o něčem mluvit, musím to znát. Copak si Český rozhlas myslí, že takové vědomosti nejsou kapitál a že takové vystoupení není práce? Myslí si snad, že novináři tolik touží vystupovat v jiných médiích? A hlavně – copak si myslí, že až začnou ta neplacená vystoupení odmítat, naplní vysílání redaktoři sami? Ano?


Když jsem to četl poprvé, trochu mě pobouřila představa, že by tržní vztahy měly takto prostupovat do dalších a dalších oblastí a časem by už nikdo nic neudělal zadarmo. Za všechno by se zkrátka muselo platit a organizovat něco z pouhého přesvědčení a entuziasmu s minimem prostředků by už nešlo. Jak ale nad celou situací přemýšlím, začínám Petrušku Šustrovou chápat.

Žijeme ve společnosti, která je tržními vztahy prosáklá a kde se na člověka ze všech stran křičí: „Jen plať!, jen plať!“ A pak vám druzí za vaši práci nic nedají. Člověka více citlivého to může přivést k otázkám, zda jeho práce není nějaká méněcenná oproti té, za kterou se platí. A zda to nevypovídá o jeho neschopnosti, pokud vykonává práci, která nestojí za odměnu. Co si s takovou situací počít? Je třeba striktně dodržovat princip, že za každou práci se má dostat zaplaceno? Tak to asi nemyslí ani sama Petruška Šustrová.


Žijeme ve společnosti, která je tržními vztahy prosáklá a kde se na člověka ze všech stran křičí: „Jen plať!, jen plať!“ Foto Richard Radim, Mediafax

Kdyby to tak bylo, spousta důležitých a cenných věcí by v dnešní době nevznikla, protože si na sebe nevydělá. Ztráta, ke které by to vedlo, by však byla ještě mnohem větší. Přišlo by mi zvláštní, kdyby například studentské spolky měly platit hosty, které zvou na debaty, jež pořádají. Pokud má nějaký subjekt status nevýdělečného spolku a studenti v něm zadarmo vyvíjejí určitou činnost, bylo by hloupé po nich chtít za svou účast zaplatit.

Pokud by se touto cestou šlo, vyústilo by to v tlak na to, aby se činnost spolku zprofesionalizovala - když už by studenti museli shánět peníze na hosty, chtěli by dostat zaplaceno i oni, výsledkem by tak nakonec mohlo být i to, že by spolek změnil svůj charakter a pro studenty se stal zaměstnáním. Vytratil by se tak důležitý prvek studentské kultury (a potažmo občanské společnosti jako takové), kdy existují aktivity, ve kterých fungují i jiné motivace než ta finanční.

Český rozhlas je ale jiný případ. Pokud má peníze na to, aby platil Ochrannému svazu autorskému (OSE) za každou písničku, kterou pustí, proč by měli přijít zkrátka lidé, kteří zaplňují vysílací čas mluveným slovem? To je jistá disproporce, ze které plyne, že nejde o nedostatek peněz, ale o otázku priorit. Respektive jde o to, že placení OSE se vyhnout nelze, kdežto lidé jako Petruška Šustrová zatím na to, aby se jim platilo, dostatečně netlačí.

Samozřejmě každý může některé své aktivity dělat zadarmo přesně z toho důvodu, že si uvědomuje, že kdyby přešly na tržní bázi, tak by pravděpodobně zanikly. Na druhou stranu provozovat nějaký projekt založený z větší části na dobrovolné práci vyžaduje zvláštní odpovědnost. Nikdy není možné k dobrovolné práci druhých přistupovat jako k něčemu samozřejmému. Také je třeba věnovat nemalou péči tomu, zda lidé, kteří mi věnují svůj čas, vedle toho netřou bídu s nouzí. I kdybych na tom byl sám špatně a také pracoval zadarmo, stejně mě to nezbavuje oné zvláštní odpovědnosti.

Vedle toho je také důležité být transparentní ve svých motivacích. Pokud je například v základech nějakého občanského sdružení myšlenka boje za práva menšin a díky tomu se v něm někteří lidé zadarmo angažují, je jejich zneužitím, pokud si představitelé tohoto sdružení z něho systematicky a vědomě vytvářejí výtah k politické kariéře, resp. pokud jim přestane jít o práva menšin a sdružení se pro ně v první řadě stane pouhým prostředkem, jak dosáhnout jiného cíle.

