Při četbě textu Jana Skopečka „Kellerův regulovaný ráj na zemi“ (Právo 14.3.) se mi znovu vybavila velmi nepříjemná příhoda z doby, kdy autorův tehdejší stranický šéf a předseda vlády Václav Klaus zahájil velkou privatizaci. Ta se již netýkala malých krámků a všeho toho, čemu dnes říkáme živnosti, ale velkých státních podniků s mnohdy stovkami či tisíci zaměstnanci.

Mnozí jejím prostřednictvím zázračně a také velmi rychle zbohatli metodami, jimiž se teprve v poslední době začínají účinněji zabývat orgány činné v trestním řízení.

Ta privatizace se týkala i podniků masného průmyslu. Dnes už si asi nikdo nevzpomene na druhdy velmi oblíbený výrobek, liberecké párky. Jako mnozí jiní, kupovali jsme je celá léta a také v té době. Ale poprvé se stalo, že údajně čerstvý výrobek mi způsobil tak vážné zdravotní potíže, že jsem se pak s následky potýkal celé roky.

Zděšeně jsem zíral na nespotřebovanou část předchozí den koupené, zdánlivě čerstvé a voňavé uzeniny, která se přes noc v ledničce změnila na mokvající, páchnoucí kus jakéhosi připlešlého hermelínu. Bůhví, z jaké shnilotiny to bylo vyrobeno a jak napajcováno, aby to vydrželo právě jen, než si to zákazník odnese domů.

Jasně, poctiví podnikatelé nemohou za lumpa, který se mezi ně vetře a ohrožuje kvůli rychlému výdělku zdraví a životy lidí, jako třeba teď v metanolové aféře. Lidi jsou různí a nelze se spoléhat, že všichni budou při podnikání brát ohledy na druhé. Tím méně ale chápu, jak někdo může při zdravém rozumu a alespoň minimu životních zkušeností bránit kontrole, která je samozřejmě také druhem regulace. Stejně jako určité standardy pro jednotlivé výrobky, české nebo evropské.

Totiž, ve stejné době tehdy vládnoucí politici vedli až nenávistnou kampaň proti České obchodní inspekci, která prý jen škodí a brání lidem v podnikání. Václav Klaus tvrdil, že přece nelze výrobce předem podezírat ze špatností, a že ty špatné nakonec eliminuje sám trh, protože ztratí zákazníky a zkrachují.

Nepodezírám ideologa české deregulace a horkou jehlou šité privatizace, že mu byly osudy jejích obětí lhostejné. Toho původní profesí prognostika (!) zřejmě vůbec nenapadlo, že nepoctivcům krach nikterak nevadí, když už se zaopatřili. Nebo že si klidně založí jinou firmu a budou pokračovat starým nepoctivým způsobem.

Dodnes si jako tehdejší člen správní rady okresní pojišťovny VZP vzpomínám na ty pocity bezmoci, když (nejeden) podnikatel se statisícovými dluhy na zdravotním pojištění zaměstnanců ze dne na den maličko změnil název firmy, a už byl firma jiná a už na něm nebylo možno dluhy vymáhat!

Domníval jsem se, že, ideologická klišé z doby klausovské, tohle prošlé a ani za čerstva nepříliš kvalitní zboží už se po tragických zkušenostech nikdo neodváží nabízet a hauzírovat s ním snad až do Evropského parlamentu. Vidím, že jsem se mýlil, a dost mě děsí, že se stále objevují nepoučitelní, kteří by je tam znovu chtěli propašovat. Nebo to dělají jen proto, že jinak nemají co nabídnout?

Nemyslím si, že evropská integrace svazuje trh, pokud tím trhem není myšleno to, co jsem zmínil výše, a už vůbec ne, že může za pokles hospodářské dynamiky. Leda by členem EU byly i Spojené státy, kde k tomu poklesu došlo v důsledku celosvětové hospodářské recese rovněž.