Sylva Fischerová

Čekám na vlak 23. prosince

Vedle rour a trubek a vlnitýho plechu

vypadá život zašmodrchaný

a opotřebovaný a neskladný.

Ale vlak je cesta.

Celý život nedělat nic jiného

než odjíždět.

Jak to chtěl Nietzsche: Bydlet na horách.

Mnoho cestovat. Přemisťovat se rychle z místa na místo

jak řečtí bohové.

Jak řečtí bohové. Život zašmodrchaný

a neskladný. Vlak vezoucí

naše obrazy, naše dokonalé figuríny

na místo našich dobrých skutků

kde konečně najdeme sebe

uvidíme se čekat na nástupišti

s vlasy té pravé barvy

s očima nekonečně modrýma nebo nekonečně

zelenýma

a tam se poznáme

ten, kdo vystupuje

i ten, kdo čeká

konečně to secvakne

a z květináče na okně

vykvete

boží milosrdenství, v něm

černomodrý sametový zářící

vesmír

Profil:

Básnířka a prozaička Sylva Fischerová se narodila v roce 1963, vystudovala klasickou filologii na Filozofické fakultě UK. Na Karlově univerzitě působí dál. Učí starou řeckou literaturu, náboženství a filozofii. Vydala básnické sbírky Chvění závodních koní (1986), Velká zrcadla (1990), V podsvětním městě (1994), Šance (1999), Krvavý koleno (2005), Anděl na okně (2007); prózu Zázrak (2005); knihy pro děti Júla a Hmýza (2006) aj.