Pokud někdy budeme žít ve společnosti, ve které každý bude dostávat něco ve stylu všeobecného základního příjmu, celá otázka práce zadarmo pravděpodobně nabude jiného významu. Zřejmě by jí přibylo, protože by si ji lidé mohli dovolit více než nyní. V případě, že by všichni měli zajištěný příjem, který by stačil na jejich skromné přežití, možná by byla i větší tolerance k tomu, když si Český rozhlas pozve někoho, aby jeho posluchačům povídal něco zajímavého, a nic mu za to nezaplatí.

A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Tržní principy a práce zadarmo Středa, 2.Dubna 2014, 21:35:1

Práce zadarmo se ve světě rozmáhá ne navzdory tržním principům ale jejich důsledným uplatňováním. Proč někomu platit za práci, kterou udělá on nebo někdo jiný zadarmo?

Český rozhlas, jako dnes skoro všechno, přece vedou manažeři, kteří by mohli podle stejných tržních principů zrovna tak dobře řídit drůbežárnu, nemocnici či poštu.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Dvě stránky dobrovolnictví Čtvrtek, 3.Dubna 2014, 09:27:5

Velmi trefný článek.

Dobrovolnická práce má svůj nenahraditelný význam, ale tam, kde tímto způsobem pracují na společném díle všichni.

Tam, kde se pracuje s rozpočtem, z něhož někteří realizátoři díla jsou placeni, nebo kde výsledné dílo bude použito pro tvorbu zisku či jinou hospodářskou aktivitu oceňovanou penězi, tak tam dobrovolnická práce zdarma nemá co dělat.

Proč? Protože bere výdělek těm, kteří jej potřebují, protože zvyšuje zisky a platy těm, kteří se jako dobrovolníci na díle nepodílejí, a v neposlední řadě značně podporuje prekarizovanou práci.

Paní Petruška Šustrová jednala naprosto správně.

O veřejných sbírkách platí něco podobného. Peníze ze státního rozpočtu se rozkradou a na zdravotnická zařízení se vybírá po ulicích….

Jiří Vyleťal

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Jiřímu Kubičkovi Čtvrtek, 3.Dubna 2014, 10:01:11

To, co píšete, v textu naznačuji - komu Český rozhlas musí platit, tomu platí, kde na to není dostatečný tlak, tam neplatí.

Na druhou stranu, jsou podle mne oblasti, kde ta práce zadarmo v kombinaci s tím, že výsledkem je i nějaká služba zadarmo, může existovat navzdory trhu, protože to kazí těm, kteří by ji chtěli nabízet na peníze.

Bohumil Sláma - Brno

I pravicový Rašín kdysi prohlásil Čtvrtek, 3.Dubna 2014, 13:04:24

"pro stát se pracuje zadarmo!", a sám dokonce riskoval smrt. Doba se holt změnila a v tomto ohledu rozhodně k horšímu.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Dobrovolnická práce Čtvrtek, 3.Dubna 2014, 19:01:48

Pokud daruji svou práci nějaké organizaci bez nároku na honorář, je možné (vhodné?) o ní účtovat jako poskytnutí daru. (V hodnotě odpovídající obvyklému honoráři)
Pokud se příjemce dar rozhodne dar neúčtovat, je velmi vhodné, aby byl schopen o tomto rozhodnutí fundovaně pohovořit, například s auditorem nebo dozorujícím tělesem (v tomto případě zřejmě s nějakou radou :-)

Martin Profant - Praha 7

"Pro stát se pracuje zadarmo." (?) Pátek, 4.Dubna 2014, 10:21:54

Rašín to prohlásil a v souvislosti, o kterou se jednalo, tuto zásadu dodržoval. Měl pravdu -- jsou situace, ve kterých slušný člověk dělá neco pro stát či pro obecný prospěch a neptá se, kdo mu to zaplatí. Ale pochopitelně věděl, že za práci poslance a ministra se bere plat.

