Rozhodnutí Ústavního soudu o Davidu Rathovi

Jiří Paroubek

Kauza Buštěhrad, ve které figuruje David Rath, je velmi podobná kauze Budišov z roku 2006, do které byla zahrnutá také Věra Jourová. Nyní Ústavní soud zrušil všechna soudní rozhodnutí o vazbě Davida Ratha.

Když těsně před komunálními a senátními volbami na podzim 2006 obvinil a zatkl Kubiceho policejní útvar ÚOOZ tehdejšího sociálně demokratického starostu Budišova Ladislava Péťu a spol., vypadala celá věc nadmíru důvěryhodně.

Údajné zločinné spiknutí skupiny opilců, na které byli dlouhodobě nasazeni poněkud v rozporu se zákonem dva policejní konfidenti - provokatéři (z nichž jeden si v současnosti odpykává dlouholetý trest ve vězení za podvod), jak se časem ukázalo, se nekonalo. Tedy podle rozhodnutí nezávislého soudu.

Obvinění měli podvodně nafouknout rozpočet na rekonstrukci zámku Budišov na Vysočině o desítky milionů a pěkně se o tyto penízky rozšábovat.

Mezi obviněné byla na základě jedné velmi vágní věty jednoho z chlastometrů při jedné opilecké seanci zahrnuta také Věra Jourová, budoucí ministryně pro místní rozvoj v Sobotkově vládě. A to jen proto, že byla necelého půl roku mou náměstkyní na MMR. To spojení se hodilo. Prostě, pár dnů před volbami šlo o to mě a tím i stranu, v jejímž čele jsem tehdy stál, polít špínou tak, aby byl co nejvíce zasažen její volební výsledek.

Byla to přímo berijovská konstrukce Kubiceho policejního útvaru ÚOOZ provedená na politickou objednávku, podpořená v médiích Martinem Komárkem, Karlem Steigerwaldem a spol. Všichni obžalovaní v kauze Budišov byli později soudem zbaveni všech obvinění.

Jsem rád, že jsem — na rozdíl od jiných — našel odvahu zastávat se neprávem kriminalizované V. Jourové. Věřím, že Ústavní soud potvrdí rozsudek soudu nižší instance, na jehož základě V. Jourová vysoudila tři miliony odškodného.

Zajímalo by mě také, co se stalo či stane s viníky tohoto velkého policejního a justičního přehmatu. Co Kubice, jeho lidé, a co státní zástupce, kteří vykonstruované obvinění na Ladislava Péťu a spol. vznesli? Co se asi stane? No přece nic!

Také v kauze Davida Ratha mediální masáží, která se opírala o zveřejňování údajných policejních odposlechů, v nichž se u soudu nyní objevují závažné rozdíly mezi zvukovou podobou odposlechů a jejich písemnou podobou, se zdálo, že D. Rath a další obvinění nemusí být vůbec souzeni. Že je celá věc úplně jasná. Bez soudu rovnou na popravu.

Rozhodnutí senátu Ústavního soudu o nepřiměřeně dlouhé vazbě D. Ratha musí proto každý soudný člověk uvítat. Je to cesta k prosazení práva a právního státu.

Je zajímavé, že všechna tři rozhodnutí soudce z kauzy D. Ratha Pacovského ve věci vazby obviněného byly zrušeny. Dvě usnesením Vrchního soudu a třetí rozhodnutím Ústavního soudu. D. Rath strávil ve vazbě rok a půl (!). Otázkou je, proč chtěl soudce Pacovský D. Ratha za každou cenu držet ve vyšetřovací vazbě.

Pokud vyloučím jako důvod soudcovu hloupost (na tu prostě nevěřím), napadají mě důvody hned dva. Ve vězeňské kobce se obviněný nemůže dost dobře soustředit na účinnou obhajobu. Často se stane, že se zhroutí či alespoň silně změkne. A druhým důvodem je to, že je-li někdo ve vězení (byť je to vyšetřovací vazba), snadněji se kriminalizuje a izoluje.

Je zajímavé se podívat také na zdůvodnění senátu Ústavního soudu ještě v jedné věci. Vytýká soudci Pacovskému, že se neobtěžoval provést důkazy ani ve věci, o níž se opírá ve svém zdůvodňování prodlužování pobytu D. Ratha ve vazbě (!). To je opravdu skandální.

Ukazuje to na velké slabiny postupu Pacovského v celém soudním sporu, ale také to naznačuje případnou budoucí argumentaci soudů vyššího stupně v ČR a nepochybuji, že i Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Rozhodnutí Ústavního soudu celou kauzu silně posunulo.

Naopak, se svou právní konstrukcí v senátu ÚS neuspěla Kalouskovi politicky blízká soudkyně Ivana Janů. Ta už mě v nedávné minulosti pobavila svým komickým zdůvodněním odmítnutí předchozí stížnosti D. Ratha k ÚS, že by prý mohl pokračovat v trestné činnosti přímo ve Sněmovně. Prý tím, že by se podílel na „porcování medvěda“ (přitom k rozchvacování státního rozpočtu skrývajícím se pod tímto půvabným termínem nedochází již několik let — k němu si ostatně vystačil ministr financí Kalousek sám) a dále přílepky k zákonům.

To je stejně absurdní důvod, jako ten první, a ještě k tomu důvod komický. Pokud by dr. Rath navrhl nějaký přílepek k zákonu, jistě by to vzbudilo mimořádnou pozornost veřejnosti a médií a D. Rath by nepochybně nedisponoval hlasy vládní koalice. Těmi disponoval spíše dobrý známý paní soudkyně M. Kalousek. Nota bene uvažovat o tom, že jeden jediný poslanec z dvou set by mohl být tak ďábelský, aby ovlivnil celou Sněmovnu, je spíše humorné.

Ještě před závěrem si dovolím jednu krátkou poznámku. Je zajímavé, jak ve veřejnoprávní televizi tuto neděli přispěchal Václav Moravec ve svých „Otázkách“ (OVM), aby dal jednostranně plný prostor vrchní státní zástupkyni Lence Bradáčové, aby provedla svou interpretaci toho, co vlastně ÚS rozhodl. Není to poprvé, kdy v OVM není slyšena druhá strana. I tak musím konstatovat, že paní žalobkyně, která svůj osud až příliš spojila s touto kauzou, nebyla právě přesvědčivá.

A úplně na závěr, kauza Buštěhrad se natolik podobá kauze Budišov z roku 2006, že i dokonce jeden z antirathovských blogerů se tím v těchto dnech zcela nechal zmást a napsal na blog iDnes článek pod názvem „Jak si mohli ústavní soudci dovolit vyhovět Rathovi???“, kde uvedl, že si je „na 90 % stále jistý tím, že David Rath je v kauze Budišov vinen“.

Tento autor sice svou chybu již napravil, ale je vidět, že i kauza Buštěhrad je podobně, jako tomu bylo v případě Budišova, hodně nepravděpodobná policejní konstrukce. A kde kdo ji tedy lehce zamění.