Jak dál s novou vládou?

V nové vládě je pár osobností, které přesvědčivě reprezentují její demokratickou, liberální a sociální politiku, ale také pár pragmatiků. Naděje je však snad silnější, než všudypřítomná skpese.

Únor přivítal novou vládu příslibem jara. Po předchozím mrazivém víkendu doznívajícím ještě po celý týden zahájil poslední předjarní měsíc hned první den ráno svou cestu kalendářem ostrým světlem nezastíněného, ale přece jen ještě dost nízko nad obzorem putujícího slunce. Přišel s aktuální i přislíbenou teplotou nad normami, které by měl plnit podle přání meteorologů. Počasí vytáhlo odpoledne do pražských parků neobvyklé množství lidí. Vše jakoby bylo plné naděje.

Mí racionalističtí přátelé se asi na mne opět budou zlobit, když řeknu, že počasí kolem nás vyjadřuje stav duše. Nemusí to být náhodou, když se klid a dobré vztahy přirovnávají ke slunečnému počasí, když se říká, že mezi partnery či mezi generacemi lítají hromy a blesky, nebo když se mluví o dobré či špatné společenské atmosféře. Vazba počasí a nálady je koneckonců obousměrná. Nakonec příroda je naší přírodou. My lidé a náš svět patříme k téže skutečnosti, která není mechanická, nýbrž spíš živá. Měl jsem o tomto víkendu příležitost zakusit setkání, které bylo uvolněné, bohaté na nové myšlenky a nové obrazy. Měli jsme a máme daleko k optimistické naivitě, a přesto bylo cítit otevřenost budoucnosti. Tradičně se tomu říkalo naděje.

Odpovídá poněkud včasné předjaří nadějím spojovaným s politickým obratem, k němuž došlo v posledních měsících? Asi by bylo příliš odvážné mluvit o novém, blížícím se, dejme tomu, pražském jaru. I když jistá analogie tady je.

Vláda je jenom taková, jaká je. Jak si určili voliči, které politici zklamali, a jejichž nemalá část dala hlasy těm, kteří se chtěli stát politiky trikem. Tvrdili, že nejsou politiky a že makají. S nimi a s klerikály bylo nutno uzavřít kompromis. Normální evropský typ státu, spojujícího zastupitelskou demokracii, důraz na občanské svobody a lidská práva se sociální odpovědností státu reprezentuje sociální demokracie. Nepochybně je ve vládě pár osobností, které přesvědčivě reprezentují její demokratickou, liberální a sociální politiku, ale také pár pragmatiků, nechci-li říct machiavelistů.

Vláda po zkušenostech minulých třech let působí jako svěží větřík, který zavanul do zatuchlého sklepení. Někomu může připomínat paprsky, které se prodraly do temného zákoutí. Je to kouzlo kontrastu. Je známý psychologický experiment: Když máme jednu ruku ponořenou do horké a druhou do ledové vody a pak je najednou vytáhneme a ponoříme do vody vlažné, tak jedna ruka bude cítit horko a druhá chlad.

Co udělat pro to, aby se kouzlo kontrastu brzy nevyčerpalo? Aby podle známého rčení malý krůček pro sněmovnu a vládu, byl velkým krokem pro stát? Až příliš často kolem sebe vidím lidi, kteří metají na novou vládu blesky, jakoby Sobotka, Dienstbier, Marksová-Tominová a Zaorálek byli jen převtělením Nečase, Kalouska, Kocourka a Drábka, a to je prostě nekorektní. Vytýkají vládě napraveného pučistu, klerikála a spolupracovníka StB, a mohou mít pravdu. Můžeme však také říct, že bylo za dané konstelace vládních politických subjektů a za křehkého příměří v sociální demokracii dosaženo maximum možného.

Bylo by zřejmě banální doporučit kombinaci podpory všeho dobrého, co bude vláda pomalu prosazovat a kritiku pomalosti a nedůslednosti změn. To se jaksi nabízí samo sebou. Dalo by se to obohatit. Můžeme připustit taktiku malých kroků, ale neopouštět strategii ekologicky citlivé a sociálně spravedlivé společnosti. Můžeme být radikální v požadavcích, i když budeme vědět, že my své požadavky nedáváme prověřit voliči a že se nám to říká snáz než profesionálním politikům, kteří musí tančit mezi vejci různých, část oprávněných, a přesto protikladných zájmů.

Podmíněná podpora nové vládě, v níž je dokonce jedna, nemýlím-li se, členka ProAltu (o kterém se zdálo, že uvadl), neznamená, že končí nestranické občanské aktivity. Zrovna zmíněný ProAlt už nebude pracovat pro alternativy k pravicovým reformám. S nějakými alternativami přišel, i když propracování do detailů by bylo vyžadovalo větší nasazení sil v odborných skupinách. Možná něco z toho se opravdu teď bude uskutečňovat. ProAlt, pokud nepřestane mít sílu něco dál dělat, může teď fungovat jako ProRef, i když si zřejmě původní název ponechá. Může podporovat vládní demokratizační a sociální reformy. Může po nich hlasitě volat a třeba pro ně i demonstrovat, pokud by snad měly dlouhodobě zůstat jen na papíře a může, jak se před volbami uvažovalo, ale nerealizovalo, poskytnout členům nové vlády odborné a ideové zázemí.

Nadějné počasí může být aspoň symbolem možné změny společenského ovzduší. Všímám si náznaků pozvolné změny hlavního proudu mediálního diskursu. Doufejme, že nepřijde po jaru mráz. Tentokrát by nepřišel z Kremlu, jak to v létech 1977 – 78 identifikoval Zdeněk Mlynář. Nemyslím, že by přišel z Bruselu. Byl by domácím produktem. Prostě nenechme se paralyzovat a nenechme se novou partou ve Strakově akademii neproduktivně naštvat.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Jestli ProAlt neuvadne? Úterý, 4.Února 2014, 05:28:5

No nevím, nevím. Když ani netuší, že má někoho ve vládě....(?)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 4.Února 2014, 05:38:31

A mráz by teoreticky neměl přijít odnikud. Protože z čistě fyzikálního hlediska prý mráz neexistuje. Je to jen nedostatek tepla.

Václav Pospíšil - Záhoří

Sobota, 8.Února 2014, 09:40:54

Jako by vláda byla jen ČSSD. Ani slovo o tom, jak by suverénně a postaru postupovala, kdyby se nemusela popasovat s koaličními partnery.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.