Myslím, že J. Bican příliš spojil příliš rychle, bez propracování dvě hodně různé věci:

a) Amorální praxi českého rozhlasu, resp. českých medií; pokud moje paměť sahá, obvykle se v nich neplatí pozvaným odborníkům (vědcům, vysokým státním úředníkům, expertům), a podobné havěti. Vychází se přitom z tržně konformní myšlenky -- ti lidé mají, co říct; a zaujati tím, co dělají, to řeknou i zadarmo, tak proč je platit. Přitom stačívalo se o honorář handrkovat a byl vyplacen (přenechám odborníkům na hlubiny lidské psyché, proč právě ti handrkující se bývali v úctě a zváni opakovaně). Vůči novinářům z jiných medií se tato praxe uplatňovala spíše méně, proto mohla být pro Šustrovou spíše neobvyklá.
Nemorální není, že se neplatí, ale že se platí někomu za tutéž práci.

b) Dobrovolnickou práci - k té nelze přistupovat jako k "něčemu samozřejmému" a nevážit si ji, v tom má autor článku pravdu, ale péči o to, "zda lidé, kteří mi věnují svůj čas, vedle toho netřou bídu s nouzí" není vhodná a ani by se neměla žádat. Tuto péči bychom měli mít o každého a neposkytovat ji ve zvýšené míře těm, kdo si ji něčím "více zaslouží". Rozhodně zde neplatí, tak jako v prvním případě, imperativ: „Plaťte!“
Skandálně ovšem kulhá veřejná odpovědnost vůči dobrovolnické práci (a tedy její uznání) jinde. Máme zcela absurdní systém rozdělování veřejných peněz na podporu takových činností, lenost státu a neochota politiků přijmout banální změny v rozpočtových pravidlech vystavují stovky lidí každoročně obrovskému stresu, když často ještě v červnu nevědí, zda dostanou peníze na provoz zařízení, ve kterých dobrovolně pomáhají.

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Martinu Profantovi Pátek, 4.Dubna 2014, 14:28:57

Původní text Petrušky Šustrové (jak se vyjádřila na jiném místě) vycházel z toho, že "rozhlas příspěvky, které pokládal za odborné - tedy od novinářů či znalců tématu - zásadně platil, přestal až teď, kdy je vedení rozhlasu zřejmě jedno, co se odvysílá, jen když se naplní čas." Tomu odpovídá i moje zkušenost, když jsem byl pozvaný ještě do Českého rozhlasu 6 mluvit o přímé volbě prezidenta, drobný honorář jsem za to dostal.

Martin Profant - Praha 7

Pro JB Pátek, 4.Dubna 2014, 16:22:50

Ano, novinářům platil, ale ty znalce tématu interpretoval -- nejen rozhlas -- poněkud svévolně. tak pozoruhodně, že moje žena, zarputile setrvávající i v běžné konverzeci u raného středověku, s odporně+ dlouhý seznamem publikované literatury v RIV, není podle tohoto klíče odbornicí na Velkou Moravu, zatímco můj doposud nedostudovaný syn pozvaný do ČRo v zásadě proto, že je aktivní pirát, je znalcem, neb jakýsi honorář jednou dostal.

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Martinu Profantovi Neděle, 6.Dubna 2014, 11:07:39

Možná také záleží na délce a charakteru (naříklad zda je telefonický nebo přímo ze studia) vstupu daného znalce.

Ještě k Vašemu bodu b). Pokud provozuji projekt, který je z větší části založený na dobrovolnické práci, tak myslím, že bych se o životní situaci lidí, kteří se na něm svojí prací zadarmo podílejí (o to zda třou bídu s nouzí nebo ne), měl zajímat více než o ostatní lidi. Pokud zkrátka využívám práci těchto lidí, tak mne k nim poutá zvláštní odpovědnost.

Martin Profant - Praha 7

Pro JB Neděle, 6.Dubna 2014, 20:28:51

Aha, tady jde o záměnu odpovědností.
Já z Vašeho textu nevyčetl, moje chyba, že máte na mysli individuální odpovědnost konkrétního jednotlivce. Ono "mi" jsem četl jako veřejného anonyma a tu odpovědnost jsem chápal také jako veřejnou.
Jinak mi totiž nedával ten důraz na dobrovolnickou prci smysl. To, jestli netřou lidé, kteří pracují pro mě (či se mnou) bídu s nouzí, mě přeci musí zajímat, ať už jsou za to placeni či nikoli.

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Martinu Profantovi Pondělí, 7.Dubna 2014, 18:02:16

Říkal jsem si, že to možná bude nedorozumění.